Upozornění

Postavy použité v povídkách jsou majetkem jejich původních autorů.
Povídky zde nejsou za účelem zisku.
Pokud se ti nelíbí sex dvou mužů, odejdi!
Za reklamy vložené do komentářů blokuji IP adresu a samozřejme je mažu!

čtvrtek 8. srpna 2013

Asfodel 1 - 5

Název cyklu nechť slouží k poctě mému milovanému profesorovi lektvarů a zejména jeho filmovému zpracování :)

Pairing: SS/HP
Varování: znásilnění, násilí, temné, OOC postavy, citace z HP7, 18+


1
Mladí bystrozoři vyfasovali vždycky ty nejotravnější služby. Aspoň o tom byli Harry, Ron a Hermiona naprosto přesvědčeni, když se museli od sedmi hodin večer do sedmi hodin do rána střídat na stráži u archivu důkazů. A to měli ještě sakra štěstí, že jim dovolili domlouvat si služby dohromady. Sláva má holt i nějaké ty klady.

"Fakt netuším, kdo by tady co bral," brblal Ron a snažil se nezívat kolem dvou hodin ráno.

"Třeba důkazy k nějakému důležitému procesu," zatahala ho za ucho Hermiona. Zrzek se po ní rychle ohnal.

"Všichni smrtijedi už jsou za katrem," namítl. "To, co teďka ministerstvo předvádí je už prostě jen maškaráda," zaškaredil se.

"Jenže při ní lidé končí v Azkabanu," zamračil se Harry. Zrovna vešel do kuchyňky, když zaslechl jejich rozhovor. Jednou za čtvrt hodiny jeden z nich vyšel na obchůzku archivu, druzí dva se snažili neusnout v kuchyňce, vydatně zásobení kávou, čajem a občas i sušenkami.

"To máš pravdu. Důležitým procesem jsem nemyslela tyhle hony na čarodějnice," potemněla Hermionina tvář.

"He? Jaký čarodějnice?" nezklamal Ron.

"Mudlovské přísloví," odbyla ho Hermiona. "Kdybych věděla, že budeme zatýkat týdně snad dvacet kouzelníků a čarodějek kvůli tomu, že se u nich v obchodě zastavil někdy smrtijed, vůbec bych na bystrozorku nešla. Kéž už bych měla zkoušky z kouzelnického práva za sebou."

"To já taky ne," neopustil zamračený výraz Harryho tvář. "Člověk by řekl, že Popletala by znovu zvolil jen někdo, komu důkladně vymyli mozek. Měli tam nechat Kingsleyho."

"Opatrně, Harry," sykla Hermiona. "Víš, jak se tě bojí. Při jeho paranoie bych se nedivila, kdyby tu byly štěnice."

"Ksakru, má proč," sevřel mladík pěsti. "Nevím, proč jsem vůbec tady a tancuju, jak on píská. A štěnice už tu nejsou. Několikrát za týden je odstraňuju."

"Všichni jsme tady, protože nechceme, aby se někdy opakovala válka jako ta s Voldemortem," připomněla mu Hermiona.

"Kvůli Popletalovi předně začala znova," opáčil Ron. "Jediný, co jsem si v téhle práci fakt užil, bylo, když zatýkali Malfoye. Nevím, proč toho bastarda neodsoudili k Polibku."

"Teď jsi mi úplně připomněl, co jsem vám chtěl ukázat. Našel jsem v archivu Brumbálovu myslánku," zašklebil se Harry. "Nevím, jak vy, ale já se do ní chci podívat."

"Ty bláho, že váháš!" vyskočil okamžitě zrzek.

"Harry!" pohoršeně vykřikla Hermiona. "To je zakázané! Chceš se nechat vyhodit?!"

"Kdo by na to přišel?" ušklíbl se Harry. "Zvlášť když s námi půjdeš ty," zatvářil se jako nevinnost sama. Pro jistotu nečekal a s Ronem v patách spěchali do archivu. Hermiona rozčileně vyběhla za nimi.

Dveře do archivu bývaly vždycky pevně zamčené a očarované. Teď nebyly. Hermiona si pro sebe vztekle zamumlala něco o nezodpovědných fraccích. Bude muset všechno očarovat znova a zamést stopy. Ještě že Harry dokázal nespustit alarm.

Kluci byli u zadních polic Hermiona odolala pokušení se pořádně porozhlédnout. Musela si zamračeně přiznat, že Brumbálova myslánka ji zajímala taky.

"Jak víš, že je to ona?" sykla na Harryho. A připadala si trošku jako idiot, když ukázal na štítek, který myslánku popisoval jako "důkaz č. 3456787AG-67894, Myslánka A.P.W.B. Brumbála".

"Chceš tam vidět to, co si myslím?" pozdvihla obočí.

"A ty ne?" divoce se zamračil Harry. "Ve spise stojí, že Brumbálovy vzpomínky byly usvědčujícím důkazem v případu toho vrahounskýho hajzla! Chci je vidět!"

"Byl jsi na té věži, to ti nestačí?" zjemněl Hermioně hlas. Potter divoce potřásl hlavou. Na nic nečekal a lehce zavířil špičkou hůlky v myslánce. Jeden po druhém byli vtaženi do vzpomínek Albuse Brumbála.

*****************

"Proč?" řekl Snape bez okolků, "proč jste si nasazoval ten prsten? Jistě jste zjistil, že nese kletbu. Proč jste se ho jen dotýkal?"

Prsten Rojvola Gaunta ležel před Brumbálem na stole. Byl rozlomený a Nebelvírův meč ležel vedle něj.

Brumbál se ušklíbl.

"Byl… jsem blázen. Tvrdě pokoušen…"

"Pokoušen čím?"

Brumbál neodpověděl.

"Je to zázrak, že jste se sem vrátil!" Snape zněl rozčileně. "Ten prsten nesl kletbu o neobyčejné síle, a abychom ji zadrželi, což je to jediné, v co můžeme doufat, uvěznil jsem ji v té ruce, prozatím - "

Brumbál zdvihl svou černoucí, nepoužitelnou ruku a zkoumal ji s výrazem ukazujícím zaujatou zvědavost.

"Udělal jste to velice dobře, Severusi. Kolik myslíte, že mám času?"

Brumbálův tón zněl, jako by vedl běžný rozhovor; jako by se ptal na předpověď počasí. Snape zaváhal, a pak řekl:

"Nemohu to určit. Snad rok. Nelze zadržet takové kouzlo navždy. Nakonec se rozšíří, kletba takového druhu neustále sílí."

Brumbál se usmál. Nezdálo se, že by ho zpráva, že má méně než rok života, nějak znepokojila.

"Jsem šťastný, mimořádně šťastný, že vás mám Severusi."

"Kdybyste mě jen přivolal o trochu dříve, byl bych schopen toho udělat více, získal bych pro vás víc času!" řekl Snape rozhořčeně.

Podíval se dolů na zlomený prsten a meč. "Myslel jste, že zlomením prstenu můžete zlomit kletbu?"

"Něco takového…musel jsem blouznit, bez pochyby…," řekl Brumbál. S námahou se protáhl na židli. "Takže, skutečně se zdá, že to naši záležitost posunulo o trochu vpřed."
Snape vypadal zcela zmateně. Brumbál se usmál.

"Odvolávám se k plánu lorda Voldemorta, který se vztahuje i na mne. Jeho plán, podle něhož mě má ten ubohý Malfoyovic chlapec zabít."

Snape se posadil do křesla naproti Brumbálovi, ve kterém Harry tak často sedával. Harry si přál, aby řekli více ohledně Brumbálovy zakleté ruky, ale Snape podporoval Brumbálovo zdvořilé odmítnutí dále mluvit o této záležitosti. Snape zamračené řekl: "Temný pán nečeká, že Draco uspěje. Toto je zřejmě trest za Luciusova dřívější selhání. Pomalé mučení Dracových rodičů, zatímco sledují, jak selže a zaplatí cenu."

"Ve zkratce, ten chlapec má nad sebou vynesený rozsudek smrti stejně jako já," řekl Brumbál. "Teď bych měl promyslet, kdo nastoupí na Dracovo místo až on selže. Budete to vy?"

Chvíli mlčeli.

"To je, myslím, plán Temného pána."

"Lord Voldemort předvídá okamžik v blízké budoucnosti, kdy bude potřebovat špeha v Bradavicích?"

"Věří, že škola bude brzy v jeho moci, ano."

"A pokud padne do jeho moci," řekl Brumbál, jakoby mimochodem, "mám vaše slovo, že uděláte vše, co bude ve vašich silách, abyste ochránil studenty Bradavic?"

Snape strnule kývl.

"Dobře. A teď. Vaší první prioritou bude odhalit, co má Draco v plánu. Vyděšený náctiletý chlapec je stejně tak nebezpečný pro ostatní jako sám pro sebe. Nabídněte mu svoji pomoc a vedení, měl by to přijmout, má vás rád - "

" - o mnoho méně od té doby, co jeho otec ztratil přízeň. Draco mě obviňuje, myslí, že jsem přebral Luciusovi jeho místo."

"Přese všechno se o to pokuste. Zajímám se méně o sebe, než o případné oběti jakýchkoliv pokusů, které tomu chlapci přijdou na mysl. Nakonec, samozřejmě, máme ještě poslední věc, kterou musíme udělat, abychom ho zachránili před hněvem lorda Voldemorta."

Snape zdvihl obočí a jeho hlas byl cynický, když se ptal: "Zamýšlíte nechat ho, aby vás zabil?"

"Ne zcela. To vy mě musíte zabít."

Nastalo dlouhé ticho, přerušené pouze zvláštním cvaknutím. Fénix Fawkes oštipoval sépiovou kost.

"Chtěl byste, abych to udělal hned?" zeptal se Snape, jeho hlas byl ironicky vážný. "Nebo byste chtěl chvilku, abyste si mohl sepsat epitaf?"

"Ech, ještě ne," řekl Brumbál s úsměvem. "Předpokládám, že se ten okamžik ukáže sám, až přijde čas. Vzhledem k tomu, co se stalo dnes večer," naznačil chřadnoucí rukou, "si můžeme být jistí, že se to stane do roka."

"Pokud vám umírání nedělá problém," řekl nevrle Snape, "proč nenechat Draca, aby to udělal?"

"Duše tohoto chlapce není ještě tak zničená," řekl Brumbál, "nechtěl bych ji rozervat ve svůj vlastní prospěch."

"A moje duše, Brumbále? Co ta moje?"

"Vy sám víte, zda vaší duši ublíží pomoci starému muži vyhnout se bolesti a ponížení," řekl Brumbál. "Požaduji od vás tuto jedinou, velikou laskavost, Severusi, protože smrt si pro mne přijde stejně jistě jako, že Kudleyští Kanonýři skončí tento rok v lize poslední. Přiznávám, že bych raději odešel rychle a bezbolestně, aniž by se to zbytečně prodlužovalo a komplikovalo, například, kdyby se do toho vložil Šedohřbet - slyšel jsem, že se přidal k Voldemortovi? Nebo drahá Bellatrix, která zbožňuje hraní si s kořistí, než se do ní pustí."

Jeho tón byl lehký, ale jeho oči probodávaly Snapea, jako by mohl vidět duši, o níž mluvili. Nakonec Snape odměřeně kývl.

Brumbál se zdál být spokojený.

"Děkuji vám, Severusi…"

**************************************

Když se dlouhé době vynořili, všichni byli bledí a šokovaní.

"Co to kčertu bylo?" zamumlal Ron. Harry se sesunul podél jednoho z regálů a složil hlavu do dlaní. Najednou ho strašně bolela hlava.

"Oni to věděli a stejně ho poslali do Azakabanu," vydechla šokovaně Hermiona. "Snape je nevinný! Zaslouží si Merlinův řád, proboha!"

"Popletal se snaží nahnat si popularitu. Kdyby propustil Snapea, lidi by ho sežrali," zavrčel Ron.

"To mu nedává právo věznit nevinné lidi. Ani Snapea," zvedl hlavu Harry. Na Snapeově jméně se mu zadrhl hlas, ale v hlase se mu odrážela nenávist. Sám však nevěděl, vůči komu namířená. Zvedl se a začal prohledávat vlastní kapsy. Našel tam pár svrčků. Čtyři z nich přeměnil na křišťálovou fiólku.

"Harry, nemůžeš odsud odnést důkaz," zděsila se Hermiona.

"Neodnesu. Zkopíruju," odsekl Harry, když znovu zavířil hůlkou v myslánce. První lahvičku naplnil Brumbálovými vzpomínkami. Lahvičky zduplikoval a originální vylil zpět do myslánky.

"Chci vaše vzpomínky na to, co jsme viděli," dal Ronovi a Hermioně po jedné skleničce. "Vyměníme si je a schováme. Jen tak pro jistotu." Přikývli a naplnili lahvičky. Hermiona dala svou Ronovi, Ron Harrymu a Harry Hermioně.

"Nemůžeme napochodovat na ministra, ať Snapea hned pustí. Zavřeli by nás, ani bychom nemrkli," namítl Ron.

"To vím taky," odsekl Harry. "Musíme vymyslet něco jiného. Hermi, napadá tě něco?"

"Musím to promyslet," zavrtěla dívka hlavou. "Ale tohle přesahuje všechny meze. Snape je vlastně hrdina! A oni ho normálně zavřeli. Po tom všem, co udělal a co si vytrpěl!"

Zapečetili za sebou archiv důkazů a přesouvali se do kuchyňky.

"Nenapadá mě žádná legální cesta, jak Snapea dostat ven. Jakmile by byl venku, mohli bychom použít jako důkaz jeho vzpomínky, ale..."

"Máme," usmál se najednou nehezky Harry. "Není to sice legální, ale není to ani ilegální. A Snapea to dostane ven." Začal se culit ještě víc, když kamarádům objasňoval svůj nápad.

"Vždyť si přece vzpomínáte na ty povídačky, co kolovaly v přijímači, ne? Že ministerstvo tajně obchoduje s vězni v Azakabanu. Mluvil jsem o tom s Kingsleym. Kupodivu se odmítl dokonce i vyjádřit. A když byl těch šest měsíců prozatímním ministrem, stihl povyhazovat plno lidí. Třeba Lysouna, co měl post ministra financí, a Kadeřku, ředitele Azkabanu."

"Popletal je dosadil zpátky," zabručel Ron.

"No právě. A víte, co jsem čirou náhodou našel při službě ve skladu materiálu?" zašklebil se Harry. Hermiona skousla poznámku, že tam neměl co šmejdit, protože byla ohromně zvědavá a tušila, kam Harry míří. Jen si nebyla jistá, jestli by s tím měla souhlasit.

"Co?" visel Ron Harrymu na rtech.

"Runové obojky. A nebyly pro služební psy. Už proto, že žádné nemáme."

"Takže je to pravda? U Merlina, ráno podám výpověď!" zalapala po dechu Hermiona.

"To by k ničemu nebylo, Hermiono. To chce sabotáž zevnitř," zaťal pěsti Ron. "Kámo, copak ty chceš Snapea koupit?"

"Přesně tak."

"Popletal to nedovolí. Snape je pro něj příliš cenný," namítla Hermiona.

"Myslím, že mu nabídnu něco, co určitě neodmítne," usmál se křivě mladý bystrozor.

"Co mu tak chceš dát? Doživotní záruku, že nebudeš kandidovat na ministra kouzel?" odfrkl si Ron. Harryho úsměv se ještě rozšířil.

"Děláš si srandu?!" zalapal zrzek po dechu.

"Přemýšlej, Rone. Co víc by tak Popletal mohl chtít?" ušklíbl se Potter.

"Nooo..." zauvažoval Weasley. "Tak to nevím," přiznal nakonec.

"Doživotně je moc dlouhá doba. Co takových dvacet let?" navrhla Hermiona. "Harry, jestli na to někdo přijde...ani si neumím představit, jak hrozné to může mít následky."

"V tom případě na to nikdo nepřijde," pokrčil Harry rameny.

