Pairing: HP/SS
Rating: 18+
Várování: BDSM, PWP
Souhrn: Severus Snape měl vždy slabost pro mocné kouzelníky a po válce je nejmocnějším kouzelníkem současnosti Harry Potter. Zároveň je osobou, kterou Severus Snape nemůže nikdy mít. Nebo může?
Autor: Medové prasátko
Týden 1
Rating: 18+
Várování: BDSM, PWP
Souhrn: Severus Snape měl vždy slabost pro mocné kouzelníky a po válce je nejmocnějším kouzelníkem současnosti Harry Potter. Zároveň je osobou, kterou Severus Snape nemůže nikdy mít. Nebo může?
Autor: Medové prasátko
Týden 1
Severus byl na pokraji sil. Seděl u učitelského stolu a na
jídlo neměl ani pomyšlení. Místo toho přemýšlel, z které bradavické věže
dnes večer skočí.
„Severusi, podal bys mi sůl, prosím?“ ozvalo se vedle něj.
Zmijozel zatnul zuby. Promluvil na něj zdroj jeho mizérie.
„Jistě,“ odpověděl prkenně a obrátil se na černovlasého
mladíka, který se na něj vděčně usmíval, když bral sůl z jeho ruky. Jejich
prsty se o sebe přitom lehce otřely a Snapeovi útroby se sevřely. Školní rok
začal teprve před týdnem a Potterova přítomnost už pro něj byla příliš.
Pracovali společně v Bradavicích už dva roky, tedy od doby, kdy se škola
opět otevřela studentům po konci války. Severus nastoupil na svůj dřívější post
profesora lektvarů a Harry se stal bradavickým školníkem. Což byl výsměch
vzhledem k jeho schopnostem. Harry Potter byl považován za nejmocnějšího
kouzelníka současné doby. Poté, co Brumbál padl ve válce a Voldemort byl
poražen, nebyl nikdo jiný, kdo by si tento titul mohl nárokovat. Nebelvír o něj
však podle všeho nestál. Proč by jinak ztrácel svůj čas tady? Za roky, co tu
pracoval byl nejoblíbenějším zaměstnancem, jak ze strany personálu, tak ze strany
studentů. Všichni ho milovali. Byl hodný, přátelský, dobrosrdečný, pro každého
měl vždy v zásobě úsměv. Ano, Harry Potter byl dobrý člověk. I Severus to
připouštěl, i když v Harryho studentských letech by na tento fakt nikdy
nepřistoupil. Nebelvír byl však již dospělý a Severus musel překonat vlastní
démony minulosti, kdy chlapce sprostě házel do stejného pytle jako jeho otce.
Svým způsobem tedy sám připouštěl, že i on má Harryho Pottera rád. O to víc však všechno bylo horší. Severuse
vždy přitahovali silní kouzelníci. Miloval moc a podvoloval se jí. Ve jeho
mladých letech ho tak na zcestí svedl Voldemort a pak ho zpátky ke světlu vtáhl
Albus Brumbál. Oba dva svého času zbožňoval a toužil po nich, toužil být
v jejich moci, toužil, aby ho jejich moc naplnila, roztrhala na kusy a pak
zase složila k sobě. Chtěl splnit každý jejich rozmar a být odměněn nebo
potrestán, když selhal. Liboval si v obojím. Kariéra dvojitého špeha tak
pro něj byla jako stvořená. Byl věrným
psem svých pánů a to i přesto, že Voldemort si s ním pouze pohrával a
Brumbál jím pohrdal. Dokud byli dostatečně mocní, Severus vrtěl ocasem a prosil
o jejich pozornost. Nyní však byli mrtví a byla to moc Harryho Pottera, která
ho rozechvívala po nocích a plnila jeho hlavu nereálnými fantaziemi. Proklínal
se za to. Proč s tím nemůže přestat? Harry Potter byl navíc prototypem
nedosažitelnosti. Ten člověk by druhého neuhodil ani květinou, natož aby
dokázal plnit Severusovy perverzní masochistické představy. Jinými slovy, Snape
byl odsouzen do konce svého života trpět svými nenaplněnými tužbami. Ne, že by
to byla oproti minulosti velká změna. Frustrovaný svými potřebami minulý rok
navštěvoval jeden bordel v Londýně. Problém byl, že v bordelu
nepracovali silní kouzelníci. Co víc, často to byli motáci. Severus se svou
úchylkou na super silné kouzelníky, tyto kouzelníky dokázal vycítit, stejně
jako jejich magii, která jím při sexu v nárazech prostupovala jako
bouřlivá vlna a vystupňovávala jeho vzrušení k maximu. Tento druh vzrušení
však v bordelu nenašel. Nemohl. Jeho nároky byly mimo ligu jakéhokoliv
zařízení tohoto typu. Stejně jako to, že kdokoliv ho šoustal, nebyl to Harry
Potter.
