Upozornění

Postavy použité v povídkách jsou majetkem jejich původních autorů.
Povídky zde nejsou za účelem zisku.
Pokud se ti nelíbí sex dvou mužů, odejdi!
Za reklamy vložené do komentářů blokuji IP adresu a samozřejme je mažu!

pondělí 17. října 2016

V objetí hada 21 - 30

V objetí hada 21 - 30.




21. Intermezzo

Důrazné zaklepání na dveře kabinetu vytrhlo Snapea ze zamyšlení.
Kdo teď kčertu otravuje?!
Za dveřmi stála osoba, kterou by čekal nejméně - Harry Potter. A usmíval se. Na něj! Na Severuse Snape, nenáviděného učitele lektvarů! Snape se chvíli nezmohl ani na slovo.
"Co chcete?" zavrčel nakonec. S uspokojením si všiml, že mladíkův úsměv poněkud povadl, přestože se ho statečně držel.
Proč se snažíš usmívat? Odkdy máš tolik sebeovládání? syčel na něj profesor v hlavě jedovatě. Veškerou svou podrážděnost však koncentroval do pohledu, ze kterého obvykle Neville Longbottom omdléval.
"Profesor Brumbál mi řekl, že jste se hodně zasloužil o to, že tu teď jsem..."
"Brumbál přehání. Ostatně jako vždy," odsekl ledově Snape. "Je tohle všechno, co vám vaše nechutně nebelvírské mínění o vlastní důležitosti velí udělat?" V duchu si pogratuloval ke zdařilému sarkasmu.
"Nechcte mě aspoň domluvit!" vyjel na něj Harry. Po několika sekundách vzájemného vzteklého hledění si z očí do očí se Snape rozhodl, že se přemůže a vyhodí ho až po té, jistě předem skvěle nacvičené, řeči. Kdoví, kolik mu ten Slavný-Ztracený-Spratek-Co-Mu-Pořád-Leze-Na-Nervy dá ještě příležitostí, aby ho mohl ponížit a rozvzteklit.
"Chtěl jsem vám jen dát tohle!" vrazil mu Harry praticky přímo na solar plexus malý, ale tvrdý balíček čehosi, co měl celou dobu schované v plášti. Probodl přitom Snapea známým potterovsky vzteklým pohledem a skoro vyběhl ze sklepení. Severus byl poněkolikáté za den vykolejený. Podíval se dolů na balíček zabalený do černého hedvábí. Nehýbal se, takže to pravděpodobně nebude Potterův pokus nechat ho něčím uštknou nebo pokousat. Zavřel dveře a balíček opatrně rozevřel.
V rukou držel Obsidiánový katalyzátor. Oněmnělý překvapením si prohlížel znaky vyleprtané na povrchu jinak hladké černé koule o velikosti tenisového míčku. Už několik měsíců uvažoval o tom, kde nějaký sehnat. Nebylo to sice přímo vzácné zboží, ale přece jen byl kvůli náročnosti výroby poněkud nedostupný ve větším počtu než pár kusů za rok.
A Potter mu teď tak cennou věc daroval. Není za poslední den těch zázraků nějak moc?
***
Harry skoro doběhl do nebelvírské věže. Na Buclatou dámu heslo skoro zavrčel a s úlevou se sesunul do jednoho rudozlatého křesla. Měl chuť začít klít nahlas. Doufal, že když se začne chovat ke Sbnapeovi aspoň trochu přátelsky, změní i postoj nevrlého učitele lektvarů. Mezitím si vysloužil jen další urážky! Snad aspoň ten dárek hned nevyhodil...
Harrymu se zastesklo po Egyptě a Renkareovi. S vděkem vzpomínal na slova, která mu Egypťan před odjezdem řekl.
"Pokud nebudeš moci vydržet samotu, tady jsi kdykoliv vítán, malý hrdino. Ale tvé srdce leží jinde..."
Samozřejmě, že Renkare to věděl. Před ním nedokázal Harry utajit nic. Ale to mu nevadilo. Renkare ho vždy přijal s otevřenou náručí. Mladík se na chvíli zasnil. S Renkarem nikdy neli dál než k nevinným, dráždivým dotykův, k šeptaným něžným slůvkům ve tmě. Ale bylo to to nejsmyslnější, co Harry poznal. Poté, co se mu navrátila paměť, Draco v jeho vzpomínkách blednul. Rozum už věděl, co se stalo, a postupně o tom přesvědčil i srdce. Jenže teď si Harry připadal strašlivě sám. Renkare se postupně stane vzpomínkou a muž, kterého miluje, pro něj má jen chlad a pohrdání.
Cesta na Onen svět provedla s Harrym nezvratné změny. Jedním z hlavních rysů byly časté tavy melancholie a přestal se smát. Ne že by ho přepadaly chmury nebo deprese. Prostě jen...jako by jeho dosavadní život byl v mlze a daleko, daleko od jeho současného já.
Asi by si měl vybalit. Odlevitoval kufry do ložnice.
Tenhle rok tu bude sám. Ronovi sehnal pan Weasley práci na ministerstvu. Hermiona odjela do Irska na prestižní univerzitu. Slbili mu sice, že mu budou psát, ale bez nich to tu bude...divné.
Jen půl roku. Pak udělám OVCE a půjdu...kam? Možná bych přece jen mohl studovat na bystrozora. Ale Snape mě v lektvarech nikdy nenechá projít. Hermi už tu není, aby mě doučovala...tohle bude smutný půlrok...
S hlubokým výdechem se složil na záda na svou postel. Teď už vlastně odešli všichni jeho spolužáci...no to bude paráda...

22. Nabídka

První večeře ve Velké síni, kde se Harry sešel s učiteli, byla hned v den jeho příjezdu. Harry chvíli váhal. Vlastní neochota vzít si školní uniformu ho překvapila. Ale v Egyptě si zvykl nosit ony pohodlné bílé řízy. Tady, v kamenném hradu, mu byla zima a z té studené uzavřenosti na něj padala tíseň. Nakonec se sice rozhodl pro černý hábit, ale zbytek uniformy vynechal. Ještě má týden než začne škola.

Schválně se vyhýbal pohledu na profesora lektvarů, když usedal k učitelskému stolu. Severus Snape už seděl. Naneštěstí přímo vedle Harryho, protože ten obsadil místo nepřítomného učitele Obrany proti černé magii. Harry nemohl nervozitou ani jíst. Neustále jako by cítil teplo, které vycházelo z muže vedle něj. Perifením viděním neustále sledoval elegantně účelné Snapeovy pohyby. Fascinovaly ho štíhlé prsty profesora lektvarů. Nemohl se ubránit představě, že by místo vidličky držely něco jiného. Že by ty nádherné ruce dělaly něco úplně jiného. A Harry by u toho velice rád byl.

Ucítil na sobě pohled a zvedl oči. Střetly se s jasně modrým Brumbálovým pohledem. Starý kouzelník se na něj lehce vědoucně usmál. Harry okamžitě zrudnul jako rajče. To je to až tak očividné? Přesunul pozornost na svou porci koláče a předstíral, že vedle něj vůbec nesedí Severus Snape a z druhé strany Brumbál, který o všem zřejmě ví. Stejně ucítil, jak mu hoří tváře.
Snape se natáhnul pro svůj šálek kávy. Letmo přitom rukávem zavadil o jeho hřbet ruky. Harry okamžitě ucítil, jak se mu krev hrne do citlivých oblastí. Rozhodl se, že už toho má dost.

"Omluvte mě," vystartoval od stolu a bez bližšího udání důvodu se pokusil zmizet do Nebelvírské Věže.

"Harry, můžeš se za mnou později stavit v ředitelně?" zastavil ho Brumbál. Harry se nervózně otočil a modlil se v duchu, ať není vidět boule, co se mu udělala v kalhotách.

"Samozřejmě, pane řediteli," pokusil se o úsměv a pak už mu v překotném ústupu nic nebránilo.

*******

Snape za ním vyslal zkoumavý pohled. Jeho bystrým očím neunikly Potterovy planoucí tváře, nervózní pohled a trochu prkenný krok. Zkusil si přehrát, co tomu přecházelo. Celou večeři se s Potterem ignorovali. Severus stále váhal, jestli vyjádřit díky za takový cenný dar. Natáhl se pro kávu...dotkl se jeho ruky. Hned potom Potter vyskočil jako když ho uštkne. Že by on byl tím důvodem? Snape se křivě usmál. To sotva...nicméně si ta možnost nejspíš zaslouží bližší prozkoumání.

********

Harry s úlevou zapadl do chlapeckých ložnic. Během cesty naštěstí jeho erekce opadla. Teď se mohl jen dokrve stydět. Snad to Snapeovi nedocvakne...i když toho to nejspíš ani nenapadne. Naštěstí pro mě.

Dal si ještě deset minut na rozdýchání, než se vydal k ředitelně. Doufal, že Snape je už zase zalezlý ve sklepení.