"Hmmm," netvářila se dívka přesvědčeně. "Nejlepší bude, když přijdeš za Popletalem s tím, že bys měl zájem o obchod. Musíš se ale tvářit, že chceš Snapea kvůli osobní pomstě-"

"To nebude těžké," zamumlal černovlásek. Hermiona ho zpražila pohledem.

"-kvůli osobní pomstě a zeptáš se Popletala, jaká je cena. Pak už stačí jen smlouvat."

"Zítra za ním zajdu."

"Ne, nezajdeš. příští službu v archivu máme za tři týdny. Počkáš aspoň deset dní, aby si nemyslel, že jsi tady něco objevil."

"Ještě, že tě tu máme, Herm," mrkl na ni Ron. "Kámo a co budeš dělat se Snapem pak?" Harry jen pokrčil rameny. Prvním krokem bylo dostat Snapea ven.

A pak...nikdy neřekl, že se nechce pomstít zrádci, ne? Ani Ron ani Hermiona nevěděli, že Snapeova zrada se týkala daleko osobnější věci než zavraždění Brumbála. Harry cítil vražedný vztek, jen si na to vzpomněl.

Ne, zhluboka dýchat. Myslet na malé, roztomilé králíčky... Roztrhané a v krvi.

Ne! Hopsající na loučce... Která hoří.

Tak dost! zaúpěl Harry v duchu. Nechtěl, aby si jeho přátelé něčeho všimli. Musí vydržet ještě hodinu a třicet dva minut. Pak předají službu a on se může přemístit domů.

Zbytek služby byl čiré martyrium. Harry cítil, jak v něm nezpracovaná zloba bobtná a bublá. S omluvou, že si chce urovnat myšlenky, šel na obchůzku. Přátelé to samozřejmě pochopili. Zastavil se a opřel čelo o chladnou zeď. Zhluboka dýchal a snažil se dostat svoje pocity pod kontrolu. Ten hajzl neměl právo hnít v Azkabanu. Neměl právo mu neříct pravdu. Neměl právo ho zradit.Nemá právo žít!

Téhle myšlenky se zalekl. Nechtěl Snapea mrtvého. Nebo ano? Ani když ho chytili, nepřál mu smrt. Divil se, jaktože unikl Polibku, to ano. Ale nepřál mu smrt.

Azkaban je totiž mnohem horší.

Celé to bylo sehrané. Brumbál už stejně umíral. Neobtěžoval se mu nic říct. Ani jednomu z nich nestál kluk jménem Harry Potter ani za to, aby jej připravili na to, že je oba zároveň ztratí.

2
Vyjednávání šlo až moc dobře. Napadlo to Harryho v okamžiku, kdy opustil Popletalovu kancelář. Udělal to, jak se domluvil s Hermionou. Popletal souhlasil moc rychle. A moc nadšeně. Harry se pro sebe zamračil. Podepsali smlouvu, že Harry po dobu jeho politické kariéry nebude kandidovat na žádný politický post a bez svolení ministerstva se ani v tisku nevyjádří k jakémukoliv politickému tématu. Navrch musel Harry přidat pěkně kulatou sumičku galeonů. Byl tohle důvod Popletalovy radosti? Harryho vzrůstající paranoia měla pochybnosti. MInistr mu téměř ochotně nabídl, že si může převzít Snapea hned pozítří. Nedohadoval se ani o bodu, ve kterém si Harry vymínil, že Snape musí vědět, kdo je a kdo je on - Harry. To pro případ, aby mu nevymyli paměť. I s tím Popletal souhlasil.

Musí si pro něj dojít do Azkabanu. Tohle se Harrymu nelíbilo nejvíc. Nechtěl nikam blízko mozkomorů. Navíc mu vzadu v mysli seděl tichý strašák s varovně vztyčeným prstem a mladý muž ho bral vážně. Všechno proběhlo až moc ochotně. rychle a bez komplikací. Skoro jako by na to Popletal čekal.

Harryho jako by polili ledovou vodou. Co když si nějakého odposlouchávacího kouzla nevšiml? Nebo jednu štěnici neobjevil? Teď už se nedalo couvnout. Musí tuhle hru sehrát do konce. Zašel si do kanceláře vyzvednout osobní věci. Měl sraz u sebe doma s Ronem a Hermionou, aby jim řekl, jak to proběhlo. Ten divný pocit ho nutil neustále se ohlížet a dívat se, zda za ním nevyráží maskovaní bystrozoři. Teprve až se přemístil do svého domu chráněného novým Fideliovým zaklínadlem, oddychl si. Strážcem zaklínadla se tenkrát dobrovolně nabídla být Hermiona, ale Ron ji přesvědčil, aby to nechala na něm.

Oba už tam čekali.

"Dá si pán Harry čaj?" přištrachal se k němu Krátura.

"Jen vodu, Kráturo. Díky," odpověděl Harry a přisedl si k přátelům v kuchyni.

"Jak to šlo, kámo?" zeptal se nervózně Ron.

"Bez problémů. A to mě dělá starosti," zamračil se nepokrytě Harry. Vytáhl koupii smlouvy a podal ji Hermioně. Žena si ji rychle pročetla.

"Zdá se bez chytáků a kliček," vrátila mu ji a povzbudivě se na něj usmála.

Klička tam je, Hermi. Jsi jen moc hodná na to, aby sis ji připustila. Když Popletal zemře, celá smlouva se ruší, pomyslel si cynicky Harry.

"Něco mi tu smrdí," přiznal Harry bez okolků. "Popletal souhlasil hned a skoro jako by na tohle čekal."

"Kámo, jestli jsi přehlíd nějakou tu štěnici..." nadhodil Ron ustaraně.

"Taky jsem na to myslel. Tak jako tak ale nemůžeme couvnout! Snape musí ven z Azkabanu. Pozítří si pro něho půjdu." Hermiona si skousla ret v usilovném přemýšlení. Sama také kontrolovala jejich pracoviště i domovy. Byla přesvědčená, že žádné kouzlo nepřehlédla, ale ta šance tu nad nimi visela vždycky.

"Kdyby Popletal věděl, co Harry chystá, proč by ho nezatknul rovnou?" nadhodil otázku Ron.

"Harryho zbožňuje tisk. Popletal nemá čas zahájit diskreditační kampaň a poslat Harryho do Azkabanu by mu zajistilo, že už ho znovu nezvolí. Ale kdyby Harryzmizel při, v podstatě nelegálním, utajeném jednání, mohl by předstírat mohutné pátrací akce a těžit na tom popularitu," promluvila konečně bystrozorka. "Harry, rozmysli si to pořádně. Já vím, že jsi silný, ale dostat se ven z Azkabanu je těžké a nebezpečné."

"Co si mám rozmýšlet, Hermiono? Nenechám Snapea v Azkabanu. Chci hotady," zasyčel Harry hlasem tak změněným vztekem, že sebou žena trhla. Muž se rychle vzpamatoval.

"Promiň," povzdychl si. "Udělám to tak, jak jsme to naplánovali. Jen potřebujeme doladit detaily. Za prvé - sem se můžu vrátit i kdyby se něco zvrtlo. Dokud je Fidelius aktivní, ani bystrozoři sem nemohou. Což vystavuje riziku vás dva. Rone, chci, abys na mě převedl strážcovství," podíval se Harry tvrdě na přítele.

"Nevěříš mi?" zvážněl zrzek.

"Věřím vám oběma víc než sobě. Ale kdybych zmizel jinak, než si to oni možná plánují, zatknou vás dva a všechny, o kom si myslí, že by mohl něco vědět. Chci, abyste nemuseli odporovat výslechu. Fidelia nemůžete prozradit ani pod Veritasérem, když nebudete jeho strážci. A kdyby dostali Veritasérum do mě, bude to už jedno, ne?" zakřenil se nuceně muž.

"Mám jiný nápad," navrhla Hermiona. "Harry, jestli opravdu někdo odpouslouchával - a to si nemyslím, protože jsem nás všechny taky kontrolovala a zabezpečovala - neskončili bychom s Ronem jen u výslechu. Takže navrhuji tohle. Nech tenhle dům pod Fideliem s Ronem jako strážcem. Ale než půjdeš pro Snapea, sežeň ještě dům, byt nebo nějaké jiné vhodné místo a zabezpeč si ho sám jako strážce Fidelia. Neříkej o něm ani nám. Kdyby nám s Ronem něco vážnějšího hrozilo, schováme se tady a ty na místě, o kterém nebude nikdo vědět. A kdyby Ron podlehl výslechu, udá jen tenhle dům a ne tvoji skutečnou skrýš." Hermionin hlas se na poslední větě lehce zadrhl. Ron se natáhl a povzbudivě ji pohladil po ruce.

"Nedostanou to ze mě, Herm," ujistil ji. Vrhla po něm starostlivý pohled.

"To nezní zle," zauvažoval Harry. "Jak si dáme zprávu?"

"Očaruju mince stejně jako tenkrát pro Brumbálovu armádu. Když budeme všichni v bezpečí, bude tam datum se samými sudými čísly. Když v nebezpečí, tak s lichými. Když zemřu já, vynulují se dny. Když zemře Ron, vynulují se měsíce. Když zemřeš ty, Harry, vynulují se roky." Hermiona měla stažený výraz, když to říkala, ale mezitím už z hábitu vytahovala peněženku a z ní tři srpce.

"Hlavně s nimi nezaplaťte," ušklíbla se, když dokončila kouzlo a podala jim je. Oba dva vážně přikývli.

"Díky, Hermi," vstal Harry, aby mohl kamarádku obejmout.

Jak Hermiona radila, tak se stalo. Vlastně sehnat dům nebyl vůbec problém. Harry už po škole našel v trezoru vlastnické listiny na dům, který jeho rodiče měli v Godrikově dole a z výplat šla vždycky část na rekonstrukci. Jako adresu trvalého místa bydliště měl v práci uvedený pronajatý byt v mudlovském činžáku, který s Grimmauldovým náměstím sousedil. Proto dopravit se do Godrikova dolu a místo zabezpečit nebyl problém. Sice ještě chtělo hodně úprav, ale dům byl obyvatelný. Nijak zvlášť si nepřipouštěl, že to byl dům, kde zemřeli jeho rodiče. Oproti Grimmauldovu náměstí bylo lepší cokoliv.

Během dalšího pracovního dne byl jako na trní. Rutinní papírování ubíhalo žalostně pomalu a Harry jen čekal, kdy někdo rozrazí dveře jejich kanceláře a oznámí, že jej zatýká. Nestalo se. Odešel pak rovnou do Gordikova dolu, aby místo trochu zkulturnil. Respektivě, aby měli kde spát, kde sedět, kde se umýt a kde si uvařit něco teplého k jídlu. Přespal tam a po protřesené noci přidal ještě ohřívací kouzla. Co bych pro tebe neudělal, Severusi, pomyslel si sarkasticky.

Na ten den si vzal v práci volno. Proti všem svým instinktům se přemístil k přemisťovacímu bodu před branami Azkabanu. Ponurá stavba mu nahnala husí kůži. Za ním hřměly vlny tříštící se o útes a přestože v Londýně panoval jasný den, tady vše zahalovalo šero. Harry pohlédl vzhůru na závoj mozkomorů, kteří kroužili nahoře kolem ostrova. Chlad, který panoval měli na svědomí také oni. Harry se otřásl a odchodil z mola do vody kuličku zmuchlaného staniolu. Jakoby od žvýkačky.

Došel k mohutným branám kouzelnického vězení a pozvedl těžké klepadlo. Vydalo při dopadu ránu silnou jako úder pohřebního zvonu. Opravdu neutěšené místo. V kapse od kalhot měl minci od Hermiony, v rukávu hůlku. Vrata se pomalu se strašlivým skřípěním otevřela. Za nimi začínala široká chodba osvětlená očarovanými pochodněmi. Harrymu se vůbec nechtělo vstoupit. Místo působilo zlověstně. Přesto vešel a vrata se za ním překvapivě hbitě zabouchla.

Ven pomalu, dovnitř rychle... mihlo se muži hlavou. Sotva brána doklapla, ze zdí se vynořily samostříly. Hroty šípů svítily varovným rudým světlem.

"PROSÍM, LEGITIMUJTE SE," ozval se zesílený hlas chodbou.

"Harry Potter," pronesl naoko klidně mladík.

"VYČKEJTE DOPROVODU," oznámil mu hlas. Harry tedy čekal. Netrvalo dlouho a klapání kroků mu prozradilo příchod ostrahy. Čtyři bystrozoři, které Harry v životě neviděl, k němu mířili s hůlkami v pozoru. Zastavili se do vějíře rozmístění před ním. Až k němu došel jen jeden. Měl hodnostní insignie velitele ostrahy.

"Prosím vaši hůlku," natáhl ruku. "Je to standardní procedura. Při odchodu ji obdržíte zpět," zpřísněl mu hlas, když Harry zaváhal. Muž vypadal jako někdo, kdo dělá naprosto rutinní věc. Ale to nic neznamenalo. S nechutí odevzdal hůlku. I když tu nechuť dával najevo větší, než cítil. Přece jen bylo potřeba strážit osobní tajemství. Bystrozor ji překontroloval a tím si ověřil i jeho identitu.

"Prohlídka," nařídil velitel ostrahy a ustoupil dalšímu muži. Harry vzápětí ucítil skenovací kouzla. Tahle znal, používali je na oddělení také. Najdou v podstatě všechno. Však také kouzlo výstražně zahoukalo.

"Vyndejte obsah svých kapes, pane Pottere," nařídil velitel. Harry poslušně vyndal minci.

"Je to jen srpec očarovaný na pamatováček," usmál se mladík nevinně a bez protestů předal minci k prozkoumání. Mezítím jej znovu přezkoumala zaklínadla, která už neměla co objevit. Srpec mu velitel po krátké úvaze a analázovém zaklínadle vrátil a konečně vydal signál, samostříly zmizely a dali se do pochodu. Dva bystrozoři šli před návštěvníkem, dva za ním.

Chodba se zdála být daleko delší, než se zvenčí zdálo možné. Schody, které následovaly taky nebyly zrovna nejkratší. Další dvě chodby a jedny schody a byli u kanceláře ředitele.

"Harry Potter s doprovodem," ohlásil velitel dveřím. Ty se tiše otevřely. Harry se i se svým "doprovodem" vměstnal do malé místnůstky s leštěným dřevěným stolem, pohodlným koženým křeslem, skříní na tekuté laskominy a Chvalopýrem Kadeřkou, ředitelem Azkabanu. Jestli ten muž někoho připomínal, tak Červíčka, rozhodl se Harry, když viděl jeho nervózní tlustou tvář a řídké chomáčky vlasů.

"Pane Pottere, jaká čest," vstal tlouštík, aby si s Harrym mohl potřást rukou. Servilně se přitom usmíval. "Byl jsem obeznámen s vaší návštěvou. Vše je přichystáno. Zbývá už jen vyzvednout věc, pro kterou jste si přišel. Tito pánové vám poskytnou doprovod. Přesvědčíte se, že stav věci odpovídá vašim požadavků a pak dokončíme všechny formality," lačně na Harryho zíral Kadeřka.

Harry neměl nic, proti čemu by něco namítal. Všechno se zdálo jít hladce a takjednoduše! Na schodech dolů ucítil, jak se mu rozehřál srpec v kapse u kalhot. Cosi se v něm uvolnilo. Teď věděl, na čem je. Je to past. Se svou hůlkou se může na nějakou dobu zřejmě rozloučit. Jakmile najde Snapea, musí pěkně rychle zmizet. Co ti mozkomoři? Patrona bez hůlky nikdy nezkoušel a risk se zdál být velký. I když to byl celý tenhle podnik, že?

Pak si však uvědomil jednu věc. Muž, který měl jeho hůlku, šel pořád s nimi. Nenechal ji v ředitelně. Takže proběhla lehká úprava plánů.

Vešli do vykachlíkované chodby zalité nepříjemně ostrým bílým světlem. Harry se zvědavě rozhlížel po bytelných kovaných dveřích každé cely. Teď už by Sirius neutekl, vylepšili to tu, blesklo mu hlavou. Skupinka se zastavila u cely číslo 799. Velitel přiložil dlaň na malou kovou plošku místo zámku. Bystrozorové zvedli hůlky do střehu a dveře se otevřely.