Severus byl tak ve stavu naprostého zoufalství, když mu
zcela nečekaně svitla malá naděje. Dostal se k hrstce Harryho vlasů. Ginny
Weasleyová, která nastoupila do Bradavic jako ošetřovatelka zhruba před půl
rokem nebelvíra stříhala na ošetřovně a Snape se k tomu přichomýtl, když
ji nesl várku čerstvých lektvarů, které si u něj k jeho nelibosti
objednala. Ti dva se moc nemuseli. Severus ji vnímal jako Harryho budoucí ženu,
což se mu příčilo a ona pro něj neměla mnoho sympatií zřejmě prostě proto, že
to byl on. Jeho historie koneckonců nebyla zrovna bez poskvrny. Harry se
k němu choval přátelsky, což však Severus také nekvitoval úplně
s povděkem. Kdyby ho otevřeně nesnášel bylo by jednodušší se mu vyhýbat.
Nyní se však nenápadně dostal k jeho vlasům a v hlavě se mu zrodil
nápad. Ta myšlenka byla nebezpečná a nelegální. Slibovala však víc, než
cokoliv, co se Severusovi kdy nabízelo.
A tak druhý týden školního roku začaly jeho týdenní cesty do
pochybného podniku „Cukr a Bič“, poskytujícího mimo jiné sexuální služby všeho druhu.
Jeho plán byl prostý. Obsahoval pomůckami vybavenou
místnost, mnoholičný lektvar, ochotného prostituta a menší role-play. Dostalo
se mu všechno. Víc než dost.
Podnik se nacházel v londýnské kouzelnické čtvrti,
v horší části, sotva několik ulic od Obrtlé. Den předtím mu odsouhlasili
všechno, co po nich chtěl. Nyní ho zavedli do místnosti, která byla téměř celá
rudá. Rudý koberec, rudé saténové povlečení na posteli, rudá nebesa, rudá
pohovka. Postel byla z mahagonového dřeva a stejně tak stolek, na kterém
byly vyskládaná pouta, řetězy, dilda, anální kolíky, vibrátory, bičíky, důtky,
obojky, vodítka, provazy a další. U jedné stěny pak bylo zabudované velké
dřevěné X s pouty na ruce i na nohy. K místnosti vedli jedny dveře na
chodbu a druhé do malé koupelny. Severus si odložil hábit a posadil se na
pohovku. Začínal být nervózní. Byl to
dobrý nápad? Než si to však stihl rozmyslet, dveře do chodby se otevřely a
vstoupil Harry Potter. Vešel ležérně
do místnosti a zastavil se zhruba uprostřed. Severus zadržel dech. V duchu
si musel opakovat, že to není skutečný Potter, aby ho nezachvátila panika.
Mladík, oblečený celý v černém, se na něj usmál.
„Takže ty mě chceš tak moc, Severusi?“ zeptal se dráždivým
hlasem. A Snape udělal tu chybu, že mu pohlédl do očí. Očí, které byly Harryho
Pottera, ale pohled v nich mu nikdy nemohl patřit. Chtivý, lačný, vyzývající, nebezpečný. Jejich žhnoucí zeleň zmijozela
pohltila. Ani si nevšiml, že mladík přešel zbytek místnosti a teď stál těsně u
něj.
„Tak moc po mě toužíš, až se uchyluješ k takovým
nekalým praktikám, jako je mnoholičný lektvar?“ šeptal Harry muži do ucha.
„Jsi zlobivý, zlobivý kluk, Severusi. Asi tě budu muset
potrestat,“ sladce pokračoval mladík a zmijozel se prudce nadechl, když mu
přitom nebelvír šlápl jednou nohou, ve vysoké černé šněrované botě
s okovanou špičkou, do rozkroku. Harry ho uchopil za bradu a přejel mu
palcem po spodním rtu. Špičkou jazyka si přitom přejel po vlastním horním rtu.
Zmijozelův tep uháněl jako o závod a v uších mu hučelo. Ve slabinách ho
prudce bodalo a nebyl schopen ze sebe vypravit slovo. Nedokázal uvěřit tomu, že
se něco takového opravdu děje. A to byl
teprve začátek.
„Běž do postele… klekni si… čelem ke mně… sundej si košili…
pomalu! Rozepni si kalhoty… Jsi tvrdý, Severusi, chceš mě? Sundej si kalhoty… i
zbytek… teď pojď ke mně… ne! Po čtyřech! Pěkně jako čubka, kterou jsi… Pomalu!
