Protihodnota 1 - 5

Kéž by se takhle dobře stěhovaly všechny cykly :D

Pairing: SS/HP
Varování: temné, násilí, znásilnění, prvních pár kapitol vzniklo jako songfic, 18+

Za beta-read děkuji Míle.

Stručný úvod do děje:

Poté, co Severus Snape zabil Brumbála a utekl s Dracem z Bradavic, se nevrátil k Voldemortovi. Oddělil se od Draca a utekl do hor do úkrytu, který tam nechali předci jeho matky.

Harry Potter odešel to léto od Dursleyových a vydal se na vlastní pěst hledat Brumbálova vraha...

1

Pain, without love
Pain, I can't get enough
Pain, I like it rough
'Cause I'd rather feel pain than nothing at all

Zelenooký mladík dopadl na Draca Malfoye a tvrdě jej udeřil do obličeje. Krev, která smáčela bledou kůži, nebyla první. Ale konečně to křehká postava kdysi pyšného zmijozela vzdala. Harry mu přitiskl hůlku k hrudi.

"Mluv! Kam šel?! Kde je teď?!" zakřičel mu zuřivě do obličeje. Dracův opuchlý a zkrvavený obličej se stáhl v bolestném šklebu.

"N-nevím..." zachrčel.

"Lháři! Řekni mi to, nebo přísahám, že tě zabiju!" Harry byl už nějakou dobu na pokraji sil, a to spíš psychických, než fyzických. Hledal už několik měsíců jakoukoliv stopu, jakýkoliv náznak... Přitom neměl žádné spojení s kamarády a s přáteli. A Brumbál zemřel. Až do jeho smrti nevnímal, že ten starý muž je jako jasné světlo, které drží jeho zoufalství na uzdě. Že dokud tu byl, jako by jeho přítomnost říkala "Je to dobré, Harry. Všechno dobře dopadne, uvidíš..."

A už tu není. A ten blonďatý hajzlík ví, kde najde vraha. Harry ho musel najít. Jen tak snad rozbije to strašlivé prázdno, které se v něm rozpínalo a hrozilo, že ho pohltí. Došel už tak daleko, že našel i tohle malé hádě schované hluboko v mudlovském světě, jak se s ním snaží splynout, a navždy zmizet z kouzelnického dosahu. Došel i k tomu, že musel zabít jediného ze smrtijedů, který ho poznal. Měl už na rukou cizí krev. Ale nic mu to neříkalo. Všechno mizelo v podivné prázdné jámě jeho vědomí.

Draco zíral vytřeštěnýma očima do Potterovy tváře. Nejenže byl otřesený a zraněný surovostí jeho počínání, ale něco v Potterově tváři ho děsilo. Připomnělo mu to výraz Severuse, když na něj mladík naléhal, aby ho neopouštěl. Díval se na něj podobně. Draco by nikdy nevěřil, že Harry Potter je schopen někoho zabít. Ten člověk, který na něj zíral, by toho rozhodně schopen byl.

"Hluboko ve Skotských horách… nikdy ho nenajdeš," vykoktal přerušován kašlem.

"To se ještě uvidí. Mdloby na tebe!"

***

You're sick of feeling numb

You're not the only one

I'll take you by the hand

And I'll show you a world that you can understand

Samozřejmě, že ho dokázal najít. Připadalo mu to až směšně jednoduché. Až mnohem později ho napadlo, že měl Severuse Snapea najít. Že ten muž si to přál.

Byl to dům vytesaný do skály. Uvnitř spíš podobný jeskyním, kterým se někdo snažil dát podobu místnosti. Když ho Harry uviděl, připadal si, že má halucinace. Sotva se nohou dotkl prvního schodu, nevydržel to. Snad to bylo kouzlo, to se nikdy nedozvěděl... ale spíš si myslel, že jeho unavená mysl i těly prostě zkolabovaly. Každopádně se probral - byl naživu! - v nějaké posteli. Byla tvrdá a byla mu zima, ale žil.

Rychle se vymrštil do sedu. Byl sám. Místnost působila dojmem hrobky, až jím projela zimnice. Jen pár tlustých svící osvětlovaly ten malý pokoj... pokud se té skoro-jeskyni dalo pokoj říkat. Ke dveřím byly asi tři kroky. Když položil nohy na podlahu, ucítil měkkou ovčí kůži. Uvědomil si, že už není špinavý a ani nemá svůj potrhaný a umazaný hábit. Měl jen tričko a boxerky, které měl pod svrchním oblečením.

Je ve Snapeově domě! Našel toho zasranýho vraha! Ta myšlenka mu vzbouřila krev. Reflexivně hmátl po hůlce, kterou by čekal na nočním stolku a...

Za prvé tu nebyl stolek.

Za druhé tu nebyla jeho hůlka.

Za třetí tu byl někdo, kdo tu předtím nestál.

"Logicky jsem ti hůlku nenechal, Pottere," ozval se hlas, který Harryho zasáhl až do morku kostí. Exploze emocí ho téměř rozervala vnitřně na kusy. Před ním stál Severus Snape.

Racionální myšlení se vypařilo. Hůlka nehůlka... Harry se nikdy nespoléhal jen na hůlku.

Jenže Snape tenhle zbrklý pokus čekal. Kdyby mu Harry věnoval ždibec pozornosti, asi by v jeho tváři viděl vypsány stejné pocity, které prožil v tom okamžiku sám, a ještě něco navíc. Něco hladového, čeho by se možná i zalekl.

Jenže mu pozornost nevěnoval, jen se slepě vrhl vpřed.

Byl odražen tak tvrdě, že se na přivítanou políbil s podlahou. Jen tak tak si nerozbil brýle. Nestihl se zvednout. Snape mu zkušeným hmatem zkroutil paži za záda, až mladík vykřikl. Bolestivý tlak jej donutil se zvednout a nalehnout na postel.

"Pusť mě ty vrahu!" vřískal Potter.

"Tohle si vyjasníme někdy jindy," zavrčel Snape.

"Není co vyjasňovat! Viděl jsem tě!" Harry se zmítal, ale bolest v natahovaném kloubu zesílila.

"Času na většinu věcí tu budeme mít spoustu." Tentokrát už Snapeův tón Harryho upozornil, že se děje něco.

Anger and agony

Are better than misery

Trust me, I've got a plan

When the lights go off, you will understand

Možná bylo jeho štěstím, že se všechno odehrálo rychle. V jedné chvíli muž stahoval jeho spodky a ve druhé Harry zatínal zuby a vzlykal bolestí ze surového vpádu do výsostného území vlastního těla. Na krátkou chvíli se vzlyky změnily v chraptivé výkřiky bolesti, ale stačila jen malá chvíle a bylo vše hotovo. Snape se z něj stáhl a nechal ho, třesoucího se a šokovaného, být.

Ležel v klubíčku schoulený na posteli. Všiml si na ní rudých skvrn od krve. Vlastní pozadí ho nenechávalo na pochybách, odkud ta krev je. Nedokázal se soustředit na nic vyjma zděšené otázky "Cože? Proč?!" a černočerné nenávisti ke Snapeovi. Brzy upadl do vyčerpaného spánku plného nočních děsů a křiku.

Probudil se. Nemohl se skoro ani pohnout. Útroby a hlavně zadní partie jej ukrutně bolely. Okamžitě však ucítil vůni jídla. Stálo na malinkém stolečku u zdi. Kdy naposledy jedl? Nemohl si to vybavit. Bez rozmyšlení se pustil do jídla. Kdyby ho chtěl ten parchant zabít, netahal by se s ním dovnitř, prostě by ho oddělal přede dveřmi a hodil někam do rokle.

Po jídle ho přepadla těžká malátnost. Zakuklil se do peřin a propadl se do hlubokého spánku. Tentokrát beze snů.

***

I can't escape this hell

So many times I've tried

But I'm still caged inside

Somebody get me through this nightmare

I can't control myself

Severus Snape se uklidil daleko do hor. Daleko proto, aby se vyhnul splnění posledního slibu daného Brumbálovi. Kdykoliv se na něj Severus rozvzpomenul, pocítil v ústech hořkou pachuť žluči. Kdyby tak mohl, zabíjel by ho tisíckrát dokola za to, co mu udělal! Vzal mu domov a vzal mu jakoukoliv šanci na to, co chtěl Severus nejvíc.

Nikdy to tomu starci neřekl, ale ten blázen o tom stejně věděl. O jeho slabosti pro černovlasého výrostka s očima jako dva smaragdy. O slabosti, která hraničila s posedlostí. Severus se ji snažil potlačovat. Hlavně od sebe Harryho Pottera schválně odháněl a mistrovsky se mu to dařilo. Odhánět, zastrašovat a vyvolávat nenávist... to uměl. Opak nikoliv.

Brumbál na něm vyprosil vymohl slib, že se o chlapce postará děj se co děj. Bláhově mu to slíbil. Ale cožpak mohl? Výraz, který viděl ve tváři syna Jamese Pottera, když ředitelovo tělo spadlo ze střechy Astronomické věže, byl naprosto výmluvný. Cesta, jak se nějak normálně postarat o Pottera, tím skončila nadobro.

Proto utekl hluboko do hor a doufal, že ho tam nikdy nikdo nenajde. Pro ty, co by se dostali dost blízko, připravil past.

Bohužel právě do ní chytil i toho Pottera, kterého už nikdy nechtěl vidět - hlavně pro jeho vlastní dobro. Vždyť co všechno se může stát, když jej dostane do své moci? Až ztratí sílu ovládat běsy, co mu sžírají nitro? Zahalil se do otupělosti a necitlivosti. Dokázal ve svém dobrovolném vězení setrvat a dokázal by to i na věky věků, ale pak se Harry Potter objevil a veškerá šlechetná předsevzetí shořela jako papír v prudkém žáru posedlosti.

Když se po něm ten mladík vrhl, nedokázal nezkrotit ho. Nevzít si ho přesně tak, jak po tom vždycky toužil. Neměl už co ztratit, alespoň o tom byl přesvědčen.

Bylo mu ze sebe samotného špatně, ale věděl, že příště se zase neovládne. Jsou tu sami dva. Jen on a Harry. Harry s očima Lily Evansové a povahou Jamese Pottera. A téměř zlomený.

Severus věděl, že je to jen cesta do pekel. Ale pochyboval, že nějaké peklo může být horší než to, co prožíval.

***

So what if you can see the darkest side of me

No one will ever change this animal I have become

Help me believe it's not the real me

Somebody help me tame this animal!

This animal, this animal

Chtěl si s tím klukem promluvit. Říct mu alespoň část z toho, co musel. Ale Harry nechtěl poslouchat. Vždycky číhal jen na příležitost, jak jej napadnout. Ať už slovně nebo fyzicky - většinou obojí. A Severus nedokázal ovládnout tu zběsilou žádost, která se ho vždy zmocnila. Bral si to tělo, které teď bylo jenom jeho. Uvnitř věděl, že tohle nechce a nikdy nechtěl.

Kdyby jen s ním ten kluk nebojoval! Dokázal by udržet odstup, kdyby nebyl nucen se ho v sebeobraně dotknout. Původně nechtěl používat kouzla. Pak už bojoval s touhou, nechat věci, jak jsou. Nechat svou chlípnost, aby si nechala tělo a vykašlala se na zbytek.

Ale ten Severus uvnitř chtěl něco úplně jiného, ačkoliv byl velice razantně umlčován.

Zhruba po týdnu se konečně rozhodl změnit přístup, protože oboustranné násilí k ničemu nevedlo.

***

This life is filled with hurt

When happiness doesn't work

Trust me and take my hand

When the lights go out you will understand

Pozorovával ho během spánku. Do jídla mu dával Zotavující lektvar a občas pár kapek Bezesného tonika, protože mladík sebou v noci házel a sténal. Severus věděl, že sám zklidnění situace nijak nepomáhá. Mohl ho jen držet jako zvířátko v kleci, dávat mu jídlo a vždy ve stejný čas mu zpřístupňovat dveře do koupelny.

Počkal si, až zase usne a potichu vklouzl do pokoje. Pohled na vyhublé tělo schoulené pod pokrývkou mu způsoboval bolest, se kterou se mísila žádost i zoufalství, že už tak beznadějnou situaci dokázal zatlačit ještě víc do extrému.

Ze zkušenosti věděl, že Harry bude spát nanejvýš dvě nebo tři hodiny plné neklidných nočních děsů. Nehlasně vyčaroval kolem postele bariéru. Kobereček na zemi přeměnil na jednoduchou židli, posadil se a čekal. Ujišťoval se přitom, že tentokrát se mu to z rukou nevymkne. Tentokrát si Harryho nesmí vzít. Ať se bude dít cokoliv, prostě nesmí. Je načase zrušit současný stereotyp vzájemného násilí.