"Prosím," ustoupil od dveří bystrozor a pozvedl hůlku. Přímo Harryho směrem.

"Příkazy," dodal téměř omluvně.

"Já to chápu," usmál se mile Harry. Tuhá těla zaduněla o podlahu. Teď měl Harry výhled přímo do cely. Srdce se mu prudce roztepalo. Zavedli ho k té správné cele. Ta hromada černých hadrů na pryčně naproti dveřím byl nepochybně vyzáblý, špinavý a apatický Severus Snape. Nepochybně je to muselo hrozně bavit, že by ho zavřeli právě k němu.

"Hádej, kdo si pro tebe přišel," překročil jednoho omráčeného bystrozora Harry. Při zvuku jeho hlasu sebou hromádka trhla. Obrátily se k němu nevěřícné černé oči.

"Říkal jsem si, kdy s tím mučením začnou," zasípal muž tiše. Harry se cítil, jako by mu zamrzl obličej. Vztek se vrátil. Zuřivý a vražedný. Chtěl krev za zradu. Odplatu za bolest.

Ne hned, ne hned...nejdřív musíme pryč, zhluboka se třikrát nadechl.

"Buď zticha a vylez z té cely. Odcházíme," sykl. Neodvážil se ani hlasitěji mluvit. Jeho magie vířila těsně pod povrchem připravená vzít si svou pomstu. Musel je odsud oba dostat co nejrychleji a nějak přitom ten vztek vybít. Přivolal si od petrifikovaného strážce hůlku.

Snape se pomalu svezl z lůžka. Očividně se ke svému "zachránci" nechtěl vůbec přibližovat. Ostražitě sledoval každý Harryho pohyb.

"Dělej, nebo vyletíš do povětří i s tou celou!" štěkl na něj Harry. Ve dveřích Snapea hrubě popadl za rameno a smýkl s ním do chodby. Snape zastavil zády o protější stěny a málem mu to vyrazilo dech. Byl nejvyšší čas.

"BOMBARDA!" vrhl Harry všechnu nahromaděnou energii proti protější zdi a malému okýnku, co v ní bylo. Celá budova se otřásla snad až do základů. Rozeřvaly se alarmy s ohlušující silou.

Cela už neexistovala a s ní se sesypal celý prostředek východní zdi vězení. Harry se nestaral o to, co vězni v celách. Aspoň budou mít strážci koho chytat a je nechají na pokoji. Než protáhl zkoprnělého a smrtelně bílého Snapea zbytky cely, mozkomoři byli téměř u nich. Jenže Harry teď měl na míle daleko k nějaké šťastné vzpomínce. Hůlkou vyšvihl proti mozkomorům kouzlo, které jej signifikovalo jako bystrozora. Zaváhali, zmatení. To stačilo.

Protipřemisťovací ochrany Azkabanu znal Harry nazpaměť. Nastudoval si je v archivu o polední pauze. Dva kilometry od ostrova sahala protipřemisťovací bariéra s jedinou výjimkou těsně před branami v prostoru dva krát dva metry. Ovšem pro přenášedla to jaksi neplatilo. Nebyly peníze, takže protipřenášecí ochrany byly naplánované až za dva roky. Do té doby se dozorci snažili o to, aby se dovnitř předně žádné přenášedlo nedostalo.

"Accio schránka!" zvolal. Soustředění na kouzla jej uklidňovalo.

Mozkomoři bezradně kroužili nad místem a čekali na příkazy. Harry se ušklíbl. Po válce je ministerstvo vzalo na milost, ale kdyby bez přímého rozkazu zaútočili na bystrozora, čekala by je okamžitá exekuce. Harry sice netušil, co si pod tím má představit, ale i mozkomor musí jít zlikvidovat.

Stříbřitá kulička staniolu mu vlétla do dlaně. Rychlé rozpečeťovací kouzlo a kulička se rozbalila a odhalila píchlý mudlovský míč.

"Chyť se," nařídil Snapeovi. Tentokrát muž zareagoval rychle. Harry uvolnil přenášedlo a svět kolem nich se rozmazal a roztočil ve zběsilém víru. Dopadli doprostřed pole téměř na opačném konci Británie. Harry nelenil, rozhodil kolem sebe síť matoucích kouzel a drapl Snapea za paži.

"Budeme se přemisťovat," upozornil ho a prázdným polem se rozlehlo hlasité prásk. Objevili se uprostřed lesa. Další matoucí kouzla. Další přemístění.

Sklep plný harampádí...

Mudlovská periferie...

Pole...

Nádraží...

Veřejné záchodky...

...Zahrada. Tady už Harry kouzla neprováděl. Byli doma.

"Vítej v Godrikově dole," ušklíbl se na Snapea. Ten namáhavě dýchal. Pro jeho zesláblé tělo představovala série přemístění silnou zátěž. Popravdě zíral na Harryho s hrůzou, kterou jen těžce maskoval. Sotva mohl, vyškubl se jeho doteku a působil dojmem, že by nejraději utekl. Pohled mu zatěkal z Harryho tváře na jeho hůlku.

"Nevypadáš moc šťastně, že jsi z Azkabanu venku," zabodl do něj Harry zelený pohled. Už se cítil klidně a vyrovnaně. Ta detonace v Azkabanu mu opravdu prospěla. Dokázal si připustit, že má u sebe doma Severuse Snapea, aniž by viděl rudě. Rozhodně pokrok.

Snape se neměl k odpovědi, ale Harry se o to v tuhle chvíli nestaral. Vytáhl z kapsy srpec a s nervozitou sledoval vyražené datum. Lichá čísla na místě dnů a měsíců. Potichu zaklel. Jestli bude muset jít do Azakabanu ještě pro Hermionu a Rona, bude to vážně otrava. Hlavně, aby se jim nic nestalo.

"Budeš tam stát jako solný sloup pořád?" štěkl najednou zase popuzeně na Snapea.

"Třeba čekám na nějaké vysvětlení," odsekl mu muž podobným tónem.

"Leda za odměnu," ušklíbl se Harry. Severusův pohled se nebezpečně přiostřil. Na, teď už zřejmě bývalého, bystrozora to neudělalo žádný dojem.

"Ukážu ti dům. Je v rekonstrukci, ale bude nám muset stačit na nějakou dobu. Je celý chráněný Fideliem - mimo jiné," řekl Harry už klidněji. Snape opravdu nevypadal v nejlepší kondici. Vychrtlý, ještě bledší než normálně, s temnými kruhy pod očima a jeho vlasy už dávno vzdaly volání po umytí. Hábit měl špinavý a rozhodně nijak vábně nevoněl.

Dům byl nevelký, ale pro dva lidi prostorný víc než dost. Ze zahrady vešli přes verandu do chodby, která oddělovala kuchyň a obývací pokoj, který Harry předělal na ložnici. Dál v chodbě byla koupelna, záchod a schody do patra. Bývala tam ložnice, pokoj pro hosty a pokoj, který měl být zřejmě původně dětský. Nahoru nechodil Harry rád. Střechu, která se lety v jednom místě propadla, sice opravil, ale horní patro neslo stále známky života jeho rodičů - nábytek, zaprášené polštáře, zrcadlo... Ne, nechtěl tam chodit. Svíral ho přitom strašně divný pocit.

"Jdu udělat něco k jídlu. Zatím bys se sebou mohl něco udělat," pokynul Sbapeovi směrem ke koupelně. Viděl, že lektvarista jen na poslední chvíli zadusil nějakou jistě peprnou poznámku, ale asi se taky těšil na teplou vodu. Alespoň za sebou práskl dveřmi.

Harry nejdřív zamýšlel udělat jen něco lehkého. Třeba vajíčka. Jenže měl ukrutný hlad a Snape taky potřeboval přibrat. Když mu zmizel z očí, dokázal si to muž i připustit. Dokonce měl i dojem, že toho zrádce zvládá u sebe velmi dobře. Jenže ten klid bude jen do té doby, než Severus otevře pusu a začne něco kritizovat. Měl bych tenhle dům stabilizovat co nejdřív, nebo na nás spadne, jestli se neudržím, přemítal, zatímco krájel maso a zeleninu. V hrnci vesele bublala rýže. Harry podstoupil opravdu oběti, když po škole strávil měsíc v Doupěti a dovolil paní Weasleyové, aby ho naučila aspoň trochu vařit a starat se dům. Jak se to teď hodilo! A stálo to za blaho paní Weasleyové, která se v tom opravdu vyžila.

Z vůně jídla se mu sbíhaly sliny. Měl skoro dovařeno, když se Severus objevil v kuchyni. Vlasy měl ještě mokré. S oblečením nemohl nic udělat, ale rozhodně už vypadal jako člověk.

"Jídlo bude za deset minut," broukl Harry. Snape se obezřetně posadil na vratkou židli. Mlčel a sledoval. V horké vodě přemýšlel nad tímhle Harry Potterem, kterého neznal. Nad ohromujícími ukázkami moci. Nevyrovnanými náladami - ne že by jako teenager byl zrovna klidný, ale u adolescentů se to tak nějak předpokládá. A tím, proč pro něj rozbořil půlku Azkabanu. Věděl, že jeho vzpomínky zabavilo ministerstvo. Takže Potter nemohl vědět, co bylo. To jídlo, co vařil, vonělo opravdu dobře. Po vězeňské stravě by vonělo dobře snad cokoliv. Snape si nehodlal upřít možnost pořádně se najíst.

Proč pro něj přišel? Severus Snape nevěřil na sentiment ani na... věci, které se mezi nimi staly. Nebo možní přesněji řečeno - nestaly. Pak jako jediný důvod viděl pomstu. Ale jaký druh? Co by mohlo být horšího, než roky klíčícího šílenství Azkabanu? Kdyby se mu chtěl Potter mstít, proč by si s tím dával takovou námahu? Umučit by ho mohl i v cele a jeho tělo tam nechat. Ne, Severus neměl ani to nejmenší vodítko a to děsilo. Měsíce prožívání svých nejhorších nočních můr jej otupilo a vysílilo. Nitrobrana na určitém stupni už prostě proti mozkomorům nefungovala.

Pottera v té cele poznal jenom po hlase. Nikdy by nevěřil, že dokáže vyhodit polovinu Azkabanu do povětří. To dokázal jen Voldemort...

Severus Snape ostražitě zíral na záda v uprášeném hábitu a na mladíka, který právě ochutnával jídlo, jestli už je hotové. Jedna vzpomínka dotírala na jeho mysl. Musel ji pohřbít a zabezpečit tak hluboko, aby ji z něj ani veritasérum nevytáhlo. Sám ani nevěděl, jak se mu to vlastně povedlo. Jen věděl, že tuvzpomínku směl vědět jediný člověk, kterému ji nedokázal předat. Nedovolil si na ni myslet, nedovolit si vůbec uvažovat o její existenci. Zklamal Brumbála i Harryho Pottera. A uvědomil si, proč cítí nevysvětlitelnou hrůzu z muže před sebou. Bolesti se naučil neděsit se, pouze bát a vyhýbat. Za smrt se modlil už měsíce. Ale jen za vlastní. Co se nepovedlo veritaséru, to vytáhli na povrch mozkomorové.

Ten mladý muž před ním už dávno neměl žít. Jestliže přežil, znamenalo to jediné...

Když o stůl klapl talíř s jídlem, skoro nadskočil.

"Dobrou chuť," překvapil ho Harry v podstatě příjemným přáním. Opravdu to neskutečně vonělo.

Ať zítřek přinese cokoliv...teď se aspoň pořádně najím, umanul si Snape. Kdoví, co si Potter vymyslel a s čím vytasí. Třeba je to první a poslední jídlo na kdoví jak dlouho. Jedli v napjatém tichu.

Harry se snažil nevnímat Snapea na proti sobě. Jako by to šlo. Cítil emoce, jak se v něm znovu bouří. Ještě že seděl a jedl, protože ho přepadla strašlivá únava. Zpětně cítil nevíru, že se všechno povedlo. Bylo to...snové. Nikdy ještě netestoval svou sílu do takových extrémů.

To, co jsi udělal, se povedlo snad jedině Voldemortovi, napověděl mu vnitřní hlásek. Vnitřně se zamračil. Byla to pravda. Věděl, že od Bitvy o Bradavice, jak tisk nazval poslední střetnutí s žijícím psychopatem, sílí. A také že jeho psychika se začíná povážlivě naklánět nad propast. Navštěvoval dokonce terapeutku. Ta to pokládala za následky traumat, kterými prošel a učila ho, jak lépe reagovat na stresové situace. Samozřejmě nemohla tušit pravou příčinu. Občas její metody nesly kážený výsledek. Jenže Snape...

Snape. O tom to celé teď bylo. To jídlo muselo neodvratně skončit. A pak tam seděli a zírali na sebe. Uprchlý vězeň a zběhlý bystrozor s podobnými výrazy i pocity v očích. S jídlem v žaludku se Harry cítil už o dost lépe. Teď už chtěl jen spát. Jenže spát ve Snapeově přítomnosti? To se mu příčilo. Věděl, že muž nemá hůlku. Nemůže opustit dům ani jej vážně ohrozit. Přesto musel Harry vynaložit dost úsilí na to, aby se vyhnul tomu vražednému, gradujícímu vzteku. Ten dům by na ně totiž doopravdy strhnul. Svářelo se v něm tolik protichůdných emocí! Navzdory nenávisti k tomu muži, kterou pociťoval každý den poslední dva roky, s ním teď jednal civilně. Na racionální úrovni pochopil, co se stalo. Nebo spíš chápat začínal. Ale velká část jeho samotného chtěla, aby Cruciatus bylo to nejmírnější, co toho zrádce potká. Věděl, že teď ho drží jen fakt, že jakékoliv mučení se mu příčilo tak, že zatím ani sebevětší vztek nestačil, aby se k tomu přiměl. To a pomyšlení, co by dělali Ron a Hermiona, kdyby to zjistili. Snape mu vzal skoro všechno. Nepřipraví ho o nejlepší přátele.

Snape už už chtěl něco kousavého pronést. Pak se mu vybavila detonace v Azkabanu a rozhodl se mlčet. Prostě jen v napětí čekal, s čím na něj Potter přijde. Ten kupodivu čekal na to samé. Patová situace.

Pak Harryho něco napadlo. Výborný nápad. Z jeho výrazu temného potěšení Severusovi naskočila husí kůže. Zarachotily židle padající na podlahu. Bývalý vězeň se pokusil prchnout od stolu. Bláhové, kam by utíkal? Nevěděl, co chrání dům. Bez hůlky byl bezmocný.

Musel to alespoň zkusit.

Harry zareagoval rychleji, než si uvědomil, co má Severus v plánu. Vlečné kouzlo muže zachytilo a prudce jím smýklo na podlahu před bystrozorem. Harry raději nepřemýšlel nad tím, proč se mu Snape v té poloze tak líbí.

"Žádné utíkání," ušklíbl se. "Tentokrát ne, Snape. Myslím, že trochu bolesti přežiješ," chytil muže za vlasy a hrubě mu zaklonil hlavu. Severus se ho pokusil udeřit, ale Harry ho od sebe znechuceně odkopl. Severus spadl tvrdě na záda a rozkašlal se, jak se snažil popadnout dech.

"Rego stigmatis!" švihl hůlkou Harry, jako by roztáčel laso. Bývalý učitel vytřeštil oči a přidušeně vykřikl, když se mu kouzlo omotalo kolem krku. Harry se zájmem pozoroval, jak Severus zatíná zuby, aby nevykřikl bolestí, když mu kletba vypálila obojek ve formě připomínající šlahouny divoké růže, jen bez květů. Středem se ladně propletl had a zakousl se do vlastního ocasu. Tím bylo kouzlo dokončeno. Ta forma bystrozora překvapila. Kletbu znal doteď jen teoreticky. Sloužila k transportu nejnebezpečnějších vězňů a k tomu samozřejmě nikdo nováčky nepustil.