Hodný kluk… Dostaneš obojek… i vodítko… Klekni! Jsi tak tvrdý, Severusi, měli
bychom se o to postarat, ne? Vezmi ho do ruky… chci aby sis to dělal, tak jak
bys chtěl, abych ti to dělal já… pořádně! Správně… řekni moje jméno… řekni, čí
jsi čubka… dívej se na mě! Používáš prsty i tam dole, když si to děláš a myslíš
na mě, Severusi? Použij je! Hodný kluk…“
Harry se nesvlékl, dokonce téměř nehnul ani prstem. Seděl na
stole s pomůckami, který stál přímo naproti postele a dirigoval Severuse,
co má dělat. Přitom z něho nespouštěl pohled a na rtech mu pohrával lehounký
úsměv. Severus si připadal jako by se na něm mladík sytil očima. Neskutečně ho
to vzrušovalo, stejně jako jeho příkazy. Když chtěl, aby k němu přišel,
když mu nasadil tlustý kožený obojek, černé barvy, zapnul mu vodítko a vzápětí
ho nohou stlačil k zemi do podřízené pozice. Vzhlížel k mladému muži,
zatímco zpracovával svůj penis a pozadí, do kterého tvrdě dorážel nasliněnými
prsty. Jediné, co přitom viděl byl Harryho lehce pobavený úsměv a oči, které
zářily chtíčem a vzrušením stejně jako ty jeho. Když se udělal potřísnil Harrymu jednu
z jeho naleštěných bot.
„Ale, ale, tohle by nešlo, Severusi, udělal jsi nepořádek,“
pokáral ho téměř vesele Harry, ale vzápětí jeho výraz i hlas ztvrdly.
„Slízej to.“ Severus se rozechvěl. Na příkazech jeho
partnera bylo něco opojného. Skoro jako by opravdu byl ve společnosti silného
kouzelníka. Zřejmě se mu sebe sama podařilo kompletně zmátnout a ošálit.
V Harryho ruce se objevil krátký jezdecký bičík, kterým Snapea téměř něžně
pohladil po tváři.
„Tak bude to?“ Zmijozel polkl a začal se sklánět, když se
místností rozezněl zvonivý zvuk. Noha pod ním v tu chvíli cukla
z jeho dosahu.
„Hodina pryč, pane Snape, musíme to ukončit,“ zkonstatoval
Harry a vzápětí kvapně opustil s krátkým rozloučením místnost. Mnoholičný lektvar přestane fungovat během
pár minut. Severus se pomalu zvedl a po pár minutách, které si sám musel
dopřát, aby se vzpamatoval se začal oblékat. Chtěl víc.
Týden 2
Severusova ústa objímala Harryho penis a zpracovávala ho dle
pokynů. Harry se opíral o stěnu se spuštěnými kalhotami s rukama
zabořenýma ve zmijozelových vlasech. K Severusově obojku a vodítku, přibyl
kožený postroj, tanga a kožená pouta na zápěstích, která byla spojená krátkým
řetězem, který byl zároveň provlečen za ocelové očko v jeho obojku.
Po zážitku z minulého týdne si Severus chtěl ihned
domluvit další schůzku. Majitel mu však rázně řekl, že tento typ schůzek je
možný jen jednou týdně. Přitom se na něj divně díval. Než odešel z podniku
zahlédl mladého a vcelku pohledného blonďatého muže, který se u baru zrovna
loučil, že odchází. Přes rameno měl hozené vysoké kožené šněrovací boty
s okovanou špičkou. Byl to jeho Harry? Dost pravděpodobně. Na tom však
nesešlo, kdo to byl ve skutečnosti. Pro Severuse byl zajímavý jen jako Harry Potter
v jejich týdenních hodinkách rozkoše.
Harryho penis byl větší, než si Severus představoval. Ne, že
by měl něco proti tomu, spíše naopak.
„Hodný kluk, hodný,“ chválil Harry jeho práci, ve tváři
lehkou červeň. Vzápětí pevně uchopil Severuse za hlavu a prudce a tvrdě
přirazil. Do zmijozelových úst vytrysklo teplé sperma.
„Pěkně to všechno spolykej,“ nepovolil nebelvír svoje
sevření a Severus s pohledem zaklesnutým do Harryho poslechl. Místností se
rozezněl zvonek. Severus si ten den musel několikrát vyhonit, aby se jeho tělo
uklidnilo.
Týden 3
„Severusi, pozor!!“ ozval se výkřik a těsně vedle zmijozela
proletěla ohnivá smějící se koule.
„Co to sakra je!“ zaklel muž, když k němu přiběhl
udýchaný Harry.
„Ale, nějaký zpackaný pokus v hodině magických formulí?
