Pairing: SS/HP
Varování: temné, násilí, znásilnění, prvních pár kapitol vzniklo jako songfic, 18+
Za beta-read děkuji Míle.
Stručný úvod do děje:
Poté, co
Severus Snape zabil Brumbála a utekl s Dracem z Bradavic, se nevrátil k
Voldemortovi. Oddělil se od Draca a utekl do hor do úkrytu, který tam nechali
předci jeho matky.
Harry Potter
odešel to léto od Dursleyových a vydal se na vlastní pěst hledat Brumbálova
vraha...
1
Pain, without love
Pain, I can't get enough
Pain, I like it rough
'Cause I'd rather feel pain than nothing at all
Pain, I can't get enough
Pain, I like it rough
'Cause I'd rather feel pain than nothing at all
Zelenooký
mladík dopadl na Draca Malfoye a tvrdě jej udeřil do obličeje. Krev, která
smáčela bledou kůži, nebyla první. Ale konečně to křehká postava kdysi pyšného
zmijozela vzdala. Harry mu přitiskl hůlku k hrudi.
"Mluv!
Kam šel?! Kde je teď?!" zakřičel mu zuřivě do obličeje. Dracův opuchlý a zkrvavený
obličej se stáhl v bolestném šklebu.
"N-nevím..."
zachrčel.
"Lháři!
Řekni mi to, nebo přísahám, že tě zabiju!" Harry byl už nějakou dobu na
pokraji sil, a to spíš psychických, než fyzických. Hledal už několik měsíců
jakoukoliv stopu, jakýkoliv náznak... Přitom neměl žádné spojení s kamarády a s
přáteli. A Brumbál zemřel. Až do jeho smrti nevnímal, že ten starý muž je jako
jasné světlo, které drží jeho zoufalství na uzdě. Že dokud tu byl, jako by jeho
přítomnost říkala "Je to dobré, Harry. Všechno dobře dopadne,
uvidíš..."
A už tu
není. A ten blonďatý hajzlík ví, kde najde vraha. Harry ho musel najít. Jen tak
snad rozbije to strašlivé prázdno, které se v něm rozpínalo a hrozilo, že ho
pohltí. Došel už tak daleko, že našel i tohle malé hádě schované hluboko v
mudlovském světě, jak se s ním snaží splynout, a navždy zmizet z kouzelnického
dosahu. Došel i k tomu, že musel zabít jediného ze smrtijedů, který ho poznal.
Měl už na rukou cizí krev. Ale nic mu to neříkalo. Všechno mizelo v podivné
prázdné jámě jeho vědomí.
Draco zíral
vytřeštěnýma očima do Potterovy tváře. Nejenže byl otřesený a zraněný surovostí
jeho počínání, ale něco v Potterově tváři ho děsilo. Připomnělo mu to výraz
Severuse, když na něj mladík naléhal, aby ho neopouštěl. Díval se na něj
podobně. Draco by nikdy nevěřil, že Harry Potter je schopen někoho zabít. Ten
člověk, který na něj zíral, by toho rozhodně schopen byl.
"Hluboko
ve Skotských horách… nikdy ho nenajdeš," vykoktal přerušován kašlem.
"To se
ještě uvidí. Mdloby na tebe!"
***
You're sick of feeling numb
You're not the only one
I'll take you by the hand
And I'll show you a world that you can understand
Samozřejmě,
že ho dokázal najít. Připadalo mu to až směšně jednoduché. Až mnohem později ho
napadlo, že měl Severuse Snapea najít. Že ten muž si to přál.
Byl to dům
vytesaný do skály. Uvnitř spíš podobný jeskyním, kterým se někdo snažil dát
podobu místnosti. Když ho Harry uviděl, připadal si, že má halucinace. Sotva se
nohou dotkl prvního schodu, nevydržel to. Snad to bylo kouzlo, to se nikdy
nedozvěděl... ale spíš si myslel, že jeho unavená mysl i těly prostě
zkolabovaly. Každopádně se probral - byl naživu! - v nějaké posteli. Byla tvrdá
a byla mu zima, ale žil.
Rychle se
vymrštil do sedu. Byl sám. Místnost působila dojmem hrobky, až jím projela
zimnice. Jen pár tlustých svící osvětlovaly ten malý pokoj... pokud se té
skoro-jeskyni dalo pokoj říkat. Ke dveřím byly asi tři kroky. Když položil nohy
na podlahu, ucítil měkkou ovčí kůži. Uvědomil si, že už není špinavý a ani nemá
svůj potrhaný a umazaný hábit. Měl jen tričko a boxerky, které měl pod svrchním
oblečením.
Je ve
Snapeově domě! Našel toho zasranýho vraha! Ta myšlenka mu vzbouřila krev.
Reflexivně hmátl po hůlce, kterou by čekal na nočním stolku a...
Za prvé tu
nebyl stolek.
Za druhé tu
nebyla jeho hůlka.
Za třetí tu
byl někdo, kdo tu předtím nestál.
"Logicky
jsem ti hůlku nenechal, Pottere," ozval se hlas, který Harryho zasáhl až
do morku kostí. Exploze emocí ho téměř rozervala vnitřně na kusy. Před ním stál
Severus Snape.
Racionální
myšlení se vypařilo. Hůlka nehůlka... Harry se nikdy nespoléhal jen na hůlku.
Jenže Snape
tenhle zbrklý pokus čekal. Kdyby mu Harry věnoval ždibec pozornosti, asi by v
jeho tváři viděl vypsány stejné pocity, které prožil v tom okamžiku sám, a
ještě něco navíc. Něco hladového, čeho by se možná i zalekl.
Jenže mu
pozornost nevěnoval, jen se slepě vrhl vpřed.
Byl odražen
tak tvrdě, že se na přivítanou políbil s podlahou. Jen tak tak si nerozbil
brýle. Nestihl se zvednout. Snape mu zkušeným hmatem zkroutil paži za záda, až
mladík vykřikl. Bolestivý tlak jej donutil se zvednout a nalehnout na postel.
"Pusť
mě ty vrahu!" vřískal Potter.
"Tohle
si vyjasníme někdy jindy," zavrčel Snape.
"Není
co vyjasňovat! Viděl jsem tě!" Harry se zmítal, ale bolest v natahovaném
kloubu zesílila.
"Času
na většinu věcí tu budeme mít spoustu." Tentokrát už Snapeův tón Harryho
upozornil, že se děje něco.
Anger and agony
Are better than misery
Trust me, I've got a plan
When the lights go off, you will understand
Možná bylo
jeho štěstím, že se všechno odehrálo rychle. V jedné chvíli muž stahoval jeho
spodky a ve druhé Harry zatínal zuby a vzlykal bolestí ze surového vpádu do
výsostného území vlastního těla. Na krátkou chvíli se vzlyky změnily v
chraptivé výkřiky bolesti, ale stačila jen malá chvíle a bylo vše hotovo. Snape
se z něj stáhl a nechal ho, třesoucího se a šokovaného, být.
Ležel v
klubíčku schoulený na posteli. Všiml si na ní rudých skvrn od krve. Vlastní
pozadí ho nenechávalo na pochybách, odkud ta krev je. Nedokázal se soustředit
na nic vyjma zděšené otázky "Cože? Proč?!" a černočerné nenávisti ke
Snapeovi. Brzy upadl do vyčerpaného spánku plného nočních děsů a křiku.
Probudil se.
Nemohl se skoro ani pohnout. Útroby a hlavně zadní partie jej ukrutně bolely.
Okamžitě však ucítil vůni jídla. Stálo na malinkém stolečku u zdi. Kdy
naposledy jedl? Nemohl si to vybavit. Bez rozmyšlení se pustil do jídla. Kdyby
ho chtěl ten parchant zabít, netahal by se s ním dovnitř, prostě by ho oddělal
přede dveřmi a hodil někam do rokle.
Po jídle ho
přepadla těžká malátnost. Zakuklil se do peřin a propadl se do hlubokého spánku.
Tentokrát beze snů.
***
I can't escape this hell
So many times I've tried
But I'm still caged inside
Somebody get me through this nightmare
I can't control myself
Severus
Snape se uklidil daleko do hor. Daleko proto, aby se vyhnul splnění posledního
slibu daného Brumbálovi. Kdykoliv se na něj Severus rozvzpomenul, pocítil v
ústech hořkou pachuť žluči. Kdyby tak mohl, zabíjel by ho tisíckrát dokola za
to, co mu udělal! Vzal mu domov a vzal mu jakoukoliv šanci na to, co chtěl
Severus nejvíc.
Nikdy to
tomu starci neřekl, ale ten blázen o tom stejně věděl. O jeho slabosti pro
černovlasého výrostka s očima jako dva smaragdy. O slabosti, která hraničila s
posedlostí. Severus se ji snažil potlačovat. Hlavně od sebe Harryho Pottera
schválně odháněl a mistrovsky se mu to dařilo. Odhánět, zastrašovat a vyvolávat
nenávist... to uměl. Opak nikoliv.
Brumbál na
něm vyprosil vymohl slib, že se o chlapce postará děj se co děj. Bláhově mu to
slíbil. Ale cožpak mohl? Výraz, který viděl ve tváři syna Jamese Pottera, když
ředitelovo tělo spadlo ze střechy Astronomické věže, byl naprosto výmluvný.
Cesta, jak se nějak normálně postarat o Pottera, tím skončila nadobro.
Proto utekl
hluboko do hor a doufal, že ho tam nikdy nikdo nenajde. Pro ty, co by se
dostali dost blízko, připravil past.
Bohužel
právě do ní chytil i toho Pottera, kterého už nikdy nechtěl vidět - hlavně pro
jeho vlastní dobro. Vždyť co všechno se může stát, když jej dostane do své
moci? Až ztratí sílu ovládat běsy, co mu sžírají nitro? Zahalil se do
otupělosti a necitlivosti. Dokázal ve svém dobrovolném vězení setrvat a dokázal
by to i na věky věků, ale pak se Harry Potter objevil a veškerá šlechetná
předsevzetí shořela jako papír v prudkém žáru posedlosti.
Když se po
něm ten mladík vrhl, nedokázal nezkrotit ho. Nevzít si ho přesně tak, jak po
tom vždycky toužil. Neměl už co ztratit, alespoň o tom byl přesvědčen.
Bylo mu ze
sebe samotného špatně, ale věděl, že příště se zase neovládne. Jsou tu sami
dva. Jen on a Harry. Harry s očima Lily Evansové a povahou Jamese Pottera. A
téměř zlomený.
Severus
věděl, že je to jen cesta do pekel. Ale pochyboval, že nějaké peklo může být
horší než to, co prožíval.
***
So what if you can see the darkest side of me
No one will ever change this animal I have become
Help me believe it's not the real me
Somebody help me tame this animal!
This animal, this animal
Chtěl si s
tím klukem promluvit. Říct mu alespoň část z toho, co musel. Ale Harry nechtěl
poslouchat. Vždycky číhal jen na příležitost, jak jej napadnout. Ať už slovně
nebo fyzicky - většinou obojí. A Severus nedokázal ovládnout tu zběsilou
žádost, která se ho vždy zmocnila. Bral si to tělo, které teď bylo jenom jeho.
Uvnitř věděl, že tohle nechce a nikdy nechtěl.
Kdyby jen s
ním ten kluk nebojoval! Dokázal by udržet odstup, kdyby nebyl nucen se ho v
sebeobraně dotknout. Původně nechtěl používat kouzla. Pak už bojoval s touhou,
nechat věci, jak jsou. Nechat svou chlípnost, aby si nechala tělo a vykašlala
se na zbytek.
Ale ten
Severus uvnitř chtěl něco úplně jiného, ačkoliv byl velice razantně umlčován.
Zhruba po
týdnu se konečně rozhodl změnit přístup, protože oboustranné násilí k ničemu
nevedlo.
***
This life is filled with hurt
When happiness doesn't work
Trust me and take my hand
When the lights go out you will understand
Pozorovával
ho během spánku. Do jídla mu dával Zotavující lektvar a občas pár kapek
Bezesného tonika, protože mladík sebou v noci házel a sténal. Severus věděl, že
sám zklidnění situace nijak nepomáhá. Mohl ho jen držet jako zvířátko v kleci,
dávat mu jídlo a vždy ve stejný čas mu zpřístupňovat dveře do koupelny.
Počkal si, až
zase usne a potichu vklouzl do pokoje. Pohled na vyhublé tělo schoulené pod
pokrývkou mu způsoboval bolest, se kterou se mísila žádost i zoufalství, že už
tak beznadějnou situaci dokázal zatlačit ještě víc do extrému.
Ze
zkušenosti věděl, že Harry bude spát nanejvýš dvě nebo tři hodiny plné
neklidných nočních děsů. Nehlasně vyčaroval kolem postele bariéru. Kobereček na
zemi přeměnil na jednoduchou židli, posadil se a čekal. Ujišťoval se přitom, že
tentokrát se mu to z rukou nevymkne. Tentokrát si Harryho nesmí vzít. Ať se
bude dít cokoliv, prostě nesmí. Je načase zrušit současný stereotyp
vzájemného násilí.