Pozoroval spící postavu. Přistihl se při myšlenkách, jak rád by si lehl k němu, objal ho, líbal, kousal... Dost! Kam se podělo moje pověstné sebeovládání?zarazil se.

Snad Harry přítomnost svého trýznitele cítil - probudil se za necelou hodinku. Pokusil se hned uniknout z postele do vzdálenějšího kouta, ale bariéra ho odrazila zpět jako gumový míček. Ze smaragdových očí sršely nenávistné blesky. Snape v nich však četl i strach, skoro paniku.

"Co po mně chcete tentokrát?" prskl Harry a v bezděčném gestu obrany sevřel pokrývku.

"Konečně si promluvit, aniž bychom skončili v těsné tělesné blízkosti díky tomu, že se mě pokusíš zabít," odpověděl mu klidně muž.

"Odkdy se znásilnění říká těsná tělesná blízkost?" vyplivl hořce mladík. "Nejste nic než parchant a sprostej vrah, není o čem mluvit!"

"Jak myslíš," zvedl se Snape ze židle. Přeměnil ji zpátky na kobereček a odešel.

Harry čekal, že ho zase brzy uvidí. Doteď se ukazoval dost často na to, aby... aby dělal ty věci s ním. Ne, nesmí na to myslet, nebo začne uvažovat velice vážně nad sebevraždou. Být několikrát znásilněn Snapem... to by mu přišlo i jako dostatečný důvod. Kdykoliv ho uviděl, hněv a nenávist mu zatemňovaly rozum.

Jak čas ubíhal a Snape se nevracel, začal se Harry uklidňovat. Zmírňovala se i úzkost z toho, co se stane v příštích pěti minutách. Jestli se ten umaštěnec třeba nevrátí, aby udělal to, co tentokrát vynechal. Ale Snape se nevracel dlouho. Tak dlouho, že Harry začal ztrácet přehled o čase. Nedokázal ho počítat ani podle jídel, která se pravidelně během jeho spánku objevovala. Ubíjel se nudou a pochmurnými myšlenkami. Snape mu udělal snad tu nejhorší věc - nechal ho o samotě s vlastními myšlenkami bez možnosti úniku.

Ztrácel chuť k jídlu. Celé jeho tělo mrtvělo nicneděláním a kdykoliv zatoužil slyšet jakýkoliv lidský zvuk, musel mluvit sám k sobě. Začal trochu litovat, že sem lezl. Předtím měl alespoň svobodu. Byl venku, mohl jít kamkoliv. Teď je zavřený v pokoji, který přejde pěti kroky.

Hlodala ho otázka, proč ho ten vrah nechal žít. Proč ho nezabil stejně jako Brumbála a určitě ještě řadu dalších? Co od něj chce? Jestli ho chce jen týrat, stačí mu ještě chvíle a on se nadobro zblázní.

"Tak fajn, pojď si sakra povídat!" zařval vztekle na dveře. Podle očekávání zůstaly zavřené. Mrštil po nich polštářem a ucítil, jak ho zrádné slzy štípou v očích.

Pain, without love

Pain, I can't get enough

Pain, I like it rough

'Cause I'd rather feel pain than nothing at all

Probudil se z krátkého spánku stejně unavený, jako šel spát. Ale tentokrát nebyl sám. Stejně jako předtím teď naproti němu seděl Snape. Harry jen letmo zkusil, že jeho ruka se zase odrazí od zdánlivě průhledného éteru kolem. Snape mlčel a jen ho pozoroval. Harryho to znervózňovalo.

"Chtěl jste mluvit, ne? Proč mlčíte?" Chvíli to vypadalo, že se Snapea se stala mlčící socha navždy, ale nakonec mu odpověděl.

"Abych si byl jistý, že mě budeš vnímat. Budeš mě vnímat, Harry?" Mladík jen cosi zahučel.

"Máš pravdu v jedné věci. Brumbál zemřel mým kouzlem...-"

"Sám to přiznáváte!" vřískl Harry.

"-...nicméně to, co nevíš, je, že šlo o předem připravený plán samotného Brumbála," dokončil nevzrušeně Snape.

"Lžete!" zakřičel Potter. Snape nic neřekl a zvedl se k odchodu.

"Ne, počkejte...!" zpanikařil Harry. Severus otočil hlavu a ušklíbl se.

"Dva týdny samoty stačí na zlomení i někoho, jako je Harry Potter?" prohodil posměšně a klaply za ním dveře. Harry vztekle uhodil pěstmi do tvrdé matrace.

"Hajzle!" zařval, aby si ulevil. Dva týdny. Byly to jen dva týdny! Přišlo mu to jako roky. Měl být tentokrát zticha. Co když se to celé bude opakovat? Zešílí z toho! Ať si Snape žvaní cokoliv, ale v té chvíli by Harry uvítal snad i jeho společnost.

Tentokrát pečlivě počítal jídla. Občas přemítal nad tím, co Snape říkal, občas se rozvzpomínal na všechny vtipy, které kdy slyšel. Po devíti jídlech se Snape objevil znovu během mladíkova spánku.

"Můžeme pokračovat?" otázal se klidně. Harry rezignovaně a váhavě kývl.

"Skončil jsem tím, že Brumbál sám naplánoval svou smrt. Tak jako tak by do pár měsíců zemřel, byl smrtelně nemocný. Ani moje lektvary nedokážou odvrátit nevyhnutelné." Severus mluvil pomalu, jako by zkoušel Harryho trpělivost a jako by čekal na záminku k odchodu. Tentokrát se však Potter držel.

"Ve zkratce. Mladý Malfoy měl úkol Brumbála odstranit. Tomu chtěl ředitel zabránit, proto mě zavázal slibem, že jakmile nastane situace, ve které budu moci zachránit Draca před vraždou, udělám to. Zahrnovalo to i předpoklad, že to já budu ten, kdo zabije Albuse Brumbála.

Důležitý pro nás dva je další slib. Slib, který jsem se upřímně snažil nedodržet jako jediný ve svém životě - převzít ochranu nad Harrym Potterem. Kdo mohl předpokládat, že budeš na Astronomické věži taky? Možná Brumbál, ale ten si to nechal pro sebe. K tomu slibu mě donutil i přes velice specifická rizika. Kdybys sem nevlezl jako poslední idiot, nikdy bys o mně už neslyšel. Teď jsem nucený svůj závazek splnit, ať chceš nebo ne. Pro tebe z toho plynou jisté... nevýhody. Nemám už co ztratit ani získat, takže nemám ani proč lhát ani jednomu z nás."

Harry nevěřil ani slovu, ale přesto se mu do útrob zahryzl červík pochybností. Snape nevypadal, že by lhal. Nevěřil, že by ho ten slizoun nedokázal obelhat, ale on působil přesně tak, jak se popsal - že už nemá co ztratit. Jeho přístup Harrymu nahnal husí kůži.

"Jaké nevýhody?" odkašlal si, protože mu vyschlo v hrdle. Snape se zvedl a k jeho znepokojení přistoupil blíž.

"Myslím, že na to by i nebelvír mohl přijít sám," odpověděl mu chraplavě muž. Potter se mimoděk přikrčil, jak se Snape přiblížil těsně k bariéře. Začal tušit, co tím muž myslel.

Pak jedna bledá ruka v černém rukávu prošla kouzlem a uchopila jej za hrdlo. Harry strnul. Nedokázal se pohnout. Díval se do černých očí, které ho paralyzovaly a tvrdý, chladný výraz, který předtím vzdorně oplácel, mu teď naháněl strach. Snapeův stisk neškrtil, ačkoliv k tomu neměl daleko.

"Máš vůbec ponětí, jaký pocit to je, mít tě tady? Bezmocného. Samotného. Nalomeného. Mít tě v místech, kde není nikdo, kdo by mě mohl zastavit? S Brumbálem zemřela i část mě samotného. Byla to ta lepší část, Harry Pottere!"

Harry se ho pokusil kopnout do kolena, ale Snape byl mrštný jako zmije, uhnul. Mladík chytil ruku na svém hrdle a pokusil se ji odtáhnout. Přitom sebou mlátil ve snaze dostat se od Snapea, ale marně. Příliš pozdě chtěl stočit dobře mířený úder, který pravidelně končil tím, že měl paži bolestivě vykroucenou za zády. Snape ho tak převalil lehce jako peříčko a Harry byl v tu chvíli téměř bezmocný.

"Kdy konečně pochopíš, že kdybych ti chtěl ublížit, už jsem to udělal?" zavrněl hebce muž. Přejížděl štíhlým prstem po Harryho šíji a ušním boltci.

"Tak proč děláte tohle?" Mladíkův tón se nebezpečně podobal vzlyknutí, přestože se snažil být vzdorný. Prst doputoval k lemu jeho boxerek a zatáhl. Potter se zalykal ponížením jako vždy.

"Protože jsem se ovládal celé roky a stačil jeden výmysl starého blázna, aby bylo všechno v troskách."

"Co tím myslíte?" Harry se snažil udržovat konverzaci v marné snaze, že Snapea rozptýlí. Marně. Muž si slinami navlhčil prsty a i přes Harryho odpor do něj pronikl.

"Celé roky jsem tě svým chováním úspěšně a naprosto záměrně odháněl. Zařídil jsem, abys se mnou nikdy v životě dobrovolně nezůstal v jedné místnosti. A teď mě jeden hloupý slib nutí přesně k tomuhle. Jsme, kde jsme a s kým jsme, Harry," řekl téměř něžně. Mladík cítil, jak se jeho vstup roztahuje. Bolelo to mnohem méně než předtím. Psychicky ale pořád stejně. Zaťal zuby a snažil se nezatínat svaly. Poznal už, že tím to jen zhorší.

Pár možných jisker vzrušení umlčel všepronikající pocit znechucení a odporu.

***

Help me believe it's not the real me

Somebody help me tame this animal

Somebody help me through this nightmare

I can't control myself

Somebody wake me from this nightmare

I can't escape this hell

"Kdyby ses nebránil, mohlo by se ti časem i líbit,"promluvil Snape vůbec poprvé po tom, jak to nazval Harry. Ten zůstal schoulený v rohu postele a snažil se polykat slzy.

"To se mám nechávat z-znásilňovat dobrovolně?" procedil skrze sevřené zuby.

"Tak to neber jako znásilnění, ale jako protislužbu. Uvědom si, chlapče, že po Brumbálovi jsem ti zbyl už jen já." Potter se vymrštil do sedu.

"To není pravda! Mám Rona, Hermionu, Weasleyovy, Lupina, Řád...!" Snape ho počastoval jízlivým šklebem.

"Zvládnou tě ochránit? Řád je bez Brumbála a bez mých informací na kolenou. A tvoje malé kamarády, pokud ještě žijí, drží při životě jen to, že s nimi nejsi."

"Postarám se o sebe sám! I vás jsem našel sám!"

"Čemuž se upřímně divím. Potřebuješ mě, Pottere. Pokud chceš udržet lidi, na kterých ti záleží, naživu, potřebuješ to, co já vím o Temném pánovi a co mi svěřil Brumbál."

"A to je co?" poprvé projevil opravdový zájem mladík. Severus uhodil na správnou strunu.

"To není důležité, dokud se k tobě nebudu moct s klidným srdcem otočit zády a neozbrojen. Takže to možná nebude důležité nikdy. Přemýšlej o protihodnotách, Harry." S tím se Severus zvedl a opustil místnost.

Harry opravdu přemýšlel. Jestli je jeho tělo cena za záchranu svých přátel a poražení Voldemorta... proč váhat?

***

I know, I know that you're wounded

You know, you know that I'm here to save you

You know, you know I'm always here for you

I know, I know that you'll thank me later

"Přemýšlel jsi?" byla první otázka, kterou Snape položil Harrymu, když se vrátil - zřejmě o den později, protože zatím oběhla tři jídla. Upřely se na něj zelené oči potlačující zuřivost.

"Přemýšlel," kývl Harry. "Beru to," prohlásil zpříma.

Stačí mu dát iluzi vlastního rozhodnutí a jeho stav se najednou lepší a komunikuje dokonce i smysluplně... zajímavé, okomentovala to pozorovatelská část Snapeovy mysli.

Help me believe it's not the real me

Somebody help me tame this animal!

This animal I have become

"Výborně," usmál se mrazivě Snape. Začalo se blýskat na lepší časy. Nešlo o nic víc, než o obchod se značným zdráháním z Potterovy strany... ale už to nebude to surové násilí jako předtím. Už to bude skoro jako iluze dobrovolnosti…

"Snad předvedeš odhodlání i v praxi," vyzývavě se na Harryho podíval a shodil z ramen černý plášť.