Honím to celé dopoledne. Ale už se to o dost zmenšilo, dost možná do konce dne
zmizí samo. Huff, kdo by to řekl, že tě práce školníka udrží tak fit, co?“
zasmál se nebelvír.
„Jsi v pořádku? Neotřelo se to o tebe nebo něco?
Normálně by se k tobě taková věc nemohla vůbec přiblížit, není zvykem, že
bys chodil s hlavou v oblacích.“ Severus se podíval na mladého
nebelvíra a ztěžka polkl. Najednou se cítil velmi, velmi provinile. Kdyby věděl, co z jeho napodobeninou dělá
každý týden, zřejmě by mu zmizel úsměv z tváře. Nyní se na něj díval svýma
velkýma, naivníma, dobromyslnýma očima a měl opravdovou starost o jeho zdraví.
„Jsem v pohodě, chyť tu zatracenou věc, než to někomu
způsobí skutečnou újmu!“ odsekl a rychle se vydal pryč. Co kdyby na něm začalo
být poznat, čeho se na Harrym dopouští? Jistě, mladík nebyl zrovna pozorný a
pravděpodobně by si jakýchkoliv změn v Severusově chování nevšiml ani za
sto let a když už, tak by je zcela mylně interpretoval, ale stačilo, že to
věděl sám Severus! Nechtěl, aby ho to vědomí přehnaně tížilo. Ještě ne.
„Pojď ke mně. Byl jsi hodný kluk, Severusi? Vím, že ano.
Proto pro tebe dneska mám odměnu. Vím, jak moc chceš, abych tě šoustal…“ Harry
seděl na rudém sofa a vrnivě ke zmijozelovi promlouval, zatímco muž náruživě
pohlcoval jeho penis. Tentokrát byl úplně nahý, jen ruce měl za zády svázané
provazem. Provaz měl i kolem krku a jeho smyčka se utáhla tím těsněji, čím víc
hýbal svázanýma rukama. Ruce i krk byly totiž svázané jedním kusem provazu.
Harry v ruce držel bičík. Nyní ho vložil Snapeovi pod bradu a donutil ho
přestat v činnosti a zvednou k němu tvář.
„Pojď nahoru. Obkročmo…“ Chladné do lubrikantu namočené
prsty mu vklouzly mezi půlky. Severus vzlykl pod návalem slasti. Bylo to
poprvé, co se ho Harry sám aktivně dotkl. Přerývaně dýchal, zatímco Harryho
prsty narážely na jeho bod rozkoše.
„Chceš mě uvnitř, Severusi?“
„Ano, prosím… prosím,“ vyrážel ze sebe muž a hlas se mu
lámal. Harry se usmál.
„Když tak pěkně prosíš.“ Severus to vzal jako svolení a
začal pomalu sklouzávat zadkem dolů. Nepřerušoval přitom oční kontakt
s nebelvírem, který se pobaveně usmíval. Když ho Snape začal pomalu
pojímat do sebe, pohled jeho zelených očí ztmavl a cosi se v nich divoce
zablesklo. Zmijozel dosedl a začal se pomalu zvedat. A pak znovu a znovu. Harryho
ruce mu lehce spočívaly na bocích, ale nijak ho neomezovaly v pohybu. Zrychlil.
Zasténal. Znovu a znovu. Nebelvír ho trápil a dráždil tím, že se držel zpátky.
Také na rozdíl od Severuse nebyl svlečený, měl pouze spuštěné kalhoty. Tolik
skryté kůže, kterou mohl Severus líbat, kdyby mu to jen jeho pán dovolil. Jeho pán. Bylo směšné o tom tak
uvažovat. Zmijozel se nechával čím dál více pohlcovat realitou, která
existovala jen v jeho hlavě. Věděl to. A věděl, že až to skončí, dopadne
tvrdě na dno. Teď však ještě nedokázal přestat. Ještě ne.
Týden 4
„Haló! Zem volá Severuse Snapea! Haló!“ Severus zamrkal.
„Co chceš,“ zavrčel na rudovlasou ďáblici, která se nad ním
skláněla, pravděpodobně už nějakou dobu. Rozhlédl se. Střetl se s Harryho
zamyšleným pohledem. Cukl pohledem a rychle se vrátil zpět k Weasleyové.
Zřejmě si také všiml jeho nepozornosti, která v jeho případě nebyla
obvyklá.
„Lektvary! Došly mi! Nesu pergamen s jejich seznamem.“
Severus vyvrátil oči v sloup a vyškubl ji list z prstů.
„Dej to sem,“ štěkl a prolétl ho rychle očima.
„Jsou to samé jednoduché lektvary, proč bych tím měl ztrácet
čas? Uvařte si je sami!“ Ginny se vztekle nafoukla připravená spustit tirádu.
