Přiveď ho 1 - 5

Opravila jsem neskutečné moře chyb a konečně dostěhovala i Přiveď ho :) A opravdu jsem se bavila mezi rozdíly v tom, jakým stylem jsem psala na začátku a na konci tohoto cyklu. Ten posun je tam docela zřetelný :)

Varování: 18+, násilí (i sexuální), krev, místy OoC postavy

Pairing: HP/LV, HP/SS

1

Bradavice, 28. srpna, večer 

Tu zprávu se Brumbál dozvěděl až od Severuse. Po událostech na konci školního roku měli oba jen velmi málo času na to, aby se rozhodli, zda půjde Snape jako špeh k Voldemortovi. Šel. Kvůli zpoždění se však vrátil v takovém stavu, že jej na bradavické ošetřovně dávali dohromady tři dny. Ale uspěl a během měsíce byl na stejné, ne-li lepší pozici než před čtrnácti lety. Proto to byl právě on, kdo přinesl strašlivé zprávy. 

Ten den bylo moc hezky. Svítilo slunce, ale nepálilo. Vál jemný větřík, nikde ani mráček. Do začátku školního roku zbývaly tři dny. A právě tenhle den si Snape vybral na to, aby uříceně vtrhnul do ředitelny. V ruce dokonce pořád ještě nesl smrtijedskou masku. Brumbál se ho skoro lekl. 

"Co se děje, Severusi?" zeptal se ostře a znepokojeně, když viděl, jak Snape rozráží dveře. 

"Má Pottera," zasípal udýchaně muž. Brumbálovi vypadl z dlaní šálek čaje a roztříštil se o kamennou podlahu. Jeho obsah se rozstříkl a oba je ušpinil. Ani jeden z nich tomu nevěnoval pozornost. 

"Jak se to stalo?!" 

"Nejsem si jistý. Asi šel ven z domu těch jeho příbuzných a oni ho přepadli. Myslím tím Malfoye a Lestrangeovou." 

"Jak je Harrymu teď a kde je?" 

"Je naživu. A něco daleko horšího," Snape se zhroutil do křesla a vypadalo to, že asi začne zvracet. To nejhorší se chystal teprve říct. Brumbál se pomalu posadil. 

"Mluv už, Severusi," zachraptěl připraven na nejhorší. Jenže to, co přišlo vzápětí, to nečekal ani on. 

"On s ním uzavřel dohodu..." Snape vypadal necharakteristicky téměř zoufale, když skryl obličej do dlaní. 

Brumbál zůstal neschopen slova na skoro půl minuty. 

"Jakou dohodu?" zachraptěl nakonec. "Pověz mi to celé, Severusi," požádal ho tiše. Albusi Brumálovi se právě teď chvělo nitro tak, jako ještě snad nikdy. 

"Já nevím, Albusi. Nevím. Svolal nás, tak jsem šel. A tam, vedle Pána zla stál Potter. Jen tak. Neočarovaný, nehlídaný, nespoutaný. A Temný pán nám řekl že... že odteď nikdo z nás nevztáhne na Pottera ruku ani hůlku.... že uzavřeli dohodu a odteď máme Harryho naprosto ignorovat. A naznačoval, že on....já nevím, jak to říct, Albusi. Osobně mi to přišlo, že se Harry stal jeho učedníkem." 

Albusovi vybuchla v hrudi ostrá bolest. Zalapal po dechu. 

"Řediteli?!" vyskočil Snape z křesla a vrhl se k němu. Přitom rychle mávnul hůlkou a stříbrná laň vyrazila na bradavickou ošetřovnu. 

Brumbál rudl v obličeji a lapal po dechu. Severus mu rychle uvolňoval hábit u krku. Mířil na něj hůlkou a skoro křičel kouzla první pomoci. Krb zaplanul a z něj vyběhla madame Pomfreyová. Nezdržovala se zděšenými výkřiky. Místo toho pohledem naznačila Snapeovi, ať uhne. Pod kouzly z její hůlky se Brumbálovi vrátila normální barva. Jenže pak začal blednout. Jeho dech byl mělký a zrychlený. 

"Pomozte mi ho dostat na ošetřovnu," obrátila se lékouzelnice na profesora lektvarů. 

Když starý ředitel ležel v nemocniční posteli, Poppy se ustaraně posadila vedle něj a vnutila bezvědomému muži lektvar. Pak si povzdychla. 

"Je to špatné, Severusi. Nevím, co ho tak rozrušilo, ale Albusovo srdce už není, co bývalo. Je slabé. Co se stalo?" otočila se na ředitele Zmijozelu, který byl skoro tak bledý jako Brumbál. Ten však mlčel. Jen odmítavě zavrtěl hlavou. 

"Merlin nám pomoz," povzdychla se znovu Poppy. 

Bradavická ošetřovna, 29. srpna, dopoledne 

Severus si připadal ztracený. Nejdřív Potter... sám z toho měl skoro infarkt! Utíkal do hradu jak jen rychle to šlo. A způsobil ten infarkt řediteli. Seděl hodiny u jeho postele, aniž by se vůbec převlékl, a rozjímal, co má ksakru dělat. Co se stalo, Proč Potter tak obrátil? Ještě před necelými dvěma měsíci byl zuřivě proti Pánu zla. Nemohl snést, že zemřel Cedrik Diggory. A teď tohle. Snape se nemohl rozhodnout, jestli by dřív chtěl na toho spratka použít Legillimens, nebo z něj vymlátit duši za to, co se stalo Brumbálovi. 

Po dvanácti hodinách upoutal klimbajícího muže slabý sten z postele. 

"Jak vám je, Albusi?" zeptal se tiše a nadzvedl mu hlavu, aby mu mohl dát napít. 

"Už bylo i líp. Tady jsem dlouho nebyl," slabě odpověděl ředitel. Upřel na něj modré oči. 

"Severusi, přiveď ho. Přiveď Harryho zpátky," zaprosil zoufale. 

"Brumbále, jestli je to jeho svobodná volba..." zamračil se Severus. ...Tak už ho zbývá leda zabít... dokončil myšlenku pro sebe. 

"Nevěřím, že se k němu Harry přidal. Severusi, spoléhám na tebe," zasípal Brumbál. Oči se mu zavřely a stařec zase usnul. 

Snape vstal. Kolem srdce a žaludku cítil ledovou obruč. Co může vůbec dělat? Bez předvolání před Temného pána bez nějaké důležité informace - to je jen pro masochisty. Patologické masochisty, možná i sebevrahy. A pozítří začíná škola! Severuse vůbec nenapadlo, že by se v Bradavicích Potter objevil. Zvlášť, jestli se opravdu stal Voldemortovým spojencem. Ale téhle variantě nechtěl věřit ani sám Severus Snape. Znal toho idiotského kluka moc dobře, nebo si to alespoň myslel. 

U sebe v pokoji konečně svlékl smrtijedské šaty a nalil si pořádného panáka. Zabouchl se v koupelně a myšlenky mu jely na plné obrátky. Jenže mu pořád tolik věcí nesedělo. Zvlášť to, proč se Pán zla rozhodl dohodnout se s Potterem, místo aby ho okamžitě zabil. 

On chtěl zabít Pottera. To se mu honilo hlavou, když uléhal do postele. Převaloval se a nemohl usnout. Napadla ho jen jedna jediná potměšilá myšlenka. Brumbál přes léto reorganizoval Fénixův řád. Vzal tam ke Snapeově znechucení i Siriuse Blacka. Co třeba tomu prašivému psisku střelit, že jeho kmotřenec se kamarádíčkuje s Voledmortem? Třeba by měl Black infarkt taky 

Jenže kdyby Blakovi opravdu napsal, ten idiot by to všechno hned vyslepičil Potterovi. A Severus by mohl spáchat sebevraždu rovnou, aby unikl mučení Pána zla. Kdyby vyhmátl Pottera on a zmáčkl ho, jednal by v přímém rozporu s rozkazy. To by bylo další mučení. Kruci, zasranej Potter! Severus měl svázané ruce! Bez ohrožení vlastního zdraví nebo příčetnosti neměl šanci se k Potterovi dostat nebo ho zmáčknout. Nebo zabít. To poslední by udělal nejraději. 

Zase vstal a přešel ke kouzlem zamčenému šuplíku. Vytáhl odtamtud zlatý galeon. Jednoduché kouzlo mu umožnilo nastavit na něm datum a čas. Další jej rozpálilo a zároveň se tak stalo u všech ostatních mincí všech členů řádu. Právě svolal na zítra poradu a modlil se, aby to nebyla poslední akce jeho života. 

Grimmauldovo náměstí č.12, 30. srpna, odpoledne 

Snape byl na minutu přesný, když klepal na dveře starého domu. Zachmuřil se, když viděl, jak málo jich pořád je. Lupin, Black... na prvního se ušklíbl znechuceně, na druhého hodil jedovatý pohled. Tonksová, Pastorek, Weasley, Moody. 

Snape si s přemáháním sedl. Netěšil se na následující konverzaci. 

"Myslel jsem, že s tebou přijde Brumbál, Severusi," ozval se Arthur Weasley mírně. Ten Snapeovi skoro nevadil. Jen jeho ratolesti. 

"Ředitel měl infarkt. Nějakou dobu se k nám nebude schopen připojit," opáčil chladně. Sbor rozrušených výkřiků naplnil jídelnu. 

"Ty bastarde," zasyčel Sirius. "Nevěřím ti! Cos mu provedl, ty zrádče?" tasil hůlku. Snape už mu však mířil do obličeje. 

"Jsi pomalej, ty prašivý psisko," zasyčel. "Kdybych zradil já, je Brumbál mrtvý a vy všichni v tuhle dobu taky," vyplivnul. 