Brumbál ho uvítal přívětivým úsměvem.

"Posaď se, Harry," ukázal mu na jedno z modře potahovaných křesel. Brumbál se posadil do druhého.

"Neměli jsme moc času probrat tvou budoucnost, chlapče," usmál se na něj ředitel. Potter přikývl.

"Ten nešťastný...incident minulý školní rok poněkud odložil tvé další studium. Chtěl jsi na bystrozora, že?"

"Ano, pane."

"Teď jde jen o to, že pokud budeš dělat OVCE v pololetí, půl roku tě nevezmou do bystrozorského kurzu, protože ten začíná stejně se školním rokem. Přemýšlel jsi, co budeš toho půl roku dělat?" Modré oči ho zkoumaly. Právem, protože tohle Harryho naprosto nenapadlo.

"No...asi...nevím, pane," potřásl nakonec mladík hlavou. "Možná bych se mohl...na chvíli vrátit do Egypta..." zauvažoval. Ředitel se usmál.

"To nepochybně mohl. Ale mám pro tebe nabídku, Harry. Co kdybys zůstal tady, v Bradavicích, celý školní rok jakoasistent profesora Snape?"

Harrymu silně zaskočilo.

"Co...cože?" Brumbál se jeho reakcí nenechal vyvést z klidu.

"Tento rok se nepodařilo sehnat učitele obrany proti černé magii. Proto musím vzít jediné možné řešení - dát to místo profesoru Snapeovi. Jenže vzhledem k jeho povinnostem v učení lektvarů, kterých ho nemůžu zbavit, vyvstává problém, jak to stíhat. Tak jsem si říkal, jestli bys nevzal místo jeho asistenta. Jak byste si s profesorem Snapeem rozdělili práci, to nechám na vás. Vím, že po tobě chci dost náročnou věc. Budeš muset studovat samostatně a taky se přestěhovat z Nebelvírské věže do učitelského pokoje. Ale také budeš mít nějakou praxi...A kdyby nevyšel kurz na bystrozora, budu tě moci s klidným srdcem přivítat další rok jako právoplatného člena sboru. Co ty na to, Harry?"

Harry jen vstřebával informace. Asistent Snapea? Kolik času by s ním musel trávit? Kolik času s ním chce trávit? Jistě, měl by k němu blíž, ale...ale jestli se nechtěně prozradí ze svého vztahu k profesoru lektvarů, skončí v nějakém kotlíku. Přinejlepším. Jenže na druhou stranu...Brumbál má pravdu. Vyhlídka, že se stane bystrozorem, je značně nespolehlivá. Vždyť lektvary nemá šanci prolézt. Už vůbec ne se Snapem za zády. A může zůstat v Bradavicích...

"Myslím, že to vezmu," usmál se nejistě na ředitele. Brumbál se rozzářil.

"To je skvělé, chlapče! Jsem si jistý, že i profesor Snape bude velice rád."

Tak to chci vidět... pomyslel si hořce Harry. Vybavilo se mu, co říkal Renkare: "Hodně odpočívej, malý hrdino. Potřebuješ spoustu klidu a lásky, aby se tvoje srdce a duše uzdravilo..."

Klid se sehnat dá...ale ten zbytek? Láska? Miluju jediného muže...a on mě nemůže ani vystát...Odvahu, jen odvahu...přinejhorším mám kam utéct, vzpomněl si na horkou egyptskou poušť a laskavé obětí pána domu z bílého mramoru.

"Domácí skřítci už tě stěhují, Harry. Tvůj pokoj bude blízko vchodu do sklepení, kdyby tě profesor Snape potřeboval mít k ruce. Kdyžtak zavolej Dobbyho, ukáže ti cestu. Jsem rád, že jsi to vzal, chlapče. Ulehčil jsi mi aspoň o jednu starost," položil Harrymu Brumbál ruku na rameno. Mladík se jen rozpačitě usmál a opustil ředitelnu vstříc novému pokoji.

23. Večer před soudným dnem

Zatímco Harry se šel zabydlet, poslal Brumbál zprávu Severusi Snapeovi. Krb zeleně zaplál a vynořila se z něj černá postava profesora lektvarů. Zůstal stát u zdi a nabídku k usednutí ignoroval.

"Tak jsem s ním o tom mluvil, Severusi," přivítal ho ředitel.

"Fajn," zavrčel Snape. "Omlátil vám to o hlavu?" Brumbál ho se svým nápadem seznámil už dřív a on doufal, že když bude na Pottera dostatečně hrubý, ten odmítne. Při pohledu na Albusův úsměv však začal mít nepříjemné tušení, že něco mu v plánu nevyšlo.

"Vůbec ne. Harry to přijal," potvrdily se jeho obavy v zápětí. Snapeův obličej zledovatěl. Brumbál si ho měřil svým modrým rentgenovým pohledem.

"Severusi, všiml sis, že ten chlapec už se ti dlouho snaží vycházet ve všem vstříc?" Brnkl tím přesně o potlačované myšlenky mistra lektvarů.

"To je na tom to nejpodezřelejší," opáčil kousavě. "Před rokem by mě s chutí zabil a najednou zapomněl na všechno nepřátelství? To sotva, Brumbále. Pořád je to syn Jamese Pottera."

"A Lily Evansové," opáčil s klidem Brumbál a lehce se pousmál. "Měli byste si promluvit, Severusi."

"Není o čem," odsekl Snape a otočil se k odchodu.

"Popřemýšlej o tom, Severusi," uslyšel za zády při vstupu do krbu. Táhněte k čertu, Brumbále! Jako by mě to samotného nezaměstnávalo už dost nechutně dlouhou dobu!

***

Harry se rozhlížel po svém novém bytě. Naprosto ho vykolejil fakt, že má vlastní byt. Nikdy pro sebe neměl víc než malou ložnici. A teď stojí v obýváku skoro stejně velkém jako je nebelvírská společenská místnost. Zběžně nakoukl za dveře do ostatních místností - koupelna s velkou rohovou vanou a udivujícím množstvím kohoutků mu připomněla prefektskou koupelnu. A tahle je jen pro něj! Dál malinká kuchyňka, komora a ložnice. Ta byla vyvedena ve zmijozelských barvách, ale jednoduché kouzlo přebarvilo závěsy i koberec na zlato-rudou. Když nakoukl do vyřezávané skříně, zjistil, že skřítci byli až neuvěřitelně výkonní - poskládali jeho oblečení do úhledných komínků a hábity pověsili na ramínka. Harry se mírně usmál. Kdyby byl ve svém ročníku, nechtěl by z Nebelvírské věže ani za nic...ale teď se lépe cítil tady. Neměl náladu na společnost a tušil, že ji mít hodně dlouho ani nebude. A navíc - nikdo netvrdil, že do své věže nemůže. Pořád je přece Nebelvír.

Posadil se na rudý přehoz na posteli a teprve teď začal přemýšlet, na co že to řediteli vlastně kývl. Učit se Snapem. Trávit v jeho společnosti o několik hodin víc času než kdy jindy. Diskutovat s ním. V Harryho útrobách se rozlétli motýli.

Usínal se Snapeovým jménem na rtech...

***

Severus Snape seděl u krbu a snažil se soustředit na knihu, kterou četl. Nešlo mu to. Musel pořád analyzovat, co se vlastně ten den všechno seběhlo. Potterův úprk z Velké síně a jeho předchozí pozornost. Nabídka na místo asistenta, kterou Potter navzdory všem očekáváním přijal. Jeho, Severusova, vlastní neschopnost odpoutat myšlenky od jednoho puberťáka... Kdyby to aspoň byl opravdový, nefalšovaný puberťák. Ti se Snapeovi hnusili. Jenže Potter vyrostl v atraktivního mladého muže. Tím byl i předtím, ale po návratu z Egypta...Kruci, Severus si vzpomněl na rozloučení Pottera a toho černého mága. Pohled zelených očí, které nemžouraly zpoza silných brýlí, delší lesklé vlasy, štíhlé tělo v bílé lehounké říze uzpůsobené egyptským teplotám...

Kruci, ucítil vlastní erekci. To ovšem fungovalo jako ledová sprcha. Erekce při pomyšlení na toho spratka-co-neustále-žije? Zkusil místo toho myslet na Sebastiana. Na jejich poslední noc na Islandu, který byla rozloučením i slibem, že zase znova za deset měsíců. Tohle byla forma vztahu, která Snapeovi vyhovovala. Nezávazná, uvolňující, vášnivá. Rád se na Sebastianovo tělo díval, rád ovládal a ještě raději se nechal ovládat

Jak ho vůbec mohlo napadnout uvažovat o studentovi? Potter by mu nedal ani setinu té rozkoše, co dokázal Sebastian. Tak je to správně. A tak mu to i stačí.

Severus odložil knihu a zalezl raději do ložnice. Zítra musí s Potterem probrat formu výuky a všechny ty otravnosti kolem toho. Musí se na to vyspat.