„Ginny, možná byste si pro jednou mohli poradit sami,
Severus vypadá unaveně, očividně si potřebuje odpočinout,“ vložil se do toho ke
zmijozelově nelibosti Harry, který vstal a nyní stál za jeho zády. Ginny se
střetla s Harrym pohledem a vypadalo to jako by mezi nimi proběhla nějaká
mezislovní komunikace. Další věc, kterou Severus na té holce nesnášel.
„To určitě,“ pronesla po chvíli neutrálně, vzala si od
Severuse zpět pergamen, na patě se obrátila a odešla.
„To nebylo potřeba, Pottere, umím si s obtížným hmyzem
poradit sám!“ ohradil se Severus.
„Hmm, co kdyby ses radši pro jednou pořádně najedl, když už
tu žádný obtížný hmyz není?“ usmál se
na něj místo toho nebelvír a kývl ke zmijozelově plnému talíři. Seděl u stolu
už dobrých deset minut a ani se jídla nedotkl. Myšlenkami byl totiž někde úplně jinde a u úplně jiného Pottera.
Klečel na kolenou v rudě povlečené posteli a na nohou i na
rukou ho svíraly okovy, jejich řetězy ho poutaly ke sloupkům postele. Tiše
sténal. Měl v análním otvoru vložený malý vibrátor, který musel držet
uvnitř a zároveň mu bylo zakázáno se udělat. Harry ho přitom bičíkem hladil po
těle. Když ho jím udeřil přes zadek, Severus vykřikl. A pak znovu. Nebelvír
zesílil vibrace a Severusovi se zrychlil dech. Zakňoural, když mu mladík
vibrátor zasunul hlouběji. Když se k němu zezadu přitisklo polonahé tělo a
zpod kalhot ucítil Potterův tvrdý penis, bylo to na něj už příliš. Udělal se v řádu
sekund. U jeho ucha se ozvalo podrážděné „tsk“.
„Neuposlechl jsi rozkaz, Severusi. Zdá se, že budeme muset
začít od znovu. Nevadí, máme tu spoustu hraček, které jsme ještě nevyzkoušeli…“
Týden 5
Severus se nedokázal soustředit. Od každého setkání s jím
vytvořeným Harry Potterem odpočítával hodiny. Permanentní erekce ho provázela
dnem i nocí. Stačilo jenom pomyslet na to, co ho čeká. Každý týden to bylo něco
jiného, nikdy nevěděl, co přijde a to ho vzrušovalo. Propadal se do těch
setkání hlouběji a hlouběji, bylo to jako droga. Už ani necítil vinu, když
narazil na pravého Harryho Pottera. Což se mu v poslední době stávalo
častěji a častěji. Zdálo se mu, že ho mladý muž pozoruje. Sem tam ho přistihl
se zamyšleným pohledem namířeným jeho směrem. Ginny Weasleyová se na něj
mračila víc a víc. Jako by mu to nebylo ukradené. Ta ďáblice může jít ke všem
čertům.
Tento týden ho jeho Harry odměnil. Rozhodl se mu dát dárek. A tak mu propíchl pravou bradavku
piercingem, s jednou kuličkou na každém konci. Slízal krev, která přitom
vytekla a pak Severuse políbil. Dlouze, hluboce a náruživě. Bylo to poprvé, co
se kdy jejich rty setkaly. Zmijozela to zanechalo lapajícího po dechu, s modřinou
na rtu a bolestnou touhou.
„Severusi!“ ozval se vykřik a vzápětí ho zezadu obejmuly dvě
ruce. Severus málem vyskočil z kůže.
„Lucasi… Jestli ze mě okamžitě nespustíš ty tvoje špinavý
pracky, slibuji ti, že už s nimi žádný lektvar nenamícháš.“
„Tss, to bys neudělal,“ zabrumlal Lucas, ale navzdory svému
prohlášení, Snapea rychle pustil. Byl to jeden z mála lidí, kterým
zmijozel dokázal tolerovat kdejaké výstřelky. Byl to totiž nadaný lektvarista.
Nyní však stáli ve Velké síni a jeho vystoupení způsobilo, že mnoha studentům
zaskočilo.
„Co tady děláš?“ uvědomil si náhle Severus, že cizí člověk
na bradavických pozemcích nemá co pohledávat.
„Ha! Stal jsem se hlavním kontraktorem školní ošetřovny.
Budu vám dodávat kvalitní lektvary, na léčení všech neduhů. Prý mají jisté
problémy donutit k tomu jejich nevrlého profesora lektvarů,“ zasmál se
muž, který byl zhruba o sedm let mladší než Severus. Měl postavu drobného
skřítka, světlé vlasy a modré oči. Vcelku ucházející, kdyby nebyl natolik
ztřeštěný a až nechutně vanilla.