"Siriusi, klid. Můžete oba schovat hůlky?" zasáhl Pastorek. Sirius drtil mezi zuby kletby, když si sedal. Snape hůlku pouze sklonil, neschoval. 

"Proč jsi nás sem zavolal? Kvůli Albusovi?" zeptal se znepokojeně Lupin. Severus na chvíli zadržel dech. Musí to říct rychle a pak se bránit, protože Black se ho pokusí nejspíš zabít. 

"Ne. Je to kvůli Potterovi," vyplivnul jedovatě. To jméno mu hořklo na jazyku víc než kdykoliv předtím. 

"Opustil Zobí ulici a byl chycen smrtijedy...." Severus nenavázal dost rychle, protože tentokrát Sirius zavyl a jen díky Lupinovi, který jej briskně přišpendlil ke stolu, právě nedělal ze Severuse kaši. Nebo Severus z něj, že? 

"Nechcte mě domluvit!" štěkl. "Žije!" zavrčel. "A musím dodat, že bohužel!" neudržel vztek na uzdě. 

"Co si to dovoluješ o Harrym, ty umaštěnej hajzle!" zařval Black. 

"Ten tvůj zasranej kmotřenec uzavřel s Pánem zla dohodu!" zařval na něj Severus na oplátku. Jídelna jako by zamrzla. 

"Jakou dohodu?" vzpamatoval se první Kingsley. 

"Neznám znění. Ale vzápětí přikázal Voldemort všem svým smrtijedům držet se dál od Pottera, jeho přátel, rodiny, Bradavic... prostě všeho, co s ním má něco společného!" prskal Snape. "Stál vedle něj! Aniž by byl spoutaný nebo očarovaný? Co to asi může znamenat? Rozhodně si nedávali šálek čaje!" Snapeova slova vzala dech i barvu z tváře všem kolem stolu. Jen Sirius na něj hleděl nenávistně a zarputile. 

"Nevěřím ti, Srabusi," zasyčel na něj. 

"Ani nemusíš, ale na realitě to nic nemění. Ten 'Zlatý chlapec' nás všechny zradil!" Ze Severusova hlasu odkapávala koncentrovaná zášť. 

"Musel pro to mít důvod," uhnul Black očima a zatnul pěsti. 

"To by mě zajímalo, jaké asi," zavrčel Snape. "Možná zachránit si ten svůj rozmazlenej krček." 

"Není rozmazlenej, ty - ty slizká pijavice!" Lupin musel zase zasáhnout. 

"Uklidni se, Sirie, nebo tě zakleju. Tohle je vážné," zašeptal mu. "To jsou dost... nečekané a vážné zprávy. Neuraz se, Severusi, ale jsi si naprosto jistý, že nebyl očarovaný?" řekl nahlas. 

"Naprosto. Kdyby byl pod Imperiem nebo lektvary, poznám to. Navíc by rozhodně nestál vedle Pána zla jako rovnocenný partner, kdyby byl podroben silou," odpověděl náhle vyčerpaně Severus. "Brumbála ta zpráva složila," přiznal ignorujíc mumlané poznámky z Blackovy strany. 

Všichni na sebe konsternovaně zírali. 

"Má někdo nějaký nápad?" ozval se do ticha Arthur. Další ticho. 

"Měli bychom zjistit, co k tomu Harryho vedlo," ozval se po chvíli Lupin. "Třeba začít návštěvou jeho příbuzných." 

Jakmile byl první nápad vyřčen, ostatní ožili. Návrh byl přijat. Severus trval na tom, že se musí vrátit do školy. K Dursleyovým se vypraví Lupin a Weasley. Arthur už tam i byl, takže nedojde k žádné mýlce. 

Zobí ulice 4, 30. srpna, o hodinu později 

Arthur Weasley zaklepal na dveře upraveného domku. Otevřela jim Petúnie Dursleyová a vytřeštila oči v šoku nad dvěma kouzleníky. Arthur si vzpomněl na to, jak přehnaně lidé v tom domě reagují. 

"Co chcete?" vyprskla Petunie. 

"Promluvit si. Nepozvete nás dál?" usmál se studeně Lupin. Petúnie se rychle rozhlédla po okolí. Weasley skoro viděl, jak přemýšlí, co nechce víc. Jestli mít je v domě a nebo aby sousedi viděli, že jí před domem stojí podivná individua v pláštích. Druhá obava byla silnější. Sykla na ně, aby šli dovnitř a rychle za nimi zavřela. 

"Petúnie, kdo klepal?" ozval se z obýváku hlas Vernona Dursleyho. Sotva se však otočil, zblednul. Z obýváku bylo vidět do předsíně a on právě uviděl ty lidi. Zvednul se a zamířil k nim jako rozzuřený býk. 

"Co chcete v mém domě?" zahřměl. Ale měl strach. Jeho oči bloudily mimoděk po kouzelnících, jak hledaly hůlku. 

"Rádi bychom si promluvili o Harrym," odpověděl mu bez pozdravu Arthur. Lupin zatím jen mlčel a nasával pachy. Harryho tu vůbec necítil. Naprosto a vůbec žádná pachová stopa. Ten chlapec tu nebyl týdny. 

"Není o čem mluvit!" prskl Vernon a Petúnie vystrašeně přikyvovala. 

"Ale je. Jak je to dlouho, co tu není?" ozval se konečně vlkodlak. 

"Nebudu vám na nic odpovídat! Vypadněte z mého domu!" zbrunátněl Dursley. Vzápětí mu mířila špička Lupinovy hůlky do obličeje. 

"Odpovězte," zazněl z úst bývalého profesora strohý rozkaz. 

"Vernone!" vyjekla Petúnie. "Řekni jim to!" Vyváděla zbytečně, Vernon Dursley zkrotl před hůlkou jako beránek. 

"Odešel hned na začátku prázdnin," vybreptl. Začal se potit strachy. 

"Odešel, nebo jste ho vyhodili?" zavrčel Lupin. 

"Ne, odešel sám! Přísahám, že je to pravda!" bránila se ohnivě Petúnie. "Ten nevděčník přišel, řekl nám, že už sem v životě nevkročí a zase odešel! To je všechno! Nevíme, kam šel a je nám to fuk!" skoro ječela. 

"Jestli lžete, budete litovat," zamračil se hrozivě vlkodlak. Kývli na sebe s Arthurem a oba se přemístili k branám Bradavic. Brumbála našli na ošetřovně. 

"Jak vám je, Albusi?" zeptal se starostlivě Weasley. 

"Za chvíli budu běhat jako mladík," pousmál se smutně ředitel. "Severus mě zpravil, že svolal schůzi. Jak to dopadlo?" V jeho očích bylo víc nadějí, než bylo příchozím milé vidět. 

"Harry odešel od Dursleyových hned na začátku prázdnin. Nikdo z nás o tom neměl nejmenší tušení," přiznal Lupin. 

"Kam šel?" 

"Dursleyovi to nevěděli. Nemáme se čeho chytit," odpověděl sklesle Arthur. Brumbál bolestně sevřel oční víčka. 

"Tak to nezbývá než čekat, až si Severuse zase zavolá Voldemort," prohlásil těžce. 

Vůbec nemusel čekat dlouho. 

2

Bradavický expres, 1. září

Černovlasý kluk prošel postupně kolem všech kupé. Hledal Rona a Hermionu. Našel je až na konci.

"Ahoj," vešel dovnitř. Hermiona mu nadšeně padla kolem krku.

"Harry! Celé léto jsi nenapsal!" byla její uvítací věta.

"Čau, kámo," zvedl se Ron a plácl ho po kameni. "Nemohl ses ozvat? Mamka mě pořád uháněla, jestli se u nás stavíš. Víš jak, měla strach," Ron nejistě pokrčil rameny.

"Jsem v pohodě, Rone," usmál se lehce Harry. Kamarádi po sobě hodili rádoby vědoucné pohledy. Harry to postřehl. Zasmál se.

"Vážně jsem v pohodě. Hodně jsem o prázdninách přemýšlel. Měl jsem pořád co dělat. Promiňte, že jsem úplně zapomněl, jak letí čas," usmál se omluvně.

"Hlavně že ses bavil," ušklíbla se Hermiona. "Co jsi dělal? Povídej," naléhala.

"Zatím bych si to raději nechal pro sebe, Hermi. Je to překvapení," vykroutil se z odpovědi Harry. Dívka se nechala odbýt, přestože sálala zvědavostí.

"Co jste podnikali vy?" briskně přehodil kapitolu Harry. Rozběhl se příjemný, zábavný rozhovor.

Bradavice, 1. září, o několik hodin později

Severus seděl vedle Brumbála a poočku sledoval, jestli je ředitel v pořádku. Stařec byl stále silně bledý a zesláblý, ale trval na tom, že se uvítací hostiny zúčastní.

Dveře se otevřely a dovnitř vešli starší studenti. Severus jim nevěnoval pozornost do doby, než Brumbál zalapal po dechu. Snape zvedl hlavu.

Dveřmi vkročil Harry Potter, jako by se nechumelilo. Snape ucítil, jak jeho zápěstí pod stolem sevřela Brumbálova chladná dlaň. Hněvem se lektvaristovi tmělo před očima. Celou hostinu zíral jen na Pottera a nebyl schopný vnímat nic jiného, než toho spratka a těžký dech Brumbála. Ředitel se neměl vůbec rozrušovat!