Pozoroval
spící postavu. Přistihl se při myšlenkách, jak rád by si lehl k němu, objal ho,
líbal, kousal... Dost! Kam se podělo moje pověstné sebeovládání?zarazil
se.
Snad Harry
přítomnost svého trýznitele cítil - probudil se za necelou hodinku. Pokusil se
hned uniknout z postele do vzdálenějšího kouta, ale bariéra ho odrazila zpět
jako gumový míček. Ze smaragdových očí sršely nenávistné blesky. Snape v nich
však četl i strach, skoro paniku.
"Co po
mně chcete tentokrát?" prskl Harry a v bezděčném gestu obrany sevřel
pokrývku.
"Konečně
si promluvit, aniž bychom skončili v těsné tělesné blízkosti díky tomu, že se
mě pokusíš zabít," odpověděl mu klidně muž.
"Odkdy
se znásilnění říká těsná tělesná blízkost?" vyplivl hořce mladík.
"Nejste nic než parchant a sprostej vrah, není o čem mluvit!"
"Jak
myslíš," zvedl se Snape ze židle. Přeměnil ji zpátky na kobereček a
odešel.
Harry čekal,
že ho zase brzy uvidí. Doteď se ukazoval dost často na to, aby... aby dělal ty
věci s ním. Ne, nesmí na to myslet, nebo začne uvažovat velice vážně nad
sebevraždou. Být několikrát znásilněn Snapem... to by mu přišlo i jako dostatečný
důvod. Kdykoliv ho uviděl, hněv a nenávist mu zatemňovaly rozum.
Jak čas
ubíhal a Snape se nevracel, začal se Harry uklidňovat. Zmírňovala se i úzkost z
toho, co se stane v příštích pěti minutách. Jestli se ten umaštěnec třeba
nevrátí, aby udělal to, co tentokrát vynechal. Ale Snape se nevracel dlouho.
Tak dlouho, že Harry začal ztrácet přehled o čase. Nedokázal ho počítat ani
podle jídel, která se pravidelně během jeho spánku objevovala. Ubíjel se nudou
a pochmurnými myšlenkami. Snape mu udělal snad tu nejhorší věc - nechal ho o
samotě s vlastními myšlenkami bez možnosti úniku.
Ztrácel chuť
k jídlu. Celé jeho tělo mrtvělo nicneděláním a kdykoliv zatoužil slyšet
jakýkoliv lidský zvuk, musel mluvit sám k sobě. Začal trochu litovat, že sem
lezl. Předtím měl alespoň svobodu. Byl venku, mohl jít kamkoliv. Teď je zavřený
v pokoji, který přejde pěti kroky.
Hlodala ho
otázka, proč ho ten vrah nechal žít. Proč ho nezabil stejně jako Brumbála a
určitě ještě řadu dalších? Co od něj chce? Jestli ho chce jen týrat, stačí mu
ještě chvíle a on se nadobro zblázní.
"Tak
fajn, pojď si sakra povídat!" zařval vztekle na dveře. Podle očekávání
zůstaly zavřené. Mrštil po nich polštářem a ucítil, jak ho zrádné slzy štípou v
očích.
Pain, without love
Pain, I can't get enough
Pain, I like it rough
'Cause I'd rather feel pain than nothing at all
Probudil se
z krátkého spánku stejně unavený, jako šel spát. Ale tentokrát nebyl sám.
Stejně jako předtím teď naproti němu seděl Snape. Harry jen letmo zkusil, že
jeho ruka se zase odrazí od zdánlivě průhledného éteru kolem. Snape mlčel a jen
ho pozoroval. Harryho to znervózňovalo.
"Chtěl
jste mluvit, ne? Proč mlčíte?" Chvíli to vypadalo, že se Snapea se stala
mlčící socha navždy, ale nakonec mu odpověděl.
"Abych
si byl jistý, že mě budeš vnímat. Budeš mě vnímat, Harry?" Mladík jen cosi
zahučel.
"Máš pravdu
v jedné věci. Brumbál zemřel mým kouzlem...-"
"Sám to
přiznáváte!" vřískl Harry.
"-...nicméně
to, co nevíš, je, že šlo o předem připravený plán samotného Brumbála,"
dokončil nevzrušeně Snape.
"Lžete!"
zakřičel Potter. Snape nic neřekl a zvedl se k odchodu.
"Ne,
počkejte...!" zpanikařil Harry. Severus otočil hlavu a ušklíbl se.
"Dva
týdny samoty stačí na zlomení i někoho, jako je Harry Potter?" prohodil
posměšně a klaply za ním dveře. Harry vztekle uhodil pěstmi do tvrdé matrace.
"Hajzle!"
zařval, aby si ulevil. Dva týdny. Byly to jen dva týdny! Přišlo mu to jako
roky. Měl být tentokrát zticha. Co když se to celé bude opakovat? Zešílí z
toho! Ať si Snape žvaní cokoliv, ale v té chvíli by Harry uvítal snad i jeho
společnost.
Tentokrát
pečlivě počítal jídla. Občas přemítal nad tím, co Snape říkal, občas se
rozvzpomínal na všechny vtipy, které kdy slyšel. Po devíti jídlech se Snape
objevil znovu během mladíkova spánku.
"Můžeme
pokračovat?" otázal se klidně. Harry rezignovaně a váhavě kývl.
"Skončil
jsem tím, že Brumbál sám naplánoval svou smrt. Tak jako tak by do pár měsíců
zemřel, byl smrtelně nemocný. Ani moje lektvary nedokážou odvrátit
nevyhnutelné." Severus mluvil pomalu, jako by zkoušel Harryho trpělivost a
jako by čekal na záminku k odchodu. Tentokrát se však Potter držel.
"Ve
zkratce. Mladý Malfoy měl úkol Brumbála odstranit. Tomu chtěl ředitel zabránit,
proto mě zavázal slibem, že jakmile nastane situace, ve které budu moci
zachránit Draca před vraždou, udělám to. Zahrnovalo to i předpoklad, že to já
budu ten, kdo zabije Albuse Brumbála.
Důležitý pro
nás dva je další slib. Slib, který jsem se upřímně snažil nedodržet jako jediný
ve svém životě - převzít ochranu nad Harrym Potterem. Kdo mohl předpokládat, že
budeš na Astronomické věži taky? Možná Brumbál, ale ten si to nechal pro sebe.
K tomu slibu mě donutil i přes velice specifická rizika. Kdybys sem nevlezl
jako poslední idiot, nikdy bys o mně už neslyšel. Teď jsem nucený svůj závazek
splnit, ať chceš nebo ne. Pro tebe z toho plynou jisté... nevýhody. Nemám už co
ztratit ani získat, takže nemám ani proč lhát ani jednomu z nás."
Harry
nevěřil ani slovu, ale přesto se mu do útrob zahryzl červík pochybností. Snape
nevypadal, že by lhal. Nevěřil, že by ho ten slizoun nedokázal obelhat, ale on
působil přesně tak, jak se popsal - že už nemá co ztratit. Jeho přístup Harrymu
nahnal husí kůži.
"Jaké nevýhody?"
odkašlal si, protože mu vyschlo v hrdle. Snape se zvedl a k jeho znepokojení
přistoupil blíž.
"Myslím,
že na to by i nebelvír mohl přijít sám," odpověděl mu chraplavě muž.
Potter se mimoděk přikrčil, jak se Snape přiblížil těsně k bariéře. Začal
tušit, co tím muž myslel.
Pak jedna
bledá ruka v černém rukávu prošla kouzlem a uchopila jej za hrdlo. Harry
strnul. Nedokázal se pohnout. Díval se do černých očí, které ho paralyzovaly a
tvrdý, chladný výraz, který předtím vzdorně oplácel, mu teď naháněl strach.
Snapeův stisk neškrtil, ačkoliv k tomu neměl daleko.
"Máš
vůbec ponětí, jaký pocit to je, mít tě tady? Bezmocného. Samotného. Nalomeného.
Mít tě v místech, kde není nikdo, kdo by mě mohl zastavit? S Brumbálem zemřela
i část mě samotného. Byla to ta lepší část, Harry Pottere!"
Harry se ho
pokusil kopnout do kolena, ale Snape byl mrštný jako zmije, uhnul. Mladík
chytil ruku na svém hrdle a pokusil se ji odtáhnout. Přitom sebou mlátil ve
snaze dostat se od Snapea, ale marně. Příliš pozdě chtěl stočit dobře mířený
úder, který pravidelně končil tím, že měl paži bolestivě vykroucenou za zády.
Snape ho tak převalil lehce jako peříčko a Harry byl v tu chvíli téměř
bezmocný.
"Kdy
konečně pochopíš, že kdybych ti chtěl ublížit, už jsem to udělal?" zavrněl
hebce muž. Přejížděl štíhlým prstem po Harryho šíji a ušním boltci.
"Tak
proč děláte tohle?" Mladíkův tón se nebezpečně podobal
vzlyknutí, přestože se snažil být vzdorný. Prst doputoval k lemu jeho boxerek a
zatáhl. Potter se zalykal ponížením jako vždy.
"Protože
jsem se ovládal celé roky a stačil jeden výmysl starého blázna, aby bylo
všechno v troskách."
"Co tím
myslíte?" Harry se snažil udržovat konverzaci v marné snaze, že Snapea
rozptýlí. Marně. Muž si slinami navlhčil prsty a i přes Harryho odpor do něj
pronikl.
"Celé
roky jsem tě svým chováním úspěšně a naprosto záměrně odháněl. Zařídil jsem,
abys se mnou nikdy v životě dobrovolně nezůstal v jedné místnosti. A teď mě
jeden hloupý slib nutí přesně k tomuhle. Jsme, kde jsme a s kým jsme,
Harry," řekl téměř něžně. Mladík cítil, jak se jeho vstup roztahuje.
Bolelo to mnohem méně než předtím. Psychicky ale pořád stejně. Zaťal zuby a
snažil se nezatínat svaly. Poznal už, že tím to jen zhorší.
Pár možných
jisker vzrušení umlčel všepronikající pocit znechucení a odporu.
***
Help me believe it's not the real me
Somebody help me tame this animal
Somebody help me through this nightmare
I can't control myself
Somebody wake me from this nightmare
I can't escape this hell
"Kdyby
ses nebránil, mohlo by se ti časem i líbit,"promluvil Snape vůbec poprvé
po tom, jak to nazval Harry. Ten zůstal schoulený v rohu postele a snažil se
polykat slzy.
"To se
mám nechávat z-znásilňovat dobrovolně?" procedil skrze sevřené zuby.
"Tak to
neber jako znásilnění, ale jako protislužbu. Uvědom si, chlapče, že po
Brumbálovi jsem ti zbyl už jen já." Potter se vymrštil do sedu.
"To
není pravda! Mám Rona, Hermionu, Weasleyovy, Lupina, Řád...!" Snape ho
počastoval jízlivým šklebem.
"Zvládnou
tě ochránit? Řád je bez Brumbála a bez mých informací na kolenou. A tvoje malé
kamarády, pokud ještě žijí, drží při životě jen to, že s nimi nejsi."
"Postarám
se o sebe sám! I vás jsem našel sám!"
"Čemuž
se upřímně divím. Potřebuješ mě, Pottere. Pokud chceš udržet lidi, na kterých
ti záleží, naživu, potřebuješ to, co já vím o Temném pánovi a
co mi svěřil Brumbál."
"A to
je co?" poprvé projevil opravdový zájem mladík. Severus uhodil na správnou
strunu.
"To
není důležité, dokud se k tobě nebudu moct s klidným srdcem otočit zády a
neozbrojen. Takže to možná nebude důležité nikdy. Přemýšlej o protihodnotách,
Harry." S tím se Severus zvedl a opustil místnost.
Harry
opravdu přemýšlel. Jestli je jeho tělo cena za záchranu svých přátel a poražení
Voldemorta... proč váhat?
***
I know, I know that you're wounded
You know, you know that I'm here to save you
You know, you know I'm always here for you
I know, I know that you'll thank me later
"Přemýšlel
jsi?" byla první otázka, kterou Snape položil Harrymu, když se vrátil -
zřejmě o den později, protože zatím oběhla tři jídla. Upřely se na něj zelené
oči potlačující zuřivost.
"Přemýšlel,"
kývl Harry. "Beru to," prohlásil zpříma.
Stačí mu dát
iluzi vlastního rozhodnutí a jeho stav se najednou lepší a komunikuje dokonce i
smysluplně... zajímavé, okomentovala to pozorovatelská část Snapeovy mysli.
Help me
believe it's not the real me
Somebody
help me tame this animal!
This animal
I have become
"Výborně,"
usmál se mrazivě Snape. Začalo se blýskat na lepší časy. Nešlo o nic víc, než o
obchod se značným zdráháním z Potterovy strany... ale už to nebude to surové
násilí jako předtím. Už to bude skoro jako iluze dobrovolnosti…
"Snad
předvedeš odhodlání i v praxi," vyzývavě se na Harryho podíval a shodil z
ramen černý plášť.