2

Harry koukal na Snapea s knedlíkem v krku. Jeho přijetí bylo naprosto symbolické. Co taky jiného? Poznal, že Snapeovi se neubrání... ne teď. Ale přesto... když si musel pro Snapea sundat spodky, nechat si roztáhnout nohy a bez odporu ho nechat, aby ho doslova ošoustal... vařila se v něm krev. Zatínal zuby a nejvíc toužil jen po tom, dát Snapeovi pořádně do zubů. Možná nejen to. Tentokrát zůstal na zádech. Zjistil, že tu polohu nenávidí už z toho prostého důvodu, že přitom Snapeovi vidí do obličeje. Když se z něj konečně muž zvedl, jen tak tak se Harry zase neschoulil do nešťastného klubíčka.

"Podržet umíš, ale to je tak všechno," ozval se do ticha Snapeův jízlivý posměšek. Harry se vymrštil do sedu se zuřivým výrazem. Jen stěží se přemáhal a Snapea to rozhodně bavilo.

"Co taky čekat od nebelvíra. Ten nevyužije dobrou šanci, i když mu visí před nosem. Tak nevinný, až je mi z toho na zvracení," pokračoval a zároveň si oblékal plášť. To už Harry nevydržel.

"Co doprdele chceš?! Nebránil jsem se, ty slizkej parchante!" Harry už mu nehodlal dál vykat. Vlastně to předtím dělal, aniž by si to uvědomil. Ale v jeho očích mu to dávalo Snapovi ještě víc moci nad jeho osobou.

Muž se na něj usmíval způsobem, který mu sevřel žaludek. Byl to krutý úsměv plný jakéhosi zvráceného potěšení.

"Nadávky k dobré atmosféře rozhodně nepřispějí, nemyslíš?" ztišil hlas. "Přemýšlel jsi o protihodnotách špatně, Harry. Nestojím o bezvládnou panenku, co pode mnou jen leží. Mám tvůj klíč ke svobodě i k tomu, abys udržel všechny své přátele naživu. Takhle ho chceš získat?" Snape se otočil k odchodu. Ještě se však zastavil, aby něco dodal.

"A když už máš přístup ke koupelně, využívej jí prosím důkladněji." S tím se za ním zabouchly dveře. Harry skřípal zuby a do očí mu skoro vhrkly slzy ponížení.Podržet umíš, ale to je tak všechno... Zasáhlo ho to víc, než si byl ochotný připustit. A ta poznámka s koupelnou... cítil, jak rudne. Byla to nesmyslná reakce vzhledem k jeho pozici vůči Snapeovi a vůči nátlaku, který na něj ten parchant vyvíjel... ale nějak se to dotklo jeho hrdosti.

Podle toho, co Snape říkal, tak chce, aby Harry ochotně spolupracoval. Už jen při tom pomyšlení se mu zvedal žaludek. Mluvil Snape pravdu? Harry nevěřil, že byl odkázán už jen na něj. Ten člověk žil i dýchal lhaním! Ale Harry neměl, jak jinak se odtud dostat. Bude muset zatnout zuby a přizpůsobit se. Pokud je to cesta ke svobodě a k zabití Voldemorta, tak to vydrží.

Když Severus přišel znovu, Harry spal. Muž si s pozdviženým koutkem rtů všiml, že má vlasy ještě vlhké ze sprchy. Ležel na břiše v nevídaně bezbranné poloze. Snape neodolal. Sklonil se k Harryho vystavené šíji. Lehce ji skousl a pak polaskal jazykem. Harry se zavrtěl. Severus mu rukou vjel pod tričko a pohladil ho po zádech a boku. Přitom nepřestával líbat jeho krk. Harry ze spánku nešťastně zakníkl. Ale Severus v tom neslyšel odpor, jen... Harry zněl jako malé dítě, kterému chybí náklonnost. Je navíc pravda, že Severuse hryzal mírný červík výčitek za včerejší poznámku. Neměl na ni právo, ale neovládl se. Možná by to chtělo pro Harryho malé odškodnění.

Harry otevřel oči a polekaně sebou trhl, když uviděl Snapea. Pak strnul. Mistr lektvarů se totiž zase sklonil k jeho šíji a rty hledal nejcitlivější místo. Harry se ostře nadechl, když se Severus dostal k místu, kde šíje přechází v zádové svaly. Muž ho lehce přetočil na bok, aby mohl rukou pohladit jeho břicho a dostal se k bradavkám. Lehce do nich štípl a začal je krouživým pohybem hladit. Harry se vyděšeně zajíkl, když ucítil, jak se mu v klíně hromadí vzrušení. Snapeova ruka byla hřejivá, když ho začala hladit po břiše a ve stále větších kruzích se dostávala i k lemu jeho spodků. Jakmile muž překročil hranici danou látkou, začal se Harry lehce třást. A cítil, že umírá hanbou, když bledá dlaň sevřela jeho napůl ztopořený penis. Stačilo pár doteků a už nebyl vzrušený jen zpoloviny. Snapeovy rty na šíji, ruka v jeho klíně a druhá, která se prosmýkla tak, aby si mohla hrát s jeho bradavkou... Harry tlumeně zasténal. Stisk na jeho přirození zesílil a zrychlilo i tempo stimulace. Harry se třásl pořád víc, dokud se se zaúpěním neudělal. Severus fascinovaně zvedl ruku pokrytou jeho semenem k ústům a ochutnal. Harry zhluboka dýchal a nepřestával se lehce chvět.

Spal snad? Probudily ho příjemné, něžné doteky. A sotva otevřel oči, uviděla Snapea. Jak to... proč se ho ten muž teď tak jemně dotýkal? Proč se staral najednou o Harryho vzrušení, když předtím se jen sám udělal a jeho nechal ležet jako rozbitou a pošpiněnou porcelánovou panenku?

Porcelánová panenka? Tak to jsi? posmíval se mu vnitřní hlas. Ne, to není. Musí se sebrat. Nemůže si dovolit plakat nad svým neštěstím. Zvedl oči ke Snapeovi. Zelený pohled třeskl o černý. Harry nedokázal skrýt všechnu tu nenávist, kterou k muži cítil. Ale dokázal ji využít k tomu, aby ho hnala vpřed. Nedovolit té mrazivé prázdnotě, aby ho pohltila a udělala z něj trosku. Ukňučené děcko nezabije Voldemorta.

Severus pozoroval v Harryho očích pochopení situace. Tenhle pohled znal. Věděl také, že odteď bude Potter spolupracovat... ale že si o to víc bude muset hlídat záda, přestože nevěřil, že nebelvír je schopný jakékoliv podlosti. Nevadí, v hlavě už se mu rýsoval konec tohohle všeho. Velice zřetelně věděl, co se musí všechno stát.

Mladíkovy ruce uvolnily jeho košili a nezkušené rty se přitiskly ke kůži na jeho krku. Harry začal tím, čím ho Severus vzbudil. Muž na chvíli zavřel oči. Představil si na ten krátký okamžik, že jsou jinými lidmi v jiné situaci a Harry to dělá všechno dobrovolně. Severus však už dávno rezignoval na jakýkoliv cit. Naučil se užívat si bolest, protože nic jiného často neměl k dispozici. Ne, ani Brumbál netušil, na jak tenkém ostří vlastní příčetnosti už dlouho balancoval. A pak si umřel, dědek.

Vrátil se do reality. Začal Harrymu oplácet laskání ve znechucující hře na dobrovolnost.

***

Severus vztekle zíral na kus pergamenu. Poslal mu ho Draco. Stálo v něm, že Temný pán chystá finální útok na Bradavice, kam se uchýlil poslední odboj. Pokud Bradavice padnou, Británie bude Voldemortova.

Zrovna teď... Uplynuly už tři měsíce od doby, kdy tady zavřel Harryho. Doufal, že mu bude dovoleno prodloužit si dobu s tím mladíkem o něco déle. Zvlášť, když se v poslední době zdálo, že Harry konečně našel v jejich intimitě zálibu. Místo nenávistných blesků vídal v jeho očích závoj vášně.

Ale věděl, že tahle chvíle přijde. Jen si dovoloval ten přepych nepřipouštět si, že to bude každým dnem. Draco psal, že útok je plánovaný za měsíc. Přípravy že jsou dlouhé a náročné. Upřímně řečeno Severuse překvapilo, že se Draco neztratil mezi stíny někam, kde už o něm nikdo nikdy neuslyší.

Zvedl se, aby šel do tajné knihovny. Jeho předci využívali tohle sídlo na uchovávání zakázaných spisů černé magie. Budou se mu hodit. Vybral tři knihy a šel s nimi za Potterem.

Harry možná poslední dobou našel zálibu v sexu, ale neznamenalo to, že mu pobyt v jedné místnosti prospívá. Byl bledý jako duch a totálně vychrtlý. Přesto vítal svého věznitele mdlým úsměvem. Ležel na posteli a nudil se. Severus před něj hodil knihy. Okamžitě zaujaly Harryho pozornost.

"Co je to?" podivil se. "Černá magie?" pozvedl obočí tázavě.

"Za měsíc Voldemort napadne Bradavice," oznámil mu stručně Snape.

"Cože?!" vyskočil Harry. "Tak proč mě pořád držíš tady?!"

"Aby ses učil!" zavrčel Snape.

"Bez hůlky těžko!" opáčil kousavě Harry. Snape ostentativně vytáhl jeho hůlku z hábitu. Harrymu se zadrhl dech. Tak dlouho ji neviděl! Nedokázal z ní spustit oči. Severus mu ji podal, ale přitom měl připravenou svoji.

"Copak, nevěříš mi?" vzal si ji s ušklíbnutím Harry.

"Ne," odtušil suše Snape a dělal, že nevidí mladíkův hraně dotčený výraz. "Ale to je teď vedlejší. Dokud budeš mít hůlku, budu s tebou v pokoji. Stejně pochybuju, že budeš chápat všechno, co je tam napsané, takže ti to budu vysvětlovat. Večer mi hůlku odevzdáš." Harry se zatvářil sveřepě a sevřel milovaný kousek dřeva pevněji.

"Nebo ti ji budu muset vzít násilím?" přivřel nebezpečně oči Snape. Mladík chvíli mlčel.

"Dám ti ji," zavrčel nazlobeně nakonec.

"Dobře, začni. "

***

Harry postupoval... skvěle. Jiné slovo pro to užaslý Severus nenašel. S čím dál zachmuřenějším výrazem ho pozoroval, jak hravě zvládá nová a nová kouzla.

"Pojď," řekl mu jednou, aniž by mu dal hůlku na procvičování.

"To jako... ven?" vytřeštil oči mladík nevěřícně.

"Ne úplně. Do zahrady," pokynul mu Snape ke dveřím. Harry z nich vystřelil s radostným výrazem.

Zahrada bylo slabé slovo. Harry vyšel do plného slunečního svitu na hebkou trávu. Před ním se táhla stromořadí do nedohledna, vysoké trsy okrasné trávy, keře... Cítil, jak mu buší srdce. Tak dlouho neviděl slunce! Cítil, jak ho v očích pálí slzy, když mu nastavil tvář a nechal se laskat teplými paprsky. Tak dlouho byl pohřbený zaživa! Ale za chvíli se vrátí. Pohledem se dovolil Severuse a pak se plný radosti rozeběhl z kopce dolů do zahrad.

Severus si ho ani moc nevšímal. Zahrada byla vytvořená magicky v obří jeskyni, Harry neměl kam utéct. A bez hůlky by taky daleko neutekl. Snape zaťal pěsti. Už jen týden, než ho Harry nadobro opustí. Ale on to zařídí tak, aby to bylo naposled. Když ho pozoroval v jeho dětinském nadšení, rozbolelo ho u srdce tak strašně, že se skoro zkroutil. Ale měl na to právo ne? Na pár chvilek s bytostí, kterou vždy svým zvráceným způsobem miloval a pro kterou tolikrát krvácel. A bude i naposled a pak už nikdy víc.

Ne, Severus Snape nebude čekat, až ho opustí i Harry, kterého tu držel proti jeho vůli. To raději zemře.

Nechal ho venku tak dlouho, doku se nezačalo v očarované zahradě stmívat. Když ho odvedl do pokoje, řekl mu to hlavní.

