Srdce patří srdci

Songfic na mou velmi oblíbenou písničku - Kiss my eyes and let me to sleep od AFI (v albu pojmenované jako Prelude 12/21).

Varování: melancholické, někdo umře...zkrátka krátká vypisovka.

This is what I brought you, this you can keep.

This is what I brought, you may forget me.

I promise to depart, just promise one thing.

Kiss my eyes and lay me to sleep.

Zíral jsem do očí barvy smrti. Nebyly to však oči, ale tenká dýka, jež smrt doručila. Dokonalé. Měl jsem se celou dobu napozoru před hůlkou nebo hrubým násilím. Vykalkulované bodnutí bylo...nečekané. Vzdáleně si uvědomuji, že zranění je vážné, moje tělo vypovídá poslušnost. Přidrží mě. Kde bere tolik fyzické síly? Můj obličej je maska, neříká nic o tichém úžasu nad vlastní smrtelností. Nikdy jsem doopravdy nevěřil, že udělám tak hloupou chybu z ještě hloupějšího důvodu.

This is what I brought you, this you can keep.

This is what I brought, you may forget me.

I promise you my heart just promise to sing.

Kiss my eyes and lay me to sleep.

Horké rty cítím na svých. Nebo jsou mé jen tak studené? S morbidním zájmem pozoruji, jak mi život uniká z těla. Stisk povoluje. Kolena pode mnou povolí. Zvláštní, doteď mám svou hůlku v ruce. Matně mne napadá, že bych ji mohl použít. Zachránit se, bránit se, zaútočit. Jenže proč? V těch očích vidím ortel. Tentýž, který jsem nad sebou vynesl sám.

Kiss my eyes and lay me to sleep.

Konečně vidím i víc, než ty oči. Vidím tvář strhanou bolestí a únavou. Noční můry vyleptané pod očima v podobě temných kruhů. Zuřivost ve výrazu a přitom zoufalou touhu všechno změnit. Probudit se z noční můry. Jak dobře v tobě lze číst. Není mi dáno ulehčit svou smrtí tvůj bol. Naopak. Vím, že jej pouze prohloubím. Ve tvých očích je touha mne následovat. Víš však, že bys tím odsoudil mnoho lidí k smrti.Ještě se mnou nemůžeš. A v pekle se nesetkáme, protože ty do něj nepatříš.

This is what I thought, I thought you'd need me.

This is what I thought, so think me naive

I'd promised you a heart, you'd promise to keep.

Kiss my eyes and lay me to sleep.

Chtěl jsi mě a já chtěl tebe. Dlouho před tím, než mě povinnosti povolaly. Vím, že jsi to nedokázal pochopit. Nezlobím se. Potřeboval jsi mě. Dal jsem ti veškerou sílu, kterou jsem mohl. Jen srdce, které jsem přísahal chránit, jsem musel odhodit a pošlapat. Však jsi mi jej přinesl zpátky. Štíhlé, ocelové, mrtvé. Dvě srdce - mé a tvé - jsou zase spolu. Tak, jak to má být.

Kiss my eyes and lay me to sleep.

Zavírám oči. Tvé polibky na mých víčkách pálí...a pak jejich žár vyprchá.

******

A/N: Přestože je tahle povídečka opravdu krátká a spíš se blíží drabblu, cítím potřebu se k ní ještě trochu vypsat. Tahle písnička ve mně zanechala silný dojem. Výsledné dílko však může být poněkud matoucí, proto podám lehké vysvětlení. Jaké jsou hlavní postavy? To není u Seiyuu těžké uhodnout. Text písně vyjadřuje myšlenky jisté osoby se zelenýma očima - barvou smrti ve světě J.K.R. Text psaný bez kurzívy zase myšlenky jistého sympatického "zrádce". Myslím, že víc nápovědy (pokud vůbec nějaká) už není potřeba.

Jak se stalo, že se mezi ně dostala tenká dýka? Kdoví? Severus už nepoví. Nedorozumění nás provázejí celý život. Nenasloucháme svým blízkým a oni nenaslouchají nám. Je to opravdu smutné a působí to zbytečnou bolest v našich životech. Možná i proto tohle krátké memorandum. Myslím, že tahle povídka by dopadla jinak, kdyby jedna strana byla ochotná naslouchat a druhá ochotná poskytnout látku k naslouchání. Kdyby obě nezapomněly, že ten druhý jejich myšlenky neslyší a platí jen to, co je vyřčeno.