„Gratuluju,“ odtušil nevrle Severus.
„Netvař se kysele, Severusi, máme co dohánět. Máš večer čas?
Nezajdeme na máslový ležák nebo něco krapet ostřejšího a neprobereme práci? Chtěl
bych s tebou prodiskutovat svůj výzkum a četl jsi poslední vydání „Lektvaristického
všehochutě“? Měli tam dost zajímavý článek o
využití dračích šupin.“ Severusova tvář se maličko rozjasnila. Neměl
často příležitost popovídat si s někým v oboru a Lucas Betrgwither
byl v tomhle směru vítaným společníkem. Rychle se s ním domluvil na
čase a místě. Když ho Lucas se zamáváním opustil, uvědomil si, že mu na rtech
pohrává lehký úsměv. Otočil se také k odchodu, aby téměř narazil do
Harryho Pottera.
„Kdo to byl?“ zeptal se zvědavě s jeho typickým úsměvem
„neboj se mě se můžeš vždycky svěřit“.
„Kolega z oboru,“ odtušil Severus. Harry se na něj
upřeně díval a z nějakého důvodu ho to donutilo uhnout pohledem. Možná
proto, že jeho přítomnost mu vysílala bodáni do slabin.
„Vypadalo to, že jste se na něco domlouvali.“
„Ano, máme spolu nějaké plány. Plány, do kterých ti nic
není, Pottere, takže mě omluv,“ zavrčel Severus a rychle se kolem něj protáhl. Přitom
mu do nosu vnikla jeho vůně. Vůně, která ho málem zabrzdila v půli kroku. Zatraceně, vážně začínal být jako nějaký
feťák.
Týden 6
Byl nahý přivázaný ke dřevěnému X. V ústech měl roubík,
který tlumil jeho výkřiky pokaždé, když mu na záda dopadly kožené řemínky
důtek. Tentokrát, šel Harry dál než jindy. Sešvihal mu zadek i záda a někde
důtky protrhly kůži a vytryskly kapky krve. To však nebylo nic oproti tomu, jak
tvrdě ho vzápětí ošoustal. A pak znovu… A znovu. Nejdřív zezadu na kříži, pak v řetězech
na posteli, pak ho svázal a ohnul přes stůl, zatímco ho nutil křičet jeho
jméno. Severus to nečekal. Nebelvír nikdy nezašel tak daleko. Většinu času ho
jen trýznil pomocí hraček a sem tam nechal Severuse ať mu vykouří. Nestěžoval
si. V jejich hodinách spolu šlo o tolik
víc. Severus však do teď netušil, že existuje pro něj nová a mnohem vyšší
úroveň extáze. Harry si ho hrubě bral a jeho magie ho drancovala stejně divoce
jako její majitel. Křičel bolestí a rozkoší a chtěl… chtěl. Byl ztracený. Ztracený v téhle zelenooké bestii, která
drásala jeho tělo i duši. Ten večer se rozvzlykal. Protože si uvědomil, že přes
tohle všechno nikdy nedostane to, co opravdu chce. Snažil se to popřít už
několik týdnů, zatímco se snažil horečně předstírat, že každý týden je s opravdovým Harrym. Byl mistrem klamu a
tentokrát se mu podařilo ošálit jeho samotného. Dokonce i magie, kterou cítil
při sexu byl jeho. Až na to, že to byla
lež. Lež, kterou vytvořil jeho mozek, aby ho ochránil samotného před sebou.
Tohle však nemohlo trvat věčně a jestli s tím bude pokračovat… zničí ho to.
Ten den se Severus Snape rozhodl, že jeho návštěvy do
podniku „Cukr a bič“, jsou u konce.
Týden 7
Harry kráčel chodbou a před sebou levitoval několik
obrovských krabic.
„Někam se stěhuješ?“ objevila se po jeho boku Ginny
Weasleyová.
„Ne, jenom dělám menší přestavbu ložnice, můžeš se přijít
podívat, až to bude hotové,“ navrhl Harry a když se na ní podíval v očích se
mu mihlo něco uličnického. Na tvářích mu pohrával úsměv dítěte, které tropí neplechu.
Ginny potřásla hlavou.
„Takže se to podařilo,“ konstatovala.
„Neříkej, že jsi o tom pochybovala.“ Dívka si odfrkla.
„Jak bych mohla… Jsi monstrum.“ Mladík se zasmál.