"Za týden musíš být v Bradavicích a konečně ukázat, že celý svět nevsadil na ufňukané děcko." Tentokrát se Harry neurazil. Už dávno poznal, že urážky jsou prostě jen zvláštní vyjádření Severusovy starosti. V zahradě přemýšlel o hodně věcech, ale hlavně o mistrovi lektvarů. Sám nerozuměl tomu, kam se vytratila nenávist. Ale když si promítal svůj pobyt tady... nejdřív znásilnění, to ano... ale čím méně vzdoroval, tím víc se mu Snape jakoby... otevíral. Harry měl šanci spatřit jeho svým způsobem starostlivé nitro. Věděl, že Snape by to nikdy nepřipustil, Raději by všechno zapíral až na hranici masochismu a sebezničení. Ale Harry... naučil se s ním vycházet a vyhýbat se tomu, aby ho rozzuřil. Svým zvráceným způsobem ho měl i rád. Možná je masochista sám.

Teď byl plný sluníčka, a proto nejdřív myslel, že další větě nemohl správně rozumět.

"Ale aby ses odsud dostal, musíš se dostat přese mě."

"Jakože porazit tě v souboji?"

"Ne. Zabít mě, Harry Pottere," odvětil chladně Snape. Mladík na něj dlouho zíral, jako by ho nemohl pochopit.

"Ne," zavrtěl hlavou šokovaně.

"Máš strach?" zavrčel Snape.

"Proč bych to měl sakra dělat? Jaký to má smysl?" zvýšil hlas Harry.

"Ten, že jestli to neuděláš, Bradavice padnou a Británie padne Voldemortovi do spárů."

"Přestaň s tím nesmyslem! Prostě ne!" rozkřikl se mladík.

"Pak je všechno ztracené," zvedl se Snape k odchodu. "Nikdy bych si nemyslel, že jsi takový blázen, abys vyměnil své přátele za někoho, koho nenávidíš a kdo tě vězní."

"Ale já tě ne...-!" Harry nestačil doříct větu, dveře se zabouchly. Cítil, jak ho požírá panika. Tak pro tohle se to všechno učil?! Proč to Snape dělá? Proč?!Chtělo se mu křičet a bít kolem sebe. S jakou radostí by tohle udělal před třemi měsíci, ale ne teď!

Třeba... když bude hodně dobrý, podaří se mu Snapea jen omráčit. A pak utéct. S tou myšlenkou usnul.

Snape nespal. Strávil noc v chmurné strnulosti. Jen planoucí louče dodávala jeho rysům pohybu a barvy. Kéž by mohl doufat, že jeho další den mu bude posledním! Ale jak znal Pottera, bude se tomu chtít vyhnout. Beztak jej bude chtít jen omráčit a pak utéct. Jenže Severus věděl, že to se mu nemůže povést. Jistě, omráčit ho náhodou může. Ale sídlo jej nepustí ze svých útrob, protože Severus to zakázal. Teprve až zemře Harryho rukou, stane se sídlo Harryho vlastnictvím a on bude volný. Oba budou volní, přesně tak, jak si přáli. A on, Severus, najde buď konečně klid a mír, nebo bude za všechny svoje hříchy smažit v pekle.

Měl připravené všechno, co chtěl Harrymu dát. Naučil ho maximum, co mohl. A teď ho musí naučit to nejdůležitější. Zabít. Promyšleně, bez zaváhání. Jenže měl dojem, že Harry to nedokáže. Jenže pak on, Severus, už nechce být ve světě, který se i přese všechny jeho oběti utopí v temnotě a utrpení. To je raději zabije oba sám.

Brzy ráno Harryho nemilosrdně vzbudil a odtáhl do velkého kamenného sálu. Mladík na něj upíral urputný pohled.

"Jediná možnost ven, je má smrt, Pottere," zopakoval Severus a hodil mu hůlku. Harry ji nechal nevšímavě dopadnout na podlahu.

"Ne, já to prostě odmítám!" řekl pevně. Severus byl bledší než obvykle, ale nepolevil.

"Víš, že Lupin je po smrti?" Harry se zapotácel, jako by dostal políček.

"Jak to víš?" zalapal po dechu.

"Mám svoje zdroje. Tonksová s ním čeká dítě. Je v Bradavicích spolu s ostatními. Grangerová a Weasley žijí. Alespoň Ronald. Jedno z dvojčat je mrtvé. Pošuk Moody taky. Stejně tak Arthur Weasley."

"Ne! To není pravda, vymýšlíš si jen kvůli tomu tvému nesmyslnému nápadu!" zařval na něj Harry.

"Nevymýšlím. Tví jediní přátelé jsou v Bradavicích. A tvou branou tam jsem já. Tohle sídlo nedokážeš opustit, Harry. Dokud já nezemřu, nedostane se živá duše dovnitř ani ven." Harry zatnul ruce.

"Lžeš," procedil mezi zuby ne nepodobně vzlyku.

"Zvedni hůlku. Říkám to naposled, pak tě zabiju sám!" zasyčel Severus a Harry skoro zamrznul, protože jeho oči se šíleně leskly. Sklonil se pro hůlku.

"Je to ostrý souboj, Pottere. A předem ti říkám, že dokážu odblokovat všechna tvá kouzla. Kromě jediného. Víš, které to je!" chladně odsekával Snape. Harry napřáhl hůlku.

"Proč to po mě chceš! Myslel jsem si, že ti na mě záleží!" vykřikl.

"Právě proto, ty idiote! Nic jsi nepochopil, tak aspoň dělej, co se ti řekne.Aredaqro!" Rudý paprsek udělal malý kráter na místě, kde Harry ještě před chvílí stál. Uskočil na poslední chvíli.

"Ordens Soracarae Scutum!" vykřikl a vytvořil tak kolem sebe zlaté světlo. Štít daleko silnější než obyčejné Protego.

"Myslíš, že na takové nuance budeš mít čas? Smrtící kletbu to nezastaví! Než to řekneš, budeš mrtvý!" zvolal Severus a neverbálně vytvořil dvě fialové smyčky, které štít obtočily jako hadi. Ten se začal rozpadat. Harry se na neverbální kouzla prostě nedokázal soustředit.

"Astorio!"

Ohnivý pták vylétl z hůlky a řítil se na Severuse. Ten se ho zbavil lehce. Zato Harry měl potíže utéct fialovým hadům. Než uskočil, jeden mu popálil paži. Severus nenáviděl sám sebe za tu bolest, kterou mladíkovi způsobuje a ještě způsobí.

"To sis z knížek o nejtemnější magii zapamatoval jen ta nejvíc neškodná kouzla?!" zasyčel. "Astorio je navíc protikouzlo, ne útok!" seřval ho.

"Nebudu po tobě házet ostrá kouzla!" ohradil se Harry. Severus se zachmuřil.

"V tom případě Harry... sbohem," pronesl tiše a zvláštně... zlomeně. Omlouvám se, Brumbále. Tenhle slib jsem nedokázal dodržet, omluvil se mrtvému příteli, když zvedal hůlku k definitivnímu švihu. Nedokáže použít Kletbu, která se nepromíjí. Nikdy vůči Harrymu.

Zelenooký chlapec se mihl vzduchem a narazil do něj plnou silou. Pozdě. Země, stěny i strop se začaly otřásat.

"Proč?!" chytil Harry Snapea za límec a zatřásl s ním. Zíral jen do bezduchých očí.

"Není to jasné? Já už prostě nechci žít," zamumlal Severus. "Běž, spadne to tady celé. Jestli se dostaneš ven, dozvíš se celý zbytek příběhu."

"Nenechám tě tu!" zakřičel Harry a nadzvedl ho.

"Běž, ty hlupáku!" zařval Snape a prudce ho od sebe odhodil. Ze stropu začaly padat kameny a pořád větší. Potter jen na okamžik zavřel oči, než se rozhodl.

"Mdloby na tebe!" švihl hůlkou. Tentokrát trefil. Snapeovi bezvládně klesla hlava. Harry sebral jeho hůlku a nadzvedl ho. Nemohl pořádně běžet, Severusovo tělo bylo těžké. Dostal se až ke schodišti dolů, než ho zastihl další otřes. Na vrcholu schodiště zakopl. Instinktivně se zachytil vyřezávaných sloupků, ale Snapeovo tělo mu spadlo a jako hadrová panenka se kutálelo po schodech spolu s oběma hůlkami. Harryho křik přerušilo rachocení těžkých kamenů. Mladík jako zpomaleně viděl, jak se z velké výšky uvolňuje a padá velký kus skály. Vstal a běžel, spíš skákal, ze schodů, ale věděl, že to už včas nestihne.

Hůlka... ležela pár metrů od Snapea. Pád ho probral, ale bylo jasné, že při pádu na schodech utrpěl vážné zlomeniny. Ale on se ani nechtěl hýbat. Na chvíli se černý pohled střetl se smaragdovým, než jeho nitku života přerušil obrovský kámen. Harry dosáhl na hůlku jen o malou chvíli později. Křičel jako smyslů zbavený Severusovo jméno. Další kus kamene dopadl jen kousek od něj. Musel vstát a jít dál. Rudá krev prosakovala z míst, kam dopadl Severus.

Přední štít domu se zřítil. Harry viděl jasné světlo. Z posledních sil vyběhl ven a tam se zhroutil.

Když se probral, viděl, jak vedle něj v prachu leží stočený pergamen. Připadal si jako v mlze, když se po něm natahoval, aby si ho přečetl. Byl to Snapeův rukopis, už to mu vehnalo do očí slzy.

Harry,

to, že čteš tento dopis, znamená, že jsem mrtvý. Doufám, že tě ani nenapadne taková pitomost, jako je truchlení. Neměl jsem proč už dál žít. Kolem mě byla vždy jen smrt a jsem rád, že jsem mohl strávit s tebou pár měsíců, byť proti tvé vůli.

Musíš porazit Voldemorta. Bradavice jsou poslední naděje. A pamatuj i na další věc - musíš nejprve zabít jeho hada - je to poslední ze dvou viteálů. Voldemort ho bude mít neustále u sebe. A další věc - jeho hůlka patří tobě. Nemusíš vědět, jak se to stalo. Stačí to, že pokud v sobě dokážeš najít pravou sílu, síla hůlky držené Voldemortem bude tvá. Brumbál doslovně řekl: "Harry může porazit Voldemorta jen tou silou, kterou Pán zla sám nezná." Snad z toho chápeš více než já. Snažil jsem se tě naučit dobrá kouzla, ale žádné není silnější než Avada Kedavra. Nicméně, jak jsem řekl, nikdy jsem nechtěl naplnit ten osudný slib daný Brumbálovi. Mohu jen doufat, že moje sobecká slabost pro tebe nezničila celý kouzelnický svět. I proto už jsem nechtěl být mezi živými. Pokud má temnota pohltit celý svět, za který jsem roky bojoval, nechci to už nikdy víc vidět. Ani to, jak zaniká druhý zbylý viteál, kterým jsi ty, Harry. Nic na světě by mě nepřinutilo dívat se na tvou smrt. Ani přes to, čím jsem ti, domnívám se, musel vyhrožovat. Můj a Albusův názor na Voldemortovu smrt se lišil. Já ti radím jedno - zabij Voldemorta hned jak zabiješ hada. Neexistují studie, co se stane s viteálem v živé bytosti, ale vkládám veškeré naděje v to, že po tvé přirozené smrti zemře i poslední zbytek Voldemorta.

Chci jediné - abys žil, Harry. Žil a zapomněl na nenáviděného profesora lektvarů.

Sbohem a hodně štěstí, Harry Pottere.

Harry ke konci už skoro nemohl číst. Slzy mu tekly proudem.

"To není pravda, že jsem tě nenáviděl!" zakřičel na ruiny domu, který mu byl přes tři měsíce vězením.

Seděl na studeném kameni dlouho, než vstal, sebral hůlku a vydal se na cestu do Bradavic.

***

V Bradavicích se spustil poplach. Všichni profesoři a bystrozorové spěchali k bráně, kterou právě prošel mladý kouzelník, aniž by ji vůbec otevřel. Všechna kouzla vyslaná v panice se odrazila od zlatavého štítu.

"Zadržte, to jsem já! Harry!" volal mladík.

"Harry? Harry Potter?" ozval se nevěřícný hlas profesorky McGonnagalové.

"Přesně tak," usmál se Harry a vyvolal světlo, aby si ho všichni mohli prohlédnout. Mezi lidmi se prodrala zrzavá kštice a hned za ní i hnědá střapatá.

"Rone.. Hermiono..!" vydechl Harry s úlevou. Zrušil štít a vrhl se k nim. Padli si do náruče.

"Kdes byl tak dlouho? Ty-víš-kdo tvrdil, že jsi mrtvý," vzlykla Hermiona. Harry opatrně vyprostil z objetí paži zraněnou Severusovým kouzlem.

"Všechno vám povím. Ale teď musíme zpevnit obrany hradu. Dostal jsem se dovnitř jediným kouzlem. Voldemort zaútočí už za pár dní..."

Otázek bylo minimum, dokud nebyl hrad posílen. I tak však Harry řekl úplnou pravdu jen Ronovi a Hermioně.