Najednou Harry otočil hlavu a ostře se na Severuse podíval. Setkal se s pohledem, který nenávistí a zuřivostí předčil všechny ostatní, které mu kdykoliv Snape věnoval. Harry se na něj mile usmál a odhrnul si prsty přerostlou ofinu. Lehce přitom prsty přejel po vlastní jizvě. Jeho úsměv se změnil ve zlověstnou grimasu, když sebou Snape trhl.

V okamžiku, kdy Potter zvedl ruku k čelu, znamení zla na Severusově předloktí krátce bodavě zabolelo. Nebylo to předvolání. Udělal to ten kluk. Snape cítil, jak bledne, protože Potter na něj zíral a věděl. Zalila ho mrazivá hrůza. Odvrátil pohled, ale jíst se nepřinutil. Jen okrajově si všiml, že Potter nemá brýle.

Harry se s klidem vrátil k jídlu a navázal na rozhovor Rona a Seamuse. Nikdo si ničeho nevšiml, na to to proběhlo moc rychle.

Hostina skončila a všichni se odebírali do věží. Tehdy se Snape rozhodl. Propletl se mezi studenty a tvrdě drapl Harryho za paži.

"Na slovíčko, pane Potter. Vy běžte," zasyčel na Rona a Hermionu, kteří se zastavili.

Harry se nechal odtáhnout do sklepení. Na tuhle konfrontaci byl zvědavý už pár dní. Snape s ním skoro mrštil do prázdné lektvarové třídy a rychle ji zabezpečil proti odposlouchávání.

"Co to má znamenat?" zeptal se mrazivě a snažil se ovládnout pulzující hněv.

"Co myslíte?" udělal na něj Harry nevinné oči. Snape ho chytil za předek hábitu.

"Nehraj si se mnou," zasyčel. Vyvádělo ho z míry, že Harry zůstal naprosto klidný.

"Myslíte, tohle, pane?" zeptal se mladík, jako by pochopil a lehce se prsty dotkl jizvy. Snape ho pustil, jako by se dotkl živé kobry.

"Ještě něco?" usmál se chladně Harry.

"Ty malej zmetku," zasyčel Snape a zaťal pěsti. "Brumbál kvůli tobě málem zemřel! A tvoje matka pro tebe zemřela jen proto, abys najednou změnil plášť?!" Severus se zarazil, protože právě řekl až moc. Tentokrát ani jeho železné sebeovládání nepomohlo.

"Myslel jsem, že uznáváš názor, že neexistuje černá a bílá, ale pouze moc," zavrněl Harry. Přesně do téhle pozice chtěl Snapea dostat. A on se tam dostal sám dokonce. Na chvíli Harryho napadlo, kdy se naučil se tak přetvařovat. Jak to zvládl za dva měsíce prázdnin? Možná nutnost.

Vidět na Snapeově tváři nefalšovaný šok za to možná i stálo.

"I když," pokračoval Potter, "Možná že ne. To byste nebyl tak rozrušený, pane." Harry dodal slovu 'pane' provokativní nádech. Provokativní ve smyslu, že Severus by pojal jisté podezření, pokud by nebyl příliš rozčilený. Snažil se uklidnit a kalkulovat.

"Nechal jsem se unést, pane Pottere," odfrkl si.

"Je mi jasné proč," nenechal se změnou tónu ošálit Harry a konečně se dostal k tomu, co jej ze Snapeových slov zasáhlo.

"Co se stalo řediteli?" zeptal se vážně. Snape mlčel. Odpověď sama za sebe.

"Předpokládám, že jste mu řekl, co se stalo. Nechápu, jak může Voldemort věřit, že pracujete pro něj a ne pro Brumbála," odfrkl si Harry. Než se nadál, Snape ho přirazil ke zdi a hůlku mu zarýval do hrdla.

"Ještě slovo a budete první student, u kterého si dopřeju to potěšení se ho zbavit!" zasyčel Snape. Harrymu prudce bušilo srdce. Snape se k němu tiskl téměř celým tělem. Mladík měl co dělat, aby se nerozvrněl blahem. Ale musel to dohrát do konce.

"To byste možná měl, pane. Co když jsem opravdu vyměnil strany a teď vím, komu skutečně patříte?" Harry odolával touze se o muže před sebou otřít. U Merlina, netušil, že by ho mohl tak přitahovat Snape. Předtím se mu líbil jen jeho zadek.

"To se dá zjistit!" odtušil chladně Snape. "Legillimens!"

Jeho mysl se střela s Harryho. A mladík jej jednou mocnou ranou vykázal ze své hlavy.

"Tohle už nezkoušejte, pane," zavrčel Potter. "Mám dost toho, když mi do hlavy vlezla jedna zrůda. Vás tam nepustím." Snape vypadal dost překvapeně.

"Vysvětlete to, Pottere," odstoupil od něho. Hůlku neschoval.

"Co? Že nechci, abyste se mi producíroval v hlavě?" ušklíbl se mladík.

"Volbu slov," opáčil profesor.

"Aha. Vy vážně věříte, že jsem nový psíček Voldemorta, co?" odfrkl si znechuceně Potter. "Co jinýho od vás čekat."

"Co si kčertu myslíte, Pottere!" zvýšil Severus hlas. "Pán zla oznámí, že máte dohodu a vy si myslíte, že se to je jako dát si rande s přítelkyní?" štěkl.

"Až na tu přítelkyni jste se trefil," usmál se sladce Harry. "Popravdě řečeno bych se sem nevracel, ale chtěl jsem vás vidět. Za prvé protože i když jste naprosto zkurvenej bastard, nesedělo mi, že děláte pro Voldyho. Za druhé mám na vás prosbu. Možné dvě," přiblížil se ke Snapeovi, který před ním málem couvl.

Snape nevěděl snad poprvé za posledních deset let, co říct. A kterému z faktů, které mu Harry sdělil, věnovat bližší pozornost jako prvnímu.

"Jakou máte dohodu?" odkašlal si. Potter se znova uculil.

"Za informace se platí, pane." Tentokrát už Severusovi erotický podtón neušel. Po zádech mu přejel mráz. Nějak mu nepřišel moc příčetný dojem, že jej tu snaží svádět šestnáctiletý kluk. Šestnáctiletý Harry Potter.

"A co ode mě chceš?" potlačil nutkání znovu poodstoupit. Strnul, když Harry popošel ještě blíž. Ucítil jeho vůni. Byla čistá, chlapecká ale smyslná. Snažil se držet se svého vzteku, aby to v něm nezačalo vyvolávat protichůdné pocity.

"Lektvar nebo kouzlo. Nevím, co se bude hodit víc. Co byste chtěl vy ode mě, pane?" zvedly se k němu smaragdové oči.

"Vysvětlení," zavrčel Snape.

"Za to je vysoká cena," zazubil se mladík.

"Ten lektvar?" nadhodil Severus.

"To není vhodná platba. Na platbě za lektvar se můžeme domluvit... později," zapředl Harry, když se jeho lícní kost dotkla Severusovy čelisti.

"Co to do vás vjelo, Pottere?" skoro vyjekl Snape a ustoupil. Harry se zatvářil trucovitě, to ho prostě dorazilo.

"Chtěl jste informace, pane. Já vám naznačil cenu," trhl hlavou. Snapeův postoj vnímal jako odmítání a zjistil, že ho to uráží.

"Ale už to nebudu opakovat, nejsem děvka na trhu," zasyčel ještě.

"Jste student a já učitel," bylo jediné, na co si otřesený Severus vzpomněl jako protiargument.

"Omyl. Nezůstávám ve škole. Zítra mám být zpátky v Temném sídle. Tím moje pozice žáka poněkud padá, nemyslíte?"

"Máte vycházky?" ušklíbl se Snape, ale půdu pod nohy mu to moc nevrátilo. Zvláštní výraz přejel Harrymu přes obličej.

"Každý máme jiné věci, které nás svazují," odpověděl vážně. "Pokud mě omluvíte, půjdu. Netušil jsem, že jsem až tak neatraktivní, že sex za moje vzpomínky vám přijde jako nesplnitelná podmínka. Nashledanou." Harry se otočil. Cítil se poníženě. Měl to od Snapea čekat. Ale možná se jen na chvíli dostal ze světa, který na něj spadl o prázdninách, do reality.

Tak přímá řeč vzala Snapeovi dech. Už poněkolikáté za posledních pár dní Pottera vůbec nechápal. Ale neatraktivním ho neshledával. A za vzpomínky, které nedokázal vzít násilím byl sex malá cena. Jen netušil, jak ten fracek přišel na to, že preferuje muže. A jak to, že jeho vůně dokázala Severuse vzrušit.

"Stůjte, Pottere," zastavil ho než zabral za kliku u dveří. "Vaši nabídku jsem neodmítl."

Harry se otočil zpátky s pocitem vítězství.

"V tom případě položte otázku, pane," usmál se jemně. Severus pocítil nožičky vzrušení i chladu na páteři.

"Jaká je dohoda mezi tebou a Voldemortem? To chci vědět."

Harry jako by se najednou změnil. Už předtím byl... nabízel se. Ale teď jako by se celý uvolnil, roztál a kolem něj se rozšířil lehce erotický náboj. Jako by se poddal. Přivinul se k Severusovi.

"Dám ti vzpomínku na dohodu. Ale musí se mi to líbit," otřel se spánkem o mužovu tvář. Ucítil jeho ruce, jak jej váhavě objímají.

"A co se ti líbí?" uslyšel Severusův hlas, sametový a smyslný. Horký dech mu ovanul ucho a Harry se slastně zavrtěl. Nechal dlaně sklouznout na mužovy boky. Tohle si chtěl užít. Pevně se k němu přitiskl.

"Líbí se mi klečet na kolenou a cítit ptáka hluboko v krku," zamumlal Severusovi do ucha. Uslyšel letmé šokované vydechnutí.