S temným uspokojením sledoval, jak si Snape opatrně sahá na hrdlo. Černé oči střelily nahoru k Harrymu. Nenávist v nich překonala všechny pohledy, které mu kdy Snape věnoval. Hraničila s vraždou.

"Neber si to tak osobně. Takhle se nám podaří přežít. Hlavně tobě," ušklíbl se Potter. Zřejmě to byla pro Snapea poslední kapka.

"Ty jeden zatracený bastarde! Co si o sobě vůbec myslíš-" zařval a vyhrabal se na nohy.

"Přestaň," zatrylkoval Harry. Snape k jeho úlevě okamžitě přišel o hlas a zamrzl uprostřed pohybu.

"O tom, kdo tu je větší bastard bychom se sice mohli pohádat, ale nemám zájem. Nedlužím ti žádné vysvětlení," ochladl Harrymu hlas i pohled. Sledoval napětí Snapeaova těla. Muž ho chtěl napadnout, věděl to. Zadržovalo ho jen kouzlo. Harry moc dobře věděl, jaký je to nechutný pocit, chtít bojovat, ale nemít jak. Vzpomínal si až moc dobře na jistý večer na Astronomické věži v Bradavicích. Nemohl křičet. nemohl bojovat. Musel se jen trpně dívat. Ať si to Snape teď užije.

"Jdu spát. Ty budeš taky. Nějak ti nevěřím dost na to, abych tě tu nechal jen tak potulovat. Neodejdeš z domu ani z dolního patra," nařídil. Stůl přeměnil na postel s pokrývkou.

"Myslím, že ti tu nic podstatného chybět nebude. A jestli si ceníš svého života, tak až tě uvolním, zapadneš do postele a budeš dělat, že tu vůbec nejsi. Ber to jako poctivé varování. Uvolňuji tě."

Harryho opravdu zajímalo, co Snape udělá. Byl sinalý vzteky, ale bez jediného slova se otočil a demonstrativně si sedl na postel, aniž by se víckrát na bystrozora podíval. Potter si uvnitř oddechl. Cítil se čím dál unavenější. Točila se mu hlava. Nechal Snapea v kuchyni a zamknul se v koupelně. Napustil vanu horkou vodou a s úlevou se tam složil. Voda uvolňovala strnulé svaly a odplavovala napětí. Na chvíli se ponořil úplně celý. Pod hladinou panovalo úžasný klid. Škoda že musel hlavu za chvíli zase vystrčit.

Zavřel oči a složil hlavu na okraj vany. Bily se v něm protichůdné pocity. Přinutil Snapea hrát podle jeho pravidel, ponížil ho, fyzicky ho napadl nehledě na to, že si ten umaštěnec začal. Jedna jeho část vrněla blahem. Za druhá zírala v šoku na to, čeho byl schopný. Proč to všechno dopadlo takhle? Proč ho Severus zradil? Harry si mohl stokrát zakazovat myslet na prázdniny mezi pátým a šestým ročníkem v Bradavicích. Žhnuly mu v paměti v nehasnoucí intenzitou a dováděly ho k šílenství.

Tenkrát to byl jiný svět. Není možné, aby se z těch událostí staly současné. Před pravdou rezignoval už téměř před rokem. Tušil, z čeho pramení potřeba Snapea týrat, ponížit a nakonec zabít. Snape nezradil jen jeho. Nenávist se Harrymu po Brumbálově smrti vpálila do duše jako nesmazatelný cejch. Když dokázal nějakým zázrakem porazit Voldemorta, nenávist otevřela cestu a stala se prostředkem sílícího spojení s tím, co se Harrymu zjevovalo v nejčernějších nočních můrách.

Snape to musí vědět, přemítal Harry. Proto se bál tak, že to na mě bylo dokonce i poznat? Jestli to tak je, tak nesmí promluvit. Jestli ho pustím, pokusí se něco udělat. A to nedovolím. Nikdy.

**********************************
Autorská poznámka: Zjistila jsem, že mám potřebu se k tomuhle cyklu vyjadřovat bokem, mimo samotný děj. Hodně věcí jsem v něm nechala jen naznačených, abyste měli opravdu hodně prostoru pro fantazii:-) Taky jsem chtěla, aby měl děj opravdu spád, takže jsem se možná zaobírala detaily ještě méně, než je u mě obvyklé.

Myslím, že každý z vás uhodl, co způsobuje tak protichůdné pochody v Harrym. Ale ať už je vzteklejší sebevíc, zatím by nedokázal nikoho chladnokrevně popravit ani mučit. Navíc - určitě jste si všimli, že minulost mezi ním a Snapem vypadá, že proběhla trochu jinak než v kánonu. Co se mezi nimi stalo? S tím vás ještě chvíli budu trápit. Ke konci cyklu dostanete malou ochutnávku. V průběhu děje jsou, myslím, v každé kapitole vsuvky, které trochu víc osvětlují minulost.

Mohlo by se zdát, že Severus se podvolil nějak moc rychle. Z mého pohledu to ale má smysl. Popravdě si teď není jistý absolutně ničím, hlavně ne vlastním krkem. Navíc je to velmi inteligentní kouzelník, který si spočítá, že je lepší mlčet a sklonit hlavu. Mám obecně sklony dělat z něj hrozného romantického měkotu. To ze všech postav - všichni si nakonec rozumí a jsou jedna veliá, šťastná rodina. Ve skutečném životě to tak ale nechodí a proto se snažím nepromítat tohle svoje vnitřní přání tak moc do svých povídek. S každou další se mi to daří o trochu lépe. Když si teď přečtu po sobě třeba takové Lekce tajů nejvyšších, kazí se mu sladkostí zuby a blednu hrůzou nad naivitou děje. A přitom je to tady na blogu jeden z nejčtenějších cyklů.

Nějak se tenhle cyklus zatím řadí mezi moje nejoblíbenější. Mám opravdu ráda schizofrenní postavy. Představují úžasný materiál. Já jsem se z něj opravdu pokusila vyždímat maximum! xD

3
Severus seděl na posteli a opatrně osahával obojek, který mu Potter surově vpálil do kůže. Vířil v něm tak vražedný vztek, jaký nezažil už roky. Potter ho ocejchoval. Stejně nechutně jako Voldemort svým znamením zla. Hněvem prosvítal strach. Potterův výraz, když se rozhodl, jej přinutil k pokusu o útěk. Ten výraz vídal dost často. Nikdy by nehádal, že jej jednou uvidí na Harryho tváři.

Bál se. Poprvé od svého uvěznění se opravdu bál o svůj život a nejen ten. Cena za jeho selhání může být katastrofická. Temný pán se vrátí. On se vrátí. A bude mít tvář hrdiny kouzelnického světa. Viděl to v Harrym. Je nalomený, psychicky nevyrovnaný. Neváhal použít zotročující kouzlo. To by ten mladík, kterého Severus tehdy tak zranil, nikdy neudělal.

Nakolik je to jeho vina? Nedokázal předat důležité informace. Možná...možná ani tak úplně nechtěl. Jeho slabost a hloupost ho nechaly upadnout do bystrozorské léčky při pokusu o předání informací Fénixovu řádu. Pak to prasklo celé. Musel vypovídat pod veritasérem. Přiznat všechno. Tenkrát byl nejblíž zešílení za celý svůj život. Když pomocí nitrobrany znásilňoval nejskrytější hlubiny své mysli, aby ukryly, schovaly a zabezpečily to hrozné tajemství. Všechno ostatní dal všanc, jen aby ochránil jedinou vzácnou informaci. Jedinou vzácnou osobu. Samozřejmě musel přiznat svou úlohu v celé válce. A ta se donesla k Pánu zla. Tenkrát Severuse zachránily jen zdi Azkabanu. Voldemort nepochybně čekal na to, až vyhraje válku. Pak by si zrádce vychutnal.

Jenže ho Potter zabil. Doneslo se to až do vězení a proniklo to k Severusovu vědomí i skrze černé mraky, které jej dusily. Mozkomorové si ho oblíbili. Nejspíš je bavilo lámat jeho snahu o nitrobranu. Vysávat zatoulané šťastné myšlenky a postupně odhalovat to, co skryl před veritasérem. Dařilo se jim znamenitě. Až najednou Severus prostě otupěl. Mrtvé Lilyino tělo už jej ve snech neděsilo. Hleděl na ně bez toho, aniž by si uvědomoval, co to je. Už se neproklínal, když znovu a znovu spěchal za Temným pánem vyzradit věštbu. Nechtělo se mu zvracet, když kvůli udržení role mučil a vraždil. Zbyla jediná myšlenka, která z něj ždímala zoufalé emoce. Až v sobě nakonec kvůli vlastní příčetnosti zabil i tenhle poslední kousek citu.

A teď je tady, podruhé ocejchovaný.

Trvalo to snad hodiny, než Potter vylezl z koupelny. Podle skřípění schodů bylo znát, že přespí v patře. Severus byl za tuto drobnou útěchu vděčný. Chtěl odsud pryč. Nejlépe do Austrálie nebo na Severní pól. Místo toho měl na krku otrocký obojek a ulehl na postel v domě člověka, který měl všechny důvody k tomu mu opravdu ublížit.

Co může teď dělat? Co chce dělat Potter? Severus věděl, o co by se měl pokusit. Dlužil to Albusovi. Nedokázal splnil jeho poslední přání, ale může to ještě napravit. Stačí najít cestu, jak...

Dotknul se hladkosti vypáleného cejchu na hrdle. Dodalo mu to dost hněvu a pocitu ponížení, že tu myšlenku dokončil.

Stačí Harryho Pottera zabít.

Zkousl to myšlenku a převaloval ji ze strany na stranu. Tolik let toho spratka chránil. Nechal ho, aby se mu jako tříska zadřel pod kůži. Tenkrát, když vyslechl Albuse, měl pocit, že to nemůže přežít s nedotčenou příčetností. Oddaloval odhalení pravdy Potterovi jak to jen šlo a pak ho chytili.

Nezbývá mu nic jiného. Svůj život věnoval zničení Temného pána za život Lily. Osud je opravdu zvrácený, když učinil Harryho tak vnitřně podobného matce. Nedokázal zachránit svou jedinou milovanou přítelkyni. Proč vlastně čekal, že uspěje s jejím synem? Už všechno prohrál. Kdyby Pottera zabil, co bude pak? Útěk? Nebo by měl obrátit hůlku proti sobě? Vydat se ministerstvu a škodolibě jim říct, co udělal, aby si mohl pak vychutnat Mozkomorův polibek?

Za tohle všechno zaplatíš v pekle, slíbil si. Moc mu to neulevilo. Ani temné sny, které následovaly poté, co upadl do mělkého spánku.

Ranní slunce svítící do okna Harryho probudilo. Mladý muž se slastně protáhl. Magické vyčerpání ho uvrhlo do tak hlubokého spánku, že jej netrápily ani sny. Zřetelně se upamatoval na své rozhodnutí z předchozího dne. Nikdy nenechá Snapea odejít a nikdy ho nenechá, aby někomu prozradil to tajemství. Nikdy.

Dneska musí objevit, co se stalo Ronovi a Hermioně. Vytáhl z kapsy džínů svrček. Na místě dnů a let byla sudá čísla. Na místě měsíců lichá.

Hermiona je v bezpečí, oddechl si Harry. To znamenalo výlet na Grimmauldovo náměstí. Snapea tu zatím nechá. Z Grimmauldova náměstí by taky mohl vzít nějaké jídlo, Krátura tam vybavil spíž snad na deset let dopředu, zatímco v Godrikově dole měli jídla sotva na dva dny.

Vešel do kuchyně až poté, co se psychicky připravil na Snapea. Muž tam nebyl. Harry se na chvíli lekl, než si uvědomil, že slyší téct vodu v koupelně. Přeměnil zatím postel zpět v židli a stůl. K snídani zvolil vajíčka, která zavrhl k večeři. Než Snape vylezl, měl je dokonce už naservírované. Ani jeden nepromluvil na toho druhého. Snape dělal, že Harryho vůbec nebere na vědomí Harry tomu byl rád. Snape aspoň mlčel.

Harry nechal talíře a pánvičku, aby se ve dřezu drhly a odešel do koupelny. Po ranní hygieně na sebe seslal maskovací kouzlo. Vlasy mu zesvětlaly do slámové barvy, oči zmodraly, obličej i tělo se zakulatily. Jen ta protivná jizva zůstala. To už ale Harry vychytal. Z toaletní skříňky vytáhl mudlovský make-up a zkušeně jizvu skryl. Nasadil si falešné brýle a byl hotový. Ušklíbl se na sebe do zrcadla. Brýle mu nescházely. Aby mohl pracovat u bystrozorů, musel na magický zákrok, který mu vylepšil vidění. Tomuhle obličeji ale přidávaly na neškodnosti. Když se vrátil do kuchyně, Snape sebou trhl, protože se leknul. Harry se s ním nezdržoval, prostě se přemístil.

Objevil se v předsíni Grimmauldova náměstí. Bylo tam naprosté ticho. Harry kolem sebe automaticky nahodil štítové kouzlo.

"Kráturo," pronesl tiše. Lupnutí skřítkova přemístění znělo v tichém domě jako burácení hromu.

"Pane Harry, už tu na vás čeká," ukláněl se Krátura. "Dá si pán Harry něco k pití?"

"Hermiona, Kráturo?" ujistil se bystrozor. Skřítek horlivě zakýval hlavou, až mu uši zapleskaly.

"Udělej mi prosím kávu. A nabal mi jídlo tak na dva týdny," řekl mu Potter. Prošel do kuchyně. Ze srdce mu spadl kámen, když tam uviděl za stolem sedět Hermionu. Sotva ho žena uviděla, vyskočila a padla mu kolem krku.

"Díky bohu, že jsi v pořádku, Harry! Je to úplně přesně tak, jak jsme mysleli, podívej se sám!" uvítala ho rozčileně a hned mu vrazila do náruče čerstvého Denního věštce.

HRDINA KOUZELNICKÉHO SVĚTA NEZVĚSTNÝ! UNESEN SMRTIJEDEM?! hlásaly rudě vytištěné titulky a pod nimi byla Harryho fotka - a hned vedle něja Snapeova! Muž ji rychle přelétl očima text článku.

Ministerstvo kouzel uvolnilo včera ve večerních hodinách šokující a strašlivou zprávu, že Harry Potter, chlapec-který-zvítězil, v součastnosti chránící naši společnost v řadách bystrozorů, zmizel! Naposledy byl viděn při odchodu z práce, odkud se přemístil. Od té doby o něm nejsou žádné zprávy. Ministerstvo i bystrozorové jsou na nohou a neúnavně po hrdinovi kouzelnického světa pátrají. Ke zděšení kouzelnické společnosti spojují jeho zmizení s útěkem nebezpečného smrtijeda Severuse Snapea, vraha Albuse Brumbála a zavilého přívržence Toho, jehož nesmíme jmenovat!

Ministerstvo přislíbilo brzy detailnější vyjádření k celému případu. Zatím důrazně a úpěnlivě vyzývá obyvatele Británie - pokud někdo zahlédne Harryho Pottera nebo Severuse Snapea, aby okamžitě uvědomil oddělení bystrozorů. Zároveň ředitel oddělení varuje: "Nepokoušejte se zadržet Snapea sami, je to nebezpečný a zákeřný vrah! Uvědomte nás!"

Je možné, že by se Harry Potter dokázal osvobodit. Bystrozorský úřad proto zveřejnil ještě jednu informaci - nejobvyklejší podobu, kterou Harry Potter používá k maskování. Může vypadat jako mladý muž při těle, blond vlasy, modré oči, zamaskovaná slavná jizva. Tento pro bystrozory bezprecedentní krok je veden pouze zájmem o blaho našeho hrdiny, proto vyzýváme i my všechny kouzelníky a čarodějky, mějte oči otevřené!

Více informací v mimořádném večerním vydání věnovaném nejnovějším zprávám o Harry Potterovi s přílohou o jeho bystrozorské kariéře!