Bitva byla drsná a mnoho lidí tam zemřelo. Nakonec Harryho oslavovali jako hrdinu, ale mladík se nemohl radovat. Ne ve stínu Severusovy zbytečné smrti. Proto poté, co pomohl očistit jeho jméno a obnovit Bradavice, vydal se zpátky do Skotských hor, aniž by komukoliv řekl, kam to jde. Zříceniny našel tak, jak je opustil. Bude to perná práce, ale dokáže to.

Kus po kusu používal na dům obnovovací a stavitelská kouzla, která se naučil v Bradavicích. Přitom pečlivě hledal Severusovo tělo. Když jej našel, nebylo už moc dobře k poznání, ale Harry jej zakonzervoval do velkého krystalu. Pokračoval v práci celé týdny. Jen se občas přemisťoval pro zásoby jídla a vody.

Objevil i tajnou knihovnu. Jen kouzla v zahradě neuměl obnovit. To ale nebylo důležité. Hledal ty knihy a Severusovo tělo.

Neexistuje kouzlo, které by vrátilo mrtvým život, Harry... to mu znělo v uších, ale nevěřil tomu. Každou noc se budil, jako by jej Severusovy rty políbily na šíji. Jako by jej hladily hřejivé dlaně, které se všemožně snažily zakrýt něhu, protože ji považovaly za slabost... Ne, Harry věřil, že v jedné z knih, co četl, byl odkaz na rituál návratu do života. Netušil, kde se v něm vzala tak silná posedlost, alemusel to pro Severuse udělat. Často přemýšlel, kde se objevil ten cit pro protivného a pološíleného profesora, ale nevěděl přesně. Když to zkoušel rozluštit, vybavil se mu jen okamžik, kdy dokázal v jeho očích uvidět opravdového Severuse a ten pohled ho zasáhl jako blesk.

Po dvouměsíčním ležení v knihách to konečně našel. Pročítal rituál, který mu svou zrádností naháněl husí kůži. Ale bylo to to, co potřeboval. Vzkřísí člověka v plnohodnotnou bytost, ale má to háček. Harry s hrůzou četl, že aby se zachovala rovnováha, musí buď obětovat jiného člověka, nebo se vzdát poloviny vlastní životní síly. V každém případě se po jeho smrti oživený vrátí ze zásvětí.

Harry nad tím přemýšlel. Věděl, že Severus by odmítl cokoliv, co by Harrymu zkrátilo život. Ale... mladíka napadla zajímavá myšlenka. Jeho morálka se proti tomu bouřila, ale teď už byl tak blízko... a pak, pro ty lidi už stejně život není život, ne? Usmál se tak, že by ho přátelé nepoznali.

Druhý den navštívil ministerstvo kouzel. Nedbal na novináře ani úředníky, kteří se na něj sesypali jako vosy na med. Šel přímo k ministrovi kouzel, kterým se stal někdo, koho Harry vůbec neznal a který se před ním div nesložil. Přesto vypadal poněkud zaraženě, když Harry přednesl svůj požadavek.

"No," poškrábal se v řídnoucích vlasech. "Bude skrze to strašně moc papírování, ale hádám, že pokud takhle může ministerstvo prokázat vděčnost za vaše hrdinství, dá se to zařídit. Ale nesmí to prosáknout na veřejnost."

"Samozřejmě. Nebojte se, tisk se nic nedozví," usmíval se mile Harry. Ministr polkl a rychle vypisoval papíry.

"Tady máte, pane Pottere. Musíte si ho ale vyzvednout osobně. Kdybych dal příkaz k převozu, vzbudilo by to rozruch, to jistě chápete. Veřejnost je prostě ještě přecitlivělá..."

"Chápu, pane ministře. A děkuji vám za vaši vstřícnost," rozloučil se Harry. Přenesl se k branám Azkabanu. Stačila hodinka formalit, než se mohl přenést zpět do hor, tentokrát i s tělem muže, který zavraždil Rema Lupina. Dostal už dávno mozkomorův polibek. Bylo to živé tělo potřebné pro rituál, ale ten člověk už byl ve skutečnosti mrtvý dva měsíce. Harry si nechtěl pamatovat jeho jméno. Donesl ho do velkého sálu, kde postavil oltář a nakreslil potřebné znaky. Učil se postup rituálu tak dlouho, dokud jej neuměl i pozpátku. Latinské litanie se mu zapamatovávaly těžce, ale nakonec to zvládl.

Blížil se den, který kniha poradila jako nejvhodnější. Harry se chránil jakéhokoliv zaváhání. Dosud bral lidem život jen pokud nebylo vyhnutí. A teď se chystal... Ne, ten muž už není člověk. Je prázdný jako skořápka a jeho duši pozřel mozkomor. Vlastně mu zkrátí trápení, když mu probodne srdce. A vrah jeho drahocenného přítele alespoň poslouží pro vzkříšení jiného. Navíc bylo dobré, že to byl muž dokonce o trochu mladší než Severus. Životní síly bude dost.

Jemně přenesl Severusovo tělo na oltář a nechal krystal zmizet. Postavil se za jeho hlavu. Pozvedl hůlku a začal recitovat. Okamžitě cítil, jak zavířila mocná magie, a magické obrazce na podlaze zaplály rudým svitem. Harry cítil, jak síla rezonuje prostorem i jeho tělem.

Poroučel živlům, bohům i času. Vzýval síly, které mohly život vrátit i vzít. Před finální fází se zpotil. Vážně to udělá? Vzal štíhlou dýku položenou na oltáři. Oběť se vznášela nad mrtvým tělem. Muž měl otevřené oči, ale nebyl v nich žádný lesk života, přestože dýchal. Když do těch očí Harry pohlédl, bylo to, jako by dýka proklála tlustočerva, ne lidské srdce. Přitom zakončoval litanii. Se zájmem sledoval, jak krev stéká na Severusovu mrtvolu. Nejenom krev. Jako by se celé tělo oběti přeměňovalo na substanci, která Severusovo tělo obnovovala. Harry poodstoupil a už jen sledoval, jak sebou tělo na oltáři začíná cukat. Měl hůlku připravenou. Jakmile se Severus poprvé nadechne, musí zavřít všechny brány a zapudit síly, které vyvolal.

Prudký nádech byl nezaměnitelný. Severus ožil. Křečovitě lapal po dechu, zatímco Harry uzavřel kouzlo a zrušil magický kruh.

"Severusi," zašeptal tiše a nevěřícně mu přejel prstem po teplé tváři. Zápěstí mu sevřel železný stisk.

"Cos to..." rozkašlal se muž. Harry cítil, jak se naprosto idiotsky směje.

"Vítej zpátky, Severusi," objal muže pevně.

3

"Pottere, ty blbče, řekl jsem ti, že dokud neumřu, nedostaneš se odtud!" začal soptit Severus. Harry se zarazil a nechápavě na něj zíral, než mu to došlo. Severus si nic nepamatuje od doby, kdy ho omráčil. Začal se smát. Řehtal se tak, že se ohnul v pase.

"Ty jsi byl mrtvý, Snape!" oznámil mu, když se uklidnil. Teď na něj hleděl jako na zjevení Severus.

"Co to meleš?" odbyl ho hrubě.

"Rozhlídni se kolem. Přijde ti tohle jako čajový dýchánek?" zašklebil se Harry zcela nepotterovsky. Severus sklouzl pohledem na doutnající obrazce a na krvavé skvrny na kameni, na kterém ležel. Pomalu, velice pomalu se odvážil pohlédnout nad hlavu. Po těle nic nezbylo, jen vázací kouzlo, které v sobě stále drželo krvavou dýku.

"Cos to proboha udělal?" zašeptal zhrozeně.

"Zachránil Bradavice, zabil Voldemorta a tebe přivedl k životu," stručně mu vysvětlil Harry. "Jo a ještě tě zbavil obvinění z Brumbálovy vraždy," dodal jakoby mimochodem.

"Ale tohle... jak jsi to mohl udělat? A proč?!" zanaříkal unaveně muž. Pak jakoby si na něco vzpomněl a stisk na Harryho zápěstí zesílil.

"Co jsi obětoval, Pottere?!" zavrčel, ale jeho oči se dívaly zoufale. "Jestli jsi dal polovinu vlastní síly...-!"

"Nedal," odvětil klidně Harry a potlačil záchvěv nad vzpomínkou obětování. Nečekal, až se Severus zeptá znova, odpovídal obratem sám.

"Obětoval jsem Remova vraha." Ta slova jako by mu střelila do obličeje neúprosnou pravdu. Co na tom, že to byl doživotní dement bez duše. Harry Potter poprvé úmyslně vzal život.

Snape zesinal.

"Zbývá otázka proč," odklonil pohled. "Myslím, že jsem se v dopise vyjádřil dost jasně. Co ti sakra dalo to právo...-!!!" Jeho křik byl umlčen ohnivým polibkem. Harry netušil, kde se v něm vzala ta agrese, ale tentokrát to byl on, kdo si bral rty muže na oltáři a nedovolil mu téměř ani dýchat, dokud stisk na jeho zápěstí nepovolil a Severus nezvláčněl.

"Stačí ti tohle?" zavrněl Harry.

"Těžko, nemohl jsi mě ani vystát," odsekl Snape, ale chyběla mu bojovnost.

"Mýlíš se. Možná předtím. Pak jsem si zvykl a nakonec... scházel bys mi," přiznal Harry. Dodal k tomu to, co ho trápilo už během restaurování Bradavic. "Ostatní ve mně vidí jen Chlapce-který-zvítězil. Ron a Hermiona se budou brát, hodně mých přátel je mrtvých... kromě titulků v novinách mě nikdo z nich ale doopravdy nepotřebuje. A kromě Hermiony a Weasleyových jsem pro všechny jen jakási modla," Harry zněl hořce. "Prostě mi scházel protivný chlap, co by se raději zalknul, než by mě za něco pochválil, natož aby mě vynášel do nebe za to, že jsem udělal něco, k čemu mě dostrkaly oběti tolika kouzelníků."

Snape ho nepřerušoval. Teď na něj pohlédl novým způsobem. Ten kluk vyrostl. Ta dospělost z něho dělala v Severusových očích ještě daleko atraktivnějšího než předtím.

"Aspoň jsi ze mě neudělal nějaké přitroublé zombie," zavrčel a pokusil se slézt z oltáře. Nohy ho ale nemohly unést. Harry ho zachytil a podepřel. Severus se zamračil, ale podvolil se.

"Víš ale, že jestli existuje něco jako nebe, už se tam nikdy nedostaneš?" řekl nezvykle tiše.

"Myslím, že jestli existuje Bůh, pochopí, že za všechno, co jsem udělal pro svět, jsem si vybral odměnu," nezaváhal mladík.

To jako mě? Severus to nějak pořád nemohl pochopit. Žil v představě, že pro něj štěstí nikdy nemělo ani laskavé zamávání zdálky. Mohl by se plést? Svitla v něm naděje, ale zase ji něco uhasilo. Věděl, že o tom rituálu četl, ale nepamatoval si všechny detaily.

"Chci tu knihu k prostudování," zabručel.

"Jistě. Ale nejdřív jídlo, pak koupel a pak postel," odpověděl mu nekompromisně Harry. Jenže první kámen úrazu přišel hned při jídle. Jen co Severus s nevalnou chutí kousl do sendviče, zezelenal a stihl se jen otočit od Harryho, než začal zvracet.

"Nemám hlad," zamumlal znechuceně, když se narovnal. "Radši tu sprchu," vstal. Už se cítil trochu jistější, ale hlava se mu motala. Přesto nevrle odehnal Pottera, když mu chtěl nabídnout pomocnou ruku. Do koupelny se dopotácel sám. Pustil na sebe ledovou vodu, aby se probral. Hábit na něm dost zapáchal a byl potrhaný a zakrvavený. Severus se zachmuřil. Co se stalo? Pamatoval si, jak Harry odmítá brát souboj vážně. Pak on sám zvedl hůlku, aby svrhl celou skálu a pohřbí tak dům v troskách. Už to bylo prapodivné. Jak to, že dům stojí?

Pak ho Potter omráčil... a pak se probral s tím, že nemohl bolestí popadnout dech. Jako by ho někdo táhl skrze uzounkou škvíru a až na konci se směl nadechnout lahodného kyslíku. Hlavou otočenou do strany zaregistroval jen Pottera... Harryho.

Roztřásla ho zimnice, tak si pustil teplejší vodu.