2
Harry koukal
na Snapea s knedlíkem v krku. Jeho přijetí bylo naprosto symbolické. Co taky
jiného? Poznal, že Snapeovi se neubrání... ne teď. Ale přesto... když si musel
pro Snapea sundat spodky, nechat si roztáhnout nohy a bez odporu ho nechat, aby
ho doslova ošoustal... vařila se v něm krev. Zatínal zuby a nejvíc toužil jen
po tom, dát Snapeovi pořádně do zubů. Možná nejen to. Tentokrát zůstal na
zádech. Zjistil, že tu polohu nenávidí už z toho prostého důvodu, že přitom
Snapeovi vidí do obličeje. Když se z něj konečně muž zvedl, jen tak tak se
Harry zase neschoulil do nešťastného klubíčka.
"Podržet
umíš, ale to je tak všechno," ozval se do ticha Snapeův jízlivý posměšek.
Harry se vymrštil do sedu se zuřivým výrazem. Jen stěží se přemáhal a Snapea to
rozhodně bavilo.
"Co
taky čekat od nebelvíra. Ten nevyužije dobrou šanci, i když mu visí před nosem.
Tak nevinný, až je mi z toho na zvracení," pokračoval a zároveň si oblékal
plášť. To už Harry nevydržel.
"Co
doprdele chceš?! Nebránil jsem se, ty slizkej parchante!" Harry už mu
nehodlal dál vykat. Vlastně to předtím dělal, aniž by si to uvědomil. Ale v
jeho očích mu to dávalo Snapovi ještě víc moci nad jeho osobou.
Muž se na
něj usmíval způsobem, který mu sevřel žaludek. Byl to krutý úsměv plný jakéhosi
zvráceného potěšení.
"Nadávky
k dobré atmosféře rozhodně nepřispějí, nemyslíš?" ztišil hlas.
"Přemýšlel jsi o protihodnotách špatně, Harry. Nestojím o bezvládnou
panenku, co pode mnou jen leží. Mám tvůj klíč ke svobodě i k tomu, abys udržel
všechny své přátele naživu. Takhle ho chceš získat?" Snape se otočil k
odchodu. Ještě se však zastavil, aby něco dodal.
"A když
už máš přístup ke koupelně, využívej jí prosím důkladněji." S tím se za
ním zabouchly dveře. Harry skřípal zuby a do očí mu skoro vhrkly slzy ponížení.Podržet
umíš, ale to je tak všechno... Zasáhlo ho to víc, než si byl ochotný připustit.
A ta poznámka s koupelnou... cítil, jak rudne. Byla to nesmyslná reakce
vzhledem k jeho pozici vůči Snapeovi a vůči nátlaku, který na něj ten parchant
vyvíjel... ale nějak se to dotklo jeho hrdosti.
Podle toho,
co Snape říkal, tak chce, aby Harry ochotně spolupracoval. Už jen při tom
pomyšlení se mu zvedal žaludek. Mluvil Snape pravdu? Harry nevěřil, že byl
odkázán už jen na něj. Ten člověk žil i dýchal lhaním! Ale Harry neměl, jak
jinak se odtud dostat. Bude muset zatnout zuby a přizpůsobit se. Pokud je to
cesta ke svobodě a k zabití Voldemorta, tak to vydrží.
Když Severus
přišel znovu, Harry spal. Muž si s pozdviženým koutkem rtů všiml, že má vlasy
ještě vlhké ze sprchy. Ležel na břiše v nevídaně bezbranné poloze. Snape
neodolal. Sklonil se k Harryho vystavené šíji. Lehce ji skousl a pak polaskal
jazykem. Harry se zavrtěl. Severus mu rukou vjel pod tričko a pohladil ho po
zádech a boku. Přitom nepřestával líbat jeho krk. Harry ze spánku nešťastně
zakníkl. Ale Severus v tom neslyšel odpor, jen... Harry zněl jako malé dítě,
kterému chybí náklonnost. Je navíc pravda, že Severuse hryzal mírný červík
výčitek za včerejší poznámku. Neměl na ni právo, ale neovládl se. Možná by to
chtělo pro Harryho malé odškodnění.
Harry
otevřel oči a polekaně sebou trhl, když uviděl Snapea. Pak strnul. Mistr
lektvarů se totiž zase sklonil k jeho šíji a rty hledal nejcitlivější místo.
Harry se ostře nadechl, když se Severus dostal k místu, kde šíje přechází v
zádové svaly. Muž ho lehce přetočil na bok, aby mohl rukou pohladit jeho břicho
a dostal se k bradavkám. Lehce do nich štípl a začal je krouživým pohybem
hladit. Harry se vyděšeně zajíkl, když ucítil, jak se mu v klíně hromadí
vzrušení. Snapeova ruka byla hřejivá, když ho začala hladit po břiše a ve stále
větších kruzích se dostávala i k lemu jeho spodků. Jakmile muž překročil
hranici danou látkou, začal se Harry lehce třást. A cítil, že umírá hanbou,
když bledá dlaň sevřela jeho napůl ztopořený penis. Stačilo pár doteků a už
nebyl vzrušený jen zpoloviny. Snapeovy rty na šíji, ruka v jeho klíně a druhá,
která se prosmýkla tak, aby si mohla hrát s jeho bradavkou... Harry tlumeně
zasténal. Stisk na jeho přirození zesílil a zrychlilo i tempo stimulace. Harry
se třásl pořád víc, dokud se se zaúpěním neudělal. Severus fascinovaně zvedl
ruku pokrytou jeho semenem k ústům a ochutnal. Harry zhluboka dýchal a
nepřestával se lehce chvět.
Spal snad?
Probudily ho příjemné, něžné doteky. A sotva otevřel oči,
uviděla Snapea. Jak to... proč se ho ten muž teď tak jemně dotýkal? Proč se
staral najednou o Harryho vzrušení, když předtím se jen sám udělal a jeho
nechal ležet jako rozbitou a pošpiněnou porcelánovou panenku?
Porcelánová
panenka? Tak to jsi? posmíval
se mu vnitřní hlas. Ne, to není. Musí se sebrat. Nemůže si dovolit plakat nad
svým neštěstím. Zvedl oči ke Snapeovi. Zelený pohled třeskl o černý. Harry
nedokázal skrýt všechnu tu nenávist, kterou k muži cítil. Ale dokázal ji využít
k tomu, aby ho hnala vpřed. Nedovolit té mrazivé prázdnotě, aby ho pohltila a
udělala z něj trosku. Ukňučené děcko nezabije Voldemorta.
Severus
pozoroval v Harryho očích pochopení situace. Tenhle pohled znal. Věděl také, že
odteď bude Potter spolupracovat... ale že si o to víc bude muset hlídat záda,
přestože nevěřil, že nebelvír je schopný jakékoliv podlosti. Nevadí, v hlavě už
se mu rýsoval konec tohohle všeho. Velice zřetelně věděl, co se musí všechno
stát.
Mladíkovy
ruce uvolnily jeho košili a nezkušené rty se přitiskly ke kůži na jeho krku.
Harry začal tím, čím ho Severus vzbudil. Muž na chvíli zavřel oči. Představil
si na ten krátký okamžik, že jsou jinými lidmi v jiné situaci a Harry to dělá
všechno dobrovolně. Severus však už dávno rezignoval na jakýkoliv cit. Naučil
se užívat si bolest, protože nic jiného často neměl k dispozici. Ne, ani
Brumbál netušil, na jak tenkém ostří vlastní příčetnosti už dlouho balancoval.
A pak si umřel, dědek.
Vrátil se do
reality. Začal Harrymu oplácet laskání ve znechucující hře na dobrovolnost.
***
Severus
vztekle zíral na kus pergamenu. Poslal mu ho Draco. Stálo v něm, že Temný pán
chystá finální útok na Bradavice, kam se uchýlil poslední odboj. Pokud
Bradavice padnou, Británie bude Voldemortova.
Zrovna
teď... Uplynuly už tři měsíce od doby, kdy tady zavřel Harryho. Doufal, že mu
bude dovoleno prodloužit si dobu s tím mladíkem o něco déle. Zvlášť, když se v
poslední době zdálo, že Harry konečně našel v jejich intimitě zálibu. Místo
nenávistných blesků vídal v jeho očích závoj vášně.
Ale věděl,
že tahle chvíle přijde. Jen si dovoloval ten přepych nepřipouštět si, že to
bude každým dnem. Draco psal, že útok je plánovaný za měsíc. Přípravy že jsou
dlouhé a náročné. Upřímně řečeno Severuse překvapilo, že se Draco neztratil
mezi stíny někam, kde už o něm nikdo nikdy neuslyší.
Zvedl se,
aby šel do tajné knihovny. Jeho předci využívali tohle sídlo na uchovávání
zakázaných spisů černé magie. Budou se mu hodit. Vybral tři knihy a šel s nimi
za Potterem.
Harry možná
poslední dobou našel zálibu v sexu, ale neznamenalo to, že mu pobyt v jedné
místnosti prospívá. Byl bledý jako duch a totálně vychrtlý. Přesto vítal svého
věznitele mdlým úsměvem. Ležel na posteli a nudil se. Severus před něj hodil
knihy. Okamžitě zaujaly Harryho pozornost.
"Co je
to?" podivil se. "Černá magie?" pozvedl obočí tázavě.
"Za
měsíc Voldemort napadne Bradavice," oznámil mu stručně Snape.
"Cože?!"
vyskočil Harry. "Tak proč mě pořád držíš tady?!"
"Aby
ses učil!" zavrčel Snape.
"Bez
hůlky těžko!" opáčil kousavě Harry. Snape ostentativně vytáhl jeho hůlku z
hábitu. Harrymu se zadrhl dech. Tak dlouho ji neviděl! Nedokázal z ní spustit
oči. Severus mu ji podal, ale přitom měl připravenou svoji.
"Copak,
nevěříš mi?" vzal si ji s ušklíbnutím Harry.
"Ne,"
odtušil suše Snape a dělal, že nevidí mladíkův hraně dotčený výraz. "Ale
to je teď vedlejší. Dokud budeš mít hůlku, budu s tebou v pokoji. Stejně
pochybuju, že budeš chápat všechno, co je tam napsané, takže ti to budu
vysvětlovat. Večer mi hůlku odevzdáš." Harry se zatvářil sveřepě a sevřel
milovaný kousek dřeva pevněji.
"Nebo
ti ji budu muset vzít násilím?" přivřel nebezpečně oči Snape. Mladík
chvíli mlčel.
"Dám ti
ji," zavrčel nazlobeně nakonec.
"Dobře,
začni. "
***
Harry
postupoval... skvěle. Jiné slovo pro to užaslý Severus nenašel. S čím dál
zachmuřenějším výrazem ho pozoroval, jak hravě zvládá nová a nová kouzla.
"Pojď,"
řekl mu jednou, aniž by mu dal hůlku na procvičování.
"To
jako... ven?" vytřeštil oči mladík nevěřícně.
"Ne úplně.
Do zahrady," pokynul mu Snape ke dveřím. Harry z nich vystřelil s
radostným výrazem.
Zahrada bylo
slabé slovo. Harry vyšel do plného slunečního svitu na hebkou trávu. Před ním
se táhla stromořadí do nedohledna, vysoké trsy okrasné trávy, keře... Cítil,
jak mu buší srdce. Tak dlouho neviděl slunce! Cítil, jak ho v očích pálí slzy,
když mu nastavil tvář a nechal se laskat teplými paprsky. Tak dlouho byl
pohřbený zaživa! Ale za chvíli se vrátí. Pohledem se dovolil Severuse a pak se
plný radosti rozeběhl z kopce dolů do zahrad.
Severus si
ho ani moc nevšímal. Zahrada byla vytvořená magicky v obří jeskyni, Harry neměl
kam utéct. A bez hůlky by taky daleko neutekl. Snape zaťal pěsti. Už jen týden,
než ho Harry nadobro opustí. Ale on to zařídí tak, aby to bylo naposled. Když
ho pozoroval v jeho dětinském nadšení, rozbolelo ho u srdce tak strašně, že se
skoro zkroutil. Ale měl na to právo ne? Na pár chvilek s bytostí, kterou vždy
svým zvráceným způsobem miloval a pro kterou tolikrát krvácel. A bude i naposled
a pak už nikdy víc.
Ne, Severus
Snape nebude čekat, až ho opustí i Harry, kterého tu držel proti jeho vůli. To
raději zemře.
Nechal ho
venku tak dlouho, doku se nezačalo v očarované zahradě stmívat. Když ho odvedl
do pokoje, řekl mu to hlavní.
"Za
týden musíš být v Bradavicích a konečně ukázat, že celý svět nevsadil na
ufňukané děcko." Tentokrát se Harry neurazil. Už dávno poznal, že urážky
jsou prostě jen zvláštní vyjádření Severusovy starosti. V zahradě přemýšlel o
hodně věcech, ale hlavně o mistrovi lektvarů. Sám nerozuměl tomu, kam se
vytratila nenávist. Ale když si promítal svůj pobyt tady... nejdřív znásilnění,
to ano... ale čím méně vzdoroval, tím víc se mu Snape jakoby... otevíral. Harry
měl šanci spatřit jeho svým způsobem starostlivé nitro. Věděl, že Snape by to
nikdy nepřipustil, Raději by všechno zapíral až na hranici masochismu a
sebezničení. Ale Harry... naučil se s ním vycházet a vyhýbat se tomu, aby ho
rozzuřil. Svým zvráceným způsobem ho měl i rád. Možná je masochista sám.