Vážně se mu Potter snaží vycházet vstříc? Proč? Protože ho několikrát zachránil? To sotva, to ten kluk věděl i před rokem. Tak proč teď najednou? Kdyby Snapeovi to pomyšlení nepřišlo absurdní, napadlo by ho, že se Zlatý chlapec snaží získat jeho pozornost a zájem. Což ovšem naprosto nepřipadá v úvahu, protože on je...no, je to Potter. A on je Snape. To mluví za všechno.

A už zase o něm přemýšlí!


24. Nejen školní osnovy

Ráno přivítalo profesora lektvarů i jeho nastávajícího asistenta zářivými paprsky. Snape ovšem neměl v komnatách žádná okna, takže ho slatavý svit přistihl až ve Velké síni u snídaně. Harry bydlel přece jen trochu výš, takže jedním oknem poctěn byl.

***

Harryho první myšlenka, když se probral, patřila, jak jinak, Severusi Snapeovi. Mám za ním jít sám od sebe, nebo čekat, jestli mi nevzkáže? Myslím, že mě seřve v obou případech... zachmuřil se. S nervózním šimráním v okolí žaludku se oblékl a vypravil do Velké síně na snídani. Snapovu černou postavu viděl už od vchodu. Nemohl neocenit, jak upraveně a neospale vypadá úprofesor hned po ránu. S rozpaky si uvědomil vlastní nenačesané vlasy jen provizorně stažené gumičkou. Taky si najednou připadal strašně trapně, protože vzal ze skříně automaticky jeden z hábitů, které mu věnoval Renkare - byl bílou variantou britského kouzelnického hábitu, ale měl zlatou nitkou lemované okraje a oblékal se přes hlavu - jen na hrudi a u krku měl tkanice na sešněrování. Harry si najednou připadal jako exot. Naštěstí přátelské pozdravení členů učitelského sboru, na které odpovídal přáním dobrého rána a chuti, mu trochu zvedlo náladu. Schválně se vyhýbal pohledu Snapea, když vedle něj sedal a rádoby nenuceně mu přál dobré ráno. Jakým překvapením mu bylo, když Snape odpověděl!

***

Severus byl vzhůru od svítání. Jeho první myšlenka patřila naléhavé potřebě šálku čaje, aby zapil hořkou pachuť z pomyšlení, že do začátku školního roku zbývá už jen pět dní. Pak se hrad naplní povykujícím a negramotným stádem, které ho bude svou tupostí otravovat celých deset měsíců.

Upravil se, oholil se a oblékl se. Přečetl polovinu ranního vydání Denního Věštce a mezi prvními se dostavil do Velké síně k snídani.

Zrovna vychutnával velice dobrou kávu, když se dveře otevřely a dovnitř vešel Potter. Nejdřív to profesor ani nezaznamenal, ale při prvním pozdravu zvedl oči. Měl co dělat, aby skryl svůj šok a ještě hůř odolával touze protřít si oči nebo vypít skleničku Střízlivějícího tonika. Kdyby nevěděl, že na hradě není kromě učitelského sboru a Harryho, nepoznal by ho. Jistě - neunikly mu stále neposlušné vlasy a pokus o jejich svázání. Stejně tak zelené oči stále bez nevzhledných okulárů...ale v podobném oblečení Sbaoe ještě nikoho neviděl. Ano, Pottera viděl v egyptské říze, ale tohle bylo...okouzlující. Jiné slovo nedokázal Severus Snape najít. Bělostná látka kontrastovala se snědou kůží a dopadalo na ni pár těch nejméně poslušných pramínků černých vlasů. Ten cizokrajný hábit měl zvrchu rozvázané tkanice, takže odhaloval velkou část hrudi maldého kouzelníka. Ve školní rok by to bylo nepřípustné...ale teď Snape stěží ovládl svůj výraz a vlnu vzrušení, která jím projela. Když pak Harry Potter zasedl vedle něj, Severus prostě nedokázal neodpovědět na přání dobrého rána.

Káva ztratila jakoukoliv chuť.

Ani jeden se u stolu moc nezdržel. Snape se sice dokonale ovládal, nicméně výborná snídaně už mu tolik nechutnala jako předtím. Harry byl naproti tomu nervózní ze Snapea vedle sebe, protože očekával jakoukoliv poznámku na nevhodnost svého oblečení či neupravěnost zevnějšku. Vyloženě od Snapea jakoukoliv kritiku očekával a mátlo ho, že žádná nepřichází. Ani jedovatý pohled neobdržel.

První se zvednul profesor lektvarů. Harry už si skoro oddechl, že jde pryč, když se na něj obrátil pár očí černých jako obsidiány a uštěpačný hlas prohlásil: "Laskavě se dostavte v deset hodin dopoledne do mého kabinetu, Pottere." Černý plášť mistra lektvarů dramaticky zavlál a Snape odplachtil. Harry si nemohl vzpomenout, jak ho vždycky přirovnával k přerostlému, odpudivému netopýrovi. Teď by ho to ani ve snu nenapadlo. Fascinovaně visel očima na profesorových rovných zádech a vlnícím se černém plášti.

***

Harry se nemohl dočkat. Už za pět minut deset hodin stepoval před kabinetem lektvarů. Nádech - výdech - zaklepání. Mladík napínal uši, aby zaslechl, jestli jde Snape otevřít. Nic nezaslechl a proto vyletěl úlekem, když se dveře rozlétkly a skoro ho praštily do hlavy.

"Potter a přijít včas," ozval se sarkasmem přetékající hlas. "Zázraky se skutečně dějí. Pojďte dál," vybídl Snape Harryho úsečně. Tomu se při pichlavé poznámce skoro ulevilo. Se zatajeným dechem překročil práh kabinetu a zavřel za sebou dveře. Jako by sklapla nějaká past.

Stál čelem ke Snapeovi a oba mlčeli. Harry absolutně netušil, co říct a Snapeovi nenaskakovala žádná vhodná jízlivá poznámka. Ukázal tedy jen eleganntně rukou na křesla u krbu.

"Posaďte se," vyzval mladíka. Harry s úlevou zapadl do vysokého, polstrovaného křesla.

"Pijete skřítčí víno?" nadhodil Snape. Postavil před něj vysokou číši, aniž by počkal na odpověď.

"Já..no, ehm...děkuji," zakoktal se Harry. Ze slušnosti usrkl sladkého vína. Bylo jako limonáda a příjemně osvěžilo. Snape postavil další číši naproti a uprostřed stolku umístil karafu. Usadil se a zaklínil půvabným pohybem prsty do sebe.

"...Děkuji vám, Pottere, za váš...dar," vyslovil nakonec. Ústa tvořila ta slova opatrně, jako by je pouhé poděkování mohlo sežehnout. Snape přitom upřeně hlěděl na Potterovu tvář a hledal..s.koro zoufale...náznak jakéhokoliv úsměšku, šklebu...čehokoliv, pro co by se mohl naježit a toho kluka vyhodit. Nedočkal se. Místo toho o jeho pohled zavadily smaragdově zelené oči s výrazem upřímného potěšení.

"Doufal jsem, že vás potěší," lehce naklonil hlavu Harry a usmál se. Tentokárt bez špetky nervozity. Severus cítil, jak mu projíždí kolem páteře příjemné zamrazení. Už zase. U kohokoliv jiného by dávno řekl, že ho dotyčný svádí.

Odkašlal si a mávl hůlkou. Na stole se objevila hromádka pergamenů.

"Tohle jsou osnovy, podle kterých vyučuji lektvary. Tady..." máchl hůlkou podruhé a vedle se objevila poněkud neuspořádanější kupka, "...jsou osnovy dosavadních učitelů Obrany proti černé magii." Vyslovil to se silným despektem. Nepořádek v osnovách a probraném učivu se mu silně protivil.

"Jsou tu ovšem osnovy zadané ministerstvem," následovalo další mávnutí a ohromující složka nabitá svitky pergamenu, ", které předepisují látku pro jednotlivé ročníky."

Harry jen zíral a občas polknul. Tolik materiálu! A Snape očividně nekončil.

"K lektvarů vás pochopitelně nehodlám připustit ani na stometrovém koštěti. Budete kít na starost všechny hodiny Obrany, které se kryjí s lektvary. Tady jsou rozvrhy jednotlivých ročníků," podal Snape Harrymu další štos pergamenů. Harry si to prohlížel. Každý den měl dvě minimálně dvě hodiny Obrany...to bude perné. Poklepal na rozvrhy a jeho hodiny se rudě orámovaly.

"Já mám ty materiály prostudované. Teď je řada na vás. Dokonce vám ulehčím práci. Jsou v nich vyznačeny úseky, které bývalí profesoři vynechali."

"Ehm...děkuji, pane."

"Myslel jste si, že učitelování je bez práce?" neodpustil si rýpnutí Snape. Harry se skoro rozesmál.