"Taky miluju, když do mě někdo tvrdě přiráží," pokračoval mladík a rozepínal knoflíky Severusových kalhot. "Slzy, pot, sperma, krev...nezní to báječně?" zamumlal a lehce skousl mužův ušní lalůček. Snape se zachvěl. Ten kluk mu naznačoval, že má snad masochistické sklony. Ta myšlenka zasáhla jeho slabiny. Následovaná Harryho rukou. Unikl mu hluboký vzdech, když se chladné prsty sevřely kolem jeho rostoucí erekce. Potter ho zatlačil ke katedře. A když se profesor opřel, opravdu klekl na kolena a stáhl muži spodky. Olízl špičku žaludu, jako by si ji vychutnával. Severus zjistil, že ten pohled opravdu stojí za to. Kdy to bylo naposled, co cítil tak dobrá ústa na těch jistých partiích? Hodně dlouho.

Kde nabral šestnáctiletý kluk tolik zkušeností? vplula mu do hlavy myšlenka, když se neubránil tlumenému zamručení. Vážně to Potterovi šlo. Rozhodně ovládal techniky, jak muže dovést co nejrychleji na vrchol. Ovládl se a zvedl mladíkovu hlavu. Měl sytě rudé líce a oči se mu leskly. Ty svůdně pootevřené rty nemohl Severus ignorovat. Zvedl chlapce, který byl překvapivě lehký a přitiskl se k těm zvoucím ústům. Harry vydal překvapený vzdech a jeho žádostivé tělo se přitisklo ke staršímu muži.

Kdyby to byl čistý obchod, Severus by druhého muže udělal a vyhodil. Ale Harryho...Potterova, opravil se v duchu... jeho poddajnost, vláčnost, to jak pracoval na jeho penisu jazykem. Severus skoro zasténal. Jestli bude mladík tak dobrý v posteli, není důvod, proč to uspěchat. Přestože k němu do pokoje to bylo přes chodbu...Snape vytáhl hůlku a přeměnil katedru za sebou v širokou postel. Oba dva do ní prakticky spadli. Muž uvěznil Harryho pod sebou a hluboce ho líbal. Harry vydával zvuky potěšení a jeho nohy obemkly Severuse kolem pasu. Klínem se o něj začal třít. Přitom se mu snažil rozepínat knoflíčky na hábitu a stahovat mu jej přes ramena.

Severus se na chvíli zvedl, aby skopl hábit i kalhoty z postele. Harry toho využil, aby mu stáhl i košili. Severus zkroutil rty do napodobeniny úsměvu, když sáhl po hůlce a oblečení z Pottera prostě odčaroval. Skoro až nemohl věřit svým očím. Před ním leželo štíhlé, lehce osvalené, úžasně sexy tělo. Až ho zarazilo, kde ho ten kluk sebral. Skoro se až ušklíbl. Ne, Potter rozhodně není neatraktivní. Zabrousil pohledem k tmavým chloupkům, ze kterých se tyčila Harryho erekce. Štíhlá, přiměřeně velká, lákavá. Severus se k ní sklonil. Přiměl tak chlapce vydat slastný sten. Mladík se proti němu vypínal a stačilo několik minut na to, aby začal žadonit o víc. Nechtěl se udělat hned Snapeovi do pusy.

"Otoč se," zachraptěl hlasem zastřeným žádostí Severus. Harry mu hned vyhověl a ukázal mu tak nádherný, dokonale zaoblený zadek. Severus se naklonil a lehce začal zuby a jazykem laskat šíji a záda. Narazil přitom na drobné bílé jizvičky. Bylo jich celkem dost. Napadlo ho, od čeho jsou, ale vlastní vzrušení se neúprosně dožadovalo, aby Harrymu splnil jeho přání a ošukal ho. Mladík pod jeho péčí ztěžka oddechoval a třásl se vzrušením.

Severus už nehodlal nic odkládat. Dvakrát mávl hůlkou, aby seslal čistící a lubrikační kouzlo a nalehl na Harryho. Ten zasykl bolestí. Severus si s výčitkami uvědomil, že jej nepřipravil prsty. Pak ale Harry vydal zvuk silného potěšení, takže Severus pomalu přirazil. Harry se prohnul v zádech, aby trochu změnil úhel přírazu a slastně zasténal, když se Snape otřel o ten správný bod.

"Prosím... rychleji..." zaprosil. Severus mu milerád vyhověl. Potter se vůbec nekrotil. Hlasitými výkřiky rozkoše dával svoje potěšení najevo. Lektvarista to shledával silně vzrušujícím. Stiskl Harryho erekci a dlouhými, tvrdými přírazy se blížil na vrchol. Potter zakřičel v extázi a vyčarovanou postel potřísnilo jeho sperma. Severus dosáhl vrcholu chvíli po něm a se zasténáním se udělal hluboko do mladíka.

Oba prudce oddychovali, stále ještě zaklínění do sebe, dokud Severus nezměkl a nestáhl se z Harryho. I přesto mladík sykl nepohodlím. Severuse hlodl červík výčitek. Ani přes svou povahu nikdy nebyl ke svým milencům krutý. A Potter aktuálně vyhovoval definici milence.

Přivolal si kouzlem dvě židle. Jednu změnil na ručník, druhou na lavór, který naplnil teplou vodou. Harry ztuhl, když se mokrá látka dotkla jeho pozadí, ale pak se uvolnil a nechal Severuse, aby se o něj postaral.

"Děkuju," broukl. Severus chtěl ze sportu říct něco sarkastického, ale při pohledu na mladíka, ve kterém se před chvílí udělal, zastavil proud sarkasmů. Možná i to, že si znovu všiml těch jizev.

Harrymu se chtělo stulit se do klubíčka a usnout. Tohle by si nechal líbit pokaždé... tvrdý sex a potom aby se o něj někdo postaral tak, jak to před chvílí udělal Snape. Mohl použít kouzla, aby ho očistil. Teď měl splnit slib on. Posadil se a zjistil, že na něj Snape zírá. Stiskl podrážděně rty, protože tušil, co muž sleduje.

"Máte lahvičku na vzpomínky?" zeptal se odtažitě. Lavór se změnil na křišťálový flakónek. Harry se pro něj natáhl. Snape si všiml, že jizvičky má i na zápěstí.

Potter si přiložil špičku hůlky ke spánku a chvíli se soustředil. Vzápětí vložil stříbrné vlákno do lahvičky a zavřel ji.

"Prosím," podal ji mistru lektvarů.

"Pottere..." začal ostře Snape, ale Harry ho přerušil.

"Jestli mi nevěříte, mohu tu zůstat, než se přesvědčíte. Ale já svoje slovo dodržím." Harryho hlas zazněl temným odhodláním, které jakoby nepatřilo titěrné lahvičce. Severuse tím zase a opět překvapil.

"To bude dobrý nápad," kývl. Sehnul se pro oblečení. Navštíví Brumbálovu pracovnu. Harry se znovu položil na postel. a zíral do stropu.

"Nebudete se oblékat?" pozvedl obočí Snape.

"Budu. Ale s tou vzpomínkou strávíte dle mého odhadu minimálně hodinu, než ji důkladně rozeberete, přestože je sama o sobě krátká. Je to je půl hodiny rozhovoru. Myslím, že nemám kam spěchat." Toto prohlášení Severus nekomentoval, jen se dooblékal.

Ale tu otázku si nemohl nechat pro sebe. Na to byl moc zvědavý.

"Pottere... odkud máte ty jizvy?" zeptal se, jako by jen mimochodem. Harry se do stropu zamračil. Pak se jeho tvář rozjasnila a posadil se.

"To je informace," zanotoval a přejel si prstem přes ústa. Severus pochopil. Naklonil se k Harrymu a přivlastnil si jeho rty v polibku, který mladíka připravil o dech.

"Mmmm, měl byste po mně chtít informace častěji," vydechl omámeně a olízl si naběhlé rty. "Jsou od magické oceli, to by vám mohlo stačit." Severusovo obočí vylétlo vzhůru.

"Vaše preference sahají až tak daleko?" zeptal se dřív, než si uvědomil, že je to další 'informace'.

"Pokud tu otázku myslíte vážně, tak..." Harry nedokončil, protože jeho ústa přikryl Snape. Harry si ten polibek vychutnával jako nic jiného. Svým způsobem to bylo lepší než ten skvělý sex před chvílí.

"Moje preference nevedou až tak daleko. Ale občas je mimo mou kontrolu, co se děje," poskytl vysvětlení širší, než původně zamýšlel. Nakonec byl možná rád, když mu Snape věnoval jen divný pohled, ale už se nevyptával.

Odešel ze třídy, zabezpečil ji zamykacím a strážným kouzlem a vydal se na cestu do ředitelny.

3

Bradavice, 2. září, krátce po půlnoci

Snape vzal ze skříně myslánku a vylil do ní obsah Potterových vzpomínek. V myslánce se zavířilo. Severus se nechal vtáhnout do jednoho deštivého letního dne...

Temné sídlo, 7. července

Harry skoro visel v okovech vyčarovaných Malfoyem. Tělo a hlavně pozadí jej bolelo opravdu dost ošklivě.

"Můj pane, přivedli jsme Pottera, jak jste přikázal," poklonil se Malfoy i Bellatrix. Přitom smýkli řetězy, aby se Harry uklonil taky. Ten ztratil rovnováhu a spadl.

"Copak jste mu provedli, že nemůže chudáček ani stát?" ušklíbl se Voldemort. Lestrangeová a Lucius se po sobě podívali.