„Co na to říct. Známost s tebou mě poznamenala.“
„Myslela jsem, že jsi se sem uklidil, abys měl od svých
uctívačů pokoj, tam venku jich máš celý kult, nechápu, proč sis musel zrovna
vybrat tak odporné a opovrženíhodné stvoření, jakým je Sev…“ hekla a vypadl jí
dech, když ji Harry tvrdě přirazil ke stěně, dřív, než stačila dokončit větu.
„Opatrně na jazyk, Ginevro,“ vrčel a oči mu žhnuly. Kromě
krabic se nyní ve vzduchu vznášela hustá příměs magie, která ždímala dívce
vzduch z plic.
„Pusť mě, Harry,“ zachrčela a v očích se jí mihl
strach. Nikdy se jí nepodařilo zcela sloupnout tu jeho masku hodného beránka a
teď se během vteřiny sama rozpadla a zuby na ni cenil vlk, který se vždy skrýval pod ní. Visela ve vzduchu,
přišpendlená ke stěně jako motýl a její bývalá romantická láska ji toužila
zardousit. A pak náhle krabice s hlasitým rachotem dopadly na zem a magie
jiskřící ve vzduchu se rozplynula. Harry Ginny pustil jako by se spálil.
„Sev… Severusi,“ zakoktal a na tváři se mu objevil úsměv, který
byl ubohou napodobeninou jeho dobráckého já. Ginny následovala Harryho pohled.
V záhybu opuštěné chodby, stála vysoká postava zahalená v černém.
Dívka se ušklíbla, nad Snapeovým šokovaným výrazem.
„Myšičko, myš, pojď ke mně blíž,“ zašeptala sotva slyšitelně
a měla chuť se zasmát, když se Severus na patě obrátil a vyrazil pryč. Život jí
byl ale stále milý. A Harry se zlobil. Moc
se zlobil. U mocných kouzelníku vždy poznáte, když se zlobí… věci mají
tendenci se chvět a tříštit, den se měnit v noc a podobná melodramata.
Měla by zmizet, dokud má příležitost. Koneckonců nechala nahého Draca připoutaného
na skřipci ve sklepení a nechtěla, aby jí nachladnul…
***
Harry dohnal Severuse rychle. Chňapl ho a vtlačil do
nejbližší místnosti, kterou za nimi na zámek zavřel. Severus na něj zíral jako
by ho viděl poprvé. Vypadal mimo, jako by v tu chvíli nedokázal spočítat
ani dvě a dvě dohromady. Harry mu zaluskal několikrát před očima.
„Hej, Severusi, jsi v pořádku?“
„Já… asi mám halucinace.“ Harry se zasmál.
„Proč, měl jsi dojem, že jsi tam na chodbě viděl nějakého jiného Pottera?“ Severus zamrkal a
překvapeně se na Harryho podíval.
„Jak to…“
„Ale no tak, Severusi, vzpamatuj se, většinou jsi mnohem
bystřejší.“ Když Harry nedostal řádnou reakci povzdechl si. A pak Severusi
chytil a políbil ho. Dlouze, hluboce a tvrdě. Přitom mu začal rozepínat
knoflíčky na košili. Jen trochu, tak aby se dostal k jeho právě bradavce,
kterou obkroužil prstem a pak jemně zatahal za piercing.
„Je tohle nějaký vtip? Nějaká hra? Kdo vůbec jsi a kde je
pravý Harry Potter?“ Dýchal prudce z polibku rozvášněný Severus, ve tváři
nevíru a pochyby.
„Chceš, abychom tu spolu hodinku počkali, aby sis byl jistý,
že nejsem jen podvodník, co vypil mnoholičný lektvar? Nebo snad prositut?“ Severusovy oči se rozšířily.
Než však stačil něco říct, Harry mu položil prst na ústa.
„Teď mě dobře poslouchej. Nejsi první a pravděpodobně ani
poslední, kdo se pokusil získat moje vlasy nebo, cokoliv na mnoholičný lektvar.
V jistých kruzích, ale lidé ví, že se jim to nevyplatí,“ při těch slovech
v Harryho očích zasvítily plamínky a na tváři se objevilo zasněné
pobavení.
„Takže ve chvíli, kdy se něco takového objeví na trhu,
dostanu echo. Věděl jsem o co ti jde, už ten den, kdy jsi poprvé navštívil „Cukr
a bič“.“ Na Severusově tváři se objevil ruměnec.
„Takže jsi mě chtěl potrestat? Ponížit mě?“
„Mimo jiné,“ odsouhlasil mu Harry a Severus se na něj prudce
a ublížené podíval, aby se setkal s jeho lačným pohledem, který způsobil,
že se mu dech zadrhnul v hrdle.