Mluvil Harry ve všem pravdu? Proč by taky lhal... Přesto se Severus zdráhal uvěřit. Neslo to s sebou až moc nadějí. Jak znal svůj život, někde bude zrada. Přepadlo ho zlé tušení, že za tou pěknou fazonou se skrývá něco ošklivého. Jen netušil, co by to mohlo být. Ale věděl, že tuhle nejtemnější magii nikdy neměl Harry použít.

U Merlina, on pro něj zabil člověka. Ne, že by ho to těšilo, Lupina stejně moc nemusel, jenže už ten samotný fakt něco vypovídal. Harry ho chtěl tak moc, že rituálně obětoval jiný život, aby ten jeho navrátil. Co nikde neviděl, byly jeho šaty. Vlastně vybavení chybělo úplně, kromě jediného zeleného ručníku pověšeného na zdi a kostky mýdla. Chtěl si přičarovat alespoň župan, ale najednou si uvědomil, že nemá hůlku. Zaškaredil se. Otřel se a omotal si ručník kolem pasu.

Harry seděl na posteli v jeho pokoji a tvářil se nepřítomně.

"Kde mám hůlku?" probral ho Severusův hlas.

"Popravdě..." zaváhal Harry. "Nebude se ti to líbit." Sáhl do kapsy od hábitu a postupně povytahoval všechny kousky roztříštěné hůlky. Severus strnul. Bodlo ho u srdce. Jeho hůlka... tolik let s ním byla...

"Co se stalo?" odkašlal si, aby zakryl slabou chvilku.

"Strhl jsi dům, pamatuješ?" Nebýt toho, stihl jsem tě vynést ven," zamračil se Harry.

"Říkal jsem ti, že...-!

"To je fuk, co jsi říkal. Zvládl bych to... nějak," zavrčel Potter. "Jenže ty jsi nechal několikatunové balvany padat všude kolem. Na schodech jsem zakopl a upustil tě." Tvář se Harrymu stáhla nepříjemnou vzpomínkou. "Vypadly mi i hůlky. Než jsem to stihl ke své, rozdrtil tě balvan. Stihl jsem to ven jen tak tak. Tvoji hůlku jsem v tom spěchu nenašel. Teprve až jsem stavěl dům znova, našel jsem tvoje tělo a zbytky hůlky."

Snape vypadal, že bude znovu zvracet. Jak zemřel, to vědět nechtěl. Nechtěl, aby mu to kdokoliv připomínal. Ale teď pochopil, proč z rituální oběti nic nezbylo. Maso nahradilo maso a kosti nahradily kosti. Rozdrcené. Jako jeho hůlka.

"Jak jsi to udělal?" zeptal se na dům. Alespoň to ho opravdu zajímalo.

"Pomáhal jsem obnovovat Bradavice. Naučil jsem se přitom stavitelská kouzla. Říkal jsem si, že... přiznávám se, že jsem od začátku plánoval se vrátit a najít ty knihy o temné magii. Dovést tě zpět. Ale i tak to bolelo." Harryho slova zněla skoro jako obvinění.

"Chci tu knihu," naléhal Severus.

"Nechceš se dřív prospat?" zaškaredil se na něj Harry. To se však Severusovi nechtělo. Spíš se cítil čím dál víc bdělejší, jak pozoroval mladého muže, jak nenuceně sedí na jeho posteli a přiznává, že pro něj Severus něco znamená. Jako by ho Potter neodolatelně přitahoval nějakým kouzlem. Severus natáhl ruku, aby ji zapletl do černých vlasů. Byly delší, než si je pamatoval. Přitiskl ústa na jeho vychutnávaje si překvapený povzdech. Dlaněmi stále nenasytněji mapoval štíhlé tělo pod sebou. Ani si neuvědomoval, že s něj rve oblečení skoro násilím. Harrymu stačilo prostě stáhnout ručník ze Severusových boků. Když cítil naléhavost a teplo Snapeova těla, nedokázal ho přesvědčovat, aby šel raději spát. A pak... sám ho chtěl. Toužil po tom sžírajícím vzrušení, které poznal jen z rukou mistra lektvarů.

Ani jeden z nich nechtěl žádné předehry nebo zdržování. Pohltila je spalující vášeň a touha po těle toho druhého. Když v sobě Harry po měsících zase ucítil Severuse, téměř zakňoural blahem. Muž je tvrdými přírazy dostával oba na vrchol. Sklonil se, aby divoce mladíka políbil. Tak divoce, že na jazyku ucítil krev. Jen ho to víc rozběsnilo. Chtěl líbat tu nádhernou kůži, sát ji, pustošit milostnými kousnutími...! Myšlenky přecházely volně v činy.

Harry sténal a rychle se blížil k vyvrcholení. A právě v okamžiku, kdy se s výkřikem udělal, neudržel se Severus, aby zuby nezabral příliš silně. Ale byl to právě ten pocit proniknutí kůží a pachuti krve v ústech, jež ho poslaly do vlastní extáze.

Unaveně a přesto zvláštně osvěženě se složil vedle Harryho, který vyčerpáním už usínal. Nezvykle se k Severusovi přitiskl. To nebývalo jeho zvykem. Ale Snape byl poslední, kdo by ho odstrčil. Kovová pachuť se stále rozplývala v jeho ústech, když i on padl do Morfeova náručí*.

---------------------------------------

*Morfeus - řecký bůh spánku

4

Severus se vzbudil dřív než Harry. Otevřel opatrně oči, jako by nemohl uvěřit, že se včerejší den stal. Voldemort je mrtev, on je zase víceméně bezúhonný člověk..., který byl vzkříšen z mrtvých. Zamračil se, když si ten drobný detail uvědomil. Radši by zase usnul, než aby nad tím přemýšlel, ale Harry se začal vrtět a probouzet se. Snape se posadil a pohlédl na něj. Jeho výraz by byl možná i blízko k něžnosti, kdyby jej hned nepřekryl šok.

Tušil, že večer se trochu... neudržel. Ale copak to tak přehnal, že Harry měl na rameni krvavý obtisk jeho zubů?! Automaticky hmátl po hůlce, aby se mu pokusil ránu zahojit... Zastavil se uprostřed pohybu, když si vzpomněl, co se vlastně s jeho hůlkou stalo. Je na kusy stejně jako všechno, co v domě bylo. V duchu zaklel.

"Pottere, vstávej," zatřásl s Harrym. Mladík se nejdřív ohnal, než otevřel oči. Zamžoural na něj a usmál se. Zamračený Severusův výraz nechápal.

"Brý ráno," zívl a protáhl se. Sotva zvedl ruku, překvapeně sykl.

"Sakra, co to je?" zamumlal a přejel si rukou po rameni. Překvapeně ucítil pod prsty strup. Začínalo to celkem bolet. Udiveně se podíval na Snapea.

"Máš pro tohle nějaké logické vysvětlení?" zeptal se sarkasticky.

"Potřebuju za prvé - šaty. Za druhé, tu zatracenou knížku a za třetí - hůlku," zavrčel Severus.

"Jseš si jistý, že jsi v pohodě? Jsi hrozně bledý," zkoumal ho Harry.

"Nebudu se opakovat," ztišil nebezpečně hlas muž. Mladík se zaškaredil, ale zatápal po hůlce. Chvíli se těžce rozvzpomínal na příslušné kouzlo, než Severusovi pořídil alespoň jednoduchý hábit. Sám vstal a oblékl se, aby mu šel ukázat knihu popisující rituál.

Knihy posbíral prakticky všechny. Zůstaly většinou poškozené v rozsahu snadné opravitelnosti. Vytáhl z vrchní police svazek v černé kůži bez jakýchkoliv nápisů nebo ozdob. Severus mu ji nedočkavě vytrhl z ruky. Posadil se na dřevěnou stoličku a začal v knize zuřivě listovat. Harry chvíli nejistě postával kolem.

"Um, dáš si něco k jídlu?" navrhl nakonec. Snape chtěl odmítnout, ale v žaludku mu zakručelo.

"Něco malého," řekl tedy a zabořil nos mezi zažloutlé stránky. Rituál vzkříšení byl někde uprostřed. Začal ho velice bedlivě studovat a ani si nevšiml talířku s tousty s máslem a hrnkem čaje, které před něj Harry postavil o deset minut později.

Nějaký Severusův předek to kouzlo už zřejmě použil, protože v záhlaví byl rudý křížek. Potter ho očividně ignoroval. Snape byl sám docela dobře zběhlý v černé magii, ale tohle kouzlo bylo jiného druhu, než sám znal. Jména, která rituál vzýval, mu říkala jen málo. Naštěstí sbírka černomagických knih jeho předků byla úctyhodná. Bude si to moct nastudovat později.

Procházel řádek po řádku celé kouzlo, přeložil si latinské vzývání. Kromě toho, že jeho život skončí spolu s Harryho, tam nenacházel žádné nevýhody. Až na lidskou oběť, samozřejmě. To ho vlastně znepokojovalo nejvíc. Černomagický rituál, za který by je oba čekal rozsudek smrti, kdyby se to dozvědělo ministerstvo, a nemá nějaké vážné vedlejší efekty? Ne, tomu Severus nechtěl věřit. Musel tu být důvod, proč byl Rituál Vzkříšení mezi přísně zapovězenými kouzly a také proč si jej předchozí majitel označil rudým křížkem.

Znovu mu zakručelo v žaludku, tak se natáhl pro chleba. Kousl si a zase se mu navalilo. Toast s máslem chutnal jako omaštěný popel. Severus sousto vyplivl a chtěl to zapít čajem. Tím bylo dílo zkázy dokonáno, protože sotva polkl doušek, okamžitě začal dávit.

I méně bystřejší pozorovatel by si začal dávat dvě a dvě dohromady. O Snapeovi se každopádně nedalo říct, že by byl méně bystřejší, protože si spojil fakta dohromady okamžitě.

Nedokáže spolknout normální jídlo a při sexu pokousal Harryho.

Vsadil by se, že na slunečním světle by mu okamžitě zrudla kůže a začaly slzet oči.

Že kdyby vzal do ruky stříbro, sežehne mu kůži.

Že by ze všeho nejraději zase cítil tu kovově slanou pachuť v ústech.

Se vzteklým výkřikem naslepo mrštil knihou. Málem sejmul Harryho, který se na něj přišel podívat. Že vidí Pottera, jeho vztek nijak nezmírnilo. Hněv bylo aktuálně to jediné, co jej drželo dál od hysterie.

Mladík uskočil před letící knihou.

"Hej!" ohradil se. Severus zatnul čelisti a zhluboka dýchal. Nejraději by Pottera pořádně kousl! Proboha, ne! Jen žádné kousání! uvědomil si.

Ksakru, vždyť není studený jako kostka ledu! Proudí mu krev! Dýchá! V koupelně se viděl v malém zrcátku, co tam Potter pověsil! Tahle fakta Severuse trochu uklidnily. Třeba se nevrátil úplně jako upír. Jen to brnění v čelistech a to, že se právě řízl do jazyka o vlastní zuby...

Snape zesinal a nebezpečně se mu zatmělo před očima. Naslepo zatápal. Harry se rychle pohnul vpřed, aby ho chytil. Muž opatrně přejížděl jazykem po vystouplých špičácích. Přísahal by, že tam před deseti minutami nebyly. Zaúpěl. Bohužel nahlas.

"Řekni mi, co se děje," naléhal na něj znepokojeně Harry. Severus ho od sebe prudce odstrčil.

"Pottere, gratuluju ti, zase jsi něco podělal," zasípal. "A nechoď ke mně!" okřikl ho, když se k němu chtěl Harry zase přiblížit. Cítil, jak se mu do útrob zahryzává vztek a hlad. Hlad jakoby popravdě narůstal a spolu s ním i sílila jeho agrese. A to tu byl Potter asi tři minuty.

"Vůbec ti sakra nerozumím!" naježil se mladík. "Co jsem jako měl podělat?" Musel přiznat, že ho opravdu vyděsilo, když uslyšel jak z hloubi mužova hrdla temné vrčení. A Severus vypadal, že ho právě něco hodně rozzuřilo. Když se ozvalo prásknutí, nadskočil leknutím tak, že se bouchl do hlavy o zárubeň dveří.

Severus zmizel*.

Harry zanadával a třel si bolavé místo. Kam se k čertu mohl Snape přemisťovat v takovém stavu? A co myslel tím, že to Harry zpackal? Mladík zvedl knihu a vrátil ji do police.

***

Severus se přemístil nejdřív skoro naslepo do lesů při úpatí hor. Dopadl na všechny čtyři a snažil se rozdýchat šok z toho, že se chystal skočit po Harrym a zatnout mu zuby do krku. Všechno vnímal nesnesitelně ostře a vlastní krev mu hučela v uších. Jeho tělo strnulo, aniž by Severus věděl proč. Nemohl se pohnout, až uslyšel jemné zašustění spadaného listí. V tom okamžiku jako by jeho splašený tep ještě víc zrychlil a muž zjistil, že se vrhá vpřed na překvapeného mladého jelínka.