Teď byl plný
sluníčka, a proto nejdřív myslel, že další větě nemohl správně rozumět.
"Ale
aby ses odsud dostal, musíš se dostat přese mě."
"Jakože
porazit tě v souboji?"
"Ne.
Zabít mě, Harry Pottere," odvětil chladně Snape. Mladík na něj dlouho
zíral, jako by ho nemohl pochopit.
"Ne,"
zavrtěl hlavou šokovaně.
"Máš
strach?" zavrčel Snape.
"Proč
bych to měl sakra dělat? Jaký to má smysl?" zvýšil hlas Harry.
"Ten,
že jestli to neuděláš, Bradavice padnou a Británie padne Voldemortovi do
spárů."
"Přestaň
s tím nesmyslem! Prostě ne!" rozkřikl se mladík.
"Pak je
všechno ztracené," zvedl se Snape k odchodu. "Nikdy bych si nemyslel,
že jsi takový blázen, abys vyměnil své přátele za někoho, koho nenávidíš a kdo
tě vězní."
"Ale já
tě ne...-!" Harry nestačil doříct větu, dveře se zabouchly. Cítil, jak ho
požírá panika. Tak pro tohle se to všechno učil?! Proč to Snape dělá? Proč?!Chtělo
se mu křičet a bít kolem sebe. S jakou radostí by tohle udělal před třemi
měsíci, ale ne teď!
Třeba...
když bude hodně dobrý, podaří se mu Snapea jen omráčit. A pak utéct. S tou
myšlenkou usnul.
Snape
nespal. Strávil noc v chmurné strnulosti. Jen planoucí louče dodávala jeho
rysům pohybu a barvy. Kéž by mohl doufat, že jeho další den mu bude posledním!
Ale jak znal Pottera, bude se tomu chtít vyhnout. Beztak jej bude chtít jen
omráčit a pak utéct. Jenže Severus věděl, že to se mu nemůže povést. Jistě,
omráčit ho náhodou může. Ale sídlo jej nepustí ze svých útrob, protože Severus
to zakázal. Teprve až zemře Harryho rukou, stane se sídlo Harryho vlastnictvím
a on bude volný. Oba budou volní, přesně tak, jak si přáli. A on, Severus,
najde buď konečně klid a mír, nebo bude za všechny svoje hříchy smažit v pekle.
Měl
připravené všechno, co chtěl Harrymu dát. Naučil ho maximum, co mohl. A teď ho
musí naučit to nejdůležitější. Zabít. Promyšleně, bez zaváhání. Jenže měl
dojem, že Harry to nedokáže. Jenže pak on, Severus, už nechce být ve světě,
který se i přese všechny jeho oběti utopí v temnotě a utrpení. To je raději
zabije oba sám.
Brzy ráno
Harryho nemilosrdně vzbudil a odtáhl do velkého kamenného sálu. Mladík na něj
upíral urputný pohled.
"Jediná
možnost ven, je má smrt, Pottere," zopakoval Severus a hodil mu hůlku.
Harry ji nechal nevšímavě dopadnout na podlahu.
"Ne, já
to prostě odmítám!" řekl pevně. Severus byl bledší než obvykle, ale
nepolevil.
"Víš,
že Lupin je po smrti?" Harry se zapotácel, jako by dostal políček.
"Jak to
víš?" zalapal po dechu.
"Mám
svoje zdroje. Tonksová s ním čeká dítě. Je v Bradavicích spolu s ostatními.
Grangerová a Weasley žijí. Alespoň Ronald. Jedno z dvojčat je mrtvé. Pošuk
Moody taky. Stejně tak Arthur Weasley."
"Ne! To
není pravda, vymýšlíš si jen kvůli tomu tvému nesmyslnému nápadu!" zařval
na něj Harry.
"Nevymýšlím.
Tví jediní přátelé jsou v Bradavicích. A tvou branou tam jsem já. Tohle sídlo
nedokážeš opustit, Harry. Dokud já nezemřu, nedostane se živá duše dovnitř ani
ven." Harry zatnul ruce.
"Lžeš,"
procedil mezi zuby ne nepodobně vzlyku.
"Zvedni
hůlku. Říkám to naposled, pak tě zabiju sám!" zasyčel Severus a Harry
skoro zamrznul, protože jeho oči se šíleně leskly. Sklonil se pro hůlku.
"Je to
ostrý souboj, Pottere. A předem ti říkám, že dokážu odblokovat všechna tvá
kouzla. Kromě jediného. Víš, které to je!" chladně odsekával Snape. Harry
napřáhl hůlku.
"Proč
to po mě chceš! Myslel jsem si, že ti na mě záleží!" vykřikl.
"Právě
proto, ty idiote! Nic jsi nepochopil, tak aspoň dělej, co se ti řekne.Aredaqro!"
Rudý paprsek udělal malý kráter na místě, kde Harry ještě před chvílí stál.
Uskočil na poslední chvíli.
"Ordens
Soracarae Scutum!" vykřikl a vytvořil tak kolem sebe zlaté světlo.
Štít daleko silnější než obyčejné Protego.
"Myslíš,
že na takové nuance budeš mít čas? Smrtící kletbu to nezastaví! Než to řekneš,
budeš mrtvý!" zvolal Severus a neverbálně vytvořil dvě fialové smyčky,
které štít obtočily jako hadi. Ten se začal rozpadat. Harry se na neverbální
kouzla prostě nedokázal soustředit.
"Astorio!"
Ohnivý pták
vylétl z hůlky a řítil se na Severuse. Ten se ho zbavil lehce. Zato Harry měl
potíže utéct fialovým hadům. Než uskočil, jeden mu popálil paži. Severus
nenáviděl sám sebe za tu bolest, kterou mladíkovi způsobuje a ještě způsobí.
"To sis
z knížek o nejtemnější magii zapamatoval jen ta nejvíc neškodná kouzla?!"
zasyčel. "Astorio je navíc protikouzlo, ne útok!" seřval ho.
"Nebudu
po tobě házet ostrá kouzla!" ohradil se Harry. Severus se zachmuřil.
"V tom
případě Harry... sbohem," pronesl tiše a zvláštně... zlomeně. Omlouvám
se, Brumbále. Tenhle slib jsem nedokázal dodržet, omluvil se mrtvému
příteli, když zvedal hůlku k definitivnímu švihu. Nedokáže použít Kletbu, která
se nepromíjí. Nikdy vůči Harrymu.
Zelenooký
chlapec se mihl vzduchem a narazil do něj plnou silou. Pozdě. Země, stěny i
strop se začaly otřásat.
"Proč?!"
chytil Harry Snapea za límec a zatřásl s ním. Zíral jen do bezduchých očí.
"Není
to jasné? Já už prostě nechci žít," zamumlal Severus. "Běž, spadne to
tady celé. Jestli se dostaneš ven, dozvíš se celý zbytek příběhu."
"Nenechám
tě tu!" zakřičel Harry a nadzvedl ho.
"Běž,
ty hlupáku!" zařval Snape a prudce ho od sebe odhodil. Ze stropu začaly
padat kameny a pořád větší. Potter jen na okamžik zavřel oči, než se rozhodl.
"Mdloby
na tebe!" švihl hůlkou. Tentokrát trefil. Snapeovi bezvládně klesla
hlava. Harry sebral jeho hůlku a nadzvedl ho. Nemohl pořádně běžet, Severusovo
tělo bylo těžké. Dostal se až ke schodišti dolů, než ho zastihl další otřes. Na
vrcholu schodiště zakopl. Instinktivně se zachytil vyřezávaných sloupků, ale
Snapeovo tělo mu spadlo a jako hadrová panenka se kutálelo po schodech spolu s
oběma hůlkami. Harryho křik přerušilo rachocení těžkých kamenů. Mladík jako
zpomaleně viděl, jak se z velké výšky uvolňuje a padá velký kus skály. Vstal a
běžel, spíš skákal, ze schodů, ale věděl, že to už včas nestihne.
Hůlka...
ležela pár metrů od Snapea. Pád ho probral, ale bylo jasné, že při pádu na
schodech utrpěl vážné zlomeniny. Ale on se ani nechtěl hýbat. Na chvíli se
černý pohled střetl se smaragdovým, než jeho nitku života přerušil obrovský
kámen. Harry dosáhl na hůlku jen o malou chvíli později. Křičel jako smyslů
zbavený Severusovo jméno. Další kus kamene dopadl jen kousek od něj. Musel
vstát a jít dál. Rudá krev prosakovala z míst, kam dopadl Severus.
Přední štít
domu se zřítil. Harry viděl jasné světlo. Z posledních sil vyběhl ven a tam se
zhroutil.
Když se
probral, viděl, jak vedle něj v prachu leží stočený pergamen. Připadal si jako
v mlze, když se po něm natahoval, aby si ho přečetl. Byl to Snapeův rukopis, už
to mu vehnalo do očí slzy.
Harry,
to, že čteš
tento dopis, znamená, že jsem mrtvý. Doufám, že tě ani nenapadne taková
pitomost, jako je truchlení. Neměl jsem proč už dál žít. Kolem mě byla vždy jen
smrt a jsem rád, že jsem mohl strávit s tebou pár měsíců, byť proti tvé vůli.
Musíš
porazit Voldemorta. Bradavice jsou poslední naděje. A pamatuj i na další věc -
musíš nejprve zabít jeho hada - je to poslední ze dvou viteálů. Voldemort ho
bude mít neustále u sebe. A další věc - jeho hůlka patří tobě. Nemusíš vědět,
jak se to stalo. Stačí to, že pokud v sobě dokážeš najít pravou sílu, síla
hůlky držené Voldemortem bude tvá. Brumbál doslovně řekl: "Harry může
porazit Voldemorta jen tou silou, kterou Pán zla sám nezná." Snad z toho chápeš
více než já. Snažil jsem se tě naučit dobrá kouzla, ale žádné není silnější než
Avada Kedavra. Nicméně, jak jsem řekl, nikdy jsem nechtěl naplnit ten osudný
slib daný Brumbálovi. Mohu jen doufat, že moje sobecká slabost pro tebe
nezničila celý kouzelnický svět. I proto už jsem nechtěl být mezi živými. Pokud
má temnota pohltit celý svět, za který jsem roky bojoval, nechci to už nikdy
víc vidět. Ani to, jak zaniká druhý zbylý viteál, kterým jsi ty, Harry. Nic na
světě by mě nepřinutilo dívat se na tvou smrt. Ani přes to, čím jsem ti,
domnívám se, musel vyhrožovat. Můj a Albusův názor na Voldemortovu smrt se
lišil. Já ti radím jedno - zabij Voldemorta hned jak zabiješ hada. Neexistují
studie, co se stane s viteálem v živé bytosti, ale vkládám veškeré naděje v to,
že po tvé přirozené smrti zemře i poslední zbytek Voldemorta.
Chci jediné
- abys žil, Harry. Žil a zapomněl na nenáviděného profesora lektvarů.
Sbohem a
hodně štěstí, Harry Pottere.
Harry ke
konci už skoro nemohl číst. Slzy mu tekly proudem.
"To
není pravda, že jsem tě nenáviděl!" zakřičel na ruiny domu, který mu byl
přes tři měsíce vězením.
Seděl na
studeném kameni dlouho, než vstal, sebral hůlku a vydal se na cestu do
Bradavic.
***
V
Bradavicích se spustil poplach. Všichni profesoři a bystrozorové spěchali k
bráně, kterou právě prošel mladý kouzelník, aniž by ji vůbec otevřel. Všechna
kouzla vyslaná v panice se odrazila od zlatavého štítu.
"Zadržte,
to jsem já! Harry!" volal mladík.
"Harry?
Harry Potter?" ozval se nevěřícný hlas profesorky McGonnagalové.
"Přesně
tak," usmál se Harry a vyvolal světlo, aby si ho všichni mohli
prohlédnout. Mezi lidmi se prodrala zrzavá kštice a hned za ní i hnědá
střapatá.
"Rone..
Hermiono..!" vydechl Harry s úlevou. Zrušil štít a vrhl se k nim. Padli si
do náruče.
"Kdes
byl tak dlouho? Ty-víš-kdo tvrdil, že jsi mrtvý," vzlykla Hermiona. Harry
opatrně vyprostil z objetí paži zraněnou Severusovým kouzlem.
"Všechno
vám povím. Ale teď musíme zpevnit obrany hradu. Dostal jsem se dovnitř jediným
kouzlem. Voldemort zaútočí už za pár dní..."
Otázek bylo
minimum, dokud nebyl hrad posílen. I tak však Harry řekl úplnou pravdu jen
Ronovi a Hermioně.
Bitva byla
drsná a mnoho lidí tam zemřelo. Nakonec Harryho oslavovali jako hrdinu, ale
mladík se nemohl radovat. Ne ve stínu Severusovy zbytečné smrti. Proto poté, co
pomohl očistit jeho jméno a obnovit Bradavice, vydal se zpátky do Skotských
hor, aniž by komukoliv řekl, kam to jde. Zříceniny našel tak, jak je opustil.
Bude to perná práce, ale dokáže to.
