Vítejte u pokračování kapitolovky Dotkni se mého srdce. Psychicky se prosím připravte na to, že objem kapitol v jednom příspěvku se bude postupně snižovat, až budu klasicky postovat jednu kapitolu na příspěvek. Takže vychutnávejte a čtěte pomalu :P (mimochodem Seiyuu mě upozornila, že mám zřejmě problém s pravopisem, tak zkuste přivřít oko :D snad se to dá).
Kapitola 6
Harry mířil ke Snapeovým komnatám.
Poté, co si zalétal na koštěti, byl plný energie, ale také neklidu a nervozity.
Další hodina se Severusem Snapem... Stávalo
se to pomalu spíš utrpením, než přínosem. Možná bylo na čase to ukončit, může
pokračovat sám. Tichý hlásek v jeho hlavě mu však našeptával, že profesora
lektvarů potřebuje. A měl pravdu. Díky Snapeovi dělal slušné pokroky. Přes své
emoce se prostě musí přenést, potlačit je... Přesto mu bylo divně, možná
za to ještě stále mohl zkonzumovaný alkohol na večírku předminulou noc. Ano, to bude tím.
Snape seděl za stolem a zřejmě
opravoval eseje. Když Harry vstoupil ani nezvedl hlavu, jen mávl hůlkou a do
chlapcových rukou přistála objemná, v kůži vázaná kniha.
„Strana sto tři, ohňové kouzlo. Než
to doopravím, prostudujte si to.“
Kouzlo se
Harrymu zdálo vcelku primitivní. Dokud mu z rukou (hůlky) Severuse Snapea
nemusel čelit.
„Tak, Pottere! Soustřeďte se! Chcete
skončit spálený na škvarek?!“ křičel na něj Snape, zatímco na něj vrhal jednu
kletbu za druhou. Nee, to teda
nechci! Ječel celou svou bytostí Harry a dělal, co mohl, aby ohni unikl.
„Dost,“
odfrkl si Snape a schoval hůlku.
„Pottere,
vy se vůbec nesoustředíte!“
„S ohnivou koulí za zadkem to jde
dost těžko!“ oponoval Harry, který byl šťastný, že si může oddechnout. Snape
vyvrátil oči v sloup.
„Proboha, nejsme v mateřské školce,
Pottere. To si nedokážete poradit s jednou ohnivou koulí?“ Nebelvír to přešel
bez odpovědi.
„A vůbec, myslel jsem, že to kouzlo
budu trénovat já, ne že ho po mě budete vrhat a snažit se mě spálit na uhel!“
durdil se nebelvír a oprašoval si neexistující špínu z kalhot.
„A vy si myslíte, že ve skutečném
boji bude váš protivník jen stát a přijímat rány?“ opáčil mu ironicky Snape a
zaťukal si prstem na čelo. Harry se zachmuřil, ale musel uznat, že něco na tom
je. Uraženě našpulil pusu a vyloudil z ní neurčitý zvuk na způsob podrážděného
souhlasu.
Severus se musel v duchu usmát.
Našpulená pusinka černovlasého nebelvíra byla téměř neodolatelná. I když se
všechny podobné myšlenky snažil vyhnat z mysli tím, že po chlapci vrhal jednu ohnivou
kouli za druhou, jeho úsilí se ke konci ukázalo jako marné. Nedal na sobě však
nic znát a dál pokračoval v hodině.
„Takže, jelikož vaše schopnost
koncentrovat se je opravdu příšerná, do našich hodin přidáme ještě jeden
prvek...“
„Meditace?!“ Nevěřil svým uším
Harry. Připadám mu jako Dalajláma?
„Něco se vám na tom nezdá, Pottere?“
Nebelvír pokrčil rameny.
„Mno, jestli myslíte, že to pomůže.“
„Dobrá, takže posaďte se takto, do
tureckého sedu, ruce položte na kolena,“ předváděl názorně profesor lektvarů a
Harry se ho snažil napodobit. Snape přešel k němu, aby mu pomohl se správnou
polohou.
„Záda držte zpříma...“ Snape přejel
Harrymu přes záda a to v nebelvírovi vyvolalo příjemné zachvění.
„Soustřeďte se na svůj pravidelný
dech...“ Jestli se na něco Harry soustředil, dech to opravdu nebyl.
„Zhluboka, Harry, zhluboka...“ ani
jeden si v tu chvíli pravděpodobně neuvědomil, že Snape nebelvíra oslovil
jménem. Za to si chlapec velmi dobře uvědomoval ruce, které mu teď putovaly po
břiše nahoru a dolů v rytmu jeho dechu. Ten se mu začal pomalu zrychlovat.
Harry zavřel oči ve snaze se lépe kontrolovat, ale Snapeův hlas a ruce dělaly
svoje. Do háje, teď to všechno praskne... Pomyslel si nebelvír a tělem
se mu proti jeho vůli začalo rozlévat vzrušení. Jeho účinky po chvíli už nešly
přehlédnout. Vyboulenina v kalhotách jasně dávala znát o jeho vnitřních
pocitech. Nebelvírovi se do očí vehnaly slzy studu. Tohle už bude mít navěky
na talíři...
Zvedl se do dřepu, aby mohl utéct z
místnosti a někde v koutě si lízat rány, které právě utrpělo jeho ego, když ho
lektvaristovi ruce strhly nazpět. Harry se překvapeně otočil po Snapeovi a
vzápětí se na jeho ústa přitiskly chladné rty, jejichž chuť chtěl už tak dlouho
znát.
***
Severus položil nebelvírovi ruce na
břicho, aby cítil, jak mu dech prostupuje bránicí a mohl tak jeho dech lépe
kontrolovat a koordinovat.
„Zhluboka, Harry, zhluboka.“ Sám se
zhluboka a pravidelně dýchat nutil jen silou vůle. Být tak blízko chlapce,
kterého už měsíc nemohl pustit z hlavy, mu připravovalo hotová muka. Vůně jeho
kůže a teplo jeho těla Severuse dováděla k šílenství. Chtěl ho. Toužil po něm! U
Merlina Severusi uklidni se! Musíš se ovládnout. Ovšem vzápětí si všiml, že
není jediný, s kým přítomnost toho druhého něco dělá. Cože? Vytržen ze
svého vzrušení mu pohled padl na nepřehlédnutelnou vybouleninu v nebelvírových
kalhotách. Severusova mysl chvíli nepobírala, ale když se chlapec zvedal
k útěku, věděl, že teď, se zjištěním, že zájem rozhodně není jednostranný,
ho nenechá odejít.
Divoce se po něm natáhl a stáhl ho
zpět do svého náručí. Chlapec vyjekl překvapením, ovšem to už se na něj přisála
Severusova hladová ústa. Harry nejprve zcela omráčený vývojem situace vzápětí
začal polibky profesora lektvarů vášnivě oplácet. Severus
přetáhl chlapci triko přes hlavu, aby se mohl vrhnout na jeho bradavky a Harry
pod péčí jeho jazyka slastně zasténal a jal se horlivě rozepínat knoflíky u
jeho košile, kterou Severus vzápětí odstranil kouzlem, spolu se zbytkem jejich
oblečení. Stejně tak se kousek od nich objevila nádobka s průhledným
gelem. Ještě však nebyl čas ji použít. Zmijozel se ocitl na zádech a Harry si
teď rychle od jeho bradavek razil cestu směrem k pasu. Když se dostal
ještě níž a vzal Severuse do úst, ten se s výkřikem prohnul s výrazem slasti
a rozkoše. Chytl Harryho za vlasy a vytáhl ho nahoru, aby se opět mohl zmocnit
jeho úst, putoval po krku dolů až k bradavkám, které začal opět dráždit a
mezitím jezdil rukou po vnitřní straně Harryho stehen, což chlapce dovádělo
k nepříčetnosti a sám se chopil Severusova údu. Ten sykl a tvrdě Harryho
stiskl v rozkroku, což vyvolalo jeho slastný výkřik.
Harry se
k Severusovi těsně přitiskl a tentokrát on zaútočil na partnerova ústa.
Chtěl vyplenit každý kout, ochutnat všechno co mu Snapeova ústa nabízela.
Severus vzal Harryho spodní ret do zubů a jemně stiskl, poté opět prohloubil
polibek, kterého se ani jeden z nich nechtěl vzdát. Zatímco jednu ruku měl
propletenou s nebelvírovým vlasy, druhou rukou začal sjíždět po Harryho
zádech až k jeho zadnici. Harryho ruka stále pracovala v Severusově
rozkroku a nutila ho vydávat horečné vzdechy. Severus se natáhl po nádobě
s gelem. Harry vykřikl, když do něj vklouzly lektvaristovi prsty a vzápětí
narazily na to tolik citlivé místo. Severus ho ještě jednou divoce políbil a
pak Harryho zvedl ze země (kde se oba octli) a obrátil ho na čtyřech čelem od
sebe. Jeho prsty se pak rychle pustily opět do práce. Harry se začal se
sténáním prohýbat. Když už myslel, že to nevydrží, Severus prsty náhle vytáhl.