"Pokud mohu soudit podle lektvarů, nikdy bych si to nedovolil vyslovit," zazubil se. Snape se nadechl k ostré poznámce a pak mu došlo, že mu právě Potter složil kompliment. Vrátil se z Egypta opravdu mladý Potter? Jako by tu seděl s Lily a ne se synem Jamese Pottera...

Až příliš příjemné zašimrání v podbřišku ho přimělo upnout pohled na stohy pergamenů.

Harry se probíral učebními osnovami a přitom jakby mimochodem upíjel skřítčí víno.

Původně ho Snape neplánoval opít.

Když v Potterovi zmizela druhá číše, změnil názor. Harrymu se podbarvily rumělkou líce a zelené oči získaly intenzívní lesk. Při probírání listů často přejížděl ukazováčkem po rtech. Měly krásný tvar. Jako stvořený pro vášnivý polibek.

Snape se zamračil na třetí číši. Musel uznat, že s pitím nezaostává za Potterem. Jenže nemohl odolat...

Karafa, která se sama doplňovala, jim dělala společnost dlouho přes oběd. Nešli do Velké síně, jídlo se jim objevilo na kouzelném podnose, který se vznášel vedle zaplněného stolku. Ze školních osnov sklouzla debata na historii a pak na Egypt. Harry se se Snapem ochotně dělil o své zážitky. Mluvil pomalu, semtam se zajíkl nebo lehce škytnul.

"Bylo to tam opravdu úžasné. Ale chyběly mi Bradavice...a hlavně..." Harry se ani tak nechtěl zarazit, spíš se zasnil a uvízl ve vzpomínkách. Snapa to ovšem zaujalo.

"Co vám ještě chybělo?" zajímal se upřímně.

"No přece vy, profesore," obrátily se na něj nevinné zelené oči, jako by ta ústa pod nimi vyslovila tu nejpřirozenější věc na světě. A Harry si přes clonu alkoholu neuvědomoval, s kým diskutuje o svých srdečních záležitostech a že by mu zdravý rozum poradil přestat a pokračoval.

"Moc se mi vás stýskalo..." Trochu přivřel oči a do hlasu se mu vloudil tón malého dítěte. "A když přijedu a..a chci vám udělat radost, vy mě...škyt...urážíte. A já se...tolik snažil..." Harry našpulil rty a to byla pro Severuse poslední kapka. Vždyť po tom, co teď vyslechl, mu všechno dávalo smysl. Naklonil se přes stolek a přitáhl si za týl Harryho hlavu a ústa k sobě. Byly skoro vroucí a tak měkké a sladké skřítčím vínem! Harry se mu do úst zahihňal a zprvu neobratně se zapojil do hry jazyků.

Později si ani jeden nedokázali vybavit, jak se dostali do postele a jak se zbavili svršků. Alkoholem a touhou rozpálená těla se na sebe tiskla. Harry byl navrcholu blaha, když cítil Severusovy rty na odhalené kůži. Tak dlouho, strašně dlouho, o tom snil! Dráždivé polibky nechávaly na jeho těle načervenalé stopy. Jeho penis třela obratná a zkušená dlaň. Harry to chtěl muži nad sebou oplácet. Ale svět se s ním točil v omamném víru opilosti a vzrušení. Nedokázal ani zkoordinovat vlastní pohyby, kterými se neohrabaně pokoušel vycházet Severusovi vstříc. Jen napůl vnímal, jak ho Snape převrací na záda. Něco mu trochu nepříjemně roztáhlo anál...ale Harry vrněl blahem, protože chtěl, aby to pokračovalo dál. A pak ho milenec úžasně naplnil. Celého na jeden pomalý příraz. Harry skoro zakřičel slastí a touhou. Pokrčil kolena pod sebe a ndzvedl se, aby mohl aktivně spolupracovat. Tohle nemohl dlouho vydržet ani Severus Snape. K tomu, aby se udělal, stačily bohatě jen zvuky, které mladík pod ním vydával. Zaklel a začal usilovně třít Harryho penis, aby ho udělal dřív než sebe. Stihl to těsně. Harry se zasvíjel a zakvílel vysokým hlasem, když potřísnil prostěradlo a zároveň ucítil tepání ve Snapeově penisu a následné teplo, které se mu rozšířilo útrobami.

Hary zavrtěl boky, aby se vymanil a mohl se otočit k Severusovi čelem. Ten zhluboka oddechoval a měl orosené čelo a rudé tváře. Harry nikdy neviděl víc sexy pohled. Stáhl ho na sebe a dorážel na něj polibky tak dlouho, dokud se Snape nezapojil.

Harrymu se točila hlava a chtělo spát. Severusova ústa splývala s jeho, stejně tak tělesné teplo staršího muže jej příjemně hřálo. Spokojeně vrněl a aniž by se toho nadál, usnul...

25. Kalné ráno s bolehlavem

Severus Snape procitnul zřejmě první. Třeštila mu hlava. Z postele se vykopal s jediným cílem - najít vedle v kumbále s lektvary sérum proti kocovině. Hodně dlouho ho nepotřeboval, ale tušil, že ho má hned vedle dveří a ve výšce pasu. Otevřel dveře a aniž by rozsvítil, zašmátral. Boclatý flakónek byl na svém místě.

Snape zamžoural na štítek, odšrouboval uzávěr a pro jistotu si ještě čichl. Úlevně zamručel. Na ex vypil polovinu obsahu broušeného křišťálu. Ani mu kapalina nestihla stéct do krku. Rovnou se přesunula do hlavy přeměněna v chladivou úlevu.

Pak teprve začal vzpomínat, co se vlastně stalo. U Merlina, že by...? Prudce se otočil a s nevírou zíral na vlastní postel pootevřenými dveřmi. Ležel v ní černovlasý mladík. Jejich hábity a spodky byl v různých částech ložnice a Snape si až teď uvědomil, že je nahý.

Zatracený Merline, to musel být SEN. nemohl jsem jen tak spát s Potterem. Zatracené skřítčí víno! Už nikdy ani kapku! Ale co teď?...No, mohl bych mu vymazat paměť. Ale, krucinál, nemůžu vymazat tomu klukovi ty jeho ideály z hlavy! Když udělám jen to, zase to skončí podobně...Mysli, Severusi Snapee, mysli!...Když budu příště opatrnější, neskončí to TAKHLE...

Otočil se do kumbálu s lektvary a oči mu zabloudily do vyšších polic. Ano, tam - Matoucí dryák. Snape se po něm natáhl. Odporně jediovatě zelený flakónek skrýval řešení jeho potíží. S lahvičkou v každé ruce rázně přikročil k posteli... pak se ošil.

Vážně to chci udělat? Je to sice POTTER, ale ta noc byla...dokonalá....Ale nemůžu ho nechat jen tak být. Za prvé - pořád je to částečně můj student...Tohle se vůbec nemělo stát...Je mojí povinností to nějak...napravit...

Zatímco Snape přesvědčoval sám sebe o správnosti svého rozhodnutí, Harry se začal budit.

Teď nebo vůbec...

Počkej! Nejdřív oblečení...A nějak ho dopravit do jeho pokoje!

Severus položil lahvičky na stolek a sebral z něj hůlku.

"Yummio!" procedil přes sevřené čelisti. Harry sebou přestal vrtět a upadnul do hlubokého spánku. Snape pro sebe pokývnul a dalším kouzlem oblékl Pottera do jeho oblečení. Teprve poté mu nadzvedl hlavu, pootevřel ústa a nechal mu do úst skápnout dvanáct kapek dryáku - každá kapka znamenala hodinový výpadek paměti. Masíroval mladíkovi hrdlo, aby měl jistotu, že všechno polkne.

Zavolal skřítky a rozkázal jim odnést Pottera do jeho ložnice spolu s materiály ohledně školních osnov, lahvičkou z polovinou plnou lektvaru proti kocovině a jeho vzkazem.

***

Harry se vzbudil pozdě odpoledne. Chtělo se mu zvracet a před očima mu tancovaly hvězdičky. Pokusil se vybavit, co se dělo...Vzpomněl si na sladké skřítčí víno a hory pergamenu...a pak tma.

Bože, řekni, že jsem se neopil před Snapem... sevřelo se mu hrdlo. Posadil se a podíval se na stolek, jestli tam má brýle. Měl. A taky tam ležel dopis a lahvička. Vzal první brýle a hned poté dopis. Snapeovo písmo poznal na první pohled.

Pane Pottere, když neumíte pít, měl byste se držet od alkoholu dál. V té lahvičce je lektvar proti kocovině. SS

Harry si vděčně přihnul z lahvičky a hned se mu ulevilo. Ovšem jen fyzicky. Uvnitř se propadal do bezedných hlubin paniky.

Řekl Snapeovi něco? Vyjel po něm? Kruci, proč si nemůže na nic vzpomenout?! A proč se vůbec opil jak dobytek, to se mu ještě nestalo!