Kus po kusu
používal na dům obnovovací a stavitelská kouzla, která se naučil v Bradavicích.
Přitom pečlivě hledal Severusovo tělo. Když jej našel, nebylo už moc dobře k
poznání, ale Harry jej zakonzervoval do velkého krystalu. Pokračoval v práci
celé týdny. Jen se občas přemisťoval pro zásoby jídla a vody.
Objevil i
tajnou knihovnu. Jen kouzla v zahradě neuměl obnovit. To ale nebylo důležité.
Hledal ty knihy a Severusovo tělo.
Neexistuje
kouzlo, které by vrátilo mrtvým život, Harry... to mu znělo v uších, ale
nevěřil tomu. Každou noc se budil, jako by jej Severusovy rty políbily na šíji.
Jako by jej hladily hřejivé dlaně, které se všemožně snažily zakrýt něhu,
protože ji považovaly za slabost... Ne, Harry věřil, že v jedné z knih, co
četl, byl odkaz na rituál návratu do života. Netušil, kde se v něm vzala tak
silná posedlost, alemusel to pro Severuse udělat. Často přemýšlel,
kde se objevil ten cit pro protivného a pološíleného profesora, ale nevěděl
přesně. Když to zkoušel rozluštit, vybavil se mu jen okamžik, kdy dokázal v
jeho očích uvidět opravdového Severuse a ten pohled ho zasáhl jako blesk.
Po
dvouměsíčním ležení v knihách to konečně našel. Pročítal rituál, který mu svou
zrádností naháněl husí kůži. Ale bylo to to, co potřeboval. Vzkřísí člověka v
plnohodnotnou bytost, ale má to háček. Harry s hrůzou četl, že aby se zachovala
rovnováha, musí buď obětovat jiného člověka, nebo se vzdát poloviny vlastní
životní síly. V každém případě se po jeho smrti oživený vrátí ze zásvětí.
Harry nad
tím přemýšlel. Věděl, že Severus by odmítl cokoliv, co by Harrymu zkrátilo
život. Ale... mladíka napadla zajímavá myšlenka. Jeho morálka se proti tomu
bouřila, ale teď už byl tak blízko... a pak, pro ty lidi už stejně život není
život, ne? Usmál se tak, že by ho přátelé nepoznali.
Druhý den
navštívil ministerstvo kouzel. Nedbal na novináře ani úředníky, kteří se na něj
sesypali jako vosy na med. Šel přímo k ministrovi kouzel, kterým se stal někdo,
koho Harry vůbec neznal a který se před ním div nesložil. Přesto vypadal
poněkud zaraženě, když Harry přednesl svůj požadavek.
"No,"
poškrábal se v řídnoucích vlasech. "Bude skrze to strašně moc papírování,
ale hádám, že pokud takhle může ministerstvo prokázat vděčnost za vaše
hrdinství, dá se to zařídit. Ale nesmí to prosáknout na veřejnost."
"Samozřejmě.
Nebojte se, tisk se nic nedozví," usmíval se mile Harry. Ministr polkl a
rychle vypisoval papíry.
"Tady
máte, pane Pottere. Musíte si ho ale vyzvednout osobně. Kdybych dal příkaz k
převozu, vzbudilo by to rozruch, to jistě chápete. Veřejnost je prostě ještě
přecitlivělá..."
"Chápu,
pane ministře. A děkuji vám za vaši vstřícnost," rozloučil se Harry.
Přenesl se k branám Azkabanu. Stačila hodinka formalit, než se mohl přenést
zpět do hor, tentokrát i s tělem muže, který zavraždil Rema Lupina. Dostal už
dávno mozkomorův polibek. Bylo to živé tělo potřebné pro rituál, ale ten člověk
už byl ve skutečnosti mrtvý dva měsíce. Harry si nechtěl pamatovat jeho jméno.
Donesl ho do velkého sálu, kde postavil oltář a nakreslil potřebné znaky. Učil
se postup rituálu tak dlouho, dokud jej neuměl i pozpátku. Latinské litanie se
mu zapamatovávaly těžce, ale nakonec to zvládl.
Blížil se
den, který kniha poradila jako nejvhodnější. Harry se chránil jakéhokoliv
zaváhání. Dosud bral lidem život jen pokud nebylo vyhnutí. A teď se chystal...
Ne, ten muž už není člověk. Je prázdný jako skořápka a jeho duši pozřel
mozkomor. Vlastně mu zkrátí trápení, když mu probodne srdce. A vrah jeho
drahocenného přítele alespoň poslouží pro vzkříšení jiného. Navíc bylo dobré,
že to byl muž dokonce o trochu mladší než Severus. Životní síly bude dost.
Jemně
přenesl Severusovo tělo na oltář a nechal krystal zmizet. Postavil se za jeho
hlavu. Pozvedl hůlku a začal recitovat. Okamžitě cítil, jak zavířila mocná
magie, a magické obrazce na podlaze zaplály rudým svitem. Harry cítil, jak síla
rezonuje prostorem i jeho tělem.
Poroučel
živlům, bohům i času. Vzýval síly, které mohly život vrátit i vzít. Před
finální fází se zpotil. Vážně to udělá? Vzal štíhlou dýku položenou na oltáři.
Oběť se vznášela nad mrtvým tělem. Muž měl otevřené oči, ale nebyl v nich žádný
lesk života, přestože dýchal. Když do těch očí Harry pohlédl, bylo to, jako by
dýka proklála tlustočerva, ne lidské srdce. Přitom zakončoval litanii. Se
zájmem sledoval, jak krev stéká na Severusovu mrtvolu. Nejenom krev. Jako by se
celé tělo oběti přeměňovalo na substanci, která Severusovo tělo obnovovala.
Harry poodstoupil a už jen sledoval, jak sebou tělo na oltáři začíná cukat. Měl
hůlku připravenou. Jakmile se Severus poprvé nadechne, musí zavřít všechny
brány a zapudit síly, které vyvolal.
Prudký
nádech byl nezaměnitelný. Severus ožil. Křečovitě lapal po dechu, zatímco Harry
uzavřel kouzlo a zrušil magický kruh.
"Severusi,"
zašeptal tiše a nevěřícně mu přejel prstem po teplé tváři. Zápěstí mu sevřel
železný stisk.
"Cos
to..." rozkašlal se muž. Harry cítil, jak se naprosto idiotsky směje.
"Vítej
zpátky, Severusi," objal muže pevně.
3
"Pottere,
ty blbče, řekl jsem ti, že dokud neumřu, nedostaneš se odtud!" začal soptit
Severus. Harry se zarazil a nechápavě na něj zíral, než mu to došlo. Severus si
nic nepamatuje od doby, kdy ho omráčil. Začal se smát. Řehtal se tak, že se
ohnul v pase.
"Ty jsi byl mrtvý,
Snape!" oznámil mu, když se uklidnil. Teď na něj hleděl jako na zjevení
Severus.
"Co to
meleš?" odbyl ho hrubě.
"Rozhlídni
se kolem. Přijde ti tohle jako čajový dýchánek?" zašklebil se Harry zcela
nepotterovsky. Severus sklouzl pohledem na doutnající obrazce a na krvavé
skvrny na kameni, na kterém ležel. Pomalu, velice pomalu se odvážil pohlédnout
nad hlavu. Po těle nic nezbylo, jen vázací kouzlo, které v sobě stále drželo
krvavou dýku.
"Cos to
proboha udělal?" zašeptal zhrozeně.
"Zachránil
Bradavice, zabil Voldemorta a tebe přivedl k životu," stručně mu vysvětlil
Harry. "Jo a ještě tě zbavil obvinění z Brumbálovy vraždy," dodal
jakoby mimochodem.
"Ale
tohle... jak jsi to mohl udělat? A proč?!" zanaříkal unaveně
muž. Pak jakoby si na něco vzpomněl a stisk na Harryho zápěstí zesílil.
"Co jsi
obětoval, Pottere?!" zavrčel, ale jeho oči se dívaly zoufale. "Jestli
jsi dal polovinu vlastní síly...-!"
"Nedal,"
odvětil klidně Harry a potlačil záchvěv nad vzpomínkou obětování. Nečekal, až
se Severus zeptá znova, odpovídal obratem sám.
"Obětoval
jsem Remova vraha." Ta slova jako by mu střelila do obličeje neúprosnou pravdu.
Co na tom, že to byl doživotní dement bez duše. Harry Potter poprvé úmyslně
vzal život.
Snape
zesinal.
"Zbývá
otázka proč," odklonil pohled. "Myslím, že jsem se v dopise vyjádřil
dost jasně. Co ti sakra dalo to právo...-!!!" Jeho křik byl umlčen ohnivým
polibkem. Harry netušil, kde se v něm vzala ta agrese, ale tentokrát to byl on,
kdo si bral rty muže na oltáři a nedovolil mu téměř ani dýchat, dokud stisk na
jeho zápěstí nepovolil a Severus nezvláčněl.
"Stačí
ti tohle?" zavrněl Harry.
"Těžko,
nemohl jsi mě ani vystát," odsekl Snape, ale chyběla mu bojovnost.
"Mýlíš
se. Možná předtím. Pak jsem si zvykl a nakonec... scházel bys mi," přiznal
Harry. Dodal k tomu to, co ho trápilo už během restaurování Bradavic.
"Ostatní ve mně vidí jen Chlapce-který-zvítězil. Ron a Hermiona se budou
brát, hodně mých přátel je mrtvých... kromě titulků v novinách mě nikdo z nich
ale doopravdy nepotřebuje. A kromě Hermiony a Weasleyových jsem pro všechny jen
jakási modla," Harry zněl hořce. "Prostě mi scházel protivný chlap,
co by se raději zalknul, než by mě za něco pochválil, natož aby mě vynášel do
nebe za to, že jsem udělal něco, k čemu mě dostrkaly oběti tolika
kouzelníků."
Snape ho
nepřerušoval. Teď na něj pohlédl novým způsobem. Ten kluk vyrostl. Ta dospělost
z něho dělala v Severusových očích ještě daleko atraktivnějšího než předtím.
"Aspoň
jsi ze mě neudělal nějaké přitroublé zombie," zavrčel a pokusil se slézt z
oltáře. Nohy ho ale nemohly unést. Harry ho zachytil a podepřel. Severus se
zamračil, ale podvolil se.
"Víš
ale, že jestli existuje něco jako nebe, už se tam nikdy nedostaneš?" řekl
nezvykle tiše.
"Myslím,
že jestli existuje Bůh, pochopí, že za všechno, co jsem udělal pro svět, jsem
si vybral odměnu," nezaváhal mladík.
To jako mě? Severus to nějak pořád nemohl
pochopit. Žil v představě, že pro něj štěstí nikdy nemělo ani laskavé zamávání
zdálky. Mohl by se plést? Svitla v něm naděje, ale zase ji něco uhasilo. Věděl,
že o tom rituálu četl, ale nepamatoval si všechny detaily.
"Chci
tu knihu k prostudování," zabručel.
"Jistě.
Ale nejdřív jídlo, pak koupel a pak postel," odpověděl mu nekompromisně
Harry. Jenže první kámen úrazu přišel hned při jídle. Jen co Severus s nevalnou
chutí kousl do sendviče, zezelenal a stihl se jen otočit od Harryho, než začal
zvracet.
"Nemám
hlad," zamumlal znechuceně, když se narovnal. "Radši tu sprchu,"
vstal. Už se cítil trochu jistější, ale hlava se mu motala. Přesto nevrle odehnal
Pottera, když mu chtěl nabídnout pomocnou ruku. Do koupelny se dopotácel sám.
Pustil na sebe ledovou vodu, aby se probral. Hábit na něm dost zapáchal a byl
potrhaný a zakrvavený. Severus se zachmuřil. Co se stalo? Pamatoval si, jak
Harry odmítá brát souboj vážně. Pak on sám zvedl hůlku, aby svrhl celou skálu a
pohřbí tak dům v troskách. Už to bylo prapodivné. Jak to, že dům stojí?
Pak ho
Potter omráčil... a pak se probral s tím, že nemohl bolestí popadnout dech.
Jako by ho někdo táhl skrze uzounkou škvíru a až na konci se směl nadechnout
lahodného kyslíku. Hlavou otočenou do strany zaregistroval jen Pottera...
Harryho.
Roztřásla ho
zimnice, tak si pustil teplejší vodu.
Mluvil Harry
ve všem pravdu? Proč by taky lhal... Přesto se Severus zdráhal uvěřit. Neslo to
s sebou až moc nadějí. Jak znal svůj život, někde bude zrada. Přepadlo ho zlé
tušení, že za tou pěknou fazonou se skrývá něco ošklivého. Jen netušil, co by
to mohlo být. Ale věděl, že tuhle nejtemnější magii nikdy neměl Harry použít.
U Merlina,
on pro něj zabil člověka. Ne, že by ho to těšilo, Lupina stejně moc nemusel,
jenže už ten samotný fakt něco vypovídal. Harry ho chtěl tak moc, že rituálně
obětoval jiný život, aby ten jeho navrátil. Co nikde neviděl, byly jeho šaty.