Harrymu se chtělo zvracet odporem.

"Krásně vymyšlené. Uvědomte nás! No jistě. Kruci! Tohle kouzlo můžu pustit k vodě, musím se naučit jiné maskování," zaklel. Dopadl rozčileně na židli a vděčně přijal od Krátury hrnek vonící kávy.

"To je ten nejmenší problém, Harry. Rychle mi řekni, povedlo se ti to?" naléhala Hermiona. Potter stroze kývl.

"Je v bezpečí. Teď mi řekni, co ty a co je s Ronem."

"Sotva jsi se vypravil do Azkabanu, už u nás zvonil Dawlish a Hořepka. Měli oficiální příkaz k předvedení k výslechu. Rozdělili nás hned po příchodu na oddělení. Očividně si nebyli jistí, co vím, protože se to snažili nejdřív uhrát na to, že tě někdo unesl - podobná historka jako ta v novinách. Neustále se snažili ze mě vytáhnout všechny místa, kde bys mohl být. A taky mi podezřele vytrvale vnucovali čaj. Nakonec mě suspendovali a doporučili mi neopouštět byt. Prý co kdybych byla také v ohrožení, pche! Z domu jsem se hned přemístila sem. Můj a Ronův byt sledují, někdo za mnou šel už od ministerstva." Hermiona mluvila klidně a rozhodně, ale Harry věděl, že je to jen fasáda. Bystrozorka měla obavy o Rona. Vyslýchali ho už opravdu dlouho.

"Není to tu pro tebe bezpečné, Harry. Nejlepší by bylo, kdybys vzal Snapea a utekl s ním do zahraničí. Ronovi věřím, ale..." Hermiona umlkla, protože myšlenku nechtěla dokončit.

"Neblázni, Herm. Co bych tam s ním sám dělal? Musíme vymyslet, jak tohle vyřešit tak, aby se z nás nestali věční uprchlíci. To přece nechceš, že ne?" naklonil se k ní černovlasý muž a vzal ženiny ruce do svých. Hermiona urputně zavrtěla hlavou.

"Nemyslela jsem napořád. Na nezbytně dlouhou dobu můžete vycestovat do Norska. S tím nemá Británie uzavřenou smlouvu o vydávání hledaných osob. Budete tam moct alespoň vyjít na ulici, aniž by vás někdo udal."

"Zvážím to, ale myslím si, že musíme zareagovat rychle. Přitom musíme využít tu historku, co rozšířilo Ministerstvo. Vsadím se, že touhle dobou už se jim tam hromadí sovy, které tvrdí, že mě někdo viděl. Budou muset všechno prošetřit a určitě už proklínají toho, koho to napadlo. Přemýšlej, Hermiono. Do jakého příběhu by seděl můj únos, Snapeův útěk, obchod s azkabanskými vězni a to, že se mě Ministerstvo snaží prohlásit nezvěstným?" Harry se ušklíbl, protože se mu ten příběh začal v hlavě formovat. Hermiona nezklamala, okamžitě vychrlila nápad.

"Zachytil jsi nějaké klepy na oddělení. Vypravil ses do Azakabanu na nečekanou a nepředepsanou inspekci, abys zjistil, jestli sedí papíry a skutečný stav věznů. Vpadl jsi zrovna do předávání Snapea. Strhla se bitka. Omráčili tě a když ses probral, byl jsi v zajetí někde na neznámém místě. Snape ti pomohl utéct a řekl ti o utajených důkazech, takže po tobě jde ministerstvo." Hermiona se zamyslela. "Nezní to moc lacině?" zapochybovala.

"Zní to tak, že obyčejným lidem potečou slzy dojetí a zároveň budou chtít Popletalovu hlavu," ujistil ji Harry.

"Jenže co ta smlouva s Popletalem? Ta nám to trochu komplikuje, Harry," zamračila se bystrozorka. "Za prvé to dementuje tu historku a dělá z tebe místo oběti aktivního účastníka. A taky ses v ní zavázal, že vešekerý tvůj kontakt s médii bude řídit Popletal."

"Tak to abychom zneškodnili smlouvu, ne?" mrkl na ni vesele Harry. "Na ministerstvo už jsme se přece vloupávali."

"Ale teď to nebude tak jednodu-" Hermionu přerušilo strašlivé kvílení portrétů v hlavní hale.

"Fidelius padl!" vykřikla Hermiona.

"Běž!" křikli na sebe navzájem. Žena se přemístila ihned. Ozval se zvuk vyražených dveří.

"Kráturo, se mnou!" houkl Harry. Okamžitě se objevil skřítek s pořádným rancem a chytil se ho. Místem, odkud se rychle přemístili prolétlo omačovací kouzlo jen o zlomek vteřiny později.

Do kuchyně v Godrikově dole vypadl tak rychle, že upadl a pořádně se praštil do hlavy.

"Je pán Harry v pořádku?" skřípl poplašeně Krátura. "Krátura hned sežene led," přislíbil. Harry si s bolestným úšklebkem sedl. Nechal ze sebe zmizet maskovací kouzlo a vratce vstal. Ta rána byla opravdu silná. Skřítek se bleskově vrátil s utěrkou napěchovanou ledem.

"Díky, Kráturo," přijal ji muž a vděčně si ji přitiskl k temeni. Nikde neviděl Snapea. Zatrnulo v něm. Mohl muž najít způsob, jak utéct? Ne, bez hůlky nemohl, o tom byl Harry přesvědčen. Tak kde je?

"Snape," zavolal do prostoru. Bez odpovědi. Zamračil se. Severus musel zůstat v přízemí. Nakonec, proč by ho musel hledat sám.

"Kráturo, tohle je teď nový dům. Je chráněný kouzly. Až do odvolání ho neopouštěj. A je tu taky Severus Snape. Někde se zašil, najdi ho a doveď sem," poručil horlivě kývajícímu skřítkoví. Krátura se hluboce uklonil a zmizel splnit příkaz. Netrvalo to vůbec dlouho. Skřítek se přemístil zpět s bezvládným tělem v závěsu.

"Krátura našel pana Snapea. Ležel pod schody. Měl u sebe i hůlku," podal svému pánu štíhlý proutek. V Harrym zatrnulo. Měl tu schovanou hůlku pro všechny případy. Jak ji Snape k čertu našel? Jsi debil, Pottere. Málem ti uklouzl! Musíš dávat větší pozor! Dokážeš si představit, co by se stalo, kdyby si prostě počkal a zabil tě?

Zarazil se. Opravdu si myslel, že by ho Snape zabil?

"Má Krátura sehnat hojivou mast?" přerušil jeho úvahy skřítek. Harry chvíli jen zíral na bezvládné tělo, než mu došlo, že od magického obojku se táhnou rudé spáleniny. Odčaroval mu vytahané šedé triko, které měl z Azkabanu, Popáleniny byly opravdu zlé a táhly se po až k břichu. Okamžitě v Harrym vykřesaly vztek. Jak se Snape opovažuje? Musel chtít obojek odstranit nebo jinak porušit těch pár příkazů, co dostal, jinak by se kouzlo neaktivovalo. Bastard jeden, přidělává mu práci. Bez trika Snape vypadal ještě titěrnější a vychrtlejší. Nejspíš mu ve společnosti mozkomorů nechutnalo.

"Ne, Kráturo. V domě žádná není. Vystačím se s kouzly," odpověděl muž skřítkovi a zastrčil si náhradní hůlku do vnitřní kapsy v hábitu. "Je tu potřeba uklidit a připravit oběd. Spoléhám na tebe, Kráturo," usmál se na něj. Skřítek nevnímal chlad sálající z pánových očí. Šťastně se uklonil a dal se do práce.

"Ennervate!" švihl Potter hůlkou proti bezvládnému muži. Ať si zapamatuje bolest, kterou přináší odpor. Snapeova víčka se zachvěla. Sotva se jeho oči pootevřely, hned se zase křečovitě sevřely. Uniklo mu přiškcené zasténání.

"Copak jsi zkoušel, Snape?" zeptal se ho Harry, jako by to byl rozhovor nad šálkem čaje. Černé oči se otevřely a věnovaly mu sžíravý pohled. Neměl sílu na žádný jiný pohyb.

"Vlastně jsi mi nahrál. Mě bys musel hodně naštvat, abych ti opravdu ublížil, ale když už jsi to zvládl sám, popovídáme si. Odpovídej mi a já ti budu postupně léčit popáleniny. Není to fér obchod?" Nehledě na nabídku Harryho hlas ochladl. "Čím jsi spustil strážnou kletbu?" Snape vypadal, že by ho raději proklel, než odpověděl, ale trpěl s každým nádechem.

"Našel jsem...hůlku. Nechci to," zachrčel. Pokoušel se dokonce o vzteklý tón. Harry zmateně zamrkal, než pochopil, že zraněný muž mluví o obojku.

"Hm. A co jsi jako chtěl dělat, až by ses toho kouzla zbavil?" zamračil se Harry. Zároveň sesla neverbálně ochlazující kouzlo. Úleva ve Snapeových očích byla téměř hmatatelná.

"Zmizet co nejdál od tebe," odsekl muž. Zřejmě už se cítil o hodně líp. Harryho napadl, že kouzla redukující bolest měl nechat až nakonec. Jenže nějak neměl v mučení praxi, tak to zřejmě neodhadl správně. Nehledě na to, že v zásadě Snapea mučit nechtěl. Chtěl odpovědi.

"Možná se ti to nezdá, ale momentálně nenajdeš bezpečnější místo, než je tohle," ušklíbl se Harry. "Tedy aspoň v Británii." Seslal další kouzlo. Normálně se nejdřív pacientovi podaly bolest tišící lektvary, ale ty Harry neměl. I kdyby ano...nejspíš by je nepoužil. Kouzlo vysušovalo puchýře, které se tvořily na popáleninách.

"Už mám poslední otázku. Proč jsi mi neřekl, na čem jste se domluvili s Brumbálem? Takový malý, malinkatý rozhovor, který vedl k jeho smrti," zasyčel Harry. Tentokrát Snapeův výraz ztuhl v nefalšovaném šoku.Harry však na odpověď nečekal. Dokončil hojivé kouzlo, které zhojilo zbytek popálenin. Nebylo vůbec šetrné. Snape bolestí zalapal po dechu. Harry vstal a s jasnou výhružkou v hlase mu sdělil: "Mohl jsi mít důvody jakékoliv. Ale je to věc, kterou ti neodpustím. A nikdy tě nenechám jít. Nikdy. I kdybych ti ten obojek měl nechat na věky!"

4
Ví to, jediná nezúčastněná myšlenka byla rychlejší než šok, který jí byl v patách.

"Jak-!" začal Severus, ale prásknutí dveří ho uťalo dřív, než stihl dokončit otázku. S jistou námahou se zvednul z podlahy. Pořád cítil nevolnost, jak z důsledků kletby, tak způsobu jejího odstranění. Byl idiot, co si to sakra myslel? Že se mu podaří jen tak z fleku zlomit bystrozorské eskortní kouzlo?! Jenže to pokušení...nedokázal mu odolat. I on má nárok na unáhlené a bláhové jednání. A zaplatil. Informace, kterou tak získal, mu aktuálně pomohla pramálo, přestože to byl dílek do velké skládačky jménem Harry Potter.

Domem projel tvrdý otřes. Pod mužem se prolomila kolena, ale udržel balanc. Pak přišla druhá vlna společně s první vrstvou padající omítky. Těch pár hrnků, které stály na policích spadlo i s policemi.

Pak se celý dům pohnul. Severus to cítil až v kostech. Trámy zaúpěly, zdi se prohnuly

"Pán musí něco udělat!" uslyšel Snape zakvílení vedle sebe. Krátura se před ním objevil a tvářil se opravdu vylekaně. Zdi byly vyboulené do neuvěřitelných rozměrů. "Pán Harry strhne dům!"

"Nemůžu nic-"

Zdi explodovaly. Muž i skřítek se vrhli na zem, ale ani to by je nezachránilo nebýt Kráturovy magie, která kolem nich vytvořila ohromný štít. Kusy zdiva, cihel i trámů pršely kolem nich, než je nestvůrná síla rozmetala po širokém okolí. Uprostřed všecho chaosu klečel Harry Potter a zíral na něco ve své ruce. Rty se mu bezhlasně pohybovaly, zatímco vlny magie z něj proudily a rozpalovaly předměty v nejbližším okolí.

"Pane Harry, dům hoří!" zaskřehotal Krátura a zvedal se ze země s nebývalou těžkopádností. Bystrozor nereagoval. Snape se snažil zachytit, co říká. Myšlenky mu vířily v hlavě. Vyprovokoval tuhle spoušť on? Co to Potter drží v ruce? Pak ho do nosu uhodil pach hořícího dřeva a uvědomil si skřítkovo naléhání.

"Pane Harry! Musíte pryč! Hoří!" Krátura se snažil ze svých starých hlasivek vyždímat co nejhlasitější volání. Nešel však ke svému pánu blíž, na to věděl až moc dobře. Harry trhl hlavou a rozesmál se. Ten zvuk vzburcoval Severusovy nejhlubší pudy sebezáchovy. Protože příčetného v tom smíchu nebylo zhola. Potter na ně zíral a šílené se smál.

"Ať shoří! Ať všechno shoří!" zavyl a pořád se smál.

Severus se vyškrábal na nohy a rychle strhl Kráturu ke zbytkům zdí. Nebylo to dost daleko. Magie je udeřila jako beranidlo a oba prohodila nyní už jen pomyslnými hranicemi domu Lektvarista strnul v předtuše agónie strážné kletby, ale jedinou bolest mu způsobil tvrdý pád. Kráturou naopak téměř neotřásl. Skřítkovu staminu musel muž obdivoval. Sám se cítil, že nejspíš už nevstane.

Potter ho sám prohodil do prostoru, který mu předtím příkazem vymezil, ergo zrušil příkaz! Taková příležitost utéct se už nemusí naskytnout! Severus vstal, vyběhl z pozemků a už o něm nikdo nikdy neslyšel...

Ano, přesně takhle by si to představoval. Sice vstal, ale téměř proti své vůli se vydal k mladému muži v domě. Psychotický smích se změnil ve vzlyky.

Jak ho oslovit? Jak k němu dosáhnout? Jak zabránit další vlně destrukce?Nejsem v pozici ani na jedno z toho, uvědomil si Snape hořce. Jenže věděl, že se schyluje k daleko větší katastrofě, než je demolice polorozpadlého domku.

"Co se stalo?" zachraptěl tiše. Nervy se v něm kroutily touhou nepřivolávat na sebe Potterovu pozornost. Ne že by uspěl. Muž ho jasně ignoroval. Stále zíral na předmět ve své dlani. Severus zahlédl minci. Proč brečí nad mincí?

"Pottere... Harry," odhodlal se oslovit ho jménem. Ucítil, jak se za něj sune Krátura.

"Může Krátura nějak pomoct pánu Harrymu?" skřípl skřítek. Vypadal strhaně a nemocně. Pro to staré stvoření bylo tak mocné ochrnanné kouzlo velkým vypětím. Bystrozor tomu nevěnoval pozornost, pravděpodobně si toho ani nevšiml.

"Najdi Rona, Kráturo. Máš na to den. A nenech se u toho ani vidět ani chytit, mohou s ním být bystrozorové. Až ho najdeš, jen mi přijdeš říct, kde je," příkázal Potter skřítkovi. Takže vnímal.

"Krátura najde pana Weasleyho," rozhodně kývl starý skřítek a rozplynul se. Harry zatřásl hlavou.

"Dostanou, co chtěli," zašeptal pro sebe.

"Co se stalo?" zopakoval tiše Snape otázku.

"Odkdy se staráš?" odsekl Harry. Ještě pořád se na něj nepodíval.

Nikdy jsem nepřestal, ty nesnesitelné děcko! chtěl na něj Severus zařvat. Ale mlčel.