Klid, jen klid...Kdybys na Snapea něco zkusil, už bys byl dávno naložený mezi preparáty k rozpitvání...Počkej, jak se bude Snape chovat a uvidíš...

Jenže racionální myšlení ho neuklidnilo. Plácl sebou na postel a konsternovaně zíral na nebesa nad hlavou. Tohle bude mega trapas...

26. Déja-vu

Harry nervózně stál před zrcadlem a kontroloval, jestli je učesaný, dobře oblečený...prostě milion malých, mizerných detailů. Potřeboval nějakou berličku, aby se vůbec odvážil jít do Velké síně na večeři a podívat se Snapeovi do obličeje. Protože se před ním opil.

Ty poznámky budou...Musí to vydržet, měl se hlídat.

Co když po něm vyjel? Ne, to určitě ne...To by ten vzkaz byl delší...a nebo Harry o hlavu kratší.

Neměl se už proč zdržovat a v břiše mu kručelo. Vylezl z pokoje a zamířil k Velké síni.

Snape tam ještě neseděl. Divné, chodil mezi prvními... Harry se tedy usadil a pustil se vyhládle do jídla.

Snape nedorazil, protože seděl ve sklepení. Hezky zašitý ve svývh pokojích dumal nad tím, co dopolene udělal. Zdá se to nepravděpodobné, ale toho pavouka trápilo svědomí. Seděl u krbu a zíral do plamenů.

Neměl jsem to dělat...Student nebo ne, tohle jsem udělat neměl. Bylo to ZBABĚLÉ.

Severus Snape nenáviděl chovat se zbaběle. Úskočně - ano. Podrazácky - málokdy. Zbaběle - NIKDY. Ale tohle zbabělé bylo.

Proč jsem tak zazmatkoval? Ano, je to Potter...ale změnil se. Skoro bych ho nepoznal. Zase by nebylo špatné, mít na hradě...přítele. Zimn večery jsou dlouhé...Sebastian je jen nouzovka o prázdninách...

Jsi idiot, Severusi, Snape. Teď abys to napravil, jestli se nechceš v posteli zahřívat sám.
Je to student...

Ale i tvůj asistent. Vlastně je to kolega. A ta noc byla dost dobrá, to musíš uznat.

Moc se to nelišilo od toho, co mu udělal Draco...

To není pravda...bylo to odlišné až dost. Nejsem žádný pubescent, abych ho očaroval a znásilnil.

Máš pravdu. Ty sis nejdřív užil a PAK ho očaroval.

Což byla blbost.

Jo, byla. Tak se hýbni a naprav to. Nikdo ti neřekl, že se do něj musíš zamilovat...on si toho stejně nevšimne, když budeš přesvědčivý. Ten sex víckrát než jednou za rok za to stojí, ne?

Jo, stojí. Bylo už pozdě, po tomhle myšlenkovém dialogu. Snape si nechal poslat lehkou večeři do pokoje a pak šel spát s určitou ideou, jak by měl následující den vypadat.

***

Ráno byla zlatavé jako celý týden. Vzbudilo Harryho svý, pošimráním. Snape si toho všiml klasicky až ve Velké síni. Opět seděl u stolu mezi prvními. Naoko lhostejně upíjel čaj a po očku sledoval dveře do síně. Harry se objevil za půl hodiny. Měl zase ten sexy bílý hábit. Samozřejmě ho nenapadlo si zašněrovat tkanice.

Snape ucítil vlnu vzrušení, které mu projelo od rozkroku celým tělem. Lokl si čaje a přitom se donutil přivřít oči. Bylo by zvláštní, kdyby při snídani na Pottera nápadně zíral. Ani zpod hustých řas mu ovšem neunikl rozpačitý pohled plný studu, který na něj Harry vrhnul.

Mladík si sedl blízko něj - a ke Snapeovu překvapení na něj promluvil.

"Já - omlouvám se za ...minulou noc," okašlal si. Severus se v duchu zamračil. Nečekal by od Pottera tolik odvahy, aby to nadhodil u jídla. Zvlášť když většina sboru poslouchala.

"Omluvy za váš nedostatek sebekontroly v konzumaci alkoholu můžeme probrat v mém kabinetě. Máme ještě práci. Očekávám vás tam v deset hodin, Pottere."

S uspokojením zaznamenal Harryho tváře zrudlé ponížením. všem, informoval ho o tom stejným tónem, jakým by hloupému prvákovi dal školní trest.

Vděčný za dlouhý hábit se zvedl a jako černý netopýr odplachtil do sklepení.

Dopadlo to nejspíš nejlíp, jak to dopadnout mohlo... oddechl si nebelvír. Takže dneska zase v deset ve sklepení...radši bych si to rozdal s drakem, zanaříkal. Ale i kdyby mi nabídl víno - ani kapku!

***

Přesně v deset hodin se ozvalo zaklepání. Snape se poušklíbl - Potter se zřejmě nějakým zázrakem opravdu naučil chodit včas.

"Vstupte," vyzval hosta nevýrazně. "Posaďte se," ukázal na křeslo. Hodlal si s Potterem trochu pohrát.

"Předpokládám, že jste si určitě prostudoval materiály, které jsem vám dal..." začal jízlivě. Věděl, že to Potter neudělal. Ale bavilo ho pozorovat, jak mladík rudne ve tváři a začíná koktat nějakou výmluvu.

"Dost. Vy jste se nepřipravil? Takhle by to nešlo, pane Pottere," vyměnil jízlivost za velice chladný tón. "Máme toho ještě hodně na práci. Vypadněte a vraťte se sem v šest hodin večer. Laskavě si prostudujte materiály a pokud nebudete něčemu rozumět, nezapomeňte se zeptat."

Než se Harry nadál, dveře Snapeova panství se mu zabouchly za zády.

Idiot, zavrčel. To jsme oba, doplnil následně sebekriticky. Jasně, měl se na to podívat...ale...No, prostě na to zapomněl.

Došel do pokoje a rovnou zalezl nad pergameny. Za chvíli mu šla ze všech těch směrnic hlava kolem...ale nakonec se tak zabral do práce, že zapomněl i na oběd.

V šest hodin zase stepoval před kabinetem lektvarů. S pocitem, že udělal všechno, co se dalo, na strohé "dále" vstoupil.

"Posaďte se," nezúčastněně mu pokynul Snape. Harr zapadl do křesílka. Opřel se a nenápadně se protáhl, až mu v páteři lehce zakřupalo. Od hrbení nad papíry ho bolela záda.

"Máte nějaké dotazy?" usadil se Snape na lenošce naproti křeslu.

"Ne, pane. Všechno mi připadá jasné," opáčil Harry lehce hrdým tónem. Nemohl si pomoct - zvládnout tolik stop pergamenu za osm hodin...Hermiona by z něj úžasem omdlela.

Snape pouze v lehkém náznaku nevíry pozvedl obočí.

"Překvapujete mě, Pottere." Harry nevěděl, co na to odpovědět, takže jen zavrtal oči do stolku mezi nimi. Že zašustil hábit mu došlo se zpožděním - až Snape promluvil a ta slova se ozvala za ním.

"Tak to už vám zbývá naučit se pár dalších maličkostí," zhedvábněl mužův ton. Jako y úředla kočka. Harry ztuhl a píjemně ho zamrazilo. Skoro se lekl, když před ním přistála číše vína.

"Drobnosti, jako je třeba neopít se, kdykoliv je k tomu příleitost, jak to mají studenti a pubescenti ve zvyku..." Hlas se blížil k jeho zádům, ale Harry se nedokázal otočit.

"Nebo také, jak strávit několik úmorných hodin nad neskutečně tupými pracemi ještě tupějších dětí, aniž by vás bolela záda..." Na ztuhlé šíji mu přistály prsty. Potter jako by zkameněl. Snape...on se ho...dotýká!!! Okamžitě ucítil příval vzrušení v rozkroku a naskočila mu husí kůže. Snape ovšem jen lehce prohmátl strnulé svaly a přesunul se na duhý konec lenošky. Kochal se pohledem na červeň v mladíkových tvářích. Na snahu zkrotit vlastní rozbušené srdce a jemné chvění dlaní, které pro jistotu složil do klína. Možná aby tím zakryl ještě něco jiného. Vzrušilo ho to pomyšlení, co jeho přítomnost s Potterem provádí.

"Také byste se nejspíš měl naučit kontrolovat, co říkáte i když se opijete," ušklíbl se. Nechal svůj výraz, ať prozradí Harrymu všechno, co se nestalo. Nemusl nic říkat, Potter so plno věcí domyslí sám.

"Já..co - co jsem říkal?" polkl Harry a zbělel jako stěna. Snape mlčel, jen ho propaloval pohledem.

"Jestli jsme něo..já se omlouvám...už se to..." koktal mladík a asi by pokračoval, kdyby se Snape nenaklonil a neutišil ho polibkem. Harryho srdce se na sekundu zastavilo...a pak se rozeběhlo jako stádo šílených koní.