Vlastně vybavení chybělo úplně, kromě jediného zeleného ručníku pověšeného na
zdi a kostky mýdla. Chtěl si přičarovat alespoň župan, ale najednou si
uvědomil, že nemá hůlku. Zaškaredil se. Otřel se a omotal si ručník kolem pasu.
Harry seděl
na posteli v jeho pokoji a tvářil se nepřítomně.
"Kde
mám hůlku?" probral ho Severusův hlas.
"Popravdě..."
zaváhal Harry. "Nebude se ti to líbit." Sáhl do kapsy od hábitu a
postupně povytahoval všechny kousky roztříštěné hůlky. Severus strnul. Bodlo ho
u srdce. Jeho hůlka... tolik let s ním byla...
"Co se
stalo?" odkašlal si, aby zakryl slabou chvilku.
"Strhl
jsi dům, pamatuješ?" Nebýt toho, stihl jsem tě vynést ven," zamračil
se Harry.
"Říkal
jsem ti, že...-!
"To je
fuk, co jsi říkal. Zvládl bych to... nějak," zavrčel Potter. "Jenže
ty jsi nechal několikatunové balvany padat všude kolem. Na schodech jsem zakopl
a upustil tě." Tvář se Harrymu stáhla nepříjemnou vzpomínkou.
"Vypadly mi i hůlky. Než jsem to stihl ke své, rozdrtil tě balvan. Stihl
jsem to ven jen tak tak. Tvoji hůlku jsem v tom spěchu nenašel. Teprve až jsem
stavěl dům znova, našel jsem tvoje tělo a zbytky hůlky."
Snape
vypadal, že bude znovu zvracet. Jak zemřel, to vědět nechtěl. Nechtěl, aby mu
to kdokoliv připomínal. Ale teď pochopil, proč z rituální oběti nic nezbylo.
Maso nahradilo maso a kosti nahradily kosti. Rozdrcené. Jako jeho hůlka.
"Jak
jsi to udělal?" zeptal se na dům. Alespoň to ho opravdu zajímalo.
"Pomáhal
jsem obnovovat Bradavice. Naučil jsem se přitom stavitelská kouzla. Říkal jsem
si, že... přiznávám se, že jsem od začátku plánoval se vrátit a najít ty knihy
o temné magii. Dovést tě zpět. Ale i tak to bolelo." Harryho slova zněla
skoro jako obvinění.
"Chci
tu knihu," naléhal Severus.
"Nechceš
se dřív prospat?" zaškaredil se na něj Harry. To se však Severusovi
nechtělo. Spíš se cítil čím dál víc bdělejší, jak pozoroval mladého muže, jak
nenuceně sedí na jeho posteli a přiznává, že pro něj Severus něco znamená. Jako
by ho Potter neodolatelně přitahoval nějakým kouzlem. Severus natáhl ruku, aby
ji zapletl do černých vlasů. Byly delší, než si je pamatoval. Přitiskl ústa na
jeho vychutnávaje si překvapený povzdech. Dlaněmi stále nenasytněji mapoval
štíhlé tělo pod sebou. Ani si neuvědomoval, že s něj rve oblečení skoro
násilím. Harrymu stačilo prostě stáhnout ručník ze Severusových boků. Když
cítil naléhavost a teplo Snapeova těla, nedokázal ho přesvědčovat, aby šel
raději spát. A pak... sám ho chtěl. Toužil po tom sžírajícím vzrušení, které
poznal jen z rukou mistra lektvarů.
Ani jeden z
nich nechtěl žádné předehry nebo zdržování. Pohltila je spalující vášeň a touha
po těle toho druhého. Když v sobě Harry po měsících zase ucítil Severuse, téměř
zakňoural blahem. Muž je tvrdými přírazy dostával oba na vrchol. Sklonil se,
aby divoce mladíka políbil. Tak divoce, že na jazyku ucítil krev. Jen ho to víc
rozběsnilo. Chtěl líbat tu nádhernou kůži, sát ji, pustošit milostnými
kousnutími...! Myšlenky přecházely volně v činy.
Harry sténal
a rychle se blížil k vyvrcholení. A právě v okamžiku, kdy se s výkřikem udělal,
neudržel se Severus, aby zuby nezabral příliš silně. Ale byl to právě ten pocit
proniknutí kůží a pachuti krve v ústech, jež ho poslaly do vlastní extáze.
Unaveně a
přesto zvláštně osvěženě se složil vedle Harryho, který vyčerpáním už usínal.
Nezvykle se k Severusovi přitiskl. To nebývalo jeho zvykem. Ale Snape byl
poslední, kdo by ho odstrčil. Kovová pachuť se stále rozplývala v jeho ústech,
když i on padl do Morfeova náručí*.
---------------------------------------
*Morfeus -
řecký bůh spánku
4
Severus se
vzbudil dřív než Harry. Otevřel opatrně oči, jako by nemohl uvěřit, že se
včerejší den stal. Voldemort je mrtev, on je zase víceméně bezúhonný člověk...,
který byl vzkříšen z mrtvých. Zamračil se, když si ten drobný detail uvědomil.
Radši by zase usnul, než aby nad tím přemýšlel, ale Harry se začal vrtět a
probouzet se. Snape se posadil a pohlédl na něj. Jeho výraz by byl možná i
blízko k něžnosti, kdyby jej hned nepřekryl šok.
Tušil, že
večer se trochu... neudržel. Ale copak to tak přehnal, že Harry měl na rameni
krvavý obtisk jeho zubů?! Automaticky hmátl po hůlce, aby se mu pokusil ránu
zahojit... Zastavil se uprostřed pohybu, když si vzpomněl, co se vlastně s jeho
hůlkou stalo. Je na kusy stejně jako všechno, co v domě bylo. V duchu zaklel.
"Pottere,
vstávej," zatřásl s Harrym. Mladík se nejdřív ohnal, než otevřel oči.
Zamžoural na něj a usmál se. Zamračený Severusův výraz nechápal.
"Brý
ráno," zívl a protáhl se. Sotva zvedl ruku, překvapeně sykl.
"Sakra,
co to je?" zamumlal a přejel si rukou po rameni. Překvapeně ucítil pod
prsty strup. Začínalo to celkem bolet. Udiveně se podíval na Snapea.
"Máš
pro tohle nějaké logické vysvětlení?" zeptal se sarkasticky.
"Potřebuju
za prvé - šaty. Za druhé, tu zatracenou knížku a za třetí - hůlku,"
zavrčel Severus.
"Jseš
si jistý, že jsi v pohodě? Jsi hrozně bledý," zkoumal ho Harry.
"Nebudu
se opakovat," ztišil nebezpečně hlas muž. Mladík se zaškaredil, ale
zatápal po hůlce. Chvíli se těžce rozvzpomínal na příslušné kouzlo, než
Severusovi pořídil alespoň jednoduchý hábit. Sám vstal a oblékl se, aby mu šel
ukázat knihu popisující rituál.
Knihy
posbíral prakticky všechny. Zůstaly většinou poškozené v rozsahu snadné
opravitelnosti. Vytáhl z vrchní police svazek v černé kůži bez jakýchkoliv
nápisů nebo ozdob. Severus mu ji nedočkavě vytrhl z ruky. Posadil se na
dřevěnou stoličku a začal v knize zuřivě listovat. Harry chvíli nejistě
postával kolem.
"Um,
dáš si něco k jídlu?" navrhl nakonec. Snape chtěl odmítnout, ale v žaludku
mu zakručelo.
"Něco
malého," řekl tedy a zabořil nos mezi zažloutlé stránky. Rituál vzkříšení
byl někde uprostřed. Začal ho velice bedlivě studovat a ani si nevšiml talířku
s tousty s máslem a hrnkem čaje, které před něj Harry postavil o deset minut
později.
Nějaký
Severusův předek to kouzlo už zřejmě použil, protože v záhlaví byl rudý křížek.
Potter ho očividně ignoroval. Snape byl sám docela dobře zběhlý v černé magii,
ale tohle kouzlo bylo jiného druhu, než sám znal. Jména, která rituál vzýval,
mu říkala jen málo. Naštěstí sbírka černomagických knih jeho předků byla
úctyhodná. Bude si to moct nastudovat později.
Procházel
řádek po řádku celé kouzlo, přeložil si latinské vzývání. Kromě toho, že jeho
život skončí spolu s Harryho, tam nenacházel žádné nevýhody. Až na lidskou
oběť, samozřejmě. To ho vlastně znepokojovalo nejvíc. Černomagický rituál, za
který by je oba čekal rozsudek smrti, kdyby se to dozvědělo ministerstvo, a
nemá nějaké vážné vedlejší efekty? Ne, tomu Severus nechtěl věřit. Musel tu být
důvod, proč byl Rituál Vzkříšení mezi přísně zapovězenými kouzly a také proč si
jej předchozí majitel označil rudým křížkem.
Znovu mu
zakručelo v žaludku, tak se natáhl pro chleba. Kousl si a zase se mu navalilo.
Toast s máslem chutnal jako omaštěný popel. Severus sousto vyplivl a chtěl to
zapít čajem. Tím bylo dílo zkázy dokonáno, protože sotva polkl doušek, okamžitě
začal dávit.
I méně
bystřejší pozorovatel by si začal dávat dvě a dvě dohromady. O Snapeovi se
každopádně nedalo říct, že by byl méně bystřejší, protože si spojil fakta
dohromady okamžitě.
Nedokáže
spolknout normální jídlo a při sexu pokousal Harryho.
Vsadil by
se, že na slunečním světle by mu okamžitě zrudla kůže a začaly slzet oči.
Že kdyby
vzal do ruky stříbro, sežehne mu kůži.
Že by ze
všeho nejraději zase cítil tu kovově slanou pachuť v ústech.
Se vzteklým
výkřikem naslepo mrštil knihou. Málem sejmul Harryho, který se na něj přišel
podívat. Že vidí Pottera, jeho vztek nijak nezmírnilo. Hněv bylo aktuálně to
jediné, co jej drželo dál od hysterie.
Mladík
uskočil před letící knihou.
"Hej!"
ohradil se. Severus zatnul čelisti a zhluboka dýchal. Nejraději by Pottera
pořádně kousl! Proboha, ne! Jen žádné kousání! uvědomil si.
Ksakru,
vždyť není studený jako kostka ledu! Proudí mu krev! Dýchá! V koupelně se viděl
v malém zrcátku, co tam Potter pověsil! Tahle fakta Severuse trochu uklidnily.
Třeba se nevrátil úplně jako upír. Jen to brnění v čelistech a to, že se právě
řízl do jazyka o vlastní zuby...
Snape
zesinal a nebezpečně se mu zatmělo před očima. Naslepo zatápal. Harry se rychle
pohnul vpřed, aby ho chytil. Muž opatrně přejížděl jazykem po vystouplých
špičácích. Přísahal by, že tam před deseti minutami nebyly. Zaúpěl. Bohužel
nahlas.
"Řekni
mi, co se děje," naléhal na něj znepokojeně Harry. Severus ho od sebe
prudce odstrčil.
"Pottere,
gratuluju ti, zase jsi něco podělal," zasípal. "A nechoď ke
mně!" okřikl ho, když se k němu chtěl Harry zase přiblížit. Cítil, jak se
mu do útrob zahryzává vztek a hlad. Hlad jakoby popravdě narůstal a spolu s ním
i sílila jeho agrese. A to tu byl Potter asi tři minuty.
"Vůbec
ti sakra nerozumím!" naježil se mladík. "Co jsem jako měl
podělat?" Musel přiznat, že ho opravdu vyděsilo, když uslyšel jak z hloubi
mužova hrdla temné vrčení. A Severus vypadal, že ho právě něco hodně rozzuřilo.
Když se ozvalo prásknutí, nadskočil leknutím tak, že se bouchl do hlavy o
zárubeň dveří.
Severus
zmizel*.
Harry
zanadával a třel si bolavé místo. Kam se k čertu mohl Snape přemisťovat v
takovém stavu? A co myslel tím, že to Harry zpackal? Mladík zvedl knihu a vrátil
ji do police.
***
Severus se
přemístil nejdřív skoro naslepo do lesů při úpatí hor. Dopadl na všechny čtyři
a snažil se rozdýchat šok z toho, že se chystal skočit po Harrym a zatnout mu
zuby do krku. Všechno vnímal nesnesitelně ostře a vlastní krev mu hučela v
uších. Jeho tělo strnulo, aniž by Severus věděl proč. Nemohl se pohnout, až
uslyšel jemné zašustění spadaného listí. V tom okamžiku jako by jeho splašený
tep ještě víc zrychlil a muž zjistil, že se vrhá vpřed na překvapeného mladého
jelínka.
Na chvíli
měl černý výpadek. Když přišel k sobě, zjistil, že se sklání nad mrtvým
zvířetem a je celý od krve. Ale hlavní byl ten příjemný pocit sytosti. Ani
zděšení a zhnusení nad sebou samým ten pocit nesmazalo.
Chtělo se mu
řvát a ještě hůř... brečet. Možná to byla ta věc, které Severuse zvedla, a
donutila ho se sebrat. Severus Snape a brečet? Nikdy!
Přemístil se
do Londýna do svého starého domu. Snažil se přemýšlet racionálně a něco
kloudného se sebou udělat. Za prvé tam měl náhradní oblečení a nějaké mýdlo.