"Téměř nic, můj pane. Pouze omračovací a poutací kouzlo," odpověděl Malfoy. Voldemort zamyšleně sledoval Harryho. Ten se však chránil podívat se mu do očí. Muž se temně zasmál.

"Nechte ho tu a běžte," sykl na smrtijedy. Ti se okamžitě uklonili a vycouvali z místnosti. Voldemort seděl v měkkém křesle. Vstal. Harry se zvedal ze země také. Nechtěl dovolit, aby jej černokněžník zabil přitom, jak se před ním plazí na podlaze. Zarytě hleděl do země.

"Takový nebelvírský hrdina a bojí se podívat na mě?" Znovu ten temný smích a vzápětí bílé prsty zvedly násilím jeho bradu. Harry se pokusil jej udeřit, ale neměl žádnou sílu. Prsty na jeho tváři se mu zdály chladné. Ale to spíš on sálal horečkou.

"Podívej se na mě, Harry Pottere," zasykl Voldemort. Harry neměl možnost, jak uhnout. Rudý pohled se setkal se zeleným.

Když se Voldemort stáhl z jeho mysli, cítil se Potter ponížený tak, jako ještě nikdy. Zatínal zuby, aby nedovolil proniknout ven ani hlásku nebo, nedejmerlin, vzlyknutí.

"Zajímavé," klepl si Voldemort hůlkou o dlaň.

"Pořád máš tak rád mudly, Harry?" zeptal se posměšně.

"Nejde o mudly," zaskřípěl mladík zuby. "Ale o moje přátele."

"Hmm," Voldemort se zdál zaujat svou hůlkou. "V tom případě je to jednoduché. Přidej se ke mně a tvoji přátele budou v bezpečí."

"I kdyby, plno jiných už jsi zabil," zavrčel Harry.

"A plno ještě ne. Vím, že nemáš obchodnickou povahu, ale přemýšlej. Bezpečí všech tvých blízkých za to, že se mi nebudeš protivit. Není to lákavé?"

"Když budu přitom vědět, že na každém kroku vraždíš lidi? Ani ne," ušklíbl se Harry. K jeho překvapení a popravdě i zděšení se muž ušklíbl taky.

"Tomu tak jako tak nezabráníš. Být tebou, beru obchod, pokud je ještě co dostat. Smrtí všechny možné obchodní dohody padají. Tvou smrtí. "

Harry už už otevíral pusu, aby toho hajzla poslal tam, kam slunce nesvítí, ale zarazil se. Vzpomněl si na chvíli, kdy se nedokázal ubránit ani mudlům. Jaké šance má proti jednomu z nejmocnějších kouzelníků? A ještě ke všemu teď - zraněný, svázaný a bez hůlky?

"Pokud je to takový oboustranně výhodný obchod, jak naznačuješ," zvedl vzdorně hlavu, "Mám vlastní podmínky." Voldemort se zájmem naklonil hlavu.

"Prosím, poslouchám."

"Moji přátelé budou v bezpečí. To by bylo fajn. Ale chci ještě něco. Chci se od tebe učit a až si zvolím dobu, chci mít právo tě vyzvat na souboj, aniž by mě tví nohsledi zkoušeli zlikvidovat." Harry cítil paniku, co to vlastně navrhuje. Zvlášť, když se Voldemortova ústa roztáhla v širokém úšklebku.

"Co z toho budu mít já?" sykl.

"Pokud vyhraju ten souboj, zemřeš. Když prohraju a přežiju, nikdy už proti tobě nepozvednu hůlku a přijmu definitivní spojenectví s tebou," vysvětlil Harry a doufal, že právě nedělá nejhorší chybu tvého života.

"Velice zajímavý návrh. Rekapituluji. Tvoji přátelé budou v bezpečí. Přijímám. Budu tě učit," při tomhle se Voldemortovy oči lačně zaleskly, "A až ty uznáš za vhodné, máš jednu jedinou šanci vyzvat mě na férový souboj. S tebou je radost obchodovat, Harry," zavrněl.

Bradavice, 2. září, krátce po půlnoci

Severus zaraženě vrátil myslánku zpět na místo. Posadil se do ředitelova křesla a snažil se srovnat si myšlenky v hlavě. Musel si přiznat, že toho chlapce obvinil ze zrady neprávem. Udělal jednu z nejodvážnějších věcí, jakou mohl. Šíleně riskoval... ale ze své pozice by při odmítnutí skončil mrtvý. A Harry by nezemřel a nechal tu tak všechny v nebezpečí.

Co znamenaly ty chybějící úseky? Ve vzpomínce nebylo, co Voldemort viděl při nitrozpytu. A co znamenaly ty narážky na mudly? A potřeboval vědět, kdy to bylo. Vydal se dolů do sklepení za Potterem.

Zjistil, že mladík si přeměnil ručník na deku a pospává stočený do klubíčka. Samozřejmě se ještě neoblékl.

"Pane Pottere, měl bych pár otázek," zatřásl s ním Severus.

"Hmmmmm?" zamrmlal Harry a ospale se posadil.

"Kdy tě předvedli před Temného pána?" Severus skoro zadoufal, že bude Harry... Potter... chtít znovu políbit. Ale Harry bral tenhle druh informací jako "splacený".

"Myslím že to byl začátek července. Konec prvního týdne," zamumlal a snažil se znít lhostejně.

"Proč jsi odešel od příbuzných?"

"Tohle se netýká otázky," zamračil se Harry.

"Bude polibek dostatečná platba?" zvedl obočí Snape. Mladík trochu pookřál a kývl. Tahle otázka byla koneckonců neškodná. Vychutnával si dotek rtů a jemnou hru jazykem. Kruci, na tohle by si zvykl.

"Dali mi jasně najevo, že nechtějí pod svou střechou cvoka, po kterém jde masový vrah," zodpověděl otázku. Severus strnul.

"Jak jsi přišel ke zranění?" položil další otázku.

"To se netýká nikoho kromě mě. A s touhle informací obchodovat nebudu," zamračil se Harry a lehl si. Snape by nejraději naléhal, ale Harry byl doteď ochotný mluvit - pokud dostal kompenzaci. Tudíž naléháním by si asi nepomohl.

"Poslední otázka, pane Pottere. Proč čekal Pán zla od začátku července až do konce srpna, než svolal smrtijedy?" Harry po něm střelil nečitelným pohledem.

"Předpokládám, že proto, že jsem byl ve zkušební době," ušklíbl se nakonec.

"Zkušební doba?" zamrkal Snape.

"Dva měsíce zjišťoval, jestli jsem ochotný se mu plně podrobit. Když si mě dost vytrénoval, ukázal vám novou hračku," naprosto neutrálním tónem vysvětlil Potter. Severuse napadlo hrozné podezření.

"Sexuální hračku?" zeptal se tiše.

"Když vám odmítnu odpověď, bude to dostatečně výmluvné?" zeptal se Harry sarkasticky.

Pokud předtím cítil Snape výčitky svědomí za neoprávněná podezření, teď ho zahltila hrůza a sebepohrdání. Odtud má Potter jizvy od magické oceli? Zranění nástroji z magické oceli nechávala vždy jizvy. A on si celou dobu myslel, že si chtěl ten kluk prostě jen zachránit krk a zradil. Nafackoval by si.

"Takže výměna informací za sex..."

"...znamená, že pokud chci vědět nové kouzlo, musím s ním spát? Je to vaše otázka? Pokud se se mnou chcete líbat nebo spát, nemusí to být jen za informace, stačí říct. Líbíte se mi. Je to příjemná změna, když se o mě někdo stará." Harry zíral upřeně do stropu. Jedna jeho část se divila, jak může volně takové věci říkat Snapeovi. Muži, se kterým ho pojí čtyři roky podivné nenávisti... a hodina skvělého sexu.

Severusovi bylo, jako by mu Harry vrazil facku. Za prvé vlastně odpověděl kladně. Zároveň Severus pochopil, že 'slzy, pot, krev a sperma' nebylo zjevně vyjádření mladíkových masochistických sklonů. Možná si úžíval mírnou bolest. Severus věděl, že správně nadávkovaná bolest vzruší. Ale Harry nedrží Voldemortovi proto, aby si to sám užil.

A řekl, že se mu Severus líbí. To s ním otřáslo možná nejvíc. Sedl si k Harrymu na postel. Potter byl stulený jako kočka a zamotaný do pokrývky. Severus si nemohl odpustit počechrat mu rukou vlasy.

"Víš, co jsi dal v sázku?" zamračil se."Nikdy by po tobě nikdo nechtěl, abys... dělal kvůli lidem tyhle věci."

"Dá se to přežít. Je to jen tělo koneckonců. A kromě poněkud drsnějších hrátek se nemám špatně. A na chlapy jsem tak jako tak," uchichtl se Harry ve snaze to celé zlehčit. Stáhl ze sebe deku a protáhl se. Po očku sledoval, jak Snape polkl a rychle odvrátil zrak. Co dokáže mezi lidmi změnit chvíle společného sexu, že?

Harry se prostě naučil za letní prázdniny před ničím se nestydět a vyjadřovat vděčnost sexem, jak bylo také mimo jiné vyžadováno. A Snapeovi vděčný opravdu byl. Už jen za to, že na něj byl víceméně milý během sexu. Nemusel být, Harry to postavil jako obchod a ty bývají chladné, neosobní. Původně ani nečekal, že by si to užil, ale Snape ho dost přitahoval. Zadek měl naprosto úžasný. A když se svlékl...pro Harryho to bylo opravdu příjemné a vzrušující překvapení.

"Zítra učím, ale pokud bys chtěl, můžeš přespat u mě v ložnici," uslyšel se ke svému údivu říkat Snape. Harrymu to nemusel povědět dvakrát.

4

Bradavice, 2.září, ráno

Severus se vzbudil hodinu předtím, než měl jít učit. Půl hodinu z toho promarnil tím, že sledoval vedle ležícího Pottera a snažil se přijít na to, jak se vlastně dostali k tomu, že si v noci usínali v náručí.

Nejdřív ho chtěl zabít. A pak měl najednou péro v jeho zadnici. Úchvatně úzké, horké... Severus se zavrtěl, protože jeho penis reagoval na tyhle myšlenky velice rychle. Každopádně tahle noc překopala všechny jeho názory na Pottera. Cítil vztek při pomyšlení, že dneska se vrací do Temného sídla, aby tam zas držel tomu hadímu slizounovi.

Severus upřímně netušil, jak příští setkání smrtijedů přežije. Jeho emoce cupovaly letitou sebevládu na kousky. Buď měkne, nebo mu vzala několikaletá sexuální deprivace rozum s sebou v okamžiku, kdy zmizela.

Harry se probouzel. Chvíli zmateně zíral na zelené baldachýny, než si vzpomněl, že spí u Snapea. Zamračil se na sebe. Bylo mu s tím protivným a jedovatým profesorem až moc dobře. Harry věděl, že to si teď nemůže dovolit. Temné sídlo jen čekalo, až jej znovu pohltí do svých útrob. A on se vůbec nestihl zeptat na to, co chtěl po Snapeovi původně! Trochu mu to zkazilo ráno.

Otočil se a zjistil, že Severus už je vzhůru. Váhavě na sebe chvíli zírali. Mlčení prolomil Harry.

"Potřebuju pomoct s jednou věcí," řekl tiše místo přání dobrého rána.

"S jakou?" zeptal se Snape věcně.

"Potřebuju zjistit, jestli jde nějak přerušit spojení mezi mnou a Voldemortem. Myšlenkové spojení. Spíš hůř - emocionální spojení."

Snape se zamračil. Tohle mu nějak vypadlo.

"Podrobuje tě nitrozpytu?"

"Nemusíš mít strach, už ho umím vykopnout stejně jako tebe," zazubil se Harry. Severusovi se opravdu ulevilo. Harry se však zachmuřil.

"Je tu ale jiná věc. Pokud je jeden z nás emocionálně... vypjatý, druhý to cítí s ním. Kupříkladu až se vrátím, budu otázán, s kým jsem spal. Pozná to, ale nebude vědět detaily."

Harry si nechal pro sebe další využití tohohle 'daru', které na něj Voldemort uplatňoval. Severus nepotřeboval vědět detaily.

"Hrozí ti něco?" napřímil se Snape.

"Pochybuju. A i kdyby... bude to zase jen sex," mávl nad tím rukou Harry s jistotou, kterou necítil. Ani Severus mu to nevěřil. Ale přijal ukonejšení.

"Budu muset jít učit."

"A já...nazpět. Můžete nějak prozkoumat mou prosbu?"

"Zeptám se ředitele."

"Dobře. Jaká je cena?" zeptal se Harry automaticky. Severusovi zacukaly koutky, dokud si nevzpomněl, proč se Potter ptá. Ale i tak... pokušení bylo příliš velké.

"Noc podobnou této bych ocenil. Za předpokladu, že se do toho nebudeš cítit nucený," řekl opatrně.

"Doufal jsem, že to řeknete," zazubil se Harry. Vstal a Severusovi se znovu naskytl pohled na to atraktivní tělo. Snape by úplně zapomněl, že tomu klukovi je šestnáct. Potter na sebe nedbale naházel oblečení. Z kapsy hábitu vytáhl pomačkaný dopis v zalepené obálce.

"Můžete tohle dát Ronovi nebo Hermioně?" zeptal se nejistě.

"Myslím, že to nebude problém," převzal od něj Snape pergamen. Jako poděkování dostal vřelý polibek.

Jejich cesty se rozešly. Snape do třídy a Harry nazpět do Temného sídla.

Temné sídlo, 2. září, dopoledne

Harry ani nevěděl, kde hrad téměř utopený v močálech je. Doneslo ho k němu přenášedlo. Vrátil se, jak slíbil. A doufal, že mu noční velice příjemná eskapáda se Snapem nenaruší relativní volnost pohybu, kterou si těžce vydobyl na Voldemortovi.

Ochrany hradu informovaly svého pána o příchozím návštěvníkovi. Harry tudíž nerušeně pokračoval do "svého" pokoje. Správně předpokládal, že za ním přijde. Snažil se potlačit mrazivé pacičky, které ho studily na páteři. V žaludku mu narůstala chladná tíha.

Čekal ho v pokoji. Chladné rudé oči si jej potměšile měřily.

"Dobré ráno," snažil se Harry nezamračit se.

"Aby bylo, Harry," usmál se nepříjemně Voldemort. Seděl v křesle u imitace okna. Byl to očarovaný výklenek ve zdi a ukazoval stejně jen bažiny. Harry se zastavil a přinutil se do klidu. U toho muže nikdy nikdo netušil, co udělá.

"Proč by nemělo být?" pousmál se křivě.

"Cítím se lehce dotčen, že moje péče ti zřejmě nedostačuje," zvedl se Voldemort. "Stačilo říct, Harry," téměř zavrněl a natáhl ruku, aby jej majetnicky pohladil po líci. Harry se zachvěl. Nemohl si pomoct. Voldemortův krutý obličej se rozšířil v úsměvu.

"Myslím, že je poměrně dostačující," polkl Harry. "Byla to náhoda..." Ale už neměl šanci zahrát to do autu.

"Náhody neexistují," jízlivě se ušklíbl černokněžník. "Nezapomněl jsi doufám na to, co jsi mi slíbil?"

"Nezapomněl," zamračil se Harry. "To se ani nedá!" odsekl. Bledá paže jej sevřela kolem pasu.

"Řekni, Harry, jaké to bylo? Jaký je Snape v posteli?" sykl Voldemort. Harry nedokázal skrýt šok v očích.

"Jak-..!?"

"Jak jsem na to přišel? To je jednoduché. Naše úmluva ti zakazuje přijít do tělesného kontaktu s kýmkoliv, kdo nemá moje znamení. A v Bradavicích je zatím jen jediný smrtijed, chlapče. Severus Snape," s neskrývaným pobavením se šklebil muž.

Tohle Potter nevěděl. Myslel si, že přinejmenším ještě někdo ze sedmáků ve zmijozelu...Zřejmě se spletl. Teď mu zbyl jen strach o Snapea. Musí udělat všechno pro to, aby to ten muž neodnesl!

Koketně se k Voldemortovi přitiskl a zvedl k němu oči. Nebyl to příjemný pohled, nikdy. Rudé, chladné oči, obličej extrémně pdobný hadímu - ne jako tmavé oči plné žhnoucí vášně, tak pečlivě maskované.

Nesmí myslet na Snapea. Za chvíli bude jeho mysl zranitelná, mohl by ho prozradit.

"Myslím, že Snape v posteli celkem ujde," odpověděl ledabyle. "Ale na některé věci jsi mě vytrénoval až moc dobře," usmál se křivě. Doufal, že Voldemortův výraz správně vyhodnotil jako náznak potěšení.

Bradavice, 2. září, odpoledne

Brumbál s bolestným výrazem zvedl hlavu od myslánky a podíval se na neutrálně se tvářícího Snapea.

"Severusi, musíte na něj dát pozor za každou cenu." Starcův hlas zněl skoro zoufale. Možná spíš nalomeně. Věci se mu vymkly zpod kontroly.

"Nemám jak, Brumbále. Příští předvolání může být moje poslední," připomněl mu Severus. "A pak je tu ta další věc. Máte nějaké nápady?"

"Mám svoje podezření, ale musím jej prozkoumat," zadumal se Albus. "Ale pokud se moje teorie potvrdí, tak Harryho toho pouta nezbaví nic."

"Jaké je to podezření?" zhrubl Snapeovi hlas.

"Na spekulace je dost času vždy, chlapče můj. Jakmile budu mít čas, vydám se to prozkoumat."

Snape toporně kývl. Neměl už co se ředitelem probírat. Nervit může i u sebe v bytě.

Nalil si pořádného panáka hned, jakmile se dostal k sobě. Až se zakuckal, všiml si, že sáhl po ohnivé whisky. Teplo šířící se útrobami ho trochu uvolnilo. Ale stejně mu to nedalo nepřemýšlet, co teď dělá Potter. Nebo co kdo dělá jemu.

A plno věcí mu nesedělo. Odkdy Pán zla uzavírá takové dohody? Jeho úchylky Severus znal, s několika se seznámil nepříjemně zblízka. Přesto pokud by uzavřel dohodu s kýmkoliv, nenechal by ho přece bloudit po okolí. Čím si toho kluka zavázal, že mu dovolil opustit Temné sídlo? Proč si je tak jistý tím, že Harry dodrží jejich úmluvu? Nehledě na to, že je to tupohlavý nebelvír,

Tak tupohlavý možná ne. To, jak využil příležitostí, bylo víc než zmijozelské. Ale o to víc, to Severusovi způsobovalo vrásky. Vzpomínal na předchozí roky toho kluka. Flirtoval s někým? Vlastně ani nevěděl. Nikdy se nestalo nic tak očividného, aby to zpozoroval. Leda že by to táhl s Grangerovou... nebo Weasleym, když se to tak vezme. Nebo s oběma dohromady.

Další otázka byla - jak má k čertu zjistit odpovědi na všechny tyhle otázky? A ještě ke všemu Brumbál s tím jeho tajnůstkářstvím!

Když si sedl, v kapse zašustil dopis. Zapomněl najít Weaslyeho nebo Grangerovou, aby jim ho dal. Stejně s nimi má zítra hodinu, odchytí si je po ní.

5

Temné sídlo, 2. září odpoledne

Harrymu běžela hlavou jeho mantra, která mu pomáhala nezešílet.

Je to jen tělo. Nemůže mít mou duši. Nemůže mít mou vnitřní svobodu. Naučím se všechno, co dokážu a toho bastarda zabiju, ale do té doby budu všechno snášet s úsměvem.

Opakoval si ji snad padesátkrát dokola, než se cítil připravený otevřít oči, vstát z postele a dojít si do koupelny. Spíš tam dokulhat. Nakoupil si v Příčné ulici balzámy na rychlejší hojení. Po zážitcích jako je tenhle neměl dokonce ani chuť použít hůlku, aby si zahojil rány. Stejně za zatracená magická ocel nechá vždycky jizvy.

Zatímco si potíral místa, kam dosáhnul, dovolil si krátkou vzpomínku na Snapea. Na to, jak ani přes svůj počáteční hněv nedokázal být krutý ani hrubý. Při jeho povaze to bylo nečekané. Harry se ubránil povzdychnutí a zahnal ty vzpomínky. Měl tady úkol a ten had ho čeká za půl hodiny v knihovně. Čas jít a učit se.

Pečlivě se prohlédl v zrcadle, jestli nemá modřiny nebo jizvy na tváři. Naštěstí neměl. Ani na krku, vyjímečně. Zázrak, pomyslel si cynicky.

Bradavice, 3. září dopoledne

Nebelvír měl špatný den, protože Snape měl špatný den. Byl nevyspalý a podrážděný. Ve stole katedry měl uložený dopis pro Potterovy kamarády. V té katedře, kterou před dvěma dny přeměnil na postel, kde zažil s Potterem skvělý sex. Už jen ta vzpomínka mu dokázala zvýšit tep.

A teď je zase v Temném sídle pravděpodobně. Severus se zamračil, když přemítal, jestli musel vysvětlovat Pánu zla, co se stalo v Bradavicích. Nebo spíš, jak to musel odpykat. Snape nevěřil, že by to Voldemort jen tak přešel. Trestal i za větší prkotiny. Takže i on může nejspíš čekat předvolání v nejbližší době. Měl by se předtím ujistit, že má dost nervového regenerátoru. Po cruciu se vždycky hodil. Tedy, doufal, že to bude jen cruciatus.

Zazvonilo.

"Grangerová, Weasley, pojďte sem," zavrčel. Střapatá a zrzavá hlava se za ním otočily. Oba neochotně došli ke katedře.

"Tohle vám tu nechal Potter," hodil na stůl opovržlivě dopis.

"Proč to posílal po vás?" nenávistně na něj zíral Weasley.

"Do toho vám nic není. Můžete vypadnout," zavrčel profesor. Hermiona vzala dopis a skoro Rona odtáhla.

Severus chvíli zapřemítal, co v něm asi Harry psal. No, jemu to může být ukradené. Měl by si stanovit postup.

Za prvé, přežít příští předvolání. To je rozhodně dobrý bod.

Za druhé, schůze řádu.

Za třetí, znovu navštívit Dursleyovy a promluvit s nimi méně přátelsky. Vymlátit z nich jakoukoliv informaci za jakoukoliv cenu.

Za čtvrté, zjistit, kam od nich Harry odešel a co se mu tam stalo.

Za páté... no, to počká. Rozhodně věděl, co chce udělat. Jen netušil, jak. Možná by se měl na Grimmauldovo náměstí stavit hned odpoledne. Neměl by tam být tou dobou nikdo kromě Blacka a Lupina. Blacka by odstřelil, ale s Lupinem by se možná i rád poradil. Jen ho štvalo, že všechny stopy budou dva měsíce staré. Na to nebude stačit jen vlkodlačí nos. Takže ještě zapojit Kingsleyho a možná i Moodyho. Snape by se vsadil, že Moody vyčmuchá nejvíc, ale zase se mu protivila představa jim všem sdělovat, čemu se vlastně Harry upsal.

Kruci, nemohl ten mladý idiot přijít za někým, kdo by se o něj postaral? Proč se musel vydávat někam na vlastní pěst?

Protože je to zatracený nebelvír...

Odučil zbytek tříd. Bodů vzal dvakrát tolik než normálně. Duchem byl však u Pottera. Celé dopoledne i odpoledne si pohrával s kapse se zlatou mincí a rozvažoval, jestli je vhodné svolávat celý řád. Neměl jak dát vědět jen určitým lidem. Všichni nebo jen Black a Lupin.

Všichni, rozhodl se konečně po obědě, když si o tom promluvil s Albusem. Ani jemu se však nezmínil o tom, co všechnomusí Potter podstupovat a přijímat. Nechtěl starci způsobit další infarkt. Neměl chuť to říct nikomu.

Grimmauldovo náměstí č. 12, 3. září, pozdní odpoledne a večer

V jídelně domu na Grimmauldově náměstí panovalo nezvykle ponuré ticho. Všichni netrpělivě čekali, co za strašlivé zprávy tentokrát Snape nese. Jen Sirius vypadal vztekle. Byl tam kromě něho a Snapea ještě Lupin, Kingsley, Moody, Weasley a Tonksová. Všechny skousl Severus lehce. Až na Blacka, ale tomu by se tak jako tak nevyhnul.

"Ředitel se stále ještě necítí zdráv, proto se dnes nezúčastní," oznámil jim lektvarista suše. "Věc se má tak, že už známe obsah Poterovy smlouvy s Pánem zla."

Upíraly se na něj dychtivé oči, ale i Black byl moc nervózní na to, aby něco řekl. Zradil Harry? Nezradil? Snape je nenapínal.

"Potter byl na začátku července chycen smrtijedy. Byl už v té době zraněný. Nevím jak, kde ani kým. Předvedli jej před Pána zla. Smlouva zahrnuje, že Temný pán neublíží Potterovým přátelům. Naopak jej přijme za učedníka až do dne, kdy jej Potter vyzve na souboj. Má jedinou šanci. Když vyhraje, Pán zla zemře. Když prohraje, bez podmínek se mu podřídí. Nezvratně."

Tváře přítomných nabraly sinalou barvu. Najednou se všichni chtěli vyjádřit. Dosáhli akorát toho, že jídelnu zaplnil křik. Postupně se však uklidnili.

"Musíme vymyslet, co s tím," prohlásil Lupin ponuře. "Má někdo nějaký návrh?"

Ticho.

"Nemůžeš ho dostat pryč, Snape?" ozval se Black. Skoro prosebně.

"Sebevraždu jde spáchat i příjemněji," zavrčel Severus. "Nevím, čim si Pán zla pojistil Potterovu loajalitu. Silně pochybuju, že by mu jen tak věřil." Koutkem oka si všimnul, jak Remus umlčel Blacka, který ho chtěl zřejmě slovně napadnout. Zase. Snape si byl jistý, že pobyt v tomhle baráku vlezl Blackovi na mozek víc než Azkaban.

"Co Neporušitelný slib?" navrhl Pastorek.

"To je ta nejhorší varianta zřejmě," kývl Snape. "Osobně navrhuji znovu návštěvu u Dursleyových."

"Neřekli nic užitečného," zaračil se Lupin.

"Lhali. Podle toho, co vím, tak buď Pottera vyštvali, nebo jej přiměli odejít nepřímo. Spíš to první."

"Jak to všechno víš?" mračil se na něj Sirius divoce.

"To není tvoje věc."

"Ta zatraceně je moje věc!" vykřikl Black.

"Siriusi, teď není čas na hádky," zavrčel na něj Lupin. Jeho tón byl nečekaně prudký. Sirius okamžitě ztichl, vyveden lehce z rovnováhy.

"Stopa je dva měsíce stará," zopakoval Lupin nahlas Snapeovy dřívější myšlenky. Ten kývl.

"Přesto mohli zahlédnout, kam a jak odešel," navázal Arthur. "Jenže jestli šel do mudlovského světa, budeme po něm pátrat těžko."

"Musíme to zkusit. Rozdělíme, kdo bude kde pátrat..." zapojil se Pošuk Moody. Najednou Severus sykl. Znamení zla se probralo k životu. Jen tak tak se nechytil za předloktí.

"Pošlete sovu Brumbálovi," zasykl na ně, než se přemístil.

Temné sídlo, 3. září, večer

Harry se vracel z knihovny. Poštěstilo se mu studovat samostatně. To se stávalo málokdy. Raději nepřemýšlel, co Voldemortovi zabránilo, aby ho mohl trápit dalších několik hodin.

Ani nevěděl, jak se mu podařilo nasadit lehký úsměv, když ho už podruhé za den viděl sedět u sebe v pokoji. Zastavil se u dveří a tiše, bez pohybu čekal, zatímco ho rudé oči pozorovaly. Nedokázal z nich vyčíst žádný výraz. Pak se Voldemort usmál. Harry ignoroval mráz, který mu přitom přejel po zádech.

"Všiml jsem si, že sis nakoupil zásoby regeneračního balzámu," protáhl černokněžník. "Harry, Harry..." zakroutil hlavou, "Kupované jsou šmejdy. Na co jsi myslel v Bradavicích, že sis neřekl Severusovi? Musel jsem ho zavolat. Nechci, abys měl pocit, že se o tebe špatně starám." Voldemortův hlas přetékal falešnou a posměšnou sladkostí.

Harrymu se sevřel žaludek, ale nasadil další nicneříkající úsměv.

"Jsem vděčný," odpověděl. Chtěl přikročit blíž, ale bledá ruka ho zastavila. To vyvedlo mladíka z míry.

"Nenecháme přece Severuse čekat, že ne?" uculil se muž. Harry ztuhnul a s tím i jeho výraz. Pochopil to tak, že tu Severus byl a zase odešel, ne že tu pořád je. Voldemort vstal a prošel kolem něj. Harry se otočil a následoval ho.

Ve vstupním sále stála bez hnutí černá postava se smrtijedskou maskou. Potterovi se rozbušilo srdce.

V okamžiku, kdy Snape zaznamenal přítomnost Pána zla, klesl na kolena. Nemohl si nevšimnout Pottera za jeho zády. Pod maskou sevřel rty. Byl odhalen? Bude potrestán, nebo zabit? Kdyby ho Potter odhalil, byť nechtěně, Pán zla by zuřil. A to se mu nezdálo. Skoro se otřásl, když si uvědomil, že Voldemort vypadá skoro vesele.

"Můžeš vstát a sundat masku," dovolil mu Voldemort. "Severusi, Harry ti zapomněl říct, že by potřeboval pár lektvarů."

"Jaké, můj pane?" uklonil se Severus. Žádost ho překvapila. Je to nějaká hra?

"To ti řekne sám. Věříš, že si koupil hotové, když máme takového skvělého mistra lektvarů, jako jsi ty?" pokračoval úlisně Temný pán. Snape nezměnil uzavřený výraz.

"Mám využít zdejší laboratoř?" zeptal se ještě.

"Samozřejmě. Harry tě doprovodí a řekne ti, co potřebuje. Až budeš hotový, doneseš mu je," odmávl ho černokněžník. "Ty pak přijď do svého pokoje," obrátil se na Harryho a zmizel ve stínech chodby.

Severus a Harry se na chvíli napjatě měřili pohledy. Mladík se nervózně usmál.

"Prosím, pane profesore," zatrylkoval a vydal se k laboratoři. Snape s ním srovnal krok. Lektvarová laboratoř byla, jak jinak, v podzemí. Když se za nimi zabouchly dveře, otevřel ústa, aby se Pottera na něco zeptal, ale ten si rychle přiložil prst na ústa. Z kapsy vytáhl kus pergamenu a z pracovního stolu vytáhl brko a kalamář.

Sešlete nejdřív neverbálně asonické kouzlo, naškrábal. Snape nediskutoval a udělal to.

Teď prosím tenhle vzkaz spalte. Můžeme mluvit, ale raději opatrně.

Pergamen se vzňal.

"Proč nepoužíjete vlastní kouzla?" neodpustil si rýpavou otázku Snape. Harry však jen rezignovaně zavrtěl hlavou.

"Co tedy potřebujete za lektvary?" povzdychl si Snape.

"Léčivé. Hlavně na kůži. Koupil jsem si v Příčné ulici regenerační balzám. Nechtěl jsem vás zatěžovat. A taky bych potřeboval něco proti bolesti hlavy a nevolnosti," přiznal Harry. Svým způsobem se mu hrozně ulevilo, že může mluvit s někým, kdo ví.

"Asi není nic, co by úplně zahojilo stopy po magické oceli, že?" zeptal se víceméně řečnicky.

"Ne," potvrdil mu stručně Snape. "Potřebujete něco i na vnitřní poranění?" zeptal se ještě pro jistotu. Harry zavrtěl hlavou a Severusovi se trochu ulevilo.

"Pokud je to všechno, začnu pracovat."

"V tom případě půjdu," stáhl se Harry. Kruci, to, že Snapea vůbec viděl, nabourávalo jeho vnitřní rovnováhu. Muž na chvíli zaváhal, ale pak přikývl.

"Jak dlouho to potrvá?" zeptal se ještě ve dveřích.

"To byste mohl vědět," zjízlivěl Snapeův hlas. "Hodinu a půl vaření a dvanáct hodin uležení v chladu co se týče balzámu. Lektvar proti bolestem hlavy sedmdesát minut a padesát sedm minut lektvar proti nevolnosti."

"Děkuji. Udělejte prosím velké dávky," pousmál se Harry a odešel. Snapeovi přejel mráz po zádech.

Zobí ulice č.4, 3 září, večer

K Dursleyovým šel Lupin a Pastorek s Moodym. Aby nevzbudili poprask zdvořile zazvonili. Sotva však Petúnie Dursleyová otevřela, dovnitř ji zatlačily tři páry namířených hůlek. Dveře se zabouchly a žena, polomrtvá strachy div nezačala strašně vřískat.

"Zavolejte dolů manžela. Hned," zavrčel Lupin. Petúnie lapala po dechu neschopna slova.

"Nebudeme se opakovat, dámo," zabručel Moody a špičkou hůlky ji málem šťouchl do hrudi.

"V-Vernone," zakvílela žena. "C-co chcete zase?" zakníkla. Z obýváku se vynořila mohutná postava Vernona Dursleyho. Nejřív zrudnul a potom zbělal, když uviděl kouzelníky, jak míří hůlkou na jeho ženu.

"Okamžitě vypadněte!" zafuněl, ale všechna slova mu zaskočila, když se z Lupinova hrdla ozvalo zvířecí zavrčení.

"Minule," odsekával ostře slova,"Jste tvrdili, že Harry odešel sám. Lhali jste. Vyštvali jste ho!"

"A co má být? Přijel si domů a řekl, že po něm jde psychopat! Mám rodinu a chci, aby byla v bezpečí!" zachrčel Vernon. Trojice kouzelníků nevěřila vlastním uším.

"Byl byste v mnohem větším bezpečí, kdybyste ho tu nechal," pronesl víceméně klidně Kingsley. "Chceme vědět, kam odešel."

"Jak to mám vědět?" vyprskl muž.

"Vaše žena ráda kouká z okna," zavrčel Moody.

"No dovolte!" naježila se Petúnie.

"Madam, na něco si vzpomeňte. A rychle, nebo se vám něco stane," pozvedl výhružně Pošuk hůlku.

"Nemůžete nám vyhrožovat!" zaburácel Vernon.

"Právě to děláme. Chci slyšet informace. Nebo byste raději měla něco na těle víckrát? Nebo míňkrát?"

"Ale já nevím, kam šel!" zakvílela k smrti vyděšená Petúnie. "Prostě stál před domem s tou ohavností v ruce. Jedou s ní mávl a za chvíli zmizel!"

"Ozvalo se prásknutí?"

"Ne. Víc nevím, přísahám!" třásla se Petúnie.

Pastorek se otočil na ostatní.

"Vypadá to na záchranný autobus. Aspoň nějaká stopa. Jdeme." Všichni se obrátili a k nesmírné úlevě Dursleyových opustili dům. Uslyšeli, jak se za nimi dveře zamykají na tři západy. Bláhoví mudlové.

Pastorek se rozhlédl. Pak zvedl hůlku a mávnul s ní.

Čekali asi pět minut, než se ozvalo skřípění brzd a před nimi se objevil záchranný autobus.

"Dobrý den, vítejte v záchranném autobuse. Jmenuji se Stan Silnička. Kam máte namířeno?" vyklonil se ze dveří uhrovatý mladík.

"Nikam. Pamatuješ si, že jsi před na začátku školních prázdnin vyzvedával přesně tady Harryho Pottera?" zabručel Moody.

"No pání, to si pište! To se nezapomíná!"

"Pamatuješ si, kde vystupoval?"

"No... počkejte. Mám dojem - jo, jsem si jistej! Bylo to v Londýně u Děravýho kotle," brebentil Stan.

"Díky, chlapče," kývl Moody. Stan jim zamával a záchranný autobus se se skřípáním rozjel.

Kouzelníci se ani nemuseli domlouvat. Všichni se ihned přemístili k hospodě starého Toma.

Lokál zel až na pár starých čarodějek prázdnotou. Tom za barem leštil sklenice.

"Zdravím," zvedl k nim hlavu, když přišli blíž. Kingsley se k němu naklonil, aby nemusel moc křičet.

"Zdravím, Tome. Neobjevil se tu na začátku školních prázdnin Harry Potter?"

"No nevím. To záleží, proč se ptáte," věnoval se sklenicím Tom.

"Je to důležité. Víc ti nemůžu říct." Hostinský se zamračil, ale všechny je znal. Tudíž pro něj mělo jistou váhu, že se ho ptají dva bystrozorové.

"No... objevil se tady. Zaplatil si pokoj na týden dopředu. Ale byl tu jen čtyry dny a pak už se neukázal. Měl jsem trochu starost, ale za pár dní přišla sova, že mám jeho věci zmenšit a poslat je i se sovou zpátky. Ne že by jich teda měl moc. Jen jeden školní kufr a sovu. Tu jsem teda nezmenšoval, to dá rozum."

Pátrači se po sobě podívali.

"Nevíte, jestli chodil do Příčné ulice nebo do mudlovského Londýna?" zeptal se Lupin.

"No... nejdřív do Příčný ulice. To byl první den. Ale pak chodil do mudlovskýho světa."

"Asi nevíte kam, že?" Tom chvíli přemýšlel.

"Ne že bych ho špehoval. To ne. Ale vím, že druhej den si donesl nějaký mudlovský knížky. Víc fakt nevím."

"Díky, Tome. Hodně jste nám pomohl," usmál se na něj Kingsley.

"Rádo se stalo. Není doufám mladej pan Potter v nějakým maléru?"

"Nic vážného," zalhal Pastorek a s Lupinem a Moodym se vrátili na ulici. Čekalo je perné pátrání.