Když do Harryho vzápětí vnikl Severusův penis Harry prudce vydechl. Ve chvíli,
kdy se v něm lektvarista začal pohybovat, se jeho mozek proměnil
v rozbředlou kaši. Snape ho jednou rukou chytil za bok, aby si ho mohl
lépe přidržet a druhou zabloudil do Harryho rozkroku. Když zmijozelova ruka
obemkla jeho penis a začala se pohybovat nahoru a dolů, svět v Harryho
hlavě explodoval.
Severus byl neskutečně vzrušený,
v jeho hlavě nebylo místo pro jedinou myšlenku. Tempo jeho přirážení se
čím dál víc zvyšovalo i jeho divokost. Vnímal jenom tělo prohýbající se slastí
před ním a vlastní přírazy, které ho vynášely na ty nejvyšší vlny blaha.
Rychlost ruky, která pečovala o nebelvíra rostla. Celá místnost byla zaplněna
steny a slastnými výkřiky. Sverusovu ruku potřísnila bílá tekutina doprovázená
nebelvírovým divokým výkřikem. Zmijozel, kterého partnerovo vyvrcholení ještě
víc vzrušilo, naposledy několikrát divoce přirazil a vzápětí i on vykřikl ve
vlně spalujícího orgasmu.
Po chvíli jim došlo, co se tu právě
odehrálo…
„Eeee, uch,“ vydal ze sebe Harry
sérii zvuků a rozpačitě se začal sbírat ze země.
„Pottere, vaše slovní zásoba je
hodná horského trola,“ zavrčel Snape a sám se bleskově kouzlem oblékl. Nebelvír
se na něho nevěřícně podíval. Právě se spolu vyspali a on se chová jako…
jako studenej psí čumák! Tak!
„Myslím, že
naše hodina je u konce,“ prohlásil vzápětí Severus a zanechal zmateného
polonahého Harryho samotného…
***
Harry ležel bezvládně na posteli a
zíral do prázdna. Co má dělat? Co dělá obvykle člověk potom, co se vyspí se
svým profesorem lektvarů, kterého ještě nedávno nenáviděl? Podrážděně si
odfrkl. Snape se tím zřejmě nezatěžuje.. Vzpomněl si na rychlý odchod
zmijozela a pevně stiskl zuby. Dal tím jasně najevo, že to nebylo nijak
závazné. Samozřejmě, vždyť Harrymu šlo také jen o sex. Snape ho přitahoval jen
fyzicky. Kdo by mohl mít rád jeho nafoukanou, arogantní, sobeckou, vším
pohrdající osobnost?? Jeho nespolečenskost, chování, způsob jeho myšlení! Když
si vzpomněl na doteky jeho dlaní, horkost jeho těla… tělem se mu šířilo chvění.
Chtěl to znovu. Přál si zažít znova ty pocity. Ten sex za to stojí i přesto,
že je to Snape... pravda je to Snape, ne to by nešlo... když to šlo poprvé,
proč by to nešlo podruhé? Přely se mezi sebou dva hlásky v Harryho hlavě,
dokud sám neupadl do neklidného spánku.
Ráno byl rozhodnut. Večer zajde za
Snapem a celé to číslo si budou moct zopakovat. Snape určitě nebude proti...
„Pottere,“ cedil mezi zuby Severus
a propaloval chlapce pohledem, „nevím co za zcesté myšlenky se vám prohání
v té vaší hlavě plné pilin, ale nechte mě vyvést vás z omylu...
Včerejší večer pro mě neznamenal nic jiného než jedno velké zatmění úsudku. Nic
pro mě neznamenáte a i když jste mi do včerejší noci přišel vcelku atraktivní,
můj zájem již zcela vyprchal. Doufám, že jsem to vysvětlil jasně.“ Harry si
připadal jako by zrovna dostal ledovou sprchu. Takže pán se ho už nabažil? Chtěl vyzkoušet jaké to je mít
v posteli chlapce-který-přežil?! A jaké to bylo Snape? Užil sis to?! Harry
se křečovitě nadechl a procedil dech mezi zuby.
„Vysvětlil jste to víc než jasně...
Promiňte, že jsem si dovolil vás obtěžovat!“ otočil se na patě nebelvír a
vztekle odkráčel ze Snapeových komnat dřív než mu v plném rozsahu dojde,
jak hrubým a ponižujícím způsobem byl odmítnut.
***
U Merlina je normální?!
Vyspat se s Potterem?! Jak… jak to jen mohl nechat zajít tak daleko?!
Jednoduše se nedokázal ovládnout… nepřál se ovládnout… A když bylo po všem Severus Snape
nedokázal nic lepšího než prohodit jedovatou poznámku a pak rychle prchnout
z místa činu. Co měl jiného dělat?!
Říct, Pottere si vážně dobrej, co si teď začít tykat?? U Merlina, taková katastrofa. Vždyť ho ani nemá rád!
Teda… skoro… aarrgh, Severusi ty jsi takový tupec.
Když se vrátil do svých komnat, byl
rád, že nebelvír již zmizel. Zrovna teď neměl nejmenší ponětí, co by mu řekl,
kdyby ho tu ještě našel. Nalil si skleničku whiskey, pak druhou a pak třetí. Co je na Potterovi vůbec zajímavého? NIC!
Nakonec ho vlastně vůbec nepřitahuje, byla to celé nějaká mýlka, musel se
příliš nadýchat nějakých výparů v laboratoři... nebo něco takového..
zrovna připravoval ten Hlízomor...U Merlina,vždyť je mu šestnáct! Sklenička
vypadla Severusovi z prstů, když upadl do mátožného, podnapilého spánku.
***
Ráno se probudil s náladou na
bodu mrazu, která se postupně s míjejícími hodinami lektvarů dostávala čím
dál víc do mínusu. Oběd i večeři si nechal přinést do svých komnat
s naprostou nechutí vidět kdy ještě ty školní ksichty. Zabedněnci, totální vypatlanci, idioti! Když
do jeho komnat nakráčel člověk, kterým se celý den odmítal zaobírat, i když se
mu divoce dobíjel do mysli, strnul. Hned na to se jeho oči vytřeštily šokem a
vzápětí zúžily hněvem... Nebelvírův postoj i řeč jasně nasvědčovaly, že čeká
jistý úspěch. On se snad pokouší se mnou
flirtovat! Jinými slovy, přišel ho dostat do postele. Myslí si, že spolu jednou spali a on teď bude skákat, jak Potter
píská?! Potterova nadutá jistota, že Severus bude již lehká kořist, ho
vytočila k nepříčetnosti. Nakráčel k němu do komnat
s představou, že se mu on, Severus, vrhne k nohám! Měl ho vzít pod krkem a ukázat mu zač je
toho loket! Přecházel Severus
vztekle po místnosti ještě dlouho poté, co nebelvír odešel. Ještě víc
k nepříčetnosti ho však dopalovalo vědomí, že by s ním raději dělal úplně jiné věci…
„Aaaarghh!“ Smetl Harry
s výkřikem své věci z nočního stolku. Potřeboval něco rozbít! Jak jen mohl! Cítil se zneužitý. Snape
z něho udělal odpad...
chlapce-na-jedno-použití! Ty proklatý bastarde!! Zvedl noční stolek, aby
jím mohl mrštit proti zdi. S ohlušující ranou dopadl kus nábytku na zem a
dvířka zůstala nehybně viset na jednom pantu, zatímco šuplík vyletěl a narazil
do druhého rohu místnosti. V hloubi duše to tušil. Věděl, že je konec dřív než došel do Jeho komnat. Věděl to v okamžiku,
kdy ho Snape chladně opustil hned potom, co s ním Harry zažil snad nejvíc
spalující sex svého života. Přesto jeho hrdost mu nedala se vzdát. Pýcha… tsch
pýcha, jeho blbost! mu nedala jinak než nakráčet opět do jámy lvové se všemi
zbytky bojovnosti a sebejistoty, které mu ještě zbyly. Když si zpětně
vzpomínal na ty okmažiky, mohl si nad sebou jen pohrdavě odfrknout. Choval se jako idiot… Cítil se jako
raněné zvíře. Jak jen mohl?! Hrál si
s ním jako kočka s myší a on si toho nevšiml až do samého konce… Harrymu
do očí vhrkly slzy vzteku a ponížení. Severusi
Snape, jak já tě nenávidím!