Teplá voda mu netekla, ale vydrhl se i pod studenou. Krev šla dolů špatně. V
zrcadle se prohlížel dlouho. Teď už mu to však přinášelo jen malou úlevu.
Dalším
plánem bylo navštívení Příčné ulice. Severus neměl rád teatrálnost, ale přece
jen si vzal hábit s hlubokou kápí, aby mu alespoň trochu zakryla obličej. Věřil
Harrymu, že z něj udělal svobodného člověka... ale nechtěl vyvolávat pozornost.
Musel do banky a pak k Ollivanderovi pro novou hůlku. Když už tam bude, tušil,
že potřebuje jít i do Obrtlé a pro nějaké oblečení.
Plánování ho
uklidnilo. Když se dech i tep vrátily k normálu, zuby se zatáhly. Severus si to
zapamatoval. Hněv je zřejmě určitým spouštěčem.
***
Harry zuřivě
přecházel po domě. Byly to už hodiny, co se Severus nevracel! Co ho
tak rozzuřilo? To, že se mu udělalo blbě z jídla? Harry by byl slepý, kdyby si
nevšiml zvratků. Uklidil to pohybem hůlky chvíli po mužově odchodu. Odchod byl
mírné slovo. Spíš rozzuřený útěk.
S
narůstajícími hodinami se mladík začal bát, jestli se Severus ještě vůbec
vrátí. Než se stihl dočista vynervovat, Severus se vrátil. Prásknutí se ozvalo
v hlavní hale. Potter se tam okamžitě vřítil. Zastavil se těsně za dveřmi a
nervózně na Severuse zíral. Muž měl na sobě nové oblečení a v ruce držel novou
hůlku. Harrymu se ulevilo. Severus byl pryč tak dlouho, protože si zařizoval
svoje věci.
"Budeš
tam stát a zírat na mě dlouho?" ušklíbl se Snape.
"Třeba
čekám, jestli se uráčíš mi vysvětlit, co tě tak rozzlobilo," zamračil se
Harry. K jeho údivu si nevysloužil ostrou poznámku, že do toho mu nic není.
Severusovi zvláštně žhnuly oči. Ne světlem. Spíš nějakou vnitřní emocí. Skoro
Harryho hypnotizoval. Rozhodně z něj nedokázal spustit oči, když se k němu muž
přiblížil a skoro hrubě ho k sobě přitiskl. Zvláštně voněl. Harrymu se
rozbušilo srdce vzrušením.
"Neboj,
Pottere, dozvíš se všechno," zavrněl Severus a začal ho líbat
se skoro zraňující silou. Harrymu se podlamovaly nohy, ale muž ho držel tak
pevně, že by stejně neupadl. Nestihl ani vyjeknout, když je Severus přemístil
do ložnice. Jeho ruce majetnicky svíraly mladíkovo tělo. Najednou ho od sebe
odstrčily. Harry měl v očích omámený výraz. Severus mu jemně přejel prsty po
zardělých tvářích a lehce naběhlých rtech.
"Svlékni
se," zapředl. Přesto to byl rozkaz. Mladík neměl, proč by neposlechl.
Koneckonců Severus byl v posteli panovačný a dominantní pořád. Rychle ze sebe
shodil svršky a natáhl se, aby začal uvolňovat knoflíčky milencova hábitu.
Severus mu srazil ruce dolů.
"To
jsem ti neřekl," švihl jeho hlas jako bič, až sebou Harry trhl. Než se ale
mohl probrat z toho vzrušeného omámení, už se k němu Severus znovu tiskl a
plenil jeho ústa ostrým polibkem. Ostrým doslova. Skoro ani necítil, že se mu špičáky
prodloužily. Až pachuť krve napověděla. Severus začínal být vzrušený skoro až k
bolesti z toho, jak k sobě Harryho tiskl. Že ho ovládal, že ochutnával jeho
krev. Že jeho moc nad mladíkem byla v tuto chvíli absolutní.
Harry trochu
zasykl. Severus se s přemáháním stáhl a jen jemně sál ranky na mladíkových
rtech. Jemně ho strčil na postel a nalehl na něj. Dovolil si jazykem přejet
mladíkovo hrdlo.
"Všiml
sis toho červeného křížku?" zašeptal mu do ucha a olízl mu lalůček.
"J-jakého?"
zachraptěl Harry.
"U toho
rituálu. Všiml sis ho?" Snapeovy rty polaskaly šíji.
"A-asi
a...an-no," zadrkotal zuby Harry. Vzrušením se úplně třásl a to se ho
Severus jen chvíli dotýkal. Nemohl se skoro ani hnout.
"Nenapadlo
tě, co znamená?" pokračoval ve výslechu Severus. Ruce nechal bloudit po
mladíkově hrudníku a břiše.
"Moc...
moc jsem t-to neřešil."
"Hlupáku,"
zhrubl Severusův hlas, ačkoliv jeho doteky byly zatím stále stejně jemné.
"Víš vůbec, co jsi vyvolal z hrobu?"
"T-tebe...?"
zakníkl Harry. Snape mu najednou vyvrátil ruce za hlavou.
"Jsi si
tím jistý?" zavrčel.
"A proč
bych neměl být?" probral se trochu Harry. Milenec se natáhl volnou rukou
po hůlce a na mladíka padla tma. Respektive mu padla páska přes oči. A když
starší muž uvolnil ruce, tak zjistil i něco pevného, co mu tisklo zápěstí k
sobě.
"Zahrajeme
si hru, Harry," ucítil horký dech na krku. "Budu ti dávat otázky.
Když uhodneš, odměním tě. Když ne, potrestám tě."
"Severusi..."
Potter se začínal trochu bát.
"Pšššt,"
ucítil dotek na rtech. "Hraj, Harry," uslyšel téměř něžně. Mladík
nemohl popřít, že mu v žilách koluje stále víc adrenalinu. Severus se choval...
divně. Harryho z toho mrazilo po těle a brnělo v podbřišku. Ale kývl. Jako by měl
momentálně jinou možnost. Je ale zřejmě fakt, že musí mít k masochismu sklony,
když svého největšího trýznitele, když tedy odečetl Voldemorta a Dursleyovy,
vytáhl ze zásvětí. Že by stockholmský syndrom?
Severus
připravil Harryho o zrak záměrně. Pohled na svázaného a k zešílení nádherného
mladého milence ho vzrušoval na stěží únosnou mez. Už zřetelně cítil rýsující
se tesáky a jejich špičky, jak mu překrývají a pořezávají dolní ret. Lehce
klouzal studenýma rukama po Harryho kůži. Mnul mu bradavky, dokud mladík nezasténal
a nezačal se vrtět ve snaze strhnout jeho pozornost na svůj klín.
"První
otázka. Od čeho jsou červeně vyznačené křížky v neznámých černomagických
rituálech?" uslyšel Potter první zašeptanou otázku. Jenže Severusův jazyk
se zrovna vyžíval na jeho bradavkách a Harry nedokázal nic jiného než
zadrmolit, že neví. Kdo by taky dokázal přemýšlet v takovéhle situaci?
"Špatně,"
zasyčel muž. Svázaný netušil, co se stalo, ale pod klíční kostí ho něco
zabolelo. Směs štípnutí a pálení. Chvíli se Severus nad ním nehýbal. Harry se
zavrtěl a pak ucítil, jak mu něco teplého steklo po kůži. Jen trošičku. Krev?
Neměl šanci nad tím moc zauvažovat, protože už tu byl Severusův teplý a trochu
drsný jazyk, který mu ranku ošetřoval. Ruce se opět daly do pohybu a tentokrát stiskly
mladíkovu erekci. Harry skoro zaúpěl a lehce se prohnul směrem nahoru.
"Druhá
otázka. Který tvor má velice ostré zuby?"
"Eh...um...vlkodlak...?"
zasténal Harry, protože Severus jej prudkými tahy nejspíš udělá do třiceti
sekund. Ten však po jeho odpovědi přestal.
"Špatně,"
pronesl skoro vrčivě Severus a Harry se zajíkl, jak to bodavé pálení objevilo
na žebrech a víc než předtím. Harry si najednou přes clonu vzrušení vzpomněl,
co takhle bolí. Zranění od nože. Na jednu stranu pocítil šok a na druhou...
Severus začal to zranění ošetřovat jazykem a Harrymu v tu chvíli připadlo, že
je to snad ta nejerotičtější zkušenost.
Severus ho
přetočil na břicho. Harry v očekávání roztáhl kolena. Uslyšel Severusovo
potměšilé uchichtnutí. Spíš ucítil, než uslyšel dvě kouzla, která ho měla
připravit. A pak Severusovy prsty... jemně ho roztahovaly a hladily prostatu.
Mladík lapal po dechu a něco nesouvisle kňučel.
"Poslední
otázka, Harry. Být tebou, tak se soustředím a ušetřím si tak nepříjemný
šok," zavrněl Severus. Harry cítil špičku jeho penisu, jak se mu otírá o
vstup. Celý se třásl vzrušením a Severus po něm chce, aby se soustředil?!
"Který
temný tvor nenávidí denní světlo, normální lidské jídlo a má zuby ostré jako
žiletky?" zasyčel Snape a přirazil. Harry nahlas zasténal, ale Severusova
slova mu došla.
"Up-pír,"
vyrazil mezi vzdechy. Severus mu něžně olízl levou stranu hrdla a Harry se
zachvěl.
"Bravo,
Harry. Správná odpověď," zašeptal mu do ucha. "Zvládneš i vymyslet,
jaký vztah to má k tomu, že jsi mě vytáhl ze smrti?"Jeho ruka opět sjela k
mladíkovu penisu a začala třít. Harry zaúpěl, protože cítil, že se udělá
fakt-hodně-rychle. Nemohl se soustředit na to, co mu Severus říkal, prostě to
nešlo. Zaťal ruce do prostěradla.
Když ucítil
Severusovo kousnutí na šíji, s výkřikem se udělal. Severus nezaostal dlouho za
ním. Ale jeho zavrčení bylo ztlumené tím, že měl ústa pořád přitisknutá k
Harryho krku. Ústa mu plnila krev a to neskutečně prohloubilo Severusův
orgasmus.
Měl by
přestat...
Měl by...
Téměř násilí
zvedl hlavu. Harry zasykl, jakoby si až teď uvědomil bolest.
"Co to
proboha...?!" vyjekl, když pouta povolila a páska sjela. Uviděl, jak jeho
vlastní krev barví bílé prostěradlo v ne zrovna malém množství.
"Šššt,"
uklidňoval ho Severus a natáhl se po hůlce. Seslal rychlé léčivé kouzlo na
zacelení rány.
Postupně
odeznívala extáze a Severus si začal uvědomovat souvislosti. Pocítil nad sebou
znechucení.
"Máš
pro tohle vysvětlení?" otočil se na něj šokovaně Harry. Severus si lehl na
bok a stáhl si ho do náruče. Už to bylo tak neobvyklé, že to mladíka poplašilo.
Ale nechal se.
"Ta
kniha má dodatky. Pro jeden jsem byl. Celkem jsem riskoval. Pochybuju, že si
uvědomuješ, že za tohle kouzlo bychom oba dva okamžitě dostali trest smrti od
ministerstva. Každopádně jsem si konečně přečetl něco víc o tom rituálu, který
jsi tak zbrkle provedl..."
"Jasně,
vyčítej mi, že jsem tě oživil," zavrčel naštvaně Harry.
"To ti
nevyčítám. Jen bych tě rád seznámil s faktem, že jsi mě sice oživil, ale de
facto živý nejsem. Říká se tomu odborně nemrtvý. Čili upír."
----------------------
Nejsem si
jistá, jestli se kouzelníci mohou přemisťovat bez hůlky, proto
to v mé povídce mohou:-)
5
"Co si
do hajzlu myslíš?!" Harryho hlas už dávno přesáhl hranici rozzuřeného
křiku. Severus byl netypicky aktuálně ten, který nevěděl, co říct a jak
zareagovat. Jen s narůstajícími obavami pozoroval mladého milence, který
několika kletbami už rozmetal polovinu místnosti. Kletbami, které se v
Bradavicích určitě nenaučil.
"Harry,
pochop..."
"Zmlkni!
Tobě to pořád nedochází? Oživil jsem tě! Zabil jsem pro tebe!
Udělal bych cokoliv jen a jen pro tebe! Jestli je to nějaká
pokřivená verze lásky, tak tě miluju!" Harryho magie se projevovala i bez
hůlky chvěním předmětů a střepů kolem něj.
"Celou
dobu jsem pohřbenej tady. Jsem zalezlej v knížkách o černý magii. Leze mi to na
mozek. A ty se klidně sbalíš a jdeš si pryč. Jako by se nechumelilo! Sakra, co
potřebuješ, co ti nemůžu dát? Tu trochu krve, kterou ti ta tvoje noblesní
povaha dovolí mi vzít? Kčertu s tím! Myslíš, že po tom všem mi to vadí? Opravdu
jsi tak...tak...zabedněnej, že nechápeš, že bych ti dal mnohem víc? Ale ne, ty
jdeš raději za nějakou courou, než abys měl mě! Ale já nejsem žádná tvoje děvka
a už vůbec tu nemusím být a hledat kouzla na to, jak z tebe udělat zase
člověka!"