„Po našem prvním střetnutí, jsem se ale rozhodl, že si tě chci nechat.“
„P-proč?“
„Protože jsi nejvíc sexy a erotické stvoření, jaké jsem kdy
poznal. Protože, tě hodlám trestat do konce života, za to, že jsi mi tajil svoje
pocity, protože mě neúnosně vzrušuje, každá tvoje reakce a sneseš všechno, co
si na tebe nachystám. A snad protože moje potřeby jsou stejně nekonvenční jako
tvoje? Jsi pro mě perfektní, Severusi. Perfektní.
A já tě chci.“
Týden 8
Severus se chvěl po celém těle. Nic neviděl, na očích měl
pásku. O to intenzivněji cítil kostku ledu, kterou mu Harry jezdil po těle, jeho
jazyk, polibky a doteky. Prohýbal se a jemně škubal za pouta, kterými byl
přivázaný k posteli. Zalapal po dechu, když mu Harry přejel kostkou ledu
po ústech a pak slíbal kapičky vody, které po ní na jeho rtech ulpěly a poté
zamířil zpola rozpuštěnou kostkou ledu dolů a pomalým, avšak neúprosným pohybem
ji zatlačil do Severuse. Tiše vykřikl, když ho vzápětí nebelvír kousl do
bradavky a zuby zatahal za jeho piercing, kterým si ho označil. Pak si Harry
začal prolíbávat cestičku dolů. Když pohltil hluboko do svých úst zmijozelův
penis, Severus myslel, že omdlí. Pozvedl boky k mladíkovým ústům a
zašeptal vzlykavě jeho jméno. Zatímco jeho ústa pracovala na zmijozelově
penisu, jeho ruka si hrála s kostkou ledu, která se v Severusovi pomalu
rozpouštěla. Když se tak stalo její vlhkost nahradil lubrikant. Pak najednou
všechno přestalo a Severus byl ponechán osamocen a ve tmě. Už myslel, že ho
nebelvír nechá trpět, když se na Severusův vstupní otvor přitiskla špička
Harryho penisu.
„Mám pokračovat?“ zavrněl hlas.
„Řekni, že nemám přestávat, Severusi. Řekni to, jestli mě
chceš.“
„Nepřestávej… prosím… prosím, nepřestávej!“ vzlykal Severus
a křičel rozkoší, když do něj Harry začal pomalu a potom prudce pronikat. Když
se oba udělali, Harry mu sundal pásku z očí a políbil ho. Severus hleděl
na Harryho tvář a v duchu přemítal, jestli se všechno opravdu děje a není
obětí nějakého odporného triku. Harry jeho pohled zachytil a hluboce se do něj
vpil svým vlastním. Vzápětí ho stiskl v rozkroku a Severus vykřikl. Pohled
jeho milence ho spaloval jako oheň.
„Jak jsem řekl… Perfektní.“
Severus byl ztracen.
KONEC
Tak to byla síla!!!
OdpovědětVymazatwow... nádherné a nečekané.... velice mne to zaujalo... děkuji za povídku...
OdpovědětVymazatMám ráda šťastné konce.:-)
OdpovědětVymazat12 bodů z 10
OdpovědětVymazatDíky za komentáře! :) Jsem ráda, že se líbí, jednorázovky nejsou moje silná stránka :) Většinou je vůbec nepíšu, ale tohle mě na padlo tak jednou po ránu, tak jsem si řekla, že to zkusím nějak nahodit :D
OdpovědětVymazatAbsolutne neskutecny! Asi nejlepsi Snarry jednorazovka, co jsem kdy cetla... proste dechberouci... super napad, nadherne napsane a extreme vzrucujici... smekam a moc dekuju1
OdpovědětVymazatOmlouvám se, že nedokážu vepsat svůj dík do slov. Povídka mě zaujala. Sice podle varování v úvodu bych se jí měla vyhýbat obloukem zvíce mexického zálivu, ale tak jsem to zkusila přečíst a nelituji.
OdpovědětVymazatTak to bylo něco. Musela jsem vypadat podivně jak sem se tvářila při četbě v autobusu. No nic. Zvláště mě zaujala ta část s Ginny. Prý že musi jit odvazat Draca... Skvělý! Jestli to takhle vypada když píšeš něco co neni tvoje silna stránka rada si přečtu ten zbytek:D
OdpovědětVymazatDíky všem za komentáře! Možná brzy přibude nějaká jednorázovka, jelikož kapitolovku mám rozepsanou, ale nechci ji sem dávat, dokud nebude dost materiálu, nechci vás nechat viset :) takže, uvidíme! Musím to potrénovat! :D
OdpovědětVymazatKarin Tak to bylo hustý.
OdpovědětVymazatJako wau. Wau a wau. Nemam slov
OdpovědětVymazatKarin Vrátila jsem se a opět jsem si pěkně početla.
OdpovědětVymazat