27. Moc přemýšlení

Když se Severus od Harryho odtáhl, Potter měl výraz absolutní nevíry.

"Já...vy..."

"Nikdy jste nebyl příliš výmluvný," pozvedl Snape obočí. Ty rty ho tak zatraceně přitahovaly... Vzpomněl si, jaké zvuky vydávaly při jejich posledním setkání. Kalhoty mu najednou byly bolestně těsné. Zvlášť, když Harry zčervenal a upřel na něj ty svoje smaragdy.

"I tělo může být výmluvné až dost," vzchopil se a dokonce lehce zlomyslně zažertoval, protože na své noze ucítil Snapeovo vzrušení. Letmo si vzpomněl na slovní hříčky, které vedl s Renkarem a v duchu mu poděkoval.

Snapeovi se v očích zablesklo. Lehce zatáhl za tkaničku od Potterova hábitu.

"Po těch dvou měsících jste ještě drzejší než obvykle, Pottere," zavrčel. Skoro mu zacukal koutek, jak se bránil úsměvu.

"Říkal jsem si, že byste to mohl ocenit," zadíval se na něj Harry nevinně. Teď už Severus musel zkřivit úsměvem rty. Už proto, že ten spratek měl pravdu. Harry zase zrudnul. Jak tohle mohl říct? A ještě ke všemu to byla pravda. Na podobnou situaci často myslel, když byl s Renkarem. Když se do něj vpily obsidiány profesora lektvarů, odhodlal se k největšímu hrdinství svého života. Nadzvedl se a Snapea políbil.

Vzít konečně aspoň nějakou iniciativu bylo...opojné. Netušil, kde se v něm vzala ta odvaha vzepřít se jen na jedné ruce a tu druhou zaplést muži do vlasů.

Snape ho nezaklel.

Snape velice kladně odpovídal. A přitom přemýšlel, jak daleko má v téhle hře dneska dojít. Jasně, minule spolu spali. Ale díky vlastní hlouposti si na to Potter nepamatuje - a on mu to nehodlá říkat. Teď byli oba ještě ke všemu střízliví...i když i to by se dalo spravit.

Ne, není pochyb, že by Pottera do postele dostal.

Tak proč se zastavil a nepokračuje?

"Pane profesore...?" postřehnul to i Harry. Na Snapea to mělo účinek jako ledová sprcha.

"Proboha Pottere, ještě mi připomínejte, že jste můj student," zahartusil a vstal z něj. Harrymu se sevřel žaludek.

"Omlouvám se," sklonil oči a raději se zadíval na číši plnou vína. Jsi idiot...celé jsi to zkazil! nadával si.

Snapea jeho tón málem poslal do kolen. Na tohle nemám. Mu v tom Egyptě snad doopravdy vyměnili celou osobnost!

Nebo je to tím, že je do tebe zamilovaný, blbče, odpovědělo mu jeho sarkastické já. Prvotřídní špeh a kouzelník a nedokáže si pořádně promyslet co dělat se zamilovaným puberťákem. Buď budeš předstírat, že ho miluješ taky, nebo mu rovnou řekneš, že ti jde jen o sex!

"Nic se neděje," zkroutil obličej do smířlivé grimasy.

Víš, jestli ti to nedošlo, tak teď děláš něco, se co vyrovná Ammuseu, ozval se další váhavý hlásek.

Nesmysl. A ticho konečně.

Natáhl ruku k Harryho obličeji a lehce mu přejel po rtech.

"Myslím, že vaše slova stojí za přezkoumání," usmál se jako vlk. Naklonil se a uzmul poslední polibek.

"Měl byste jít," ochladl najednou a skoro Harryho vyhodil za dveře. Ten se celý zmatený odebral k sobě do pokoje, aby mohl vlastně rozebrat, co se stalo.

Sedl si do oblíbeného úšáku a přivolal skřítka, aby mu donesl čaj.

Co se vlastně stalo? Nejdřív mě Snape vypeskuje, že něco neudělám. Pak přijdu a on se mnou začne...flirtovat? U Merlina, líbal jsem se se Severusem Snapem. To bylo...já chci znova! Na chvíli se ztratil v tom pocitu, kdy se dotýkal rtů muže, o kterém snil roky.

Jenže co se stalo potom? Najednou jakoby mu něco přelétlo přes nos...Díval se úplně jinak a pak mě vyhodil...Co se stalo?

Kdybych aspoň věděl, co jsem mu naposled napovídal...! Nechce se mi věřit, že Snape by mě mohl chtít...

Ten dotyk mu připadal tak známý...Jako by se ho Snape dotýkal a líbal ho odjakživa. Jak se o něj opíral a cítil jeho vzrušení... Harry zhluboka vydechl a rázným pohybem ze sebe shodil oblečení. Nechal ho válet se po zemi a okamžitě zalezl do koupelny. Byl vzrušený tak, že to bolelo.

Pomalu se hladil po celém těle. Představoval si, že jsou to Snapeovy ruce, které se ho dotýkají. Vzpomínal na ty polibky. Byly sladké. Jí Snape sladké věci? Když se dostal do klína, stačilo pár rychlých tahů, aby se udělal. Procedil přitom skrze zaťaté čelisti Snapeovo jméno.

Jako ve snu se dopotácel do ložnice a plácl sebou na postel. Je to pravda, že by ho Severus Snape, ledový a nepřístupný mistr lektvarů, chtěl? Harry vždycky doufal ve svou šťastnou hvězdu. Všechno mu přišlo strašně nerálné. Opravdu se to děje? Měl strach usnout. Co když se vzbudí a už to nebude pravda?

***

Snape nechal víno na stole. Proč nemůže být aspoň pro jednou takový parchant, aby si vzal, co chce a neohlížel se na náýsledky? Proč?

Protože Harry měl oči Lily Evansové. Úžasné zelené studánky, které na něj hleděly s důvěrou. Ústa mohla říkat cokoliv, ale v těch očích vžycky našel pod vztekem a vzpurností i důvěru.

Severusi Snapee, jsi největší idiot, jakého znám. Než si urovnáš všechno v hlavě, bude pozdě. Zarazil se. Proč by mělo být pozdě? Potter je do něj očividně zamilovaný a...

Ty IDIOTE!!! Zatmělo se mu před očima. Dýňová šťáva! Dýňová šťáva v množství deset ku jedné, podle koncentrace, působí jako protijed na Matoucí dryák.

Proboha, kolik jí Potter vypil?!

28. Od hada k hadu

Svět se se Severusem Snapem zatočil. Rychle vzpomínal na snídani. Kruci, odcházel dlouho před Potterem. Kolik toho vypil jindy?

Jako většina lidí v jeho věku pijde málo...Snad jednu sklenici nebo dvě.

Dal jsem mu dvanáct kapek.To znamená, že jako protijed by zabralo 24 kapek stoprocentní dýňová šťávy. Ale skřítkové ji ředí. Pořád je jedna sklenice víc než dost, aby si Potter vzpomněl. To se očividně ještě nestalo...Dal si čaj?

Každopádně - je zvyklý pít dýňovou šťávu. Tentokrát zřejmě zasáhlo čiré štěstí, které ale už příště mít nebudu. Během dvou dnů se URČITĚ napije.

Tolik ti to vadí?

Ano vadí!

Tak ho musíš otrávit ještě jednou.

Rozhodně NE!

Tak čekej, troubo, až si vzpomene a ukáže ti záda.

Proč by mi na tom mělo vlastně záležet?

...

Snape si dovolil krátce si zakrýt dlaní oči. Přejel si po obličeji a vzdychl.

A nebo se taky můžeš přiznat...

Ticho tam!!!

Přiznat se bylo nad jeho síly. Stačí že připadá nechutný sám sobě, nemusí mu to ještě Potter vykřičet do obličeje.

Prošel pokojem a otevřel dveře do kubmálu. Rozhlížel se po plných policích. Zarazil se u lektvaru proti strnulosti svalů. Co kdyby ho donesl Potterovi...jako přátelské gesto...a řekl mu, že aby to účinkovalo, nesmí pít dýňovou šťávu? Jenže ten lektvar zabere hned. Není důvod, aby ten zatracený kluk nepil tu ještě zatracenější šťávu dva dny...

Taky by mohl přikázat skřítkům, aby mu dýňovou šťávu nedávali. Ale co kdyby se i někdo tak nechápavý jako Potter, začal ptát?

Snape si připadal bezradný jako málokdy.

Stejně by bylo nejlepší, kdybych se přiznal... Ta myšlenka mu vrazila nezvaná do hlavy a nemohl se jí zbavit.

Tak nad tím uvažuj. Choval ses jako sobecký parchant a zbabělec. Jestli se na sebe chceš ještě někdy bez odporu podívat do zrcadla, běž za ním a přiznej se. Co víš, právě může sedět v pokoji a úpíjet dýňovou šťávu. Takhle se ti ještě může něco podařit zachránit...