Na chvíli měl černý výpadek. Když přišel k sobě, zjistil, že se sklání nad mrtvým zvířetem a je celý od krve. Ale hlavní byl ten příjemný pocit sytosti. Ani zděšení a zhnusení nad sebou samým ten pocit nesmazalo.

Chtělo se mu řvát a ještě hůř... brečet. Možná to byla ta věc, které Severuse zvedla, a donutila ho se sebrat. Severus Snape a brečet? Nikdy!

Přemístil se do Londýna do svého starého domu. Snažil se přemýšlet racionálně a něco kloudného se sebou udělat. Za prvé tam měl náhradní oblečení a nějaké mýdlo. Teplá voda mu netekla, ale vydrhl se i pod studenou. Krev šla dolů špatně. V zrcadle se prohlížel dlouho. Teď už mu to však přinášelo jen malou úlevu.

Dalším plánem bylo navštívení Příčné ulice. Severus neměl rád teatrálnost, ale přece jen si vzal hábit s hlubokou kápí, aby mu alespoň trochu zakryla obličej. Věřil Harrymu, že z něj udělal svobodného člověka... ale nechtěl vyvolávat pozornost. Musel do banky a pak k Ollivanderovi pro novou hůlku. Když už tam bude, tušil, že potřebuje jít i do Obrtlé a pro nějaké oblečení.

Plánování ho uklidnilo. Když se dech i tep vrátily k normálu, zuby se zatáhly. Severus si to zapamatoval. Hněv je zřejmě určitým spouštěčem.

***

Harry zuřivě přecházel po domě. Byly to už hodiny, co se Severus nevracel! Co ho tak rozzuřilo? To, že se mu udělalo blbě z jídla? Harry by byl slepý, kdyby si nevšiml zvratků. Uklidil to pohybem hůlky chvíli po mužově odchodu. Odchod byl mírné slovo. Spíš rozzuřený útěk.

S narůstajícími hodinami se mladík začal bát, jestli se Severus ještě vůbec vrátí. Než se stihl dočista vynervovat, Severus se vrátil. Prásknutí se ozvalo v hlavní hale. Potter se tam okamžitě vřítil. Zastavil se těsně za dveřmi a nervózně na Severuse zíral. Muž měl na sobě nové oblečení a v ruce držel novou hůlku. Harrymu se ulevilo. Severus byl pryč tak dlouho, protože si zařizoval svoje věci.

"Budeš tam stát a zírat na mě dlouho?" ušklíbl se Snape.

"Třeba čekám, jestli se uráčíš mi vysvětlit, co tě tak rozzlobilo," zamračil se Harry. K jeho údivu si nevysloužil ostrou poznámku, že do toho mu nic není. Severusovi zvláštně žhnuly oči. Ne světlem. Spíš nějakou vnitřní emocí. Skoro Harryho hypnotizoval. Rozhodně z něj nedokázal spustit oči, když se k němu muž přiblížil a skoro hrubě ho k sobě přitiskl. Zvláštně voněl. Harrymu se rozbušilo srdce vzrušením.

"Neboj, Pottere, dozvíš se všechno," zavrněl Severus a začal ho líbat se skoro zraňující silou. Harrymu se podlamovaly nohy, ale muž ho držel tak pevně, že by stejně neupadl. Nestihl ani vyjeknout, když je Severus přemístil do ložnice. Jeho ruce majetnicky svíraly mladíkovo tělo. Najednou ho od sebe odstrčily. Harry měl v očích omámený výraz. Severus mu jemně přejel prsty po zardělých tvářích a lehce naběhlých rtech.

"Svlékni se," zapředl. Přesto to byl rozkaz. Mladík neměl, proč by neposlechl. Koneckonců Severus byl v posteli panovačný a dominantní pořád. Rychle ze sebe shodil svršky a natáhl se, aby začal uvolňovat knoflíčky milencova hábitu. Severus mu srazil ruce dolů.

"To jsem ti neřekl," švihl jeho hlas jako bič, až sebou Harry trhl. Než se ale mohl probrat z toho vzrušeného omámení, už se k němu Severus znovu tiskl a plenil jeho ústa ostrým polibkem. Ostrým doslova. Skoro ani necítil, že se mu špičáky prodloužily. Až pachuť krve napověděla. Severus začínal být vzrušený skoro až k bolesti z toho, jak k sobě Harryho tiskl. Že ho ovládal, že ochutnával jeho krev. Že jeho moc nad mladíkem byla v tuto chvíli absolutní.

Harry trochu zasykl. Severus se s přemáháním stáhl a jen jemně sál ranky na mladíkových rtech. Jemně ho strčil na postel a nalehl na něj. Dovolil si jazykem přejet mladíkovo hrdlo.

"Všiml sis toho červeného křížku?" zašeptal mu do ucha a olízl mu lalůček.

"J-jakého?" zachraptěl Harry.

"U toho rituálu. Všiml sis ho?" Snapeovy rty polaskaly šíji.

"A-asi a...an-no," zadrkotal zuby Harry. Vzrušením se úplně třásl a to se ho Severus jen chvíli dotýkal. Nemohl se skoro ani hnout.

"Nenapadlo tě, co znamená?" pokračoval ve výslechu Severus. Ruce nechal bloudit po mladíkově hrudníku a břiše.

"Moc... moc jsem t-to neřešil."

"Hlupáku," zhrubl Severusův hlas, ačkoliv jeho doteky byly zatím stále stejně jemné. "Víš vůbec, co jsi vyvolal z hrobu?"

"T-tebe...?" zakníkl Harry. Snape mu najednou vyvrátil ruce za hlavou.

"Jsi si tím jistý?" zavrčel.

"A proč bych neměl být?" probral se trochu Harry. Milenec se natáhl volnou rukou po hůlce a na mladíka padla tma. Respektive mu padla páska přes oči. A když starší muž uvolnil ruce, tak zjistil i něco pevného, co mu tisklo zápěstí k sobě.

"Zahrajeme si hru, Harry," ucítil horký dech na krku. "Budu ti dávat otázky. Když uhodneš, odměním tě. Když ne, potrestám tě."

"Severusi..." Potter se začínal trochu bát.

"Pšššt," ucítil dotek na rtech. "Hraj, Harry," uslyšel téměř něžně. Mladík nemohl popřít, že mu v žilách koluje stále víc adrenalinu. Severus se choval... divně. Harryho z toho mrazilo po těle a brnělo v podbřišku. Ale kývl. Jako by měl momentálně jinou možnost. Je ale zřejmě fakt, že musí mít k masochismu sklony, když svého největšího trýznitele, když tedy odečetl Voldemorta a Dursleyovy, vytáhl ze zásvětí. Že by stockholmský syndrom?

Severus připravil Harryho o zrak záměrně. Pohled na svázaného a k zešílení nádherného mladého milence ho vzrušoval na stěží únosnou mez. Už zřetelně cítil rýsující se tesáky a jejich špičky, jak mu překrývají a pořezávají dolní ret. Lehce klouzal studenýma rukama po Harryho kůži. Mnul mu bradavky, dokud mladík nezasténal a nezačal se vrtět ve snaze strhnout jeho pozornost na svůj klín.

"První otázka. Od čeho jsou červeně vyznačené křížky v neznámých černomagických rituálech?" uslyšel Potter první zašeptanou otázku. Jenže Severusův jazyk se zrovna vyžíval na jeho bradavkách a Harry nedokázal nic jiného než zadrmolit, že neví. Kdo by taky dokázal přemýšlet v takovéhle situaci?

"Špatně," zasyčel muž. Svázaný netušil, co se stalo, ale pod klíční kostí ho něco zabolelo. Směs štípnutí a pálení. Chvíli se Severus nad ním nehýbal. Harry se zavrtěl a pak ucítil, jak mu něco teplého steklo po kůži. Jen trošičku. Krev? Neměl šanci nad tím moc zauvažovat, protože už tu byl Severusův teplý a trochu drsný jazyk, který mu ranku ošetřoval. Ruce se opět daly do pohybu a tentokrát stiskly mladíkovu erekci. Harry skoro zaúpěl a lehce se prohnul směrem nahoru.

"Druhá otázka. Který tvor má velice ostré zuby?"

"Eh...um...vlkodlak...?" zasténal Harry, protože Severus jej prudkými tahy nejspíš udělá do třiceti sekund. Ten však po jeho odpovědi přestal.

"Špatně," pronesl skoro vrčivě Severus a Harry se zajíkl, jak to bodavé pálení objevilo na žebrech a víc než předtím. Harry si najednou přes clonu vzrušení vzpomněl, co takhle bolí. Zranění od nože. Na jednu stranu pocítil šok a na druhou... Severus začal to zranění ošetřovat jazykem a Harrymu v tu chvíli připadlo, že je to snad ta nejerotičtější zkušenost.

Severus ho přetočil na břicho. Harry v očekávání roztáhl kolena. Uslyšel Severusovo potměšilé uchichtnutí. Spíš ucítil, než uslyšel dvě kouzla, která ho měla připravit. A pak Severusovy prsty... jemně ho roztahovaly a hladily prostatu. Mladík lapal po dechu a něco nesouvisle kňučel.

"Poslední otázka, Harry. Být tebou, tak se soustředím a ušetřím si tak nepříjemný šok," zavrněl Severus. Harry cítil špičku jeho penisu, jak se mu otírá o vstup. Celý se třásl vzrušením a Severus po něm chce, aby se soustředil?!

"Který temný tvor nenávidí denní světlo, normální lidské jídlo a má zuby ostré jako žiletky?" zasyčel Snape a přirazil. Harry nahlas zasténal, ale Severusova slova mu došla.

"Up-pír," vyrazil mezi vzdechy. Severus mu něžně olízl levou stranu hrdla a Harry se zachvěl.

"Bravo, Harry. Správná odpověď," zašeptal mu do ucha. "Zvládneš i vymyslet, jaký vztah to má k tomu, že jsi mě vytáhl ze smrti?"Jeho ruka opět sjela k mladíkovu penisu a začala třít. Harry zaúpěl, protože cítil, že se udělá fakt-hodně-rychle. Nemohl se soustředit na to, co mu Severus říkal, prostě to nešlo. Zaťal ruce do prostěradla.

Když ucítil Severusovo kousnutí na šíji, s výkřikem se udělal. Severus nezaostal dlouho za ním. Ale jeho zavrčení bylo ztlumené tím, že měl ústa pořád přitisknutá k Harryho krku. Ústa mu plnila krev a to neskutečně prohloubilo Severusův orgasmus.

Měl by přestat...

Měl by...

Téměř násilí zvedl hlavu. Harry zasykl, jakoby si až teď uvědomil bolest.

"Co to proboha...?!" vyjekl, když pouta povolila a páska sjela. Uviděl, jak jeho vlastní krev barví bílé prostěradlo v ne zrovna malém množství.

"Šššt," uklidňoval ho Severus a natáhl se po hůlce. Seslal rychlé léčivé kouzlo na zacelení rány.

Postupně odeznívala extáze a Severus si začal uvědomovat souvislosti. Pocítil nad sebou znechucení.

"Máš pro tohle vysvětlení?" otočil se na něj šokovaně Harry. Severus si lehl na bok a stáhl si ho do náruče. Už to bylo tak neobvyklé, že to mladíka poplašilo. Ale nechal se.

"Ta kniha má dodatky. Pro jeden jsem byl. Celkem jsem riskoval. Pochybuju, že si uvědomuješ, že za tohle kouzlo bychom oba dva okamžitě dostali trest smrti od ministerstva. Každopádně jsem si konečně přečetl něco víc o tom rituálu, který jsi tak zbrkle provedl..."

"Jasně, vyčítej mi, že jsem tě oživil," zavrčel naštvaně Harry.

"To ti nevyčítám. Jen bych tě rád seznámil s faktem, že jsi mě sice oživil, ale de facto živý nejsem. Říká se tomu odborně nemrtvý. Čili upír."

----------------------

Nejsem si jistá, jestli se kouzelníci mohou přemisťovat bez hůlky, proto to v mé povídce mohou:-)

5

"Co si do hajzlu myslíš?!" Harryho hlas už dávno přesáhl hranici rozzuřeného křiku. Severus byl netypicky aktuálně ten, který nevěděl, co říct a jak zareagovat. Jen s narůstajícími obavami pozoroval mladého milence, který několika kletbami už rozmetal polovinu místnosti. Kletbami, které se v Bradavicích určitě nenaučil.

"Harry, pochop..."