"Zabili ji. Je mrtvá," šeptl Harry a z očí se mu spustila nová dávka slz. Sevřel dlaň se svrčkem v pěst. "Ale zaplatí za to. Slibuju, Hermiono. Zaplatí za to," políbil svrček a schoval ho do kapsy. Konečně vstal a otočil se k Snapeovi. Obličej měl bílý, se stopami slz a oči zarudlé. Psychické i magické vyčerpání si na něm vybralo tvrdou daň. Sotva stál. Přesto kolem něj stále visela aura hrozby a síly. Znovu potřásl hlavou, jako by odháněl dotěrnou mouchu. Promnul si spánek a zpříma pohlédl na Snapea. Ty zelené oči byly neproniknutelné a chyběla jim hřejivost, na kterou si kdysi Severus uvykl. Cítil z nich pouze chlad a odhodlání.

"Nikdy tě nenechám jít, Snape. Ale můžeš strávit zbytek života bez otrockého obojku a Temné značky, když splatíš dva dluhy. Dluh mě splatíš tak, že mi pomůžeš pomstít Hermionu. Za ten ti sundám obojek. A dluh, který jsem zdědil, splatíš jen svým životem a službou," prohlásil tvrdě. Hůlkou přikoval Severuse na místě, protože předpokládal, že se muž pokusí uniknout. Jenže Snape to nezkusil. Harryho to trochu překvapilo. Muž jen stál a sledoval jej s nečitelným výrazem.

"Když mě nezradíš, tak počkám, až druhý dluh vyprší tvou přirozenou smrtí. Nepustím tě, to ne. Ale ani nezpůsobím tvou smrt. Teď máš volbu. Když se mi zavážeš nezrušitelnou přísahou, splním, co jsem ti teď slíbil. Jinak... zůstaneš jak jsi teď. Bez magie, s obojkem na krku."

"Když na to přistoupím, vrátíš mi hůlku?" ostře se zeptal Snape. Jedna varianta byla vskutku lákavější než druhá. Jenže proti zotročení mohl bojovat, nemusel ho přijmout - nikdy. Ale Nezrušitelný slib musel složit z vlastní vůle a neexistoval způsob, jak jej vrátit. Jenže skrze něj vedla cesta k jeho hůlce.

"Vrátím. Až to bude potřeba," kývl rozhodně Harry.

"A jsi ochotný se mi zavázat také?" založil si ruce Snape.

"Že splním, co jsem ti teď slíbil?" ušklíbl se Harry. Severus kývl.

"... Dobře," souhlasil bystrozor. Bývalého vězně tím vpravdě překvapil. Svitla v něm jiskřička, že věci ještě nezašly zas tak daleko. V muži před ním bylo ještě pořád víc Harryho Pottera než toho druhého.

"Jak se chceš pomstít za slečnu Grangerovou?" vyzvídal dál lektvarista. Harrymu se nehezky zaleskly oči.

"Tak, jak si to hlavní aktéři její smrti zaslouží," zavrčel.

"Jak víš, že to byla vražda?" tlačil Snape.

"Co jiného?" odsekl Harry. "A dost vyptávání! Ano, nebo ne. Teď od tebe chci slyšet jen jedno z těch slov!"

Severus se zamračil. Potter ho tlačil do rozhodnutí, aniž by mu byl ochotný říct detaily. Vyvažují výhody ta rizika? Chtěl zpátky svou hůlku. Chtěl se zbavit otrockých značek. U Merlina, chtěl to všechno tak moc, až to bolelo. Viděl v těch chladných smaragdech, že přesně tohle Potter ví a spoléhá na to. Jen ten fakt samotný muže málem přiměl rázně odmítnout. Ale to by bylo tak...stupidně nebelvírské! Před dvěma dny pomalu šílel v Azkabanu, odsouzený na doživotí. Teď měl v dosahu svou magii, volný pohyb a záruku jakési mlhavé svobody a ochrany. Nehledě na rizika na tom bude pořád lépe, než v Azkabanu. Co ho Potter skrze slib může přinutit udělat? Mučit, vraždit... Není to tak, že by to Severus nikdy nedělal, aby si zachránil vlastní kůži. V první řadě vlastní kůži, až poté chránil špiona Řádu. V tomhle se nic nezmění. Jeho spasení stejně nikdy nečekalo.

"Souhlasím," odpověděl stroze. Zřetelně viděl, že Potter nic jiného ani nečekal.

"Ruku," téměř na něj bystrozor štěkl. Snape poslušně natáhl levou paži. Nechť je levačka znovu prokletá. Harryho stisk jej přivedl do reality víc než cokoliv, co se stalo doteď. Dům kolem nich hořel. Horkem se nedalo skoro dýchat. Naštěstí na ně nemělo co padat. Z horního patra nezbyl ani trám. Hořela země kolem nich. Harry to ignoroval. Pevně sevřel Snapeovu ruku. Nechtěl se ho dotýkat. Jen vyčerpání z magického výbuchu a ohromný žal z Hermioniny smrti zabránily další magické bouři.

Sliby by měl hůlkou potvrdit někdo třetí - svědek. To byl ovšem jen zvyk, způsob, jak zajistit svědka. Svědky Harry nepotřeboval. Jeho dohoda se Snapem zůstane utajená i před Ronem. Svázat je zvládne sám. Chvíli v hlavě formuloval znění slibu. Dotek hůlky pevně sepjal jejich ruce.

"Severusi Snape, přísaháš, že mi pomůžeš jakýmikoliv prostředky pomstít smrt Hermiony Grangerové?"

A je to tady, neúčastně se pomyslel Severus.

"Přísahám," odpověděl pevně. Z hůlky vytryskl ohnivý jazyk, který prvně svázal jejich předloktí. Teď už neexistovala cesta zpět.

"Severusi Snape, přísaháš mi věrnou službu až do konce svého života?"

"Přísahám." Druhý ohnivý jazyk.

"Severusi Snape, přísaháš, že mě budeš chránit, jakýmikoliv prostředky to bude nutné?"

"Přísahám." I záři plamenů zasvítil poslední ohnivý jazyk a kouzlo se rozplynulo. Potter se triumfálně usmál. Teď...teď by mohl couvnout ze svého slibu, věděl Severus. Cítil naprostou jisottu, že pokud Harry couvne, on sám poruší přísahu a jednou provždy zbaví svět hrozby návratu Temného pána. Jen z toho pomyšlení se mu udělalo nevolno. Ale udělal by to, i za cenu vlastního života.

Harry však opět natáhl ruku a rozhodně uchopil tu jeho. Dotek hůlky je svázal.

"Harry Pottere, přísaháš, že až bude Hermiona Grangerová pomstěna, odstraníš obojek a Temnou značku?" Vlastní hlas mu zněl cize a nakřáple. Až teď si uvědomil, že Potterova dohoda se týká opravdu i ohavné lebky na jeho předloktí. Jestli se Potter zaváže k něčemu, co nedokáže-!

"Přísahám."

"Harry Pottere, přísaháš, že mi vrátíš mou hůlku?"

"Přísahám."

"Harry Pottere, přísaháš, že mi poskytneš až do konce života svou ochranu?"

"Přísahám."

Kouzlo zmizelo a Severus si najednou připadal o dost jistější svým životem.

"Tak, to bychom měli," ušklíbl se Harry. Pak jako by poprvé zaregistroval, že stojí uprostřed ohniště. Popravdě vypadal jako živý jen proto, že odlesky plamenů dodávaly jeho tváři barevný nádech.Zatvářil se skoro rozčarovaně a povzdychl si.

"Měl jsem stihnout stabilizační kouzla."

"Tohle se stává často?" prosákl do Severusova hlasu sarkasmus. Cítil se dost jistý vlastním životem, aby lehce povolil uzdu sebekontrole.

"Záleží na situaci," zavrčel Potter. Ostře na Snapea pohlédl. Tedy, spíš se pokusil. Zavrávoral a málem se složil.

"Krucinál," zaklel potichu. V duchu přemítal, na kolik kouzel má ještě energii.

"Ignis extingua!" provedl krouživý pohyb hůlkou. Plameny téměř neochotně uhasly. Náhlé ochlazení oběma způsobilo husí kůži. A Harrymu další magický výdaj černé skvrny před očima.

"Další magii nedoporučuji," ozval se Snape.

"Co se staráš," odsekl Harry. Pak si uvědomil, že k tomu muže sám zavázal.

"Promiň," broukl nepřítomně. Snape ten výbuch nekomentoval. Už jen proto, že dokud se Potter choval jako starý Potter, pořád na obzoru zářila naděje. Třeba dokáže splnit svou přísahu Albusovi i tak. Bude toho mladého muže dál chránit. Bude se snažit získat jeho důvěru a utišit zlou bestii, která mu užírá duši.

Jiná cesta není. Alespoň o žádné nevěděl.

"Kde je Krátura?" zmateně se rozhlížel bystrozor.

"Hledá pana Weasleyho," připomněl mu Snape. "Měl byste se někam uložit, pane Pottere. Co nevidět omdlíte."

Po pravdě řečeno už ho Harry ani moc nedokázal vnímat. Přesto si matně vzpomínal, že by to asi měla být zahradní besídka. Bude jim zima, ale jestli bude pršet, nezmoknou. Což je dobře, protože nebe se zatahovalo.

"Besídka na zahradě," zamumlal a s velkým úsilím se rozešel. Snape se vydal za ním jako černý stín.

"Je Fideliem krytý celý pozemek?" ujistil se jen.

"Jo," zahučel Harry. Konečně dřevěnou besídku i uviděl. Dovlekl se tam a svalil se na tvrdou dřevěnou lavičku. Sotva se na ní dalo ležet. Z posledních sil zamumlal ohřívací a polštářkové kouzlo. Ucítil příjemné teplo, než o sobě přestal vědět.

Severus nečekal, že by se Potter vzbudil někdy v dohledné době. Vydal se proto ke zbytkům dobu, aby se porozhlédl po něčem užitečném. Třeba po jídle. Chmurně studoval sutiny v místě, kde předtím stála kuchyně. Ze skromného nábytku zbyly jen ohořelá prkna. Muž zavřel oči a vybavil si obrázek spodního patra domu. Z kuchyně se šlo do chodby, která zatáčela vlevo do vstupní haly.téměř naproti dveřím mezi kuchyní a chodbou vedly schody do horního patra. To už neexistovalo vůbec v žádné formě. o kus dál, blíž vchodovým dveřím, byly vlevo dveře do koupelny. Naproti nic další dveře, které mohly být buď do přístěnku - nebo do sklepa. S nadějí se Severus začal brodit sutí a hledal místo, kde měly být původně ty dveře.

Našel to místo velmi nepříjemným způsobem. A to tak, že se pod jeho pravou nohou najednou propadlo prkno a on málem spadl do sklepa. Tlumeně vyjekl, napůl překvapení, napůl bolestí. V kotníku mu pořádně škublo.

Tak tohle mi opravdu scházelo ke štěstí, okomentoval to v duchu jízlivě. Našel sklep, skvělé. Když uvolňoval suť z cesty, doufal, že se s tím nemoří pro nic za nic. Hořce vzpomínal na svou hůlku. Stačilo jedno hloupé kouzlo a nemusel by se s tím dvě hodiny mořit!

Nakonec byl však za tvrdou práci odměněn. V malém sklípku našel pořádnou zásobu jídla, svíček, pár dek a nějaké základní ingredience do lektvarů. Nad tím se akorát rozčílil, protože je Potter špatně uskladnil. Do týdne by byly nepoužitelné. Vybelhal se na vzduch.

S úlevou se na chvíli natáhl na složené deky a posloužil si pár jablky z velké bedny. Mohl by jednu deku donést Potterovi. Jenže ten má na sobě na rozdíl od něj ohřívací kouzla.

Zase to s tou péčí nemusím přehánět, usoudil, zatímco chroupal ovoce. V okolí panovalo až přízračné ticho. Zvuky z vesnice k domu nedoléhaly. Nejzábavnějším místem v okolí se zdál být hřbitov vzdálený sotva na dolhled.

Z ospalého přemítání ho vytrhl návrat Krátury. Skřítek vypadal na umření, ale vítězný výraz zdobil jeho tvář.

"Krátura našel. Krátura ví, že pán Harry spí, takže se zprávou počká," usoudil moudře. Věnoval nešťastný pohled zbytkům domu.

"Krátura uklidí," řekl unaveně.

"Počkej. Musíš být opravdu unavený. Chci, aby sis odpočinul," zastavil ho Severus. Krátura pohoršeně zaskřípl.

"Krátura nemůže odpočívat, když je dům pána v takovém nepořádku!" rozhořčil se. "Krátura se cítí výborně!"

"Tohle už se domem nedá nazývat. A Harry tě ještě bude potřebovat. Nepomůžeš mu, když umřeš únavou dřív, než se vzbudí," zpražil skřítka s učitelským výrazem Severus. Tvor nešťastně sklopil uši.

"Jak si pán Severus přeje. Ale co má Krátura dělat?" zakňoural.

"Pověz mi, kde je Ron Weasley," navrhl mu Snape. Krátura o tom chvíli uvažoval.

"Krátura našel pána Weasleho tam, odkud pán Harry přivedl pana Snapea," odpověděl nakonec. Severuse zamrazilo.

5
Ani přes únavu nemohl Severus usnout a odpočinout si. Hlavou mu rotovalo nespočet myšlenek a úvah. Jak chce Potter dojít pro Weasleyho? Vláme se do Azkabanu, jako když šel pro něj? Bystrozorové budou připravení. Podruhé se určitě nenechají zaskočit. Při vzpomínce na masivní detonaci, která provázela Potterův odchod se téměř zachvěl. Bystrozorové budou snad víc než připravení. Jestli předpokládají, že Potter ví, kde Weasleyho hledat, bude tam malá armáda. Vždyť ještě snad ani nestihli opravit poničené zdi! A to je jen začátek. Jak chce pomstít Grangerovou? Jak chce zabránit, aby se stali doživotními uprchlíky? Je mu to už jedno, nebo to šílenství nestačilo pokročit?

Snažil se vymyslet nějaký způsob, jak se vyhnout přímé konfrontaci. To mu odjakživa šlo. Jenže jeho instinkty mu radily utéct hodně daleko ze země. Prostě se vypařit. Jenže k tomu Pottera nedonutí. Místo toho bude ten blázen chtít vzít Azkaban zpříma, tím si byl Severus jistý. Potter působil dojmem, že pohrdá silou ostatních kouzelníků. Po ukázkách jeho moci se tomu Snape nedivil. Ale přesně tenhle přístup v sobě nesl zárodek vlastního sebezničení.Ten, kdo nepovažuje ostatní za vážné protivníky, lehce přehlédne skryté úklady.

Mysli, Snape! Nemůžeš ho nechat vpochodovat na porážku. Už proto, že bys ho hned následoval. Přísahal jsi chránit, tak vymysli, co se dá dělat!

Jenže to se lehce řekne. Mimoděk zase přejel prsty po obojku. Jestli nechce zemřít jako prašivé psisko, musí něco vymyslet...

Někde v polovině úvah se propadl do neklidné dřímoty. Vzbudilo ho jemné, vytravelé tahání za ruku.

"Pán Harry se vzbudil. Krátura nachystal jídlo," skřípl skřítek. Snape jen kývl, že rozumí. Vstal a pokusil se protáhnout ztuhlé tělo. Bez valného výsledku. Vyštrachal se ze sklepa. Kolem panovala tma, jen altán svítil magickým světlem. Potter seděl na magicky rozšířené lavici. Nohy měl skrčené pod sebou a vypadal bledě jako smrt sama. Pod očima se mu rýsovaly temné kruhy. Bez chuti oždiboval sendvič. Severus se beze slova posadil na protější lavici a s povděkem přijal od Krátura svoje jídlo.

"Ron je v Azkabanu," pronesl bývalý bystrozor dutě, aniž by na mistra lektvarů pohlédl.

"Vím," opáčil Snape. Napjatě čekal, jestli z druhého muže ještě něco vypadne. A dočkal se. Ovšem velkého překvapení.

"Bude to tam muset nějakou chvíli vydržet," stejně nezúčastněně pronesl Harry. Díval se nicneříkajícím pohledem na desku stolu.