Snape sevřel ruce v pěsti. To, o ho napadalo bylo logické, dávalo to smysl.

Rozhodl se. Tohle je zřejmě nejčestnější způsob, jak se z toho dostat.

Otevřel dveře y vydal se chodbou k Harryho bytečku. Musel to udělat hned, jinak by ztratil odvahu. Za rohem málem vrazil do Pottera.

Chvíli na sebe navzájem šokovaně zírali - a Snapeovi se v hlavě rozblikala varovná kontrolka. Harry se tvářil...rozlíceně...a strašně zraněně.

Než mohl Severus cokoliv udělat, Harrymu se v očích zaleskly slzy a udělal něco, co by Snapea nikdy nenapadlo. Vrazil mu pěstí přímo do obličeje. Severus se zapotácel a chytil si nos. Na prstech uctíil horkost. Krev. Když aůle viděl, jak se Harry otáčí a utíká zpátky, přestalo ho to zajímat.

"Harry, počkej!" vydralo se mu z hrdla.

Pozdě, prázdnými chodbami se jako zvuk hromu rozléhlo prásknutí dveřmi...

A co vlastně mezitím dělo s Harrym?

Skřítek mu donesl konvičku plnou skvělého čaje. Ovocného čaje ochuceného dýňovým sirupem. Zatímco Snape zuřivě promýšlel všechna možná řešení, Harry si sedl ke krbu s tím, že napíše dopis Ronovi. Napil se čaje - připadl mu výborný. Najednou měl strašnou žízeň, tak do sebe lil jedn hrnek za druhým. Během půlhodiny spořádal celou konvičku. A začala se mu točit hlava.

Během dalších asi pěti minut jen nevěřícně lapal po dechu, protože ta divná tma kolem minulé noci se začala rozpadat. A to, co viděl, ho posílalo do kolen.

Snape ho otrávil. Vymazal mu paměť. Vyspal se s ním a pak mu vymazal paměť. A teď ho svádí zas. To chtěl udělat to samé? Zase si s ním užít a pak se zbavit nežádoucích vzpomínek? Harrymu v hrudi vybuchla obrovská, všesžírající bolest.

Jak mu to mohl udělat? Jak? JAK?!!!

Vyrazil ze dveří, aniž by měl jasnou představu, co chce dělat. A za prvním rohem skoro vrazil do Snapea. Zvedla se v něm taková smršť pocitů, že zavrávoral. Miluje ho, otevřel mu duši a srdce nabídl na dlani...a Snape? Užil si a pak mu vymazal vzpomínky. Prostě to všechno, co mu Harry nabídl, poplival, pošlapal a pak zahodil jako kus hadru.

Neuvědomil si, že zatíná pěsti a napřahuje se, dokud ho nezabolely klouby od interakce jeho pěsti a Snapeoi tváře. Nečekal, co bude dál. Otočil se a utíkal zpátky do pokoje. Snape za ním něco křiče, ale Harry to neslyšel. Zabouchl za sebou dveře a zrak mu padl na římsu od krbu. Stála tam - malá soška ptáka ibise. Z očí se mu vyřinuly slzy, ale neváhal. Nebude tady zbytek týdne se Snapem. Vrátí se na školní rok, ale jinak tu nebude vůbec.

Stiskl ibisovo tělo a ucítil škubnutí za pupíkem.

Dopadl na kamennou dlažbu, spadl a zahltilo ho strašné horko. Nějak neměl sílu se jakkoliv hýbat. Prostě seděl na zemi, z očí se mu koulely slzy a pevně svíral ibise.

Kroky neslyšel. Jako vždycky. A stejně věděl, že se Renkare objevil v místnosti.

"Vítám tě, Harry. Pojď, vstávej," ucítil lehký dotyk na rameni.

"Říkal jsi, že můžu přijet," snažil se Harry, aby se mu netřáásl hlas.

"To pozvání stále platí. Jsem rád, že jsi tu," jemně se usmál Renkare. "Máš nějaká zavazadla?"

"Ne," trochu zahanbeně přiznal Harry. Vypadá hloupě, že utekl jako děcko. Ale tady mu všechno připadalo...vzdálenější a klidnější.

"To nevadí. Pojď, půjdeme do zahrady a ty mi řekneš, co se stalo, ano?"

"Dobře. " Harry se vydrápal na nohy a šel vedle egypťana k onomu jezírku, kde ho poprvé Renkare koupal. Byl rád, že si už ráno vzal ten bílý hábit z lehké látky a ne těžký, černý bradavický stejnokroj.

Posadil se na lavičku a Renkare usedl vedle něj. Slepé modré oči se na něj usmívaly a šířily mu klid po celém těle.

Harry ze sebe všechno vyklopil. Nevynechal jediný detail toho, na co si vzpomněl i toho, co bylo pak. Uprostřed toho vyprávění položil Renkare svou teplou dlaň na jeho spojené ruce.

"Neměl jsi to lehké, malý hrdino. Říkáš tedy, že za tři dny se chceš vrátit do Británie?"

"Jo. Slíbil jsem Brumbálovi, že budu dělat asistenta...tomu muži." Harry nedokázal vyslovit Snapeovo jméno.

"Dobrá tedy. Už se nestresuj, Harry. Tady jsi v naprostém bezpečí. Postarám se, aby tvé srdce nebolelo, až se budeš vracet," usmál se na něj mile Renkare.

29. Intermezzo č. 2

Harryho Renkareova slova silně uklidnila. Jako by nechal celý svůj život tam a teď byl někdo jiný tady. Prudké horko, ostré slunce a mramorové chodby domu na Tell al-Faraín mu chyběly. Spokojeně vydechl s naoplátku stiskl Renkareovu ruku.

"Děkuji," usmál se. Egypťan se k němu naklonil a políbil ho. Jen lehounké motýlí otření o rty.

***

Severus nervózně čekal, jestli se Harry objeví u večeře. To samé čekal u snídaně. Celé tři dny chodil od ničeho k ničemu a jen vyhlížel, jestli nespatří neposlušnou černou kštici. Chtěl se omluvit. I když sám sobě přiznával, že to, co udělal, se omluvit prostě nedá.

Třetí den, odpoledne před začátkem školního roku, se vydal do ředitelny. Sám sobě to zdůvodnil obavami o to, jestli se jeho asistent objeví. Ale stejně si připadal jako nezbedný školák, když zaklepal na dveře ředitelny. Příjemně pronesené "dále" ho uklidnilo naprosto minimálně.

"Hodlá se Potter dostavit na začátek školního roku?" vybafl nepříjemně, sotva vstoupil dovnitř. Brumbál vypadal..jako Brumbál. Kdo má kčertu poznat, co si myslí?

"Myslím, že určitě. Na zítřejší zahajovací hostině bude Harry přítomen," usmál se Brumbál. Pak se na Severuse zkoumavě zadíval.

"Stalo se mezi vámi něco, Severusi?" zeptal se mírně.

"Ne," vyštěkl Snape a skoro z ředitelny utekl.

Kruci, vždyť mi to může být jedno!

Kdyby aspoň počkal na vysvětlení...

Ty bys čekal? Kdyby ti někdo něco takového udělal, zabil bys ho na místě.

Ano, ale...

Žádné ale. Musíš se omluvit. Prostě MUSÍŠ.

Vyjímečně nezamířil do sklepení. Je poslední den prázdnin. Stráví ho venku. Šel k jezeru. Svítilo slunce a foukal osvěžující větřík. Brzy si Snape povolil knoflíky u hábitu. Volným krokem šel kolem jezera a po okraji Zapovězeného lesa. Využil toho, že jej nikdo nemůže vidět a nakonec si i lehnul pod jednu z vrb kolem jezera. Až za deset minut mu došlo, že tady rád lehával i jako student. Už je to tak dávno...Tenkrát měl problémy jen tím, jak co nejvhodněji uřknout Pottera seniora a jeho kumpány.

Na protějším břehu jezera se smaragdově leskla hrobka. Ano, při procházce se jí vyhl a teď na ni má přímo výhled. Od Dracovy smrti nikdy u jeho hrobu znovu nebyl. Neměl tu potřebu. Chtěl si uchovat vzpomínku na živého chlapce, ne na to bledé, studené a umučené tělo. To už nebyl Draco.

Je tam, na druhé straně, něco? Severus doufal, že ne peklo. Protože on by v něm skončil.

Vlastně na Draca skoro nemyslel. Varoval se toho, protože to bolelo. Viděl tolik smrtí...umírat tolik svých blízkých i nepřátel, že si myslel, že už nic takhle bolet nebude. Tak si na to zakázal myslet a pokračoval dál ve své existenci.