"Zmlkni! Tobě to pořád nedochází? Oživil jsem tě! Zabil jsem pro tebe! Udělal bych cokoliv jen a jen pro tebe! Jestli je to nějaká pokřivená verze lásky, tak tě miluju!" Harryho magie se projevovala i bez hůlky chvěním předmětů a střepů kolem něj.

"Celou dobu jsem pohřbenej tady. Jsem zalezlej v knížkách o černý magii. Leze mi to na mozek. A ty se klidně sbalíš a jdeš si pryč. Jako by se nechumelilo! Sakra, co potřebuješ, co ti nemůžu dát? Tu trochu krve, kterou ti ta tvoje noblesní povaha dovolí mi vzít? Kčertu s tím! Myslíš, že po tom všem mi to vadí? Opravdu jsi tak...tak...zabedněnej, že nechápeš, že bych ti dal mnohem víc? Ale ne, ty jdeš raději za nějakou courou, než abys měl mě! Ale já nejsem žádná tvoje děvka a už vůbec tu nemusím být a hledat kouzla na to, jak z tebe udělat zase člověka!"

"To by stačilo, Pottere!" snažil se ho Severus zklidnit pomocí autority. Nezabralo to. Harryho oči se zablýskly tak vztekle.... skoro šíleně. A muž cítil o mladíka obavy. Poté, co Severus před několika týdny průchod své žádosti krve, se Harry dobrovolně pohřbil v sídle. Studoval snad všechno. Severus cítil neklid a rozčarování - ještě umocněné touhou po krvi a po Harrym... ale dokázal velice rychle najít rovnováhu mezi tím, co chtěl a co si mohl dovolit.

Zjistil, že zvířecí krev jej zasytí nanejvýš na tři hodiny, a že když se jí přepije, bude mu špatně.

Zjistil, že minimálně půl litru lidské krve potřebuje jednou za dva dny, jinak se dostaví silné křeče.

Zjistil, že stříbro mu sice způsobuje lehkou alergickou reakci, ale nepopálí mu kůži.

Zjistil, že ačkoliv si mohl brát krev prostitutek a prostitutů, vyléčit je a vymazat jim paměť, přesto potřeboval alespoň jednou za několik dní Harryho krev. Krev člověka, ze kterého se po rituálu poprvé napil.

A naposledy zjistil, že nebylo moudré Harrymu říkat o těch prostitutech. Jenže Snape to myslel dobře. Měl oprávněné obavy, že by Harrymu ublížil, kdyby se 'stravoval' jen na něm. Tomu by nezabránily ani dokrvovací lektvary. Jenže Harry ho to stěží nechal vysvětlit. Okamžitě vybuchl žárlivostí. Jenže tenhle výlev byl... jiný. Jako by Harryho nitro stihla poznamenat černá magie. Byl zuřivější, majetničtější, nebezpečnější. Byla to stránka jeho osobnosti, kterou Severus doufal nikdy nevidět, protože, ač nerad, poznal už sílu Potterovy odhodlanosti a oddanosti. A ta teď byla namířena podle něj špatným směrem.

Popravdě řečeno jej Severus chtěl odradit od těch knih. Od jejich odporných tajemství, která poznamenávala tu čím dál méně nevinnou duši. Vždyť i tak by mohli vytvořit něco jako fungující partnerství.

Harry se nedal odradit. Stůj co stůj chtěl odčinit svou chybu. Snape byl ochotný se s novou existencí smířit, pokud by Harry souhlasil s ochrannými pravidly. I to bylo pro mladíka nepřijatelné. Cokoliv, co by znamenalo, že se Severus dotkne jiného muže nebo ženy, v něm vyvolávalo bouřlivé a přemrštěné reakce.

Poslední dobou měl bledou tvář a temné kruhy pod očima. Často se na dlouhé hodiny zavíral sám a Severus netušil, co dělá. Jen věděl, že jeho milenec je pak nevrlý a zamlklý a špatně spí.

Tenhle Harryho výbuch ale už prostě nebyl normální. Harry vypadal, že jeho příčetnost visí na vlásku. Proto se teď Severus musel postavit do role toho klidného a mírného, přestože k tomu měl na hony daleko. Raději by s mladíkem pořádně zatřásl a zakřičel na něj, ať se vzpamatuje.

Opatrně se přiblížil k Harrymu.

"Víš, že to tak není," nutil se do klidu. "Ty pochop, že mi na tobě záleží na tolik, že nechci riskovat tvé zdraví." A to ani to psychické... které se začíná ztrácet v nedohlednu...

"Tak to by ti taky mohlo záležet na tom, co cítím!" vřískl mladík.

"Víš, že udělám to, co považuji za nezbytné," opáčil Severus. Potterovi unikl z hrdla hysterický smích.

"Nezbytné? Já ti povím, co je nezbytné, Severusi," zasyčel. "Víš, že už jsem našel kouzlo, jak tě doopravdy oživit?" pokračoval ještě jedovatějším tónem.

"Cože?" zamrkal překvapeně Severus. Harry se k němu naoko mile přivinul. Muž však zřetelně cítil, jak jeho milenci pod kůží proudí čirý hněv. Alespoň hněvu připisoval Severus to lehké chvění.

"Našel jsem to. Možná je přesnější říct - vytvořil. Vytvořil jsem tak odporné kouzlo černé magie, že se mi o tom i zdá. A víš, co je na tom nejhorší, Severusi Snape?" Harrymu uniklo další hysterické zahihňání. "Že bych ho dokázal použít. Za chvíli, až bych sám sebe přesvědčil, že je to nezbytné. Musel bych pro tebe udělat prostě ještě víc než doteď..." Teď už Severusem projela hrůza a Harry, přestože měl stále ten děsivý výraz, se začal třást. Přímo se klepal.

"Co je to za kouzlo, Harry?" zašeptal Severus. Mladík otevřel ústa, aby promluvil, ale protočily se mu oči a prakticky se sesunul na Severuse.

"Pro Merlina!" vyjekl Severus a rychle jej zvedl do náručí. Na pohovku ho dát nemohl, po Harryho výbuchu byla rozlámaná na pět kusů. Odnesl ho do ložnice. Mladík byl na dotek studený. Přikryl ho a zachmuřeně pozoroval.

Potter se zmínil o kouzle, které by Severuse 'vyléčilo'. Dokonce řekl, že ho svým způsobem vytvořil. A víš, co je na tom nejhorší, Severusi Snape? Že bych ho dokázal použít. Za chvíli, až bych sám sebe přesvědčil, že je to nezbytné. Musel bych pro tebe udělat prostě ještě víc než doteď... Sakra, co to Potter vymyslel? Sám v hádce křičel, že pro něj zabil. Co by mohl udělat víc? Severuse až zamrazilo. Možná to byl důvod, proč byl Harry tak vynervovaný a pak se složil. Chtěl pro Severuse udělat maximum, ale zjistil, že to kouzlo se protiví jeho morálce.

Mladík se začal probírat. Jeho oči se na okamžik zaleskly panikou, než uviděl Severuse sedět vedle sebe. Ten se natáhl a pohladil ho ve vlasech.

"Hlavně klid, Harry," řekl mu konejšivě. U Merlina, je paradox, že od doby, kdy se vyrovnal s faktem, že žije jako nějaká podivná verze upíra, byl on ten psychicky stabilnější. O čemž by se dalo za jeho posledních lidských okamžiků pochybovat.

Zelené oči se zatřpytily slzami. Harry se zkroutil na bok a tiše se rozplakal.

"P-promiň, Severusi," zaštkal. "Já poslední dobou vůbec nevím, co se to se mnou děje." Severus ho popostrčil a přilehl si k němu.

"To je vliv černé magie, Harry. Musíš to nechat být. Odejdeme odsud, spálíme to tady a půjdeme někam, kde se budeš cítit líp." Spálit to tady chtěl Severus doopravdy už nějakou dobu. Hlavně potom, co Potter našel zálibu v těch zatracených knihách. Ale za to může vlastně on, Snape. Copak ho v první řadě nezačal učit on? Začal.

"Ne, to nemůžeme. Třeba najdu něco jin-ného," kníkl Harry a pevně se k němu přitiskl.

"A co jsi našel?"

"O tom nechci mluvit," znovu se roztřásl mladík. "Tak strašně jsem chtěl napravit tu chybu, ale nejde to. Nemůžu," rozplakal se tentokrát hlasitěji.

"Harry, já jsem se svým stavem smířený."

"Ale já ne! Co když to ministerstvo objeví a přijdou nás oba zabít? Nebo co když přijdou na to, že kolem je plno l-lidí, kterým chybí vzpomínky a přijdou to vyšetřit? A já nechci, aby sis bral jiné lidi než mě," škytl. Severus ho políbil do vlasů.

"Je to jen trocha krve od nich, Harry. Přece si nemyslíš, že spím s každým z nich, že ne?" Podle Potterova mlčení uhodl, že mladík si to myslí. Naštvalo ho to.

"Tak a dostáváme se k hlavnímu bodu. Ty mi prostě nevěříš, že mi na tobě záleží. Mám ti začít vypočítávat já, co jsem kvůli tobě podstoupil?" zavrčel. Harry se v jeho náručí rozpačitě zavrtěl.

"Poslouchej, Harry. S tím zůstat na jednom místě máš pravdu. Můžeme cestovat."

"Celý život?" nabral Potterův hlas zase podtón hysterie.

"Proč ne? Ty jsi nikdy nechtěl vidět třeba Afriku, Indii, Japonsko, Ameriku a všechny možné země, které jen jdou? Moře... viděl jsi někdy moře?"

"Ne, neviděl. No...chtěl bych vidět cizí země," přiznal Harry. Severus si nenechal ujít šanci a podstrčit Harrymu tu ideu ještě víc. Pořád to byl v nitru ten rozdychtěný nebelvír.

"Můžeme cestovat tak, že se třeba na měsíc zabydlíme někde, pak se pohneme dál. Když se nám někde bude moc líbit, zůstaneme tam třeba půl roku. Úspor mám za šestnáct let učení v Bradavicích hodně. Plus prodej lektvarů vynáší vždy a všude."

"Taky mám úspory!" ožil Harry. "Chtěl bych vidět moře," zasnil se.

"Tak pojedeme?" políbil ho znovu Severus. "Nechci, abys byl pohřbený tady a nechal se rozežírat černou magií."

Harry si to chtěl rozmyslet, ale najednou měl na těle Severusovy ruce, které hladily jeho kůži a nechávaly za sebou horkou stopu. Zasténal. Jak dlouho vůbec neměl náladu na sex? Už aspoň tři dny.

Vyhledal Severusova ústa a hladově se do nich vpil. Nebo se možná Severus vpil do jeho, protože Harry si lehce poranil jazyk a rty o jeho zuby. Snapeovi to taky chybělo. Harry se přetočil na něj a dychtivě jej líbal na krku.

Navzájem ze sebe strhávali oblečení, až se nakonec teplá těla přitiskla k sobě. Severus Harryho letmo připravil, než na něj mladík nasedl a vydechl slastí. Začal se pohybovat a stahovat svaly kolem Severusova penisu vyluzujíc z něj tak intenzívní zvuky rozkoše. Potter viděl, jak se Severusovy tváře zbarvují do sytě růžova a jak jeho zuby lehce přesahují dolní ret. Mužova ruka začala laskat i jeho přirození. Harry zrychlil, jak se blížil k vrcholu a snažil se zároveň udělat i Snapea. Ten se na něj však díval s potměšilým výrazem, který říkal, že takhle rychle to za nimi nebude. Harry skoro zaskučel, když se udělal a pokropil milencovo břicho. Vláčně sesedl a otočil se na břicho a pozval tak Severuse do sebe. Mužovy přírazy nabývaly na tvrdosti a Harry uctil horký jazyk, jak mu přejíždí přes šíji. Vždycky, kdy ho lehce štípl dotek Snapeových zubů, se v něm rozlila vlna nové mrazivé rozkoše a zasténal. Věděl, že až bude Snape na vrcholu, ty zuby projedou kůží na jeho šíjí a...

Krátká bolest na krku jej přiměla zasyknout, ale vzápětí ucítil, jak se Severus dostává do extáze, jak sebou v něm jeho penis cuká... Harry se udělal podruhé téměř společně se Severusem. Vykřikl a pak ochabl jako hadrová panenka. Milenec se z něj stáhl a mladík cítil, jak se natahuje pro hůlku. Hluboké kousnutí jej začínalo bolet, ale Snape už mumlal zaklínadla, která ji zhojila a pak ta, která je oba očistila. Přilehl zpátky k němu a Harry se mu stulil do náručí.

"Tak co, pojedeme?" zeptal se ho spokojeně Severus.

Harry by mu v tuhle chvíli odkýval naprosto cokoliv.

~The End~