"Slyším dobře? Nebelvír, který se po hlavě nevrhá za záchranou přítele?" neodpustil si rýpnutí Snape. Nějak nevěděl, jak by se jinak zeptal na Potterovy pohnutky.

"Máš s tím problém?" poprvé po něm bleskl muž očima.

"Ne." Jen jsem strávil hodně dlouhou dobu přemýšlením, jak tě odradit od vpádu do Azkabanu, takže jsem víc než trochu překvapený.

"Vymyslela hodně dobrý plán. Pojedu podle něho."

Snape chvíli nechápal o čem Potter mluví. Až po několika úderech srdce mu došlo, že Harry mluví o Grangerové. nechtěl vyslovit její jméno. Téměř zapomněl, že smrt Grangerové předně způsobila celý Potterův výbuch. Severus by čekal další slzy. Nervové zhroucení. Sebelítost nebo přinejhorším pokračování vražedného výbuchu hněvu a žalu. Potter však jen seděl a mrtvě zíral do neurčita.

"Jaký plán?"

"Spíš historku, abych byl přesný. Právě teď kouzelnická veřejnost šílí, protože ministerstvo jim skrze Denního Věštce tvrdí, že jsem nezvěstný, pravděpodobně unesený tebou. Řešili jsme plán, jak dostat do médií jinou verzi příběhu. Stejně nepravdivou, jakoje ta současná, ale takovou, která by postavila ministerstvo do šachu."

"Jak zní ta historka?" Ten nápad přišel Severusovi zajímavý. Rozhodně v něm dřímal potenciál. Bylo to víc, než stačil mezitím vymyslet sám. K vytvoření plánu neměl dostatek vstupních informací. Proto teď se zájmem naslouchal Potterovu líčení.

"Zachytil jsem klepy na oddělení, tak jsem šel do Azakabanu na nečekanou a nepředepsanou inspekci. Abych zjistil, jestli sedí papíry a skutečný stav věznů. Vpadl jsem zrovna do předávání tebe. Strhla se bitka. Omráčili mě a když jsem se probral, byl jsem v zajetí někde na neznámém místě. Pomohls mi utéct a řekl jsi mi o utajených důkazech, takže ministerstvo teď jde po nás obou."

Snape by se byl zašklebil, kdyby celou historku Potter neodříkal tak prázdným hlasem. Znělo to románově. Neskutečně. Tohle mohl někdo napsat do nějaké hloupé povídky. Ve skutečném životě...Zdálo se to tak drzé, že by to i mohlo vyjít.

"Jak zařídíš, aby seděly detaily té historky? A jak zařídíš, aby ji Věštec opravdu zveřejnil a pak se nešťoural v nesrovnalostech?" přešel lektvarista raději k věcným otázkám.

"Sice jsme to nestihli dořešit, ale nebude to tak složité. V Azkabanu se opravdu obchoduje s vězni. Jak myslíš, že jsem se k tobě vůbec dostal?" Tímhle prohlášením Snapea šokoval. Tušil o mnoha ilegálních zvěrstvech, která se ve zdech té strašlivé pevnosti děla. Jenže tohle znělo víc než hororově. Vlastně by nemusel být tak překvapený. Jenže utajit něco takového-! Znamenalo to, že papírově se to zařídilo a vězeň se prodal...a pak zmizel.

"Až na to, že plánovali, že si mě tam potajmu nechají. Popletal sebral dost odvahy na to, aby se mě pokusil odstranit," pokračoval Potter a v dutém hlase se konečně objevila emoce. Hněv. Snapea znovu zamrazilo. Ať už z významu Harryho slov nebo tónu. Nechtěl si ani domýšlet, jak by se mu stýskalo po Azkabanu, kdyby ho ministerstvo někomu přece jen prodalo. Potter zatím navazoval.

"Tím bychom pokryli základ historky. Získáme dokumentaci o obchodu s vězni. Pak mám tohle," zalovil Harry v podšívce hábitu. Skleněná lahvička jako zázrakem přežila magickou bouři. Snapeovi připadla mlžná substance ve flakónku nepříjemně povědomá. Vzpomínky. Do útrob se mu vkradlo nepříjemné podezření ohledně jejich původu.

"Je tady jistá vzpomínka. Našel jsem ji při procházce archivem důkazů." Tentokrát nespustil Potter oči ze Snapeova výrazu. Koutky úst se mu lehce zkřivily, když výraz staršího muže zatuhl jako led. V očích mu zahořely nedefinovatelné ohně.

"Jak chcete získat ty dokumenty, pane Pottere?" odtažitě se zeptal Snape. Dobrovolně by nevydal žádnou z těch vzpomínek. Musel. Když je Potter jen tak ledabyle držel v ruce, připadal si Severus nepříjemně zranitelně a odhaleně.

"Víš, že vždycky, když tě něco vyvede z míry, začneš mi vykat?" objevil se na Harryho tváři křivé pousmání. Jeho pohled nesl nepříjemný výraz, který neuměl Severus rozluštit.

"Máš s tím problém?" obratem mu lektvarista vrátil jeho vlastní repliku. Jen o poznání vrčivěji. Potter na něj chvíli zíral, než se tlumeně uchechtnul.

"Asi ne. Vím určitě, že existují dvě místa, kde jsou ty dokumenty uložené. Vlastně dvě osoby. Popletal a Kadeřka. Nepřímým důkazem je i sklad runových obojků. Evidence je spousta, když člověk hledá trochu pod povrchem."

"Azkaban a Ministerstvo? Nemůžeme úspěšně zvládnout vniknout do obou z nich. Jakmile se ztratí jedna sada dokumentů, někdo určitě zničí zbytek a veškerou další evidenci," namítl Snape.

"Pravda..." podepřel si bradu zamyšleně mladý muž. Jídlo leželo zapomenuté vedle něj. Snape měl však pocit, že Potter před ním něco hraje. On už ve skutečnosti plán má, došlo mu. Znovu ho zamrazilo, když na něm zelené oči hloubavě spočinuly. Z jejich výrazu ho mrazilo v zádech. Něco z jeho vzpomínek se dožadovalo pozornosti. Jen si zaboha nemohl vzpomenout co.

"Co bys navrhoval, Severusi?" tiše se bývalý bystrozor zeptal. Snapea přepadl pocit, že by bylo nejvhodnější se rychle někam uklidit. Žel, nemohl. Musel pokračovat v té divné hře.

"Nejjednodušší by bylo, kdyby se dokumenty, Popletal i Kadeřka sešli na stejném místě," zamračil se. Snažil se navázat na své staré analytické já. Ztratit se v nitrobraně a fungovat na logických principech. Ty oči ho vyvýděly z rovnováhy a mysl, příliš vyčerpaná mozkomory, odmítala spolupracovat.

"Přesně. Teď zbývá se rozhodnout, jestli je na to místo dopravíme my, nebo jim pomůžeme, aby se setkali dobrovolně. Která varianta je lepší?" Potter se začínal usmívat. Nepříjemný pocit ve Snapeově břiše se začínal měnit v plíživý strach. Ten pohled... Proč ho tak znepokojuje?

"Únosem riskujeme, že ministerstvo rychle zareaguje a vypustí na veřejnost takové zprávy, které by mohli naši historku zkomplikovat," zauvažoval nahlas Severus. Potterovi se nad jeho slovy zaleskly oči tak, že litoval, že otevřel pusu. Z nervozity ho přešel i zbytek chuti k jídlu. Polovinu sendviče odložil na stolek mezi lavicemi. Skoro sebou trhnul, když Harry vytáhl hůlku.

"Není se čeho lekat. Jenom nám z tohohle udělám něco...obyvatelnějšího," ušklíbl se Potter. Odkdy je tak citlivý na reakce ostatních? blesklo Snapeovi hlavou. Prostor kolem něj se začal deformovat. Pro jistotu vstal. Z polootevřené zahradní besídky se stával malý domek s postelemi, stolkem, židlemi a krbem. Potter nevypadal nijak vyvedený z míry tím, že se mu daří tak pokročilé přeměňování. Ve škole by to nezvládl, ani kdyby na tom závisel jeho život,poznamenal sarkastický hlásek v Severusovi. Všechno, co Potter dělal, staršímu muži připomínalo, čím Potter je. A hůř, čím se stává. Zachmuřeně se posadil do jednoho z jednoduchých černých křesel. V tu chvíli mu došlo, proč jej výraz Harryho zelených očí přivádí k úzkosti.

Kolikrát jsi pohlédl Pánu zla přímo do očí? zeptalo se sám sebe. Jen když nebylo zbytí. Ty oči - jejich výraz - jejich výraz je podobný Voldemortově v jeho světlejších chvilkách. Když vražedné šílenství ustoupilo, skrylo se těsně pod povrch a dalo průchod manipulativnosti, odpověděl si. Jako když šelma krouží kolem své budoucí oběti a pečlivě ji zkoumá.

"Sám jsi odhadl, že lepší je, když se Popletal s Kadeřkou sejdou. Nejlépe, když se sejdou v Azkabanu. Nemyslím si ale, že by bylo úplně snadné je tam jen tak nalákat. Mám trochu jiný plán," křivě se pousmál Harry. Pokud se tomu vůbec úsměv dalo říci.

"Potřebujeme se zbavit i těch bystrozorů, kteří v tom s nimi jedou. Moc jich nebude.Většina se jen veze na rozkazech a moc nepřemýšlejí, co za těmi rozkazy stojí. Každopádně si myslím, že teď, když je Ron v Azkabanu, jsou všichni "ti spolehliví" převelení tam. Čekají, až si pro něj přijdu. Proto bude nejjednodušší, když se jeden z nás nechá chytit. Musíme to ale načasovat tak, aby ten druhý v tu samou chvíli, kdy budou bystrozorové zaměstnaní chytáním jednoho, druhý potichu vzal z ministerstva všechny důležité dokumenty."

"Obětujete pěšáky, pane Pottere?" zasyčel Snape. Vykání si uvědomil pozdě. Harry k němu přikročil. Lehce přejížděl prsty po hůlce. Další známé gesto. Ovšem ne Harryho.

"Ne, Severusi. Slíbil jsem ti přece ochranu, ne?" ušklíbl se Potter. Překvapivě pevný stisk sevřel Snapeovo rameno. Zelené oči ho přikovávaly na místě s drtící intenzitou. Potterovo několikanásobné použití jeho křestního jména jen přililo do Severusova poháru znepokojení. Potter to nedělal. Nikdy. Ani tehdy, v Bradavicích. Tichý, téměř syčivý tón patřil jinému muži. Ovládl nával paniky a touhy se prudce osvobodit od tělesného kontaktu s tím mužem.

Odhalené levé předloktí mu sevřela Harryho druhá ruka. Snape si uvědomil, že se neobává kleteb. Byla to fyzická blízkost Pottera, která těžce zkoušela jeho vládu nad vlastnímu strachy. Nevěděl, proč. Neměl čas nad tím uvažovat. Harryho další slova si vyžádala jeho plnou pozornost.

"Víš, Severusi, Temné znamení je unikátní výtvor," Potterův obličej se přiblížil k jeho. Jeho pohled Severuse paralyzoval jako vlnění kobry.

"Běžný kouzelník jej nedokáže naplno využít, protože na to nemá dost síly. Ani ten, kdo ti ji vpálil, jí nakonec neměl dost," prosáklo do Harryho hlasu trochu pohrdání.

"Ale teď... teď mám síly tolik, kolik se obyčejnému kouzelníkovi ani nesnilo. Spojuje celou bytost kouzelníka s tím, kdo znamení vytvořil. Celou bytost. Duši, mysl, magii. Spojuje je v prostoru. Zálěží jen na tom, jak silný kouzelník je. Když je silný dostatečně, ohne prostor podle své vůle. Tak může mocný otrok následovat pána a mocný pán přivolat otroka. Nevěděl jsi to, že ne? Voldemort to jen tušil. Věděl, že nikdy nebude mít dost sil, aby to vyzkoušel. Ale teď... Teď zbývá jen krůček a možné to bude." Harryho hlas slábl do tichého, téměř smyslného šepotu. Severus trnul s každým dalším slovem.

"Tak to nefunguje. Je to jen svolávací a lokalizační prostředek," namítl otřeseněji, než by si přál, aby zněl. Vtlačil se co nehlouběji do křesla. Moc to nešlo. Nebylo kam utéct.

"Myslím, že o Temném znamení vím o trochu víc než ty, Severusi." K mužově šoku se mu bývalý bystrozor usadil na klíně, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě. Hřál. Téměř sálal. Severus by nejspíš z paměti nevydoloval okamžik, kdy se někdo ocitl v jeho tak intimní blízkosti. Jenže tohle v něm nebudilo víc než touhu osvobodit se a přerušit ten kontakt, než...než co vlastně? K čertu, proč si nemůže vzpomenout?! Potter se k němu přitiskl celým tělem. Naklonil se, aby mohl jen šeptat do lektvaristova ucha a poslat mu tak mrazení do celého těla.

"Vzpomínáš, jak jsi znamení dostal? Nevzpomínáš, mám pravdu? Pamatuješ si jen mlhavé útržky prostoupené bolestí. Jen to, že ti byla zima, chtělo se ti zvracet, nevěděl jsi, kde jsi a co se děje nebo co se stalo... Nebo si pamatuješ ještě něco?" Potterův dech naháněl Snapeovi husí kůži. Slova v něm vzbudila jiskru hněvu a vzdoru. Chytil se jí jako tonoucí stébla. Podráždění a chladný vztek ho vždycky zbavily strachu.

"Nesmysl! Nemluv, jako bys tam byl!" štěkl. Jeho tělo však neposlechlo, když chtěl druhého muže shodit. V tu chvíli si uvědomil, že se nechal očarovat. Potterovo kouzlení bez hůlky! Pocit ohrožení dosáhl téměř paniky. Snažil se ji vybalancovat vztekem. Zatím se držel.

"Tohle tělo tam možná nebylo. Ale přiznejme si na rovinu, že vzpomínky z té doby mám," odtáhl Potter hlavu a Severuse poctil ho posměšným pohledem. "Na rozdíl od tebe kompletní," potěšeně zkonstatoval. "Proto vím, jak s Temnou značkou naložit. Jen je potřeba ji trochu...upravit, aby sloužila tomuhle tělu. Jen doufám, že tentokrát sneseš ten rituál lépe, Severusi," naklonil se znovu ke Snapeově tváři.

"Přestaň!" pokusil se vzdorovat Severus. Dokázal lehce nadzvednout ruce a uhnout hlavou. Špička jazyka mu přesto přejela po ušním lalůčku.

"Připomenu ti, co jsi zapomněl," zavrněl Potter. Rukou, kterou mu svíral rameno, mu vjel do vlasů v týle. Pevně je sevřel.

"Ty se třeseš, Severusi. Nevíš, co se bude dít, že? Neboj, řeknu ti to. Nejenom řeknu," ušklíbl se Potter. Ten muž, který jako Potter vypadal.

"Nech-mě-být, Pottere!" zavrčel Severus. Pěst ve vlasech mu vzala i sílu, kterou předtím hnul hlavou. Zůstal paralyzovaný, zcela bez možnosti obrany.

"Přísahal jsi-!" i mluvit se stávalo obtížné.

"Tohle nedělám, abych ti ublížil," ovanul mu ucho horký, vlahý dech. "Značka vznikla z tvé krve a oběti, kterou jsi přinesl, abys uspokojil pána. Nechal ses stáhnout na samou dřen své duše, aby sis nechal vpálit cejch." Jazyk na chvíli pokračoval ve své cestě od ucha přes krk. Severus vydal alespoň znechucený, rozčilený zvuk. Proč se nemůže hnout a přitom cítí tak zatraceně jemné doteky?!

"Vlastně jsou to jen taková vznešená slova. V podstatě ses nechal ojet výměnou za moc, kterou jsi neuměl nikdy použít." Téměř znuděné prohlášení Severuse šokovalo. Dost na to, aby sebou trhnul a téměř ze sebe Pottera shodil. Po tom výkonu ho zalila neskutečná únava a tíha v těle se znásobila.