Teď by si vlastně měl užívat zaslouženého odpočinku. Pán zla už není, zbylé smrtijedy pochytali...Měl by být spokojený. Až na to, že ztráta Draca byla rána pod pás. Když už bylo po všem...Přemýšlel málo dopředu a Draco za to zaplatil životem.

Poprvé se dokázal uvolnit až na Islandu se Sebastianem. Byl to čirý požitek ze sexu, co ho na chvíli zabavilo. Pak se vrátil sem. K hrobce, k povinnostem.

A pak se objevily zelené oči a rozcuchaná černá kštice.

Severus i přes svou náklonnost k Dracovi pohrdal způsobem, jakým si chtěl madý zmijozel uzurpovat cizí život pro sebe. Nic naplat, jaký otec, takový syn. Jako ředitel zmijozelu musel napsat list jeho otci do Azkabanu. Vsadil by se, že poslední Dracův kousek starého Malfoye rozesmál.

Jenže on sám teď udělal něco podobného. Ve své podstatě horšího, protože on si nejdřív vyposlechl všechna Potterova vyznání. Přijal je, užil si s ním a vymazal mu paměť. Málokdy se mu podařilo takhle stupidně zazmatkovat.

Měkneš, Snape.

Asi jo. Měkne. Ale nemohl popřít, že pohled těch zelených očí mu dal pocítit, že zase žije. Že není jen pozůstatek špatných časů zakonzervovaný v bradavickém sklepení. Hlavně, když mu Potter zlomil nos. Snape nebyl tak úpomalý, aby ho - i přes krvácející nos - nestihl proklít. Ale nechtěl. Už proto, že si zasloužil něco daleko horšího. Dokonce by to i uvítal, zmírnilo by to jeho pocit viny.

Kam šel? Je někde v Londýně, nebo se vrátil do Egypta? Spíš to druhé. Zítra ho musí někde odchytit a promluvit si s ním. Omluvit se. Vážně, připadal si jako čím dál větší mizera.

Slunce už barvilo obzor do krvava, když se zvedl a pomalu se odloudal do sklepení.

Zítřek bude perný.

30. Zahajovací hostina

Harry bezradně zíral na sošku ibise, kterou mu Renkare podával.

"Nechce se mi tam..." sklopil hlavu.

"Já vím, malý hrdino. Ale svému strachu se postav čelem. A své lásce taky." Harry po něm zlobně bleskl očima.

"To nebude problém," prohlásil ledově. Pak jeho pohled roztál pod hřejivostí Renkareova úsměvu.

"Tu nabídku myslíš vážně?" zeptal se s rozpaky.

"Smrtelně. Uvítám tě tu každý večer, abych tě každé ráno vyprovodil na cestu do Bradavic," usmál se Renkare.

"Děkuji," objal ho vřele Harry. Lehce se začervenal. Renkare mu podal v natažené dlani sošku.

"Budu tě čekat," slíbil, když ji Harrymu podal.

"Ani ti nedokážu říct, jak moc jsem ti za to vděčný, Renkare. Kdybych pro tebe mohl naoplátku něco udělat, udělám to rád," uchopil sošku a přenášedlo s ním vzlétlo na cestu do Bradavic.

"Možná budeš mít příležitost," pronesl Renkare zvolna vstříc prázdné síni a pousmál se.

------------------------------------------

Harryho přepravilo přenášedlo přímo do jeho pokoje v Bradavicích. Otřásl se zimou, protože i ty nejnižší teploty, které v Egyptě zažil, by byly pro klima v Británii tropické. Zkontroloval hodiny nad krbem. Zbývá půlhodina do Zahajovací hostiny. Půjde se ohlásit Brumbálovi.

Vlastně nemusí pěšky...pořád na to zapomínal. Zapálil kouzlem oheň v krbu a z misky na římse vzal trochu Letaxu.

"Ředitelna v Bradavické škole čar a kouzel!" zvolal do plamenů, když tam prášek vhodil. Oheň zeleně vyšlehl.

"Pane řediteli, jsem v Bradavicích," zahlásil Harry do krbu.

"Dobře, Harry, děkuji," ozvalo se z druhé strany. Harry uhasil krb a šel se převléct do školního stejnokroje. Měl by si ale jako asistent brát nebelvírský hábit? Hm...oficiálně je ještě pořád student...takže ano.

Pokusil se si symbolicky sčesat vlasy. I když je měl pod lopatky, stejně měly některé pramínky sklony vzdorovat pokusu u svázání vlasů do ohonu. Hm...třeba se to teď tak nosí...

S tím těžkým černým hábitem si připadal zvláštně...ale zase si zvykne. Aby už pomalu šel... A toho muže si prost nebude všímat. To, co se stalo, je minulost a tou to zůstane. Zvolna se vydal chodbami podzemí k Velké síni. Dokonce už slyšel venku rachotit vozy se studenty. Tentokrát nešel přes síň ale zadním vchodem přímo k učitelskému stolu.

Už tam seděl. Harrymu se zkroutil žaludek, ale rychle se vzpamatoval. Nebudu si ho všímat. Jakoby tu vůbec nebyl. Sedl si tedy ke stolu a žaludek se mu zkroutil znovu, protože seděl tak blízko...v hrudi se objevil svíravý pocit. Měl chuť se zvednout a zase utéct. Po očku se podíval na Snapea. Mračil se jako kakabus. Harry v tom okamžiku začal litovat jeho zítřejší studenty. Hlavně nebelvírské prváky. Pousmál se a pozoroval, jak se Velká síň plní.

Snape chtěl něco říct. Cokoliv. Ale zjistil, že všechny omluvy se mu zasekávají v hrdle a není schopný je vyslovit. Potter si ho absolutně nevšímal. Dokonce se teď pousmál. Severus by dal cokoliv z to, kdyby věděl, co si jeho asistent myslí.

Hostina započala. Severus i Harry vnímali ředitelův proslov jen jedním uchem. Každý se zaobíral myšlenkami na...toho druhého. A přitom ani mezi učiteli, kteří seděli na opačných koncích stolu, nebylo tolik vzdálenosti, co mezi sebou ti dva měli. Celý večer uběhl, aniž by to byli postřehli. Jedli automaticky, s ostatními konverzovali jen na samé minimální hranici slušnosti.

Brumbál nakonec hostinu ukončil a poslal všechny spát, zatímco jim přál mnoho úspěchů v prvním školním dnu.

Když Harry viděl zvědavé pohledy studentů z nebelvíru, byl rád, že má vlastní pokoj. Vypadali, že by ho nejradši začali místo jídla zpovídat. Jistě. Ta historka s Dracem nejspíš rychle obletěla celou školu a jeho...zhroucení taky. Ale tentokrát se jim vyhne.

Z hostiny mířil co nejrychleji k sobě. Hlavně aby se nepotkal s...

Nestihl to. Zdálky viděl ve tmě chodby ještě temnější flek. Zaťal zuby a odolával náhlému impulzu utéct. Hluboký nádech, hluboký výdech. Neukáže mu slabiny. Znova ne.

"Potřebujete něco, pane?" přinutil se zdvořile říct. Temný pohled profesora lektvarů do něj propaloval díry.

"Omlouvám se," zaznělo to tak rychle, že si Harry nebyl ani pořádně jistý tím, co slyšel.

"Ehm, prosím...?" Normálně by ho Snape seřval, urážel nebo aslepoň jedovatě setřel. Teď svou větu zvláštně mírným tónem zopakoval.

"Omlouvám se za to, co jsem vám udělal. Bylo to značně...hrubé. Je to zřejmě nevýstižné slovo, ale lepší mě nenapadá. Každopádně - omlouvám se."

Harry na něj chvíli zíral. Slyšel někdy někdo Snapeovu omluvu třikrát za sebou?? Tohle jsem nečekal....vážně nečekal.

Mlčení se protahovalo, ale naproti všem očekáváním stál Snape zcela klidně a zcela bez výrazu čekal na reakci.

"Nechci se k tomu vracet," zamračil se nakonec Harry, když se v něm zvedla vlna vzteku. Všechno sebeovládání, které nastřádal v Egyptě se najednou rozplynulo a on byl připravený znovu zkusit Snapeovi zlomit nos. Ten se zamračil taky. Netušil proč...zrovna v omluvách nebyl zrovna zběhlý...ale doufal v jakoukoliv jinou reakci než v tomhle bezvýrazné prohlášení.

"Dobře. Dobrou noc, pane Pottere. Hodně zdaru při vašem prvním vyučovacím dni," popřál mu nakonec rezervovaně a odešel hlouběji do sklepení. Harry se po minutě přistihl, že zírá na místo, kde se mu Snape definitivně ztratil z očí.

Co jsi čekal? Že tě začne na kolenou odprošovat a přesvědčovat, ať mu odpustíš? Hahaha.

Zahnal ten hlas a šel spát. Dneska ještě přespí v Bradavicích, ale pak nejspíš začne využívat Renakreovy nabídky - pokud zvládne časový posun...

1 komentář:

Děkuji za tvůj komentář :)