"To by
stačilo, Pottere!" snažil se ho Severus zklidnit pomocí autority.
Nezabralo to. Harryho oči se zablýskly tak vztekle.... skoro šíleně. A muž
cítil o mladíka obavy. Poté, co Severus před několika týdny průchod své žádosti
krve, se Harry dobrovolně pohřbil v sídle. Studoval snad všechno. Severus cítil
neklid a rozčarování - ještě umocněné touhou po krvi a po Harrym... ale dokázal
velice rychle najít rovnováhu mezi tím, co chtěl a co si mohl dovolit.
Zjistil, že
zvířecí krev jej zasytí nanejvýš na tři hodiny, a že když se jí přepije, bude
mu špatně.
Zjistil, že
minimálně půl litru lidské krve potřebuje jednou za dva dny, jinak se dostaví
silné křeče.
Zjistil, že
stříbro mu sice způsobuje lehkou alergickou reakci, ale nepopálí mu kůži.
Zjistil, že
ačkoliv si mohl brát krev prostitutek a prostitutů, vyléčit je a vymazat jim
paměť, přesto potřeboval alespoň jednou za několik dní Harryho krev. Krev
člověka, ze kterého se po rituálu poprvé napil.
A naposledy
zjistil, že nebylo moudré Harrymu říkat o těch prostitutech. Jenže Snape to
myslel dobře. Měl oprávněné obavy, že by Harrymu ublížil, kdyby se 'stravoval'
jen na něm. Tomu by nezabránily ani dokrvovací lektvary. Jenže Harry ho to
stěží nechal vysvětlit. Okamžitě vybuchl žárlivostí. Jenže tenhle výlev byl...
jiný. Jako by Harryho nitro stihla poznamenat černá magie. Byl zuřivější,
majetničtější, nebezpečnější. Byla to stránka jeho osobnosti, kterou Severus
doufal nikdy nevidět, protože, ač nerad, poznal už sílu Potterovy odhodlanosti
a oddanosti. A ta teď byla namířena podle něj špatným směrem.
Popravdě
řečeno jej Severus chtěl odradit od těch knih. Od jejich odporných tajemství,
která poznamenávala tu čím dál méně nevinnou duši. Vždyť i tak by mohli
vytvořit něco jako fungující partnerství.
Harry se
nedal odradit. Stůj co stůj chtěl odčinit svou chybu. Snape byl ochotný se s
novou existencí smířit, pokud by Harry souhlasil s ochrannými pravidly. I to
bylo pro mladíka nepřijatelné. Cokoliv, co by znamenalo, že se Severus dotkne
jiného muže nebo ženy, v něm vyvolávalo bouřlivé a přemrštěné reakce.
Poslední
dobou měl bledou tvář a temné kruhy pod očima. Často se na dlouhé hodiny
zavíral sám a Severus netušil, co dělá. Jen věděl, že jeho milenec je pak
nevrlý a zamlklý a špatně spí.
Tenhle
Harryho výbuch ale už prostě nebyl normální. Harry vypadal, že jeho příčetnost
visí na vlásku. Proto se teď Severus musel postavit do role toho klidného a
mírného, přestože k tomu měl na hony daleko. Raději by s mladíkem pořádně
zatřásl a zakřičel na něj, ať se vzpamatuje.
Opatrně se
přiblížil k Harrymu.
"Víš, že
to tak není," nutil se do klidu. "Ty pochop, že mi na tobě záleží na
tolik, že nechci riskovat tvé zdraví." A to ani to psychické...
které se začíná ztrácet v nedohlednu...
"Tak to
by ti taky mohlo záležet na tom, co cítím!" vřískl mladík.
"Víš,
že udělám to, co považuji za nezbytné," opáčil Severus. Potterovi unikl z
hrdla hysterický smích.
"Nezbytné?
Já ti povím, co je nezbytné, Severusi," zasyčel. "Víš, že už jsem
našel kouzlo, jak tě doopravdy oživit?" pokračoval ještě jedovatějším
tónem.
"Cože?"
zamrkal překvapeně Severus. Harry se k němu naoko mile přivinul. Muž však
zřetelně cítil, jak jeho milenci pod kůží proudí čirý hněv. Alespoň hněvu
připisoval Severus to lehké chvění.
"Našel
jsem to. Možná je přesnější říct - vytvořil. Vytvořil jsem tak
odporné kouzlo černé magie, že se mi o tom i zdá. A víš, co je na tom nejhorší,
Severusi Snape?" Harrymu uniklo další hysterické zahihňání. "Že bych
ho dokázal použít. Za chvíli, až bych sám sebe přesvědčil, že je to nezbytné.
Musel bych pro tebe udělat prostě ještě víc než doteď..." Teď už Severusem
projela hrůza a Harry, přestože měl stále ten děsivý výraz, se začal třást.
Přímo se klepal.
"Co je
to za kouzlo, Harry?" zašeptal Severus. Mladík otevřel ústa, aby
promluvil, ale protočily se mu oči a prakticky se sesunul na Severuse.
"Pro
Merlina!" vyjekl Severus a rychle jej zvedl do náručí. Na pohovku ho dát
nemohl, po Harryho výbuchu byla rozlámaná na pět kusů. Odnesl ho do ložnice.
Mladík byl na dotek studený. Přikryl ho a zachmuřeně pozoroval.
Potter se
zmínil o kouzle, které by Severuse 'vyléčilo'. Dokonce řekl, že ho svým
způsobem vytvořil. A víš, co je na tom nejhorší, Severusi Snape? Že
bych ho dokázal použít. Za chvíli, až bych sám sebe přesvědčil, že je to
nezbytné. Musel bych pro tebe udělat prostě ještě víc než doteď... Sakra,
co to Potter vymyslel? Sám v hádce křičel, že pro něj zabil. Co by mohl udělat
víc? Severuse až zamrazilo. Možná to byl důvod, proč byl Harry tak vynervovaný
a pak se složil. Chtěl pro Severuse udělat maximum, ale zjistil, že to kouzlo
se protiví jeho morálce.
Mladík se
začal probírat. Jeho oči se na okamžik zaleskly panikou, než uviděl Severuse
sedět vedle sebe. Ten se natáhl a pohladil ho ve vlasech.
"Hlavně
klid, Harry," řekl mu konejšivě. U Merlina, je paradox, že od doby, kdy se
vyrovnal s faktem, že žije jako nějaká podivná verze upíra, byl on ten
psychicky stabilnější. O čemž by se dalo za jeho posledních lidských okamžiků
pochybovat.
Zelené oči
se zatřpytily slzami. Harry se zkroutil na bok a tiše se rozplakal.
"P-promiň,
Severusi," zaštkal. "Já poslední dobou vůbec nevím, co se to se mnou
děje." Severus ho popostrčil a přilehl si k němu.
"To je
vliv černé magie, Harry. Musíš to nechat být. Odejdeme odsud, spálíme to tady a
půjdeme někam, kde se budeš cítit líp." Spálit to tady chtěl Severus
doopravdy už nějakou dobu. Hlavně potom, co Potter našel zálibu v těch
zatracených knihách. Ale za to může vlastně on, Snape. Copak ho v první řadě
nezačal učit on? Začal.
"Ne, to
nemůžeme. Třeba najdu něco jin-ného," kníkl Harry a pevně se k němu
přitiskl.
"A co
jsi našel?"
"O tom
nechci mluvit," znovu se roztřásl mladík. "Tak strašně jsem chtěl
napravit tu chybu, ale nejde to. Nemůžu," rozplakal se tentokrát
hlasitěji.
"Harry,
já jsem se svým stavem smířený."
"Ale já
ne! Co když to ministerstvo objeví a přijdou nás oba zabít? Nebo co když
přijdou na to, že kolem je plno l-lidí, kterým chybí vzpomínky a přijdou to
vyšetřit? A já nechci, aby sis bral jiné lidi než mě," škytl. Severus ho
políbil do vlasů.
"Je to
jen trocha krve od nich, Harry. Přece si nemyslíš, že spím s každým z nich, že
ne?" Podle Potterova mlčení uhodl, že mladík si to myslí. Naštvalo ho to.
"Tak a
dostáváme se k hlavnímu bodu. Ty mi prostě nevěříš, že mi na tobě záleží. Mám
ti začít vypočítávat já, co jsem kvůli tobě podstoupil?" zavrčel. Harry se
v jeho náručí rozpačitě zavrtěl.
"Poslouchej,
Harry. S tím zůstat na jednom místě máš pravdu. Můžeme cestovat."
"Celý
život?" nabral Potterův hlas zase podtón hysterie.
"Proč
ne? Ty jsi nikdy nechtěl vidět třeba Afriku, Indii, Japonsko, Ameriku a všechny
možné země, které jen jdou? Moře... viděl jsi někdy moře?"
"Ne,
neviděl. No...chtěl bych vidět cizí země," přiznal Harry. Severus si
nenechal ujít šanci a podstrčit Harrymu tu ideu ještě víc. Pořád to byl v nitru
ten rozdychtěný nebelvír.
"Můžeme
cestovat tak, že se třeba na měsíc zabydlíme někde, pak se pohneme dál. Když se
nám někde bude moc líbit, zůstaneme tam třeba půl roku. Úspor mám za šestnáct
let učení v Bradavicích hodně. Plus prodej lektvarů vynáší vždy a všude."
"Taky
mám úspory!" ožil Harry. "Chtěl bych vidět moře," zasnil se.
"Tak
pojedeme?" políbil ho znovu Severus. "Nechci, abys byl pohřbený tady
a nechal se rozežírat černou magií."
Harry si to
chtěl rozmyslet, ale najednou měl na těle Severusovy ruce, které hladily jeho
kůži a nechávaly za sebou horkou stopu. Zasténal. Jak dlouho vůbec neměl náladu
na sex? Už aspoň tři dny.
Vyhledal
Severusova ústa a hladově se do nich vpil. Nebo se možná Severus vpil do jeho,
protože Harry si lehce poranil jazyk a rty o jeho zuby. Snapeovi to taky
chybělo. Harry se přetočil na něj a dychtivě jej líbal na krku.
Navzájem ze
sebe strhávali oblečení, až se nakonec teplá těla přitiskla k sobě. Severus
Harryho letmo připravil, než na něj mladík nasedl a vydechl slastí. Začal se
pohybovat a stahovat svaly kolem Severusova penisu vyluzujíc z něj tak
intenzívní zvuky rozkoše. Potter viděl, jak se Severusovy tváře zbarvují do
sytě růžova a jak jeho zuby lehce přesahují dolní ret. Mužova ruka začala
laskat i jeho přirození. Harry zrychlil, jak se blížil k vrcholu a snažil se
zároveň udělat i Snapea. Ten se na něj však díval s potměšilým výrazem, který
říkal, že takhle rychle to za nimi nebude. Harry skoro zaskučel, když se udělal
a pokropil milencovo břicho. Vláčně sesedl a otočil se na břicho a pozval tak
Severuse do sebe. Mužovy přírazy nabývaly na tvrdosti a Harry uctil horký
jazyk, jak mu přejíždí přes šíji. Vždycky, kdy ho lehce štípl dotek Snapeových
zubů, se v něm rozlila vlna nové mrazivé rozkoše a zasténal. Věděl, že až bude
Snape na vrcholu, ty zuby projedou kůží na jeho šíjí a...
Krátká
bolest na krku jej přiměla zasyknout, ale vzápětí ucítil, jak se Severus
dostává do extáze, jak sebou v něm jeho penis cuká... Harry se udělal podruhé
téměř společně se Severusem. Vykřikl a pak ochabl jako hadrová panenka. Milenec
se z něj stáhl a mladík cítil, jak se natahuje pro hůlku. Hluboké kousnutí jej
začínalo bolet, ale Snape už mumlal zaklínadla, která ji zhojila a pak ta,
která je oba očistila. Přilehl zpátky k němu a Harry se mu stulil do náručí.
"Tak
co, pojedeme?" zeptal se ho spokojeně Severus.
Harry by mu
v tuhle chvíli odkýval naprosto cokoliv.
~The End~
Krása, to s upírem byl parádní nápad. Miluju upíry
OdpovědětVymazatKrásná povídka. Píšeš úžasně. lia
OdpovědětVymazatTeda, to jsem nevěděla, že má Harry talent na nekromancii, že se dokázal prokousat těmi knihami černé magie a ovlivnilo ho to je pochopitelné. Kdo má moc, chce ještě víc. Že se zamiloval do Severuse, protože on jediný jej vnímá jako obyčejného Harryho, je typické a klišózní, ale nevadí. Mě vadí, že už na začátku povídky byl Snape bez skrupulí a bez charakteru, že si bez zábran vzal, co mu nepatřilo, ačkoliv to postupem času vytvořilo jakousi pěšinku, cestičku, způsob, jak s Harrym komunikovat a vadí mi jeho manipulace s tím hochem. Jinak je to napsané pěkně, barvitě i působivě. Tak dík.
OdpovědětVymazatKarin Parádní mám ráda povídky z upíry.
OdpovědětVymazat