"Slez-ze-mě," vyrazil ze sebe trhaně. Točila se mu hlava a představa toho, co bude následovat, se mu začala před očima rýsovat až moc živě.

"To nepůjde, Severusi. Přece bych je nenechal, aby ti nějak vážně ublížili." K laskání jazykem se přidalo hravé kousnutí do lalůčku. "Dokonce na tebe celou dobu, co se tě dotýkám, sesílám otupující kouzlo. Divil ses, proč jsi malátný a nemáš sílu mě shodit, že? Ber to jako vstřícný krok z mé strany. Bude to možná trochu bolet, protože musíš krvácet, ale mohlo by to být opravdu daleko horší. Jestli ti to pomůže, mysli na to, že na úkol, který nás čeká, rozhodně potřebuješ hůlku. Ta tvoje je náhodou v trezorech ministerstva. Rád ti ji obstarám. Po dnešku se ti bude celkem dobře kouzlit i s mou náhradní, to mi věř."

Během mluvení Potter ustal ve svádění a pozoroval temné obsidiány a strach, který se Severus snažil neúspěšně maskovat.

"Mozkomorové tě museli opravdu vyčerpat.," lehce mu přejel po neoholené tváři. Lačně se vpíjel do lektvaristových očí a četl v nich jako v otevčené knize. "Jsou to bytosti jako stvořené pro lámání těch, kteří se pokoušejí štít nitrobranou. Teď jsi jako otevřená kniha. Tak je to správně," ruka zapletená ve vlasech se uvolnila a odhrnula téměř něžně muži ofinu z čela.

"Teď nemůžeš nic skrývat. Žádná nitrobrana. Žádné lži," splynulo Harrymu ze rtů s náznakem potěšení. Severus věděl, že ani zlomení očního kontaktu by mu nepomohlo. Stejně jako nepomáhalo proti Voldemortově nitrozpytu.

"Vzpamatuj se, Pottere," sykl.

"Přej si tohle, jak jen nejvíc dokážeš, Severusi. Je to cesta k ochraně větší, než se ti kdy snilo," ignoroval jeho slova muž s Harryho tváří.

"Škola už dávno skončila, pane profesore," měkce se usmál. Sklonil se, aby lehce políbil bledé rty.

Severus se cítil tak malátně a vyděšeně, že nemohl nijak reagovat. Ta slova a ten tón. Souzněly s něčím z jeho minulosti, co v něm probouzelo živočišný děs. Zároveň pochopil, na co Harry - ne, to není Harry! - naráží. To, co mu Potter řekl, byla nejspíš pravda. Nepamatoval se na smrtijedský iniciační obřad. Cítil se po něm tak zle, že tomu byl i rád. Teď mu kus ledu v žaludku připomínal ty pocity s brutální detailností. Jak se Potter opovažuje narážet na to, co se stalo v Bradavicích? Jak se opovažuje pošpinit tu vzpomínku na nevinnost ve světle toho, co se mu chystal provést?! Vložil všechny tyhle pocity do pohledu, kterým Pottera zuřivě probodl. Zelené oči citelně ochladly.

"Asi nejsi v náladě, kdy by sis tohle mohl užít. Bude to rychlé, slibuji," dýchl mu Harry ho ucha. Jeho váha se ze Severuse zvedla a pak ho Potter prudce vytáhl z křesla. Starší muž nedokázal zabránit tomu, aby se mu nepodlomily nohy. Otupující zaklínadlo způsobilo, že pád na kolena téměř necítil. Severus by si ovšem přál, aby se to týkalo i jeho vědomí.

Nechal ses ojet výměnou za moc... Přej si tohle... Ne, tak to nebylo. Tak to nebylo... Kdybych věděl, co se stane, rozhodně bych si to rozmyslel. Tohle nechci. Tohle nechci.Ať už jsem ho měl rád sebevíc, jestli to udělá, nezapomenu mu to! Jenže Severus věděl, že jestli se nestane zázrak, tak ho muž, co se nad ním tyčil, prostě znásilní.

A nevypadalo to, že by se schylovalo k zázraku.

Není to tak, že představa sexu kvůli moci, informacím nebo z donucení - mu byla neznámá. Vždycky si v životě nemohl dovolit odmítnout. Jenže teď před sebou neměl tvář muže nýbrž chlapce. Viděl v duchu tu vzpomínku a chtěl bezmocně řvát. Ten jiskřivý pohled dvou smaragdů nahradily chlad s lhostejností. Tvář se kroutila do pokřivené grimasy. Tohle nebyl Harry a přitom byl. To pomyšlení ho drtilo víc než fyzické násilí.

Harry nedělej to. Prosím, nedělej to. Tohle už nikdy nepůjde vrátit. Stejně jako to, co jsem ti udělal já. Neděleje to.

Nedělej to. Nedělej to. Nedělej to.

Prosím.

Marně v duchu prosil a doufal, že jeho myšlenky zelenookého muže dosáhnou.

Chlad mu zježil chloupky po těle, když se jeho vězeňské hadry vypařily. Pořád klečel a snažil se ovládnout vlastní tělo. Potter nad ním stál a díval se. Severusem zalomcoval vztek a zároveň naděje, že jeho prosby byly jednou v životě vyslyšeny. Neviděl pořádně do Potterova obličeje. Kdyby otočil hlavu, přepadl by. Na kolenou ho drželo jen to, že se sesunul do celkem stabilní pozice.

"Když tě takhle sleduju, je mi skoro líto, že to nejde jinak," pronesl muž nad ním zvolna a zamyšleně. "Nikdy jsem tě neslyšel prosit. Ani v myšlenkách. Je to...zajímavé," lehce rukou zatlačil mezi Severusovy lopatky. Bývalý vězeň ke svému zděšení cítil, jak přepadává. Dlaně na ramenou jej však zbrzdily od pádu na obličej. Dokázal dát paže před sebe. Podepřel se, aby neležel tváří na podlaze. Teď se neplazil před Potterem. Tohle nejsi ty, Harry, vyslal zoufalou myšlenku.

"Chtěl jsem tě slyšet prosit o život. Tenkrát pod Astronomickou věží. Chtěl jsem, abys trpěl a prosil," přejel mu Harry po vystouplé páteři. Jeho hlas zněl vzdáleně a zamženě. Jako by vzpomínal na pradávnou minulost.

"Proč ti to vlastně vykládám. Úplně tím kazím náladu, co?" uchechtl se jízlivě. Severus ucítil v dolních partiích nepříjemné zašimrání čistícího kouzla.

"Ne, Pottere...Harry," napjal Severus všechny svoje síly, aby se hnul. Jen se zachvěl. Neměl o nic víc síly než novorozené kotě. Chlad mu pronikal do na dřeň kostí. Dlaně na něm sálaly horkem. Potter musel mít horečku.

"Jestli tě to utěší, mě to bude bolet teď zrovna víc," nezaujatě pronesl Potter.

Severus uslyšel zvyk rozepínaného zipu kalhot. Opravdu si přál, aby nemusel být při vědomí. Nemohl se ztratit v nitrobraně, neměl jak se bránit. Zažil v životě hodně ponížení, ale tohle se zřejmě přidá na seznam těch nejhorších. Kdyby to jen nebyl Harry. Kéž by ten člověk za ním nenosil jeho tvář, neměl jeho hlas a jeho oči. Pak by to šlo snést.

Silné ruce ho natočily do vhodné polohy. Srdce se Snapeovi málem zastavilo, když spíš vytušil, než ucítil, že se Potterovo mužství opírá o jeho vstup. Neměl ani čas zatnout zuby, když se muž za ním pohnul. Severus sykl, ale bolest se nedostavila. Jen lehké pálení v jeho umrtveném těle. Jaktože to necítil, zatímco Potterovy dlaně ano? Pevně svíraly jeho boky a téměř spalovaly chladnou kůži. O to horší byl pocit ponížení. Bobtnal v Sevrusově hrudi. Křičel by, vzteky, ponížením i žalem, kdyby mu to hrdost dovolila. Šok na chvíli způsobil, že nemohl uvěřit tomu, že se to opravdu děje. Že Harryho šílenství postoupilo tak daleko, že sáhl k sexuálnímu násilí. To nemůže být pravda.

Pálení neustávalo, zatímco cítil vetřelce, jak jej roztahuje a proniká hloub. Potterovi uteklo nepohodlné zasyknutí. Když plně proniknul do Severuse, další pohyby už šly snáze. Horké dlaně sevřely bílé, kostnaté boky pevněji a muž se ze Severuse stáhl, aby mohl tvrdě přirazit zpátky. Šlo to mnohem snáz. Krev je kluzká. Tempo přírazů nabralo na rychlosti. Tlumené zvuky, které jejich těla vydávala, stejně tak jako Potterovo oddechování, obracely Snapeovi žaludek. Vnitřně se zatnul co nejvíc. Ať je to za mnou. U Merlina, ať je to aspoň rychle za mnou. Muž za ním strnul, jeho sevření zesílilo tak, že je Severus přestal cítit. To znamenalo, že stisk by se za normálních okolností stal bolestivým.

"Nehýbej se," sykl ten člověk za ním a stáhl se z něho. Jako bych mohl, odsekl v duchu Snape. Cítil se...zatím se necítil nijak. Šok jej ještě nepřešel. Ležel hrudníkem na svých předloktích a nepřepadnout mu bránil jen silný Potterův stisk. Spíš jen vytušil, že tekutiny bývalého bystrozora z něj vytékají ven. Pravděpodobně smíšené s jeho vlastní krví. Potter říkal, že musí krvácet.

Mladší muž nabral na prst směs semene a krve. Stačil lehký pohyb, aby se Severus překotil na stranu. Potter uchopil jeho levé předloktí a s nepříjemně znějícím syčením přejel vybledlé Znamení zla prstem potřísněným tělními tekutinami. Teď se Snape neubránil výkřiku. Znamení ožilo bolestí, jako by jej cejchovali rozžhaveným železem. Tím to však jen začínalo. Gradovalo to. Svět se s ním začal točit a najednou mu bylo strašlivě zle. Zvedl se mu žaludek a vyzvracel tu trochu jídla, co pozřel. Naštěstí ležel na boku a nezačal se dusit vlastními zvratky. Bolest se z paže šířila do hrudi a ochromovala mu dýchání. Zoufale lapal po dechu. Třásl se a cítil vlastní magii, jak ve zdivočelých vlnách proudí jeho tělem a vyráží ven. Ta strašlivá agonie se vyrovnala kletbe Cruciatus. Zatínal zuby, aby neřval. To ponížení by bylo snad ještě horší než to, co se mu právě před chvílí stalo.

V té chvíli Potter pronesl další syčivé zaklínadlo a všechnu divokou Severusovu magii začalo nasávat Znamení zla. Ohavnou značku to znovu rozpálilo, ale Severus už mohl jen zadržovat steny skrzee zaťaté čelisti. Mohlo to trvat pár vteřin nebo klidně sto let. Během té chvíle dokázal zapomenout, jak vypadá svět bez utrpení.

Když ho Potter konečně pustil. Ucítil ke svému zděšení Severus horké slzy, jak se mu řinou z očí po tvářích. V ústech cítil pachuť krve. Musel se kousnout do jazyka, když se snažil neřvat. Potter od něho ustoupil a upravil se.

"Přesunu tě do postele. Nehaž sebou," upozornil jej, než ho začal levitovat na postel. Během přenosu zvládl ještě sadu očišťovacích kouzel. Postel začaroval ohřívacím kouzlem. Přetočil Severuse na břicho a přespříliš pečlivě ho uložil. Jemně mu setřel vlhkost z tváře.

"Vyléčím ti fyzické zranění. Ale otupující kouzlo z tebe sejmu až zítra, jinak by ses kvůli bolesti nevyspal," měkce k Severusovi mluvil mladší muž. Když jej doléčil a uklidil zbytek nepořádku z podlahy, přikryl Severuse dekou. K údivu staršího muže postel zvětšil a vlezl si k němu. Severus by byl raději, kdyby se ho vůbec nedotýkal. Kdyby zmizel. Kdyby se propadl do nehlubších pekel. Myslel na to co nejurputněji, protože ani mluvit se mu vyčerpáním nechtělo.

"Za sílu se platí, Severusi. Myslím, že až zjistíš, co jsem pro tebe udělal, odložíš stranou způsob, jakým se to stalo," pusmál se na něj vyčerpaně Potter.

Nikdy. Tyhle věci se nezapomínají, oponoval s myšlenkách Severus. Muž vedle něj jim však nevěnoval pozornost.

Do hlubokého spánku se propadli oba téměř okamžitě. Severus měl tak hluboký spánek, že si nepamatoval ani žádné sny. Zato když se vzbudil, zíral na něj pár opravdu šokovaných zelených očí.

*********************************
Autorská poznámka:

Zajímavá proměna v Harryho charakteru, viďte? Vím, že v téhle kapitole je celkem drastický zvrat. Její důsledky se potáhnou ještě hooodně dlouho. Vysvětlení Harryho chování je nasnadě, ale bližší informace jsem vám přichystala hned do další kapitoly:-)

Je mi jasné, že hodně z vás zklame to, co jsem psala na začátek - že je to jediná sexuální kapitola z celého cyklu. Popravdě, začínám mít pocit, že jsem ho utla možná příliš brzy. Konečná kapitola završuje děj tak nějak napůl. Chystám si tak půdu pro nový cyklus, který naváže na tenhle starý. Nicméně ten ještě není ani v plenkách. Takže se na mě prosí nezlobte, že slashe bude tak málo. Dlouhodobě nemám vůli psát donekonečna sexuální scény a vymýšlet je pořád tak, aby se neustále neopakovaly. Navíc - berme to realisticky. Harry Severuse jednoduše znásilnil. To se nedá jen tak vymazat. Bude to ještě dlouhá cesta, než spolu najdou oboustraně dobrovolnou cestu do postele;-) Tak dlouhá, že se projeví až v onom potencinálním navazujícím cyklu.

Je mi jasné, že když jsem to teď takhle prozradila, že ho budu muset napsat xDD Aspoň tedy máte odpověď, proč přidávám jednu kapitolu za týden - mám čas přemýšlet nad pokračováním, případně ho napsat;-) Až ho budu mít hotové, dost pravděpodobně zvýším počet zveřejněných kapitol na dvě týdně:-) Každopádně tenhle cyklus tvoří v zásadě dějově uzavřený celek. Jde to především o Harryho propukající šílenství a tu věc, která je jeho příčinou. A samozřejmě o to, jakou roli v tom hraje Severus;-)


3 komentáře:

  1. Hm, no nevím nakolik mě první část Asfodelu zaujala, jasně že si dočtu i druhou část, až potom uvidím, ale tak nadšená z toho zase nejsem, opravdu mě dopředu táhne jenom zvědavost, kdo se přeměnil do Harryho, nebo co tím vším Harry sleduje, jedno je jasné. Napsalas, že chce pomstít Hermionu, ale přece vymyleli plán, jak osvobodit Seva z Azkabanu, jen nevěděli, co s ním potom budou dělat, to je trochu nelogické, nemá-li Harry jiné pohnutky, než pomstu, jen to snižuje jeho charakter, ten na kterého jsme zvyklí z canonu. Uvědomuji si, že jsou tu Harry i Snape OOC, jen to nějak nemohu přijmout v takovémto rozpoložení. Harry jako násilník není můj šálek čaje. Ale chci vědět, v čem je zakopaný pes, nebo lépe řečeno, kde je jádro pudla.

    OdpovědětVymazat
  2. tak je jasný, že v Harrym tleje duše Voldyho, ted po přečtení znásilnění jsem za Sevíka i Harryho prolila slzy, jo, mám ráda když Sevík trpí, ale tohle bylo hodně silné, sakra...nuž, až naberu sílu, budu pokračovat ve čtení....paradoxně bude asi Sevík utěšovat Pottera :-(

    OdpovědětVymazat
  3. Karin tak to je síla jsem zvědavá jak to bude dál.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář :)