Skryté cesty 35

Milé čtenářky, popřípadě čtenáři, tohle je poslední z mých předepsaných kapitol, které mi bylo líto schovávat. Tu následující už mám měsíce rozepsanou... a stále nedokončenou. Neříkám, že ji nikdy nedokončím. Ale kdoví kdy. Alespoň jsem se tuto kapitolu snažila nezakončit cliffhangerem. Děkuji za všechny komentáře k nedávno zveřejněným kapitolám. Byly pro mě velkým povzbuzením a znamením, že ve svých spisovatelských dovednostech nestagnuji, ale zlepšuji se :)




Harry uskočil před bodcem, který se zavrtal do země těsně před ním a vzal s sebou kus jeho pláště. Ještě v pohybu opět tasil meč a pozvedl hůl. Rána druhým bodcem ho zarazila téměř až po kotníky do země, když narazila na magický štít.

U všech ďasů, co to je?! stihl si Potter pomyslet, než ho z boku smetl třetí bodec. Té ohromné síle jeho štít neodolal a roztříštil se. Náraz Harryho odhodil tak prudce, že se probořil do famfrpálové tribuny. Částečně ho ochránilo očarované brnění, částečně vlastní odolnost, ale přesto sotva se postavil, vyplivl krev z prokousnuté tváře. Skoro ho to pobavilo.

Harry, uteč! dolehla k němu Severusova myšlenka. 

"To určitě," odplivl si muž. Démon ho považoval za vyřízeného nebo znehybněného a pustil se do požírání mrtvol v rudých hábitech. Nikdo z mužů nepřežil. V Harrym se začal vzdouvat hněv. Znal ten pocit dobře. Chladný, posilující vztek, který jej provázel v boji a hnal vpřed. Nikdy nemohl zachránit všechny, lidé prostě umírali příliš snadno. Ale, u všech pekel, ta stvůra za to zaplatí! Sevřel prsty kolem jílce meče a hole, aby pocítil jejich váhu.

Tři smrtelně nebezpečné ocasy s bodci. Dvě rohaté hlavy s obrovitými tlamami. Tři páry nohou s metrovými drápy. A přitom nenechával ten tvor na zemi jedinou stopu. Kdyby byl z masa a kostí, vážil by určitě přes dvě nebo tři tuny. Místo toho tělo netvora tvořila tak černá temnota, že bolelo se na ni byť jen dívat. Dosahoval dvou třetin výšky famfrpálové tribuny.

Slabiny? Na první pohled žádné. Bylo to rychlejší, silnější a arogantnější než cokoliv, s čím se kdy Harry setkal, a zatím co to žralo, rostlo to. Pomalu, ale znatelně. Nevnímal Severusovo naléhání, aby se ukryl. Že to dokáže lehce zabít dhampira, to věděl moc dobře sám.

Nadechl se a kontrolovaně, pomalu vydechl. Pak prudce máchl holí. Vystřelil z ní indigový paprsek. Ještě v letu se proměnil v ladného, rozzuřeného draka. Démon útok vycítil. Jedna hlava se zvrátila dozadu. Ze zubů jí visely zakrvácené cáry masa a látky. Tvor okamžitě vyskočil do vzduchu. Harryho drak mu tak místo celého těla zachytil jen dva zadní ocasy a zadní nohy. Mrštil s démonem o zem a nehmotnými spáry drásal bestii černé tělo.

Harry se dal do pohybu, stejně jako Severus. Krkavec se střemhlav spustil k zemi.

Démona Harryho kouzlo nezdrželo příliš dlouho. Napjal celé tělo a indigového draka na jediné škubnutí roztrhal. Kouzlo se rozplynulo. Stvůra vztekle vychrlila jedovatě zelené plameny na místo, kde ještě před okamžikem Harry stál. Magický oheň okamžitě zpopelnil celé jedno křídlo famfrpálové tribuny. Do boku se mu však vpálila runa, kterou Potter předtím zapudil slabšího démona. Dvouhlavá bestie zařičela vzteky a bolestí. Naslepo, jako rozzuřené zvíře, se rozběhla směrem, ze kterého přišel útok.

Severus se přeměnil v dostatečné vzdálenosti. Okamžitě přešel do nadlidské rychlosti. Vypálil do země magickou značku. Nezastavil se. Konec hůlky mu žhnul a v jeho stopách vyrýval do zčernalé půdy zářící kruh. Mezi zuby přitom drtil ochranná a spoutávací zaklínadla.

Harry stihl jen tak tak uskočit tlamám. Prudce ho však zasáhl ostrý spár a smetl ho stranou. Překulil se do kotoulu, ze kterého prudce vyskočil zpět na nohy. Jen díky tomu stihl odskočit z dosahu zničujícího švihnutí všech tří ocasů. Koutkem oka zaregistroval Severuse.

Netvor zachytil pohyb druhého kouzelníka také a znovu vztekle zaječel. Runa, kterou ho Harry popálil, se rozpadla a v jiskrách zmizela, aniž by démonovi nějak viditelně uškodila. Jen ho pořádně rozzuřila. Obě dvě hlavy naráz vyplivly mohutný plamen přímo na Severuse. Muž stihl uskočit, ale démon se nezastavil. Hlavy se otáčely a pronásledovaly uhýbajícího dhampira.

Harry neváhal. Rozběhl se, jak nejrychleji dokázal. A přesně v té setině, která ho dělila od démona, rozpálil meč kouzlem, které vytvořil samotný Merlin právě proti dávnému mocnému démonu. Ostří Excalibru roztančila duha a v Harryho rukách téměř zpíval, když muž ťal do těla nestvůry.

Harry se však nezastavil. Nesměl. Temnota se před září kouzla rozestupovala a za ním zase zavírala. Kdyby Harry jen na okamžik polevil, zahynul by strašlivou smrtí. Už po prvních pár krocích se na něm zbroj začala rozpalovat. Vzdáleně slyšel šílený démonův vřískot. Čas a prostor jako by se natáhly. Na nohy jako by mu někdo přidal těžká závaží. Z temnoty se vynořovaly zoufalé ruce, které po něm chňapaly. Kvílivé hlasy plné utrpení mu zalévaly sluch. Nechtěl poslouchat, ale jejich žalostné nářky a prosby o záchranu se mu vpalovaly přímo do mozku. Jen zvedat nohy stálo Harryho všechno soustředění. Zaléval ho pocit dezorientace a panika. Jen duhová záře očarovaného meče znamenala naději a příslib svobody z toho temného, stahujícícho se vězení.

Najednou jej do očí udeřilo jasné světlo. Slunce, přestože zahalené mraky, přivítal jako svou spásu.

Kouzlo pohaslo a Harry si uvědomil, že klečí na zemi a opírá se o hůl jako o poslední záchranu. Za ním ve velice nebezpečné blízkosti, sebou o zem mlátil démon. Rozpadal se na kusy.

Dělej, dělej, dělej, opakoval si v duchu, aby se přinutil vstát. Najednou do něj něco narazilo. V místě, kde klečel, vybuchla zemina rozražená bodcovitým ocasem.

"Co ti je? Ty idiote, co jsi to provedl?" uslyšel v uších Severusův zlobný hlas, který však skrýval paniku.

Ten kruh! pomyslel si jen Harry, protože mluvit z nějakého důvodu nemohl. Snape prudce vzhlédl.

"Nenech se zabít!" zavrčel varovně. Pustil Harryho a rozběhl se.  Mladší kouzelník se s pomocí hole postavil na nohy. Obezřetně couval. S nemalou mírou fascinace pozoroval duhové paprsky. Jak se kroutí uvnitř démonova těla. Pronikají ven jako střely a se stejnou průrazností se noří zpět. Stvůra ryčela, kvílela a snažila se uniknout kouzlu, které jí vězelo hluboko v útrobách.

Přesto si démon všiml magie, kterou kolem ní dhampir budoval. Harry si všiml jeho trhnutí směrem k Severusovi. Z hole vyrazila nárazová vlna, která vychýlila bodec z jeho dráhy. Harry se však nezastavil. Pálil všechna kouzla, která ho napadla ve snaze udržet démona Severusovi z cesty. Vpaloval mu do těla runy zapuzení, vysílal draky, kteří bestii svazovali, clonil dhampira štítem.

Severus vypálil poslední znak a uzavřel kruh. Magická bariéra vzplála oslňující září. Muž pozvedl hůlku a začal recitovat vypuzovací kouzlo. Netvor znásobil svou snahu osvobodit se, ale sil mu ubývalo. Vzteklý kvil jim trhal uši. Každá jeho rána do magického kruhu se Snapem otřásla. Harry zavřel oči a soustředil se. Jeho síla rozvířila prach kolem, když ji přidal k Severusově.

Dhampir vykřikl poslední slova zaklínání. Z nebe sjel prudký blesk. Udeřil do kruhu. Z démona zbyla hromádka doutnajícího popela. Harry by se nejraději s úlevou složil na zem, ale nezapomněl na Severusova slova o místě v lese, kde jsou setřené hranice mezi světy. Tohle rozhodně nebylo nejlepší místo na odpočinek.

Dhampir si očividně myslel to samé. Cítil se trochu omámený. Příliv Harryho magie byl nepopsatelný, euforizující. Takový pocit síly Severus nikdy dřív nezažil. Rychle se přeměnil do krkavce a vzlétl, aby zkontroloval okolí.

Zdá se, že zatím nikde nic, zahlásil dolů a opět slétl. Ty dvě další potvory se zřejmě lekly výbojů magie a stáhly se.

Dobře. Zaveď mě k tomu portálu, který jsi našel, požádal Harry. Pořád se mu nedařilo promluvit.

"Ani my dva nestačíme na to, abychom tu průrvu zavřeli," namítl podrážděně Snape. Přeměnil se v člověka a začal zkoumat, jestli je Harry v pořádku.

Pokusíme se kolem vytvořit bariéru, která démony alespoň na čas zadrží. Dostaneme čas evakuovat hrad, opáčil Harry rozhodnutě.

"Proč nemluvíš?" zarazil se Severus. Harry udělal zvláštní grimasu. Pokoušel se promluvit. Nešlo to. Jeho hlasivky vůbec neposlouchaly.

Nejde to. Jako bych zapomněl, jak se to dělá, vysvětlil se znepokojením.

"Takhle do lesa nejdeš," oznámil mu tvrdě Severus.

Hlas ke kouzlení nepotřebuju, odmítl Potter jeho námitku. Pojď, ať to máme rychle za sebou. Čím déle čekáme, tím spíš se objeví něco jako bylo tohle.

Na to Severus neměl po ruce pádný důvod proti. Potter měl zatracenou pravdu. Ani nemělo cenu vracet se na hrad pro posily. Jen by skončily jako ti bystrozoři před nimi. Znovu se přeměnil, aby ze vzduchu strážil cestu.

Harry tedy vešel do Zapovězeného lesa.

***

První paprsky nového dne osvětlily hradby. Byla to Hermiona, která vyslala zelené jiskry na znamení, že vidí ty, kteří se vrací. Vůbec nešla spát. Uchýlila se na hradby a celou dobu napjatě naslouchala a pozorovala. Kvil démonů, jasné záblesky kouzel. Nebýt toho, že McGonnagalová neprodyšně uzavřela celý hrad - včetně nové tajné chodby z Prasinek, snad by sama vyklouzla ven. Ředitelka se vyznamenala. Hrad nemohl nikdo opustit a snad se do něj ani nic dostat. Vedle ní hlídkoval Čmuchal. Kolem čenichu měl ošklivé jizvy, které se už nikdy nezhojí. Muž, kterého donesl, však stále bojoval o život. Jizvy byly malou cenou za přežití.

Sotva Hermiona spatřila, jak se z lesa vynořila lidská postava, bleskově si přičarovala dalekohled. Byl to Harry! Zdálo se, že kulhá. Vypálila jiskry a dolů brala schody po dvou. Její signál odstartoval vlnu rozrušení, která se z hradeb šířila rychlostí blesku do nitra hradu. Ospalé ráno procitlo.

"Paní profesorko, jsou zpátky!" vykřikla, sotva v chodbě spatřila McGonnagalovou.

"Vím, slečno Grangerová," opáčila ředitelka, která spěchala. Jen její kouzlo mohlo otevřít bránu.

Nádvoří bylo plné kouzelníků ještě než se tam Hermiona dostala.

Na rušné prostranství padlo ticho. Brána se otevřela. Prošel jí jediný člověk. Harry měl plášť potrhaný, místy propálený, a stříbrný oděv pod ním téměř zakrývaly cákance připomínající sedlou krev i něco tmavého, slizovitého a naprosto neidentifikovatelného. Harry sám měl kolem levého stehna improvizovaný vykouzlený obvaz, který prosakoval. Další šrám měl na levé tváři, ale ten se zdál téměř zhojený. Na rameni mu seděl krkavec, který vypadal docela pocuchaně. Polovina pírek mu trčela opačným směrem. To však dívce nezabránilo na něj divoce zamávat. Harry si toho všiml a věnoval jí nepatrný, znavený úsměv. Pozvedl hůlku.

SOUČASNOU HROZBU PRO BRADAVICE JSME ZNIČILI, vzplál před ním jasný text. Shromážděním projel úlevný výdech.

PANÍ ŘEDITELKO, RÁD BYCH SI S VÁMI PROMLUVIL. V SOUKROMÍ, objevila se další zpráva.

"Já také, pane Pottere. Nebyla by však vhodnější nejprve ošetřovna?" opáčila ředitelka neklidně. Harry jen potřásl hlavou.

"Ostatní jsou-?" zeptala se náznakem Minerva. Byla to zbytečná otázka, ale přesto se jí tíha kolem srdce prohloubila, když mladý čaroděj přitakal.

"A těla?" pronesla Minerva a ke cti jí sloužilo, že hlas se jí téměř nezachvěl.

SPÁLENÁ. Harry milosrdně vynechal, že než ostatky spálil, byla těla téměř z poloviny sežraná.

"Nuže prosím, pojďte se mnou," pronesla Minerva těžce.

Před Harrym a ředitelkou se vytvořila mlčenlivá ulička. Ve výrazech kouzelníků se dala číst bázeň, úcta, úleva i strach. Když se za nimi začala zvedat vlna šepotu, vybavily se Harrymu náhle živé vzpomínky. Jak strašlivě tohle šeptání nenáviděl! Ne poprvé ho napadlo, že se prostě vracet... nemusel. Lhal tím sám sobě, uvědomoval si to. Navíc to teď už bylo jedno. Ve světě bez Severuse by neměl svoje místo. To si uvědomoval čím dál zřetelněji. Nově obnovené pouto vnímal nyní úplně jinak. A nejen jeho výhody. Stali se z nich dokonalí spolubojovníci. Oba měli pár smyslů navíc a zásobu síly toho druhého. Ani jednomu se nemohlo něco stát, aniž by to jeho partner ihned nevěděl. Žádná myšlenka neprošla nepovšimnuta, nezasáhli-li nitrobranou. I ta však byla křehká a kdyby se jeden z nich rozhodl proniknout k druhému, skrze Pouto by to dokázal. Jen vzájemný respekt k soukromí udržoval příměří myšlenek. Patřili sobě navzájem daleko spíš než sami sobě.

Jeho myšlenky se zatoulaly, zatímco v tichosti následoval ředitelku. Až pracovna ředitele, nyní ředitelky, mu zase osvěžila pár vzpomínek. Hlavně na starého muže se zvláštní zálibou v podivných sladkostech. Sotva se zavřely dveře, krkavec se přeměnil. Severus se vůbec neobtěžoval zdravit nebo se dovolit, prostě sebou švihnul do obvyklého křesla. Harry vnímal až příliš zřetelně hlad, který muži běsnil v útrobách. Oba byli nuceni využít veškerou svou energii na to, aby tu cestu k portálu a zpět vůbec přežili. Fascinovala ho však Severusova železná vůle. Nebýt pouta a mužova pomačkaného vzhledu, ničeho by si ani nevšiml. Harry mu nemohl dát víc vlastní energie než již dal.

McGonnagalová se trochu rozpačitě usadila za Brumbálův stůl. Bylo poznat, že jí to není ještě plně vlastní. V jejím pohledu a tónu se však žádné váhání neodrazilo, když je vyzvala, aby jí vypověděli, co se stalo. Překvapivě si odkašlal Severus a pustil se do vyprávění sám. Ředitelka mu pozorně a bez přerušování naslouchala. Severus se chvílemi mírně zadrhával, jako by hledal správná slova. Mohly za to vsuvky, které Harry v duchu doplňoval. Někdy v polovině si Minerva uvědomila, že samou nedočkavostí ani nenabídla těm dvěma pití a rychle to napravila.

"Pak jsme se rozhodli zapečetit ten portál. Nebudu tě obtěžovat výčtem potvor, na které jsme v Zapovězeném lese narazili. Pochybuji, že většina z nich patřila mezi jeho obvyklé obyvatele. Vlastně jsme nemuseli urazit příliš velkou vzdálenost. Za hodinu by tam průměrný člověk za normálních okolností došel pěšky. Celý les ale rezonuje zbytkovou magií, která pokřivila prostor. Některé cesty se táhnou snad donekonečna. Ujít několik metrů trvalo desítky minut. Nebýt vzdušné perspektivy, pravděpodobně bychom se ztratili." Harry rázně přikývl. S požitkem se napil. Čaj! Ten prostý nápoj chutnal božsky, zvlášť po několika desetiletích strávených s bylinnými odvary.

"Čím jsme byli blíž portálu, tím výraznější ty deformace byly. Na tom místě byl pozůstatek opravdu temné magie. Domníváme se, že tam Voldemort pravděpodobně oživoval mrtvé." Slovo "oživoval" vyslovil Severus se silně znechuceným nádechem.

"Zbortil se tam prostor naší reality," pokračoval hladce. "Našli jsme pozůstatky evokačního kouzla první kategorie. Dokud Voldemort žil, pravděpodobně fungovalo. Po jeho smrti se vázací kouzlo rozpadlo a místo aby vyvolaného démona zapudilo, celá materie reality pravděpodobně implodovala, zhroutila se sama do sebe."

"V poslední bitvě o Bradavice se ale démon neobjevil," poprvé vstoupila McGonnagalová do jejich vyprávění.

"Nad tím také uvažuji. Původní určení démona však nemuselo být přímo k boji. Voldemort jej mohl vyvolat pro cokoliv jiného. Teď už stěží odhadneme, co s ním zamýšlel. Můj soukromý názor je, že potřeboval stvůru dostatečnou silnou a dravou, aby vyhubila upíry, které povolal proti Bradavicím," nabídl Severus svoje vysvětlení.

"Snad. Doufám, že třetí povstání Voldemorta už nezažijeme," povzdychla si McGonnagalová.

"Tentokrát ne, Minervo," ujistil ji Severus podpořený Harryho sveřepým výrazem.

"Pane Pottere, musím říct, že... nenacházím slov. Samozřejmě jsem opravdu ráda, že jste zpět alespoň - hlavně - vy. Ale nemohu se ubránit otázce na změnu, která se s vámi udála. I ztráta vašeho hlasu a to zranění na noze jsou znepokojující."

TOHLE BUDE NA VELICE DLOUHÉ VYPRÁVĚNÍ, upozornil ji Harry ohnivým textem psaným přímo do vzduchu. MŮŽEME HO O PÁR HODIN ODLOŽIT?

"Zajisté," kývla McGonnagalová. "Dohojte si rány a odpočiňte si."

"Ještě je však potřeba začít s jednou věcí," dodal Severus.

"Ano?"

"S evakuací hradu. Vystavěli jsme kolem toho portálu silná ochranná kouzla, ale nebylo v naší moci jej uzavřít. Časem se prolomí. Navíc v lese pravděpodobně bloudí další stvůry. Musíme odsud dostat všechny lidi a celou oblast uzavřít i před mudly."

"Rozumím," odpověděla ředitelka tiše. Když Severus s Harrym odešli, pohlédla na portréty všech předchozích ředitelů.

"Bradavice prohrály. Já jsem prohrála," pronesla k nim a opravdu to tak cítila. Po všech těch bojích musejí toto útočiště opustit. Ředitelé na obrazech ji vážně sledovali. Pár si jich potajmu utíralo oči.

"Bradavice to vydrží!" ozval se Phineus Nigellus Black. "Minervo, převzala jsi školu v temných časech. Musíš vytrvat a věřit." Žena překvapeně pohlédla na portrét právě od Nigelluse byl takový proslov velmi nezvyklý.

"Samozřejmě, máš pravdu," zatvrdila se. "Bradavice jsou víc než jen hradem. Přetrvají."

Zbývalo však vyřešit, kam půjde těch sto šedesát sedm dětí, jejichž rodiče byli mrtví nebo nezvěstní.