„Co se to tam děje?!“ vyjekla
Hermiona, když spolu s Ronem vešli do společenské místnosti a uslyšeli
nejprve vzteklý křik a posléze ohlušující ránu z jedné z chlapeckých
ložnic. Neville, který byl mezi spoustou přítomných (jejichž všechny oči se
upíraly ke dveřím od ložnice), se dal do vysvětlování.
„To Harry. Přiřítil se sem a zavřel
se v pokoji, byl vzteky bez sebe, nedokážu si představit, co ho tak mohlo
rozlítit, nikdy sem ho ještě takového neviděl. Ještě nikdo se neodvážil jít
k němu do pokoje… Myslím, že je nepříčetný,“ zašeptal nakonec Neville a
opět upřel pohled na dveře, za kterými zuřil Harry. Hermiona a Ron se na sebe
nechápavě podívali.
„Ok, jdu se tam podívat,“ vykročil
Ron.
„Zbláznil ses?!“ sykl Neville,
„vždyť tě zabije!“ Ron vytočil oči v sloup nad tak absurdní poznámkou.
Ovšem když se ozvala z pokoje další ohlušující rána, přece jen se nejistě
zastavil. Najednou však veškerý hluk i křik ustal. Desítky očí napjatě
pozorovaly dveře. Když se divoce rozlétly, obecenstvo, které se shromáždilo ve
společenské místnosti jako jeden muž zadrželo dech. Ve dveřích stál rozcuchaný
Harry, ovšem nevypadal nijak nepříčetně nebo že by chtěl někoho zabít. Naopak
vypadal dost překvapeně, když zjistil, že se na něho upírá pohled nemalého
davu.
„Ech,“ prohrábl si rukou vlasy a
zatvářil se zmateně.
„Potřebujete
něco?“ vypadlo z něho a to způsobilo, že se v místnosti opět
rozproudil vzduch. Vzápětí se společenská místnost postupně vyklidila a všichni
se pomalu rozešli do svých pokojů.
Ron se rozloučil s Hermionou a
vyběhl nahoru do pokoje. V něm nebylo ani známky po řádění, které se tu
podle těch mnoha ran muselo odehrát.
„Co se stalo, kámo? Děsil jsi tu
počestné nebelvírské studenty,“ uchechtl se zrzek a zvědavě se koukl na
Harryho.
„Snape… končím…“ zavrčel nebelvír a
zavrtěl hlavou, že nemá cenu se o tom bavit. Ron také víc nemusel slyšet.
„Bylo mi jasný, že s tím
slizáckým netopýrem nemůžeš vydržet trénovat věčně. Nic si z toho nedělej,
chlape, tohle nemělo budoucnost,“ poklepal mu Ron přátelsky na rameno a roztáhl
pusu do širokého úsměvu.
„Alespoň
teď budeš mít víc času na lepší věci, než je trávit čas v tom zatuchlém
sklepení!“ Harry se na Rona podíval nečitelným pohledem, za kterým byla
schovaná neurčitelná hluboká emoce.
„Jo, to máš pravdu,“ hlesl tiše, na
rozdíl od svého kamaráda se mu však na tváři úsměv neobjevil.
Kapitola 7
Ronova lepší
představa trávení volného času spočívala v hraní šachů, přemlouvání
Hermiony, ať jim nadiktuje úkoly a vedení tajného nočního života, kterým
v Bradavicích žili všichni od pátého ročníku a výš. Každou středu a pátek
se Komnata Nejvyšší potřeby měnila ve vytuněný párty komplex a nabízela vše, co
si studenti mohli přát. Alkohol nevyjímaje. Začalo to fungovat krátce po maškarním
bále, kdy se studenti rozhodli, že by se rádi bavili více, lépe a častěji.
Harry si
nejdřív myslel, že je to dobrý nápad, dokud nezjistil, že čím více je opilý,
tím víc nezvladatelně touží po Snapeově dotecích a pozornosti. Snažil si to
vynahradit s jinými zájemci, ale nakonec vždy skončil ještě víc
rozčarovaný. Praktikoval to asi čtrnáct dní. Byl zrovna pátek něco po půlnoci a
zábava byla v plném proudu, když si Harry definitivně uvědomil, že tyhle
akce už ho zdaleka tolik nebaví jako dřív. Nebo spíš, že na nich něco (někdo) chybí. Vymanil se ze sevření
vysokého bruneta, jehož ruka mu právě sjížděla do rozkroku a vydal se
k východu. Rona cestou nikde nezahlédl. Beztak si s Hermionou našli
nějaké temné zákoutí a Harry rozhodně nechtěl zjistit, co tam dělají. V hlavě
se mu mezitím odvíjel odvážný plán notně posílený dávkou alkoholu. Tento plán
se týkal Severuse Snapea.
Nepřítomně
kráčel setmělými chodbami a přemýšlel, jestli se motá on nebo vše kolem něj,
když zahnul za roh a do něčeho narazil. Překvapeně udělal krok zpět, aby
zjistil, že to něco je jeho profesor lektvarů. My o vlku… V tom okamžiku ho zradilo jeho nepříliš dobře
koordinované tělo a Harry se začal kácet vzad. Vzápětí ho k sobě přitáhly
lektvaristovi ruce a Harry místo na zemi přistál na Severusově hrudi. Jeho
smysly zaplnila vůně a teplo Snapeova těla. Zachvěl se a pocítil touhu blaženě
zavrnět jako kočka.
„Jste už třetí
opilý student, kterého jsem dnes v noci potkal, co mi k tomu řeknete,
Pottere?“ vytrhl ho z jeho blaženosti hluboký nepříliš přátelský hlas.
„Jsem si jistý,
že jim je to ještě teď neskutečně líto, že na vás narazili,“ odpověděl Harry a
s vážným přikyvováním vzhlédl, aby viděl svému profesorovi do tváře. Ta
byla temná a nečitelná jako vždy, přesto se nebelvírovi zdálo, že muži zacukaly
koutky. Pouhá představivost.
„To jistě,
otázka teď je co s vámi. Předpokládám, že mi nehodláte prozradit, jak jste
se dostal k alkoholu, odkud jdete a kolik dalších rozjařených a opilých
studentů mám dnes ještě očekávat?“
„Už jsem
poslední, budete si muset vystačit se mnou,“ odpověděl s úsměvem Harry,
zatímco si opíral bradu o Severusovu hruď a nevinně k němu vzhlížel.
Zmijozel si ho chvíli beze slova prohlížel.
„Vy jste vážně
namol, Pottere,“ konstatoval nakonec a lehce ho od sebe odtáhl, ale jen tak,
aby ho měl stále pod kontrolu v případě pádu. Harry nelibě zamručel, což
na Severusově tváři vyvolalo překvapený výraz, který však zmizel dřív, než si
ho nebelvír stačil všimnout. Před Harryho tváří se vyhoupla malá lahvička.
„Lektvar proti opilosti, vypít!“ přikázal Severus. Harry
vzdorovitě našpulil pusu.
„Neeechci.“
Snape povytáhl obočí.
„Co prosím?
Víte, že vám můžu strhnout body, udělit trest, nebo žádat vaše vyloučení? Místo
toho po vás chci, jenom abyste to vypil, šel spát a přestal rušit noční klid. A
vy nechcete?“
„Raději bych
chtěl jiné věci,“ odpověděl Harry a opět, tentokrát cíleně, se k Snapeovi
přitiskl. Ten prudce vydechl.
„Pottere, vy
jste se vůbec nepoučil. Už jsem vám řekl, že…“
„Ano,“ přerušil
ho Harry, „vím moc dobře, co jste mi řekl. Pamatuju si to do nejmenšího
detailu. Nic pro vás neznamenám… nejsem dostatečně atraktivní… váš zájem již
zcela vyprchal,“ odsekával pomalu Harry a v hlavě mu živě zněla Snapeova
slova. Znova cítil, jak mu tělem proudí rozhořčení a vztek. Na chvíli zmlkl,
aby se mohl uklidnit. Po tom však prudce vzhlédl a zabodl se svým pohledem do
lektvaristových černých očí.
„Problém je, že
vám nevěřím. Nevěřím, že už mě nechcete, vlastně si myslím pravý opak.“ Severus
si vztekle odfrkl.
„Vaše
domýšlivost nezná mezí, Pottere. Zřejmě vám to jednou nestačilo, tak vám to
řeknu znovu. Nic pro mě neznamenáte, tak přestaňte fantazírovat o něčem, co se
nikdy nestane!“ Harry se usmál.
„Ano přesně
k tomu závěru jsem taky došel. Nejsem snílek, profesore. Vím, že pro vás
nic neznamenám. Přesto mě neustále pozorujete.“ Severus zamrkal. Harry se
zasmál.
„Myslel jste si, že si toho nevšimnu? Jak mě každý den pohledem
sjíždíte u jídla. Pozorujete mě tím svým pohledem. Protože mě chcete. Nic pro
vás neznamenám, ale moje tělo se vám líbí. Líbí se vám, viďte? A chcete
s ním dělat všechny ty věci… a já chci, abyste se mnou dělal všechny ty
věci,“ Harry nyní téměř neslyšně šeptal, stál na špičkách a ústa měl u
Severusova pravého ucha.
„Můžete si se mnou dělat, cokoli chcete…Znova a znova…“ Severus
polkl.
„Jste opilý,
Pottere a mě s vámi dochází trpělivost. Zítra až budete střízlivý, se
dostavte do učebny lektvarů. Uděluji vám školní trest.“ Harry si povzdechl a
svezl se zpátky na paty.
„Jak myslíte,
dobrou noc, profesore,“ popřál zmijozelovi a s posledním pohledem plným
neurčitého příslibu se otočil a vydal se směrem k nebelvírským kolejím.
Severus za ním hleděl, nehybný jako socha. Když si byl jistý, že už je chlapec
z dohledu i doslechu, s hlasitým výdechem se opřel o stěnu a snažil
se uklidnit rozbouřený tep a trhavé pulzování ve slabinách. Zatracený nebelvír.
***
Severus seděl
v učebně lektvarů a opravoval nějaké eseje. Právě odešli poslední
studenti, které nachytal opilé včerejší noci, rušící noční klid a pořádek.
Potter mezi nimi nebyl. Zmijozel se pro sebe ušklíbl. Jak jinak. Bylo naprosto jasné, že až mladík vystřízliví, nebude
mít odvahu se před ním ukázat. Po tom, co včera vypustil z pusy. Ještě
teď, když si na to Severus vzpomněl, cítil, jak se v něm vzmáhá horko. Zatracený kluk.
Po tom, co se
spolu vyspali, se Severus snažil od celé události distancovat. Když zanalyzoval
všechny aspekty jejich vzájemného vztahu, vyšlo mu, že by na tom nemělo být nic
těžkého. Zlákalo ho nebelvírovo mladé tělo a také nečekaný zájem z jeho
strany. Nepoutaly je k sobě žádné city, pouze sexuální zájem, který se
Severus snažil ze všech sil potlačit. Potter byl příliš mladý. Byl mezi nimi věkový rozdíl dvacet let, zmijozel
hořce přemýšlel nad tím, že si to měl uvědomit dřív, než nad sebou ztratil kontrolu.
Byl to také jeden z důvodů, proč nebelvíra tak nevybíravě odmítl a vyhnal
ze svých komnat. Jistě původně byl vzteky bez sebe, nad jeho chováním, ale
později si uvědomil, jak ho to zároveň vyděsilo. Zcela bez skrupulí by byl
schopný nebelvíra sexuálně využívat jako nějakou hračku. A měl by z toho
potěšení…
Vyhnat Pottera
ze svých myšlenek se však ukázalo téměř nemožným. Zvlášť, když na něho Severus
všude narážel. Po pár dnech se přistihl, jak chlapce pozoruje u jídla. A pak
znova. S bezmezným vztekem si uvědomil, že kdykoli ho vidí, jeho myšlenky
se pouští zcela zakázaným směrem. Chtěl ho. Když měl páteční noc hlídku a
narazil na něj, málem se na patě otočil a odešel jiným směrem, aby se na něj
nevrhl. Když se k němu však Harry přitiskl, už nebylo úniku. A to, co mu
tak smyslně šeptal do ucha… Severus se zavrtěl na židli. Ta tichá slova mu
v hlavě zněla znova a znova, dohánělo ho to k šílenství. Jako by už
tak neměl dost práce pustit nebelvíra z hlavy. Ta jeho nestoudná nabídka
ho naprosto vykolejila. Zbytek noci nedokázal myslet na nic jiného. Dokonce se
mu o něm zdálo. Následující ráno musel strávit ve sprše o něco déle, než
obvykle. Bylo to frustrující. Nyní Severus nevěděl, jestli cítí úlevu nebo
zklamání z toho, že Potter nepřišel. Samozřejmě z toho bude muset
vyvodit nějaké důsledky, Přece jen, byl to školní trest. Rozhodl se, že
rozhodně pociťuje úlevu. Pokýval si pro sebe souhlasně hlavou a podíval se na
velké kukačkové hodiny nad stolem, u kterého seděl. Bylo něco málo po čtvrté
hodině. Zmijozel vstal. Čas přesunout se do laboratoře a dělat něco užitečného.
Vykročil ke dveřím. Než však stihl stisknout kliku, udělal to za něj někdo
jiný. Dveře se otevřely.
„Pottere!“
napůl vydechl, napůl vyjekl Severus, když uviděl, kdo stojí ve dveřích. Vzápětí
si odkašlal a jeho vyjadřování se vrátilo k chladnému normálu.
„Takže jste se nakonec uráčil dostavit. Nemyslíte, že jdete
trochu pozdě? Nemám čas dohlížet na vykonávání školních trestů celý den!“ Harry
zamrkal.
„Omlouvám se,
nevěděl jsem, že pokyn – až vystřízlivíte – obsahuje nějaký konkrétní časový
údaj.“ Snape vyvrátil oči v sloup, ale rozhodl se to nekomentovat. Možná
proto, že ho nebelvírova přítomnost nečekaně vyváděla z rovnováhy.
„Pojďte dál.
Vedle přední lavice je koš s čekankami. Budete na drobno krájet jejich
kořeny. Až bude koš prázdný, můžete jít.“ Harry se na něho chvíli bez výrazu
díval a pak vyrazil ke svému stolu. Severus zamířil zpět k esejím. Začal
opět opravovat a koutkem oka nebelvíra pozoroval. Vypadalo to, jako by se včera
nic nestalo. Možná byl tak opilý, že si
to nepamatuje? Pohledem sklouzl k jeho rukám, které spíš než nadrobno
krájely, zcela masakrovaly kořínky čekanek nepříliš ostrým nožem. Snape
rozčileně vstal.
„Pottere! Řekl
jsem, ať je nadrobno nakrájíte, takhle budou naprosto nepoužitelné! U Merlina,
tyhle základní věci jste se učil už v prvním ročníku!“ Lektvarista si
rozhořčeně stoupl za Harryho a uchopil ho za ruce, aby mohl vést jeho pohyby.
„Takhle! Rozumíte? Nechápu, jak s tím studenti mohou mít
stále problémy, pak se není čemu divit, že…“ Severus se zarazil, když se mu
Harry hlavou opřel o hruď. Až teď si také uvědomil, v jak těsné blízkosti
se vůči němu octl. Sakra! Na chvíli
absolutně přestal přemýšlet! Potter k němu vzhlédl. Když si jazykem
navlhčil rty Snapeovi vyschlo v krku.
„Pěkně voníte,“
poznamenal Harry a zmijozel měl na chvíli v hlavě prázdno. Vzápětí od
Harryho ustoupil.
„Pottere,“
zavrčel, zatímco se vzdaloval do bezpečné zóny, kterou představoval jeho
pracovní stůl. Harry se zamračil.
„Moje nabídka stále
platí. To co jsem včera v noci řekl. Myslel jsem to všechno naprosto
vážně!“
„Nebuďte
pošetilý, vůbec nemáte ponětí, o čem mluvíte,“ vracel mu zpátky Severus a
nelibě sledoval, jak mezi nimi nebelvír snižuje vzdálenost. Udělal další krok
vzad a narazil do stolu. Sakra! Potter
se dostal příliš blízko. Snape ho odstrčil, obešel stůl a posadil se na židli.
Ruce si nesouhlasně založil na hrudi a probodl mladíka pohledem. Snažil se
přitom ignorovat, jak se mu zrychluje tep.
„Říkám ne!“ Harry se ještě víc zamračil, potom se mu však
obličej opět vyhladil a zůstal na zmijozela zamyšleně hledět. Poté kývl, jako
by se k něčemu rozhodl a obešel stůl, až stál čelem proti Severusovi.
„Možná vám
prostě jen musím připomenout, jaké to bylo.“ Severus vytřeštil oči, když se mu
Harry náhle obkročmo posadil na klín, čelem k němu.
„Pottere, vy
jste se asi zbláznil!“ Severus uchopil nebelvíra za pas s úmyslem ho
odstrčit, ale když se mu zavrtěl na klíně, strnul. Harry se mu vpíjel do očí
hlubokým zeleným pohledem, který ho omračoval.
„Možná, ale
jestli ano, je to vaše vina,“ vydechl Harry a vzápětí se Snapeovi znovu zavlnil
na klíně. Zmijozel křečovitě stiskl, nebelvírovi boky. Tělem se mu šířilo
nechtěné vzrušení.
„Pottere…“
zavrčel, „slez ze mě. Jsem tvůj o dvacet let starší profesor, uvědom si to
konečně!“ Severusova odhodlanost poslat chlapce pryč začínala polevovat.
„To je mi
jedno.“ Nebelvír se přimkl ještě těsněji ke Snapeově tělu. Zmijozel cítil,
jak tvrdne. Harry to cítil taky.
„Vezmi si mě, chci to. Vím, že to chceš taky,“ zašeptal a lehce
téměř nesměle pohltil Severusova ústa v krátkém polibku, přitom se začal
systematicky pohybovat na lektvaristovi klíně. Zmijozel nedokázal potlačit
prudký vzdech. Harry ho opět políbil, potom sjel lektvaristovi ke krku, který
začal jemně líbat, kousat a sát. Snape přestával jasně uvažovat.
„Tohle je
absurdní, tenhle vztah nemůže nikdy splnit žádná tvoje očekávání,“ vytasil se
s poslední obranou, kterou byl schopen dát dohromady. Harry ustal
v činnosti a podíval se na něho.
„Nikdy jsem
netvrdil, že mám nějaká očekávání. Jenom jedno…“ Harry se opět naklonil
k lektvaristovi uchu.
„A to, že mě budeš šukat tak moc, až si nebudu pamatovat ani
vlastní jméno.“ Vulgární slova z Harryho úst Severuse nekontrolovatelně
vzrušila. Prudce se nadechl, postavil Harryho na nohy a vstal v poslední
snaze zachovat si zdravý rozum. Otočil se k nebelvírovi zády, když ho však
ze zadu pevně objaly jeho ruce a přitisklo se k němu hřející tělo, už se
nedokázal dále ovládat. Zmohl se na poslední zaklení a pak uchopil Harryho za
ruce a přitlačil ho k nejbližší zdi. Potom ho tvrdě políbil. Jeho jazyk
divoce prozkoumával veškerá sladká zákoutí nebelvírových úst, zatímco rozepínal
a chvílemi spíš trhal knoflíčky na nebelvírově hábitu. Když hábit konečně sklouzl
z Harryho ramen, Severus na okamžik přerušil polibek. Mladík prudce
oddechoval a jeho ruce křečovitě svíraly Severusův hábit na hrudi.
„Jestli sis to
rozmyslel, tak už je pozdě,“ zavrčel a Harry se v odpověď k němu
prudce přitiskl.
„Po tom všem
úsilí, které jsem muselo vynaložit, aby k tomu došlo? Nikdy!“ vydechl a
sám zaútočil na Severusova ústa. Zmijozel vzdechl a zatímco bylo Harryho kolo
v rozepínání knoflíčků, bloudil rukama po nebelvírově těle, které se pod
jeho dotyky slastně chvělo. Když i jeho hábit padl k zemi, na řadu se
postupně dostal i zbytek oblečení obou mužů. Severus si sedl zpátky na židli a
Harryho na sebe posadil. Nebelvír okamžitě zamířil rukou k zmijozelově
klínu a uchopil do ruky jeho ztopořený penis, který začal jemně mnout. Severus
se prohnul a z jeho úst vyšel slastný povzdech. On sám klouzal rukama po
nebelvírově těle, až se dostal k jeho zadečku, který začal hladit a
mačkat. Pomalu začal kroužit kolem Harryho otvoru. Na chvíli přestal a natáhl
se po své hůlce, kterou nechal ležet na stole. Mávl jí a vzápětí se objevila
malá nádobka s lubrikačním gelem. Severus do ní namočil dva prsty a vrátil
se ke své předchozí činnosti. Když Harry pocítil chlad, lehce se zachvěl. Když
mu do těla vnikl nejprve jeden a pak dva lektvaristovi prsty, začaly se mu
tělem šířit slastné pocity. Jeho ruce opustily Severusův penis a octly se na
jeho ramenou. Harry se začal se vzdechy slastně prohýbat a pohupovat
v rytmu lektvaristových prstů. Když do něho vnikl zmijozelův penis
vykřikl. Oba na chvíli znehybněli a pak se Harry na Severusově klíně začal
pohybovat nahoru a dolů. Severus ho držel za boky a pomáhal mu
s přirážením. Místností se začaly rozléhat slastně vzdechy obou mužů.
Snape jednu ruku spustil z Harryho boku k jeho klínu a začal
zpracovávat jeho penis. Tato dvojitá stimulace vyvolala v Harryho hrdle
divoký výkřik. Začal se pohybovat rychleji. Jejich dech se začal zrychlovat.
„Já už… Já už…“
sténal Harry a v tu chvíli vyvrcholil a jeho sperma potřísnilo Severusovo
břicho. To Severuse vzrušilo na téměř neúnosnou mez. Uchopil Harryho za boky,
opět oběma rukama, a navedl ho k několika posledním tvrdým přírazům, poté
sám s výkřikem vyvrcholil. Vzápětí oba ztuhli, protože se ozvalo
zaklepání…
Kapitola 8.
„Profesore,
jste tam? Profesore Snape!“ ozvalo se zvolání nějakého studenta. Harry hbitě
sklouzl ze Severusova klína. Když se začaly otevírat dveře do místnosti, oba
dva už byli pomocí kouzla čistí a oblečení. Jediné co by je mohlo prozradit
bedlivému oku, byl zrychlený dech a červeň ve tvářích. Dovnitř vstoupil
hnědovlasý student, na hábitu měl vyšitý emblém Mrzimoru.
„Co tady chcete
McKleine?!“ štěkl a chlapec strnul ve dveřích. Pohledem těkal mezi Harrym a
profesorem lektvarů. Oba se mu zdáli rozčilení. Vstoupil do nějaké hádky? Ti dva
byli v Bradavicích proslulí tím, jak si vjížděli do vlasů. Snape teď musí
být v ráži a všechno si to vybije na něm! Proč musí mít vždycky takovou
smůlu, zaúpěl chlapec v duchu a přinutil se promluvit.
„Posílá mě
profesorka… profesorka Prýtová, že pro vás má nějaké byliny, o které… o které
jste ji žádal…“ Prosím, nezabíjej mě. Snape
ho propaloval pohledem a McKlein cítil, jak se zmenšuje.
„Můžu už jít,
profesore?“ ozval se náhle Potter. Mrzimor se na něho vyděšeně podíval. Ne, neodcházej! Jeho vpadnutí do hovoru
však alespoň způsobilo, že lektvaristův pohled se přesunul z něj zpět na
nebelvíra.
„Můžete, pro
dnešek jsem s vámi skončil!“ Harry sebou lehce trhl a pak přikývl.
„Tak tedy
nashledanou, profesore.“ Mrzimor se soucitně díval za odcházejícím nebelvírem.
Být denodenně terorizován Severusem Snapem. Jaká to noční můra! McKlein se tak
tak nezačal třást, když si uvědomil, že se se Snapem ocitl sám v jedné
místnosti. Opět ho probodávaly černé hrůzostrašné oči profesora lektvarů.
„Chcete ještě
něco, McKleine?“
„Já… umm… eh…
mám od vás převzít zprávu, pro profesorku Prýtovou, kdy se pro ty byliny
stavíte.“ Mrzimor si připadal jako myš hypnotizovaná hadem, který se ji chystá
v nejbližší době sežrat.
„To nebude
třeba, zajdu tam ihned. Můžete si jít po svých.“ Vážně unikne tak snadno? McKleine s potlačovanou radostí
přikývl.
„Ano, pane!“
vykřikl a otočil se k východu.
„A McKleine…“
zastavil ho ve dveřích zlověstný hlas. Mladíkovi se vrátil pocit myši.
„A-Ano?“
zakoktal a bázlivě otočil hlavou.
„Strhávám vám
pět bodů pro Havraspár za to, jaký jste idiot.“
***
Harry seděl u
večeře a nepřítomně žvýkal svou porci kuřete. Zamiloval se. Zamiloval se do
Severuse Snapea. Uvědomil si to dneska poté, co se mu ho podařilo svést. Nikdy
nikoho nemiloval tímhle způsobem, ale co jiného to mohlo být? Byl jím úplně
posedlý. Bylo to proto, že bylo tak těžké se k němu dostat? Že nebyl jako
ostatní? Že ho nezajímala jeho sláva a Harry tak mohl chovat pošetilou naději,
že v něm lektvarista vidí něco víc než ostatní? Proto na něj nedokázal
přestat myslet? Proto počítal každý nádech zmijozelovi hrudi, chvěl se pod
každým jeho pohledem a toužil po jeho pozornosti? Chtěl jeho tělo, chtěl vědět,
o čem přemýšlí, co si myslí, chtěl slíbat temné kruhy pod jeho očima, chtěl ho
obejmout a už nikdy nepustit. Chtěl, aby se Severus díval jenom na něho,
miloval se jenom s ním… Harry násilím zastavil proud svých myšlenek. Kdy se z něho stala hlavní postava
z Červené knihovny?! Severus nebyl citově založený člověk. Sám mu to
řekl a Harry to přijmul. Přistoupil na nějaké podmínky a teď se jimi musí
řídit. Jde jenom o sex! Nic víc a nic
míň. Harry s tím dokázal být spokojený. Vždycky mu to přece stačilo.
Vždycky šlo jen o sex, přál si to tak. Byl stejný jako Snape. Nestál o city.
Nestál o něco, díky čemu se člověk stával zranitelný. Co může být použito proti
němu mnoha způsoby. Měl důležitější věci na práci, než milovat. Což ho
přivádělo k další myšlence…
Dojedl a zamířil ke Snapeovým komnatám.
Neukázal se u večeře, což znamenalo, že je pravděpodobně stále zavřený ve své
laboratoři a jídlo si nechá donést k sobě. Před jeho komnatami se nervózně
zastavil. Obvykle jen pronesl heslo a vstoupil dovnitř, ale situace se změnila.
Neměl by zaklepat nebo něco?
„Potřebujete
něco, Pottere?“ ozvalo se za ním a Harry nadskočil leknutím. Otočil se.
„Chtěl bych
s vámi mluvit, profesore.“ Snape pozvedl tázavě obočí. Harry polkl.
„Mluvit, prostě jen mluvit.“
„Heslo znáte.“
Harry přikývl, pronesl heslo a vstoupil dovnitř. Severus ho následoval.
„Tak? O čem jste
chtěl mluvit?“ zeptal se a naznačil nebelvírovi, že se může posadit. On sám
zamířil ke své knihovně a začal vytahovat nějaké knihy.
„Rád bych
pokračoval, kde jsme skončili.“ Snape přestal vytahovat knihy a střelil po něm
nečitelným pohledem. Harry si uvědomil, jak mnohoznačně jeho slova vyzněla.
„Totiž, myslel jsem s tréninkem, kde jsme skončili,“
napravoval svou nepříliš vhodně formulovanou větu.
„Teď když už jsme zase… eehm… schopni spolu komunikovat.“
„Takže o tohle
vám šlo.“
„Hmm? O co mi
šlo?“ nechápal Harry.
„Pottere,
nemusel jste se se mnou vyspat proto, abychom mohli pokračovat v tréninku,
stačilo říct.“ Nebelvír překvapeně zamrkal.
„Eh?“ Snape
pochyboval o jeho motivech? Harry zamračeně vstal a přešel k Severusovi,
který se opět plně věnoval vytahování knih z police. Zastavil jeho ruku a přitáhl si ji
k ústům, aby mohl začít líbat konečky lektvaristových prstů.
„Co mám udělat proto, abyste můj zájem konečně začal brát
vážně?“ Harry se střetl se Severusovým temným pohledem a strčil si jeho ukazovák
do úst, kde ho začal jemně sát. Zmijozel zatnul zuby.
„Nechte toho,
prostě přijďte zítra odpoledne a můžeme začít.“
„To rád
slyším,“ odpověděl Harry, ale místo toho, aby ustal ve své činnosti, se
přisunul těsněji k Severusovi a natáhl se k jeho krku, který začal
jemně líbat. Snape začínal rychleji oddechovat.
„Zatracený
nebelvíre,“ vydechl a mladík to vzal jako souhlas. Tentokrát to byl on, kdo
převzal vedení. Přitiskl Severuse zády ke knihovně a rozepnul zmijozelovi tak
akorát knoflíčků, aby se dostal pod košili k jeho nahému tělu, které začal
hladit a laskat. Postupně jich rozepnul víc, aby se mohl dostat k mužovým
bradavkám, které začal lehce kousat a sát. Severus prudce oddechoval.
V kalhotách se mu začínala rýsovat nepřehlédnutelná boule. Harry mu zajel
za kalhoty a jemně ho stiskl. Snape slabě vzdychl. Nebelvír mu rozepnul pásek,
knoflík i zip a nechal jeho kalhoty sklouznout k zemi. Poté znovu zajel
rukou za černé boxerky, které měl Severus na sobě a začal ho jemně hladit,
zatímco jazykem lízal jeho levou bradavku. Zmijozel tiše vzdychal. Harry mu
začal sundávat spodní prádlo a přitom si klekl na kolena. Vzápětí ústy pohltil
Snapeův penis. Lektvarista hlasitě vykřikl a zatímco jednou rukou křečovitě
svíral jednu polici s knihami, druhou položil Harrymu na hlavu a zabořil
prsty do jeho rozčepýřených vlasů. Harry si špičkou jazyka hrál s jeho
žaludem, zatímco ho zároveň zpracovával rukou. Poté začal Severuse pohlcovat
hlouběji. Sál a lízal a Severus nedokázal odtrhnout pohled od rtů obepínajících
jeho penis. Když si ho Harry zasunul hluboko do hrdla, Snape křečovitě vydechl
a jeho stisk v Harryho vlasech zesílil. Začal sám pohybovat boky vstříc
Harryho ústům. Nebelvír se mu zcela podvolil. Severus divoce přirážel do jeho
úst a když jedna Harryho ruka obemkla a stiskla jeho varlata začal přirážet
ještě agresivněji. Po chvíli se s několika mocnými přírazy s výkřikem
udělal. Harry však nepřestával polykat, lízat a sát, dokud Severusův penis
v jeho ústech zcela neochabl. Severus se celý třásl. Teprve když jeho
penis vyklouzl z Harryho úst, všiml si, že má chlapec napuchlý a natrhlý
ret. Vyděsilo ho, když si uvědomil, že to byl on, kdo mu to způsobil.
„Jsi
v pořádku?“ zeptal se, zatímco si natahoval kalhoty.
„Ano,“
odpověděl Harry a vzápětí zmateně bolestně zamrkal a vztáhl ruku ke svým rtům,
kde narazil na rozbitý ret.
„Je tady někde zrcadlo?“ zeptal se a rukama ohmatával své
zranění. Severus kývl hlavou směrem ke koupelně. Harry zmizel za jejími dveřmi
a Severus se ztěžka svezl do pohovky. Už zase se neovládl. Jak mu mohl
roztrhnout ret? To je takové zvíře? Netvrdil ještě včera sám sobě, že se
Harryho Pottera už nikdy nedotkne?! Místo toho stačilo, aby se mu nebelvír
párkrát zavrtěl na klíně a všechna jeho předsevzetí šla stranou. Vážně, existoval na světě horší člověk než on?
Měl by to ukončit, dřív než se to ještě víc zvrhne!
Harry vyšel
z koupelny a přerušil tak tok Snapeových myšlenek. Ret byl jako nový,
zřejmě zahojen jednoduchým léčivým kouzlem. Když se na něho Severus podíval,
Harry se usmál, což v Severusově nitru způsobilo podivné chvění.
„Už po tom není
ani stopy, nemusíte se bát, že by to bylo vidět.“ Severus na něho chvíli jen
hleděl.
„Výborně,“
dodal po chvíli. Nastalo ticho.
„Ehm, já už
tedy půjdu, profesore, a zítřek tedy platí?“
„Ano, jistě,“
přitakal Severus, kterému chvíli trvalo, než si uvědomil, o čem Potter mluví.
„Skvělý, tak
zatím!“ usmál se opět Harry a zamířil k východu. Ve dveřích se ještě
otočil a věnoval Severusovi hluboký pohled. Poté se dveře zavřely a nebelvír
zmizel ze Severusova dohledu.
***
Jejich schůzka
se brzy zvrhla ve zcela jiný druh tréninku. Stejně tak jejich druhá, třetí i
čtvrtá… Severus brzy nedokázal myslet na nic jiného. Připadal si jako posedlý,
kdykoli Pottera uviděl, měl chuť se na něj vrhnout, což také většinou dělal po
menším vnitřním souboji. Jednou ho potkal v jedné z vylidněných
nepříliš používaných chodeb krátce po setmění. Přitiskl ho čelem ke zdi a vzal
si ho téměř bez přípravy. Když si uvědomil, co udělal, rozhodl se učinit jejich
vztahu přítrž a nechat toho, dokud mu zbylo ještě trochu rozumu. Vydržel to
však necelý týden. Sex s mladým nebelvírem byl jako droga. Jak jednou
začal, už nedokázal přestat, naopak chtěl víc. Tím spíš, že Harry se tomu vůbec
nebránil. Naopak, vyšel mu vždy vstříc a ještě víc ho dráždil
k nepříčetnosti. Jejich sex byl čím dál tvrdší a divočejší. Severus sám
sebe nepoznával. Nikdy se tak
nechoval. S Potterem jako by tomu nedokázal zabránit. Jeho nejtemnější
touhy prosakovaly na povrch…
Cítil se také čím dál víc unavený, přímo
vyčerpaný. Často se cítil vysáty jako houba, obzvlášť po Harryho odchodu,
kterému předcházel sex. Severus věděl, že nebelvír často odhází
s modřinami a jinými drobnějšími zraněními, ale nedokázal s tím nic
udělat. V jeho přítomnosti prostě nedokázal uvažovat. A zhoršovalo se to.
Jako teď… Bylo ráno a Velká síň se plnila lidmi. Severuse však zajímal jen
jediný člověk v místnosti. Harry zachytil jeho pohled a po chvíli se vydal
k východu. Zmijozel ho po chvíli následoval. Chce ho.
Harry seděl u snídaně, když na sobě ucítil jeho pohled. Podíval se tím směrem.
Usmál se. Za poslední měsíc už se vyznal v Severusových pohledech.
Obzvlášť, když jeden patřil jenom Harrymu. Pohled, který mu říkal, že ho chce.
Chce ho hned teď. Harry dojedl
poslední sousto a pomalu se zvedl. Vyšel z Velké síně a zamířil směrem ke
sklepení. Severusovy komnaty byly daleko, ale po cestě bylo mnoho nepoužívaných
učeben a jiných prostorů. Zmijozel ho rychle dostihl a zatlačil právě do jedné
nepoužívané učebny. V těchto chvílích už Harry obvykle začínal mít v hlavě
prázdno. Když si ho Severus poprvé vzal tvrdě a skoro bez přípravy byl
v šoku, poté si uvědomil, že se mu to vlastně líbilo. To, že ho Severus Snape chce tak moc, mu dávalo téměř
extatický pocit štěstí. Severusova tvrdost, drsnost, živočišnost. Harry byl na
vrcholu blaha. Nechtěl, aby to někdy skončilo.
Od té doby jejich sex připomínal spíš boj,
než cokoli jiného. Po sexu si Harry často uvědomil, že má modřiny, že cítí
někde bolest a marně se snažil vzpomenout, kdy k tomu došlo. Ve
skutečnosti mu na tom však ani nezáleželo. Na rozdíl od Severuse, který jen
nerad viděl, že svému milenci způsobil bolest. Harry se nakonec rozhodl před
ním jakékoli modřiny nebo oděrky skrývat. Měl co dělat, aby se k němu
dostal, poté co se rozhodl, že je mezi nimi konec. Věděl, že ho sebralo, že se
nedokázal ovládnout. Musel mu tehdy velmi názorně předvést, že jeho to vůbec
netrápí. Jediné, co ho trápilo, byla jeho stupňující se nevolnost. Bylo mu čím
dál hůř. Nevolnost, zvracení, občas se mu motala hlava nebo měl migrénu.
Nakonec s tím zašel na ošetřovnu, ale madam Pomfreyová mu nic nezjistila.
Od té doby tam nešel. Připadal si jako simulant a hypochondr. Přesto, co se to s ním děje?
Z místnosti odcházel krátce po
Severusovi. Nohy se mu třásly a hrdlo měl ochraptělé, jak křičel rozkoší. Když
šel kolem Velké síně, pocítil náhle, že bude zvracet. Tak tak to stihl na
nejbližší záchody. Unaveně se opíral o jedno z umyvadel a oplachoval si
obličej vodou. Po kolikáté to již bylo
tento týden? S povzdechem se na sebe podíval do zrcadla a
s vyjeknutím odskočil. Po chvíli se do něj podíval znova. To už má i halucinace? Přísahal by, že
jeho duhovky byly na vteřinu krvavě rudé… Asi
začíná bláznit… Možná by si měl na tu
ošetřovnu přece jen zajít znovu…
Kapitola 9
Bylo brzké
zimní ráno těsně před Vánoci a Ginny Weasleyová, která se tentokrát rozhodla
strávit Vánoce v Bradavicích, mířila směrem k sovinci. V rukou
držela velkou krabici, ve které spočíval úhledně poskládaný černý latexový
obleček, který měla na Halloweenské párty. Půjčila si ho z krámku Freda a
George a měla jim ho vrátit, jak přijede na Vánoce domů. Protože se však
rozhodla zůstat, musela jim to teď poslat poštou. Ron sice jel dnes do Doupěte,
ale tomu by Ginny nesvěřila do rukou ani mudlovské koště.
Svůj pobyt přes Vánoce odůvodnila tím, že
musí pracovat na projektu s profesorkou McGonagallovou. Ginny natolik
vynikala a excelovala v přeměňování, že jí profesorka McGonagallová nabídla
spolupráci na projektu, díky němuž by mohla získat pravidelné finanční dotace
od Ministerstva kouzel v rámci kampaně „Nadaní kouzelníci v oblasti
magického výzkumu“. Stalo se to zcela náhodně, když Ginny na jednoho dotěrného
kluka seslala jedno ze svých netopýřích kouzel. McGonagallová ji u toho
přistihla, ovšem místo toho, aby ji potrestala, jí nabídla tuto šanci. Ačkoli
to Ginny netušila, McGonagallovou svými dovednostmi v oblasti přeměňování
naprosto ohromila, a tak dlouho neváhala nad tím, aby ji zařadila do
bradavického výzkumného týmu, skládajících se z dalších pěti, podobně
excelentních studentů, vynikajících v různých předmětech. Místo
v tomto týmu nabídla kdysi i Hermioně Grangerové, ale ta to odmítla,
protože už tak měla dost práce se zvládáním dvou pubertálních výrostků, kteří
náhodou byli jejími nejlepšími přáteli.
Ginny tuto možnost uvítala, protože ji to
zaprvé bavilo a za druhé potřebovala finance. Vzhledem k tomu, že byla
nejmladším členem Weasleyovské domácnosti moc peněz na ni nikdy nevyzbylo a
musela toho hodně oželet. Rodiče ji v tom podporovali, a tak nemohli nic
moc namítat, když jim oznámila, proč zůstává v Bradavicích, i když jim to
bylo líto. Pravý důvod dívčiny přítomnosti však ležel někde jinde. Měla strach.
Strach o člověka, do kterého byla po uši zamilovaná, snad ještě dřív než se
poznali. Nebylo to dlouho, co si uvědomila, že kolem Harryho se děje něco
divného. Často nenápadně mizel a když se zase objevil, vypadal nemocně. Byl
celý bledý, malátný. V obvyklém školním ruchu a shonu si toho však nikdo
nevšímal. A když už přisoudil to Harryho divokému nočnímu životu. Až na to, že
Harry už na podobné akce nějakou dobu nezavítal. Ginny si byla jistá, že by ho
na žádné párty neminula. Její Potter radar na to fungoval až příliš dobře.
Proto se ho rozhodla jednoho dne sledovat. Ještě toho večera by byla radši,
kdyby to neudělala. Nevěděla, jestli je z toho zjištění víc ohromená,
vyděšená nebo zhnusená. Harry si to rozdával se Snapem. Kéž by ty zvuky nikdy
nezaslechla. Co hůř, dalším pozorováním zjistila, že je do něj Harry snad
zamilovaný! Jakmile Ginny věděla, kdo je objektem jeho zájmu, bylo to až
neskutečně okaté. Zároveň měli vůči ostatním perfektní krytí. Koho by kdy
napadlo, že zrovna ti dva… Vždyť se nenáviděli! Celá škola to věděla. Něco
takového bylo téměř proti přírodě a rozhodně proti zdravému rozumu. Kdyby je
někdo přistihl při sexu, myslel by si, že je to nový způsob války. Snape…
Snape! Ten chlap byl chladnější než smrt. Ginny nevěřila, že by pro Harryho
choval nějaké city. Naopak. Za jeho chováním zcela jistě museli být nějaké
postranní motivy! Ale jaké? Dokud tohle
nezjistí, nesmí spustit tuto situaci z očí! A to byl důvod dívčiny
přítomnosti na hradě v době vánočních svátků. Tušení, že se děje něco
hrozného!
Ginny začala stoupat po schodech
k sovinci a dál přemýšlela, tentokrát o sobě a jejím vztahu k Harrymu.
Byla do něj vždy zamilovaná a ještě tak před rokem doufala, že jednou spolu
budou šťastně žít a mít kupu dětí. Rychle však zjistila, že Harry žádné závazky
neplánuje. Spíš naopak. Ginny věděla, že se nechce citově vázat, protože všichni,
které miloval, ho rychle opouštěli. Naposledy Sirius… O to víc ji to, co
zjistila, šokovalo. Ona sama udělala v průběhu roku tolik změn, aby se
k němu mohla vůbec přiblížit! Nebelvír měl, co se týkalo vztahů svoje
zásady. Nikdy si nezačínal s nikým na vážno a vyhledával společnost jen
těch lidí, kteří stáli o stejně nezávaznou společnost jako on. Neměl
v úmyslu lámat něčí srdce přeplněná fantaziemi z červené knihovny. A
tak se Ginny musela změnit k jeho obrazu. Začala stoupat po pomyslném
žebříčku popularity a sex-appealu, až se stala něčím jako Femme Fatale většiny
večírků. Obraz, který vytvářela tak byl hotov a Harry tak mohl nevědomky a bez
výčitek spadnout do jejich sítí. Jediné, co pak Ginny musela udělat, bylo
zachovávat iluzi rozverné dračice a promiskuitní potvory. Což nakonec
považovala za celkem zábavnou hru. Očividně však už mohla ubrat plyn. Oči
Harryho Pottera spočívali jen na jediné osobě v Bradavicích.
Dívka sledovala odlétající sovu, která
nesla její balíček a přitom se zachvěla. Náhle jí bylo zima. Nesnášela zimu. A
neměla ráda led. Led byl v dávných dobách považován za zrcadlo času. Staré
čarodějnice v něm spatřovali všechny tři složky času, díky schopnosti
ledu, který se mohl vyskytovat ve třech skupenstvích, stejně jako čas. Led měl
také schopnost zastavit čas. Nebo spíše ho zakonzervovat za pomoci kouzla
zimy. Ginny vytáhla hůlku a zašeptala zateplovací kouzlo. Všechny tyhle
povídačky o ledu a magii zimy byly jen pohádky. Ona je jako malá zbožňovala,
ale od doby co zjistila, že je to lež a její dětská fantazie utrpěla těžkou
ránu, přestala mít led a zimu ráda. Bylo to tehdy velké zklamání. Naposledy se
podívala za sovou, která byla již jen tečkou v dáli a otočila se
k odchodu. Čas něco dělat.
***
Harry stál před branami Bradavic a mával za
odjíždějícím kočárem, ve kterém seděli jeho nejlepší přátelé, odjíždějící domů
na vánoční svátky. Harry tentokrát odmítl pozvání do Doupěte. Nejen, že chtěl
dopřát Ronovi a Hermiona soukromí, také chtěl hlavně dopřát soukromí sám sobě.
Nelíbilo se mu, že před nimi skrývá svůj vztah se Severusem, ale neměl příliš
valné naděje v to, že by to pochopili. Naštěstí, byli tak zaláskovaní, že
si svého okolí příliš nevšímali, a tak jim unikali jemné náznaky a nejasnosti,
které kolem Harryho vystupovaly. Harry zalétl pohledem k obloze, na které
se kupily mraky. Začínalo se už pomalu stmívat. Dnes byl zimní slunovrat, který
znamenal nejdelší noc v roce. Harry se sám pro sebe usmál. Před půlnocí
měl přijít do Severusových komnat. Nestaral se příliš, proč tentokrát zmijozelovi
tolik záleží na přesném čase, měl jen plnou hlavu toho, že může být zase
s ním. Jen kdyby se necítil tak malátně…
Pozdě
v noci Harry vstoupil do komnat svého profesora lektvarů. Nejistě se
zarazil ve vchodu, když spatřil vstupní místnost, která obvykle sloužila jako
obývací pokoj. Tentokrát však byl veškerý nábytek pryč. Stěny pokrývaly černé
závěsy a po celé místnosti byly rozmístěny černé svíce, které plápolaly
mihotavým plamenem. Uprostřed místnosti bylo něco, co vypadalo jako kamenný
podstavec z černého, stříbřitě žilkovaného mramoru, možná žuly. Harry se
v kamenech moc nevyznal. Nebyl si jistý, co výjev před ním znamená. Nějaká nová hra? Než však stačil pocítit
nějaké vážnější obavy, objevil se Severus, přitáhl si Harryho a tvrdě ho
políbil. Nebelvírovi se z toho málem podlomila kolena. V ruce se
zmijozelovi objevila malá lahvička s rudým tekutým obsahem. Podal ji Harrymu.
„Vypij to.“
„Proč, co to
je?“ zeptal se a podíval se na lahvičku. Ve skutečnosti mu to bylo úplně jedno.
Vypil by cokoliv, co by mu Severus podal.
„Je to něco
vyrobeno speciálně pro tebe.“
„Pro mě?“ Harry s úsměvem odšrouboval
uzávěr. Jestli si Severus myslí, že na
dnešní noc bude potřebovat nějakého povzbuzováka, tak se má na co těšit!
„Mmm, voní to,“ konstatoval překvapeně nebelvír a chvíli lektvar
jen zkoumavě očichával. Jestli i dobře
chutná? Zvedl si lahvičku ke rtům. Hermiona mu kdysi něco o pěkně vonících
a chutnajících lektvarech říkala, co to jenom bylo? Přemýšlel Harry, zatímco si
nechával sklouzávat obsah lahvičky do hrdla. No to je jedno, pomyslel si, když dopíjel poslední kapku a stále si
nemohl vzpomenout. Otočil se k Severusovi a chtěl pokračovat
v započatých hrátkách, když se s ním zatočil celý svět.
„Ou,“ vydechl,
když ho před pádem zachránily Severusovy silné ruce.
„Co se to se mnou děje?“
„Nic, co by
nebylo součástí procesu,“ odpověděl mu na to Severus a opřel ho o kamenný
oltář. Harry se cítil zmatený.
„Procesu,
jakého procesu?“ To už ho však Severus začal svlékat a líbat na krku.
„Ach,“ nedokázal dál myslet Harry a cítil, jak je vzrušený. Mysl
měl jako v mlze a cítil, jak mu těžknou údy. Jediné, co dokázal vnímat,
byl elektrizující impulzy, které mu do těla vysílaly Severusovy doteky. Severus ho celého svlékl a položil na chladný
kámen. Uchopil ho jednou rukou za zápěstí a spojil je za Harryho hlavou, kde je
přitiskl k podložce. Když začal laskat jeho bradavky a posléze i varlata a
penis, Harry se prohnul divoce v zádech a křičel rozkoší. Bylo to jiné než
kdy předtím. Bylo to jako by se do něj skrz Severuse vléval proud energie,
která mu způsobovala neskutečnou rozkoš. Ta energie však nebyla určena jemu.
Něco v něm probouzela a to něco se pomalu začínalo drát nahoru. Když do
něho Severus pronikl, jeho energie už Harrymu nepřinášela radost, ale bolest.
„Bolí, bolí
to!“ vydechl prudce Harry a pokusil se vymanit ze Severusova sevření. Ale nešlo
to. Bylo to jako by měl ruce ve svěráku. Zmijozelovi přírazy zvýšily na
intenzitě a Harry ačkoli jeho tělo, přijalo Severuse dobře cítil, jak bolest
nabírá na intenzitě. Začínalo se mu ztěžka dýchat. Nebyla to jen palčivá
bolest, která se mu rozlévala všemi údy. Něco se v něm hýbalo! A čím víc
se tomu dostalo Severusovy energie, tím to bylo živější a silnější. Snažil se
tomu bránit a dostat se pryč ze Severusova dosahu, ale byl příliš silný. Když
se Severus s prudkým přírazem udělal, Harry už pár vteřin řval
v naprosté agónii. Přitom se jeho bolestí roztříštěná mysl marně snažila
dopátrat toho, proč mu to zmijozel udělal. Ještě,
že už byl konec. Když si uvědomil, že to není konec a Severus se chystá na
druhé kolo, pokusil se zvednout a utéct. Jeho tělo ho však neposlechlo.
Nedokázal již své údy ovládat, a tak se na něm Severus udělal ještě dvakrát,
přičemž si Harry několiksetkrát přál, aby už byl konečně mrtvý. Bylo to horší
než Cruciatus. Když ho konečně nechal Severus na pokoji, hrdlo ho pálilo, jak
vřeštěl bolestí, a zbývaly mu poslední zbytečky zdravého rozumu. Věc, která se
skrývala v jeho těle a o jejíž totožnosti již Harry neměl pochyby, dál šířila
bolest jeho údy a pilně pracovala na svém ďábelském plánu. Harry ho znal. Když
si ho Severus vzal potřetí, začali mu do mysli vplouvat obrazy. Nerozuměl tomu,
co vidí, ale rozuměl tomu, co ve zkratce znamenají. Jeho smrt. Hlavou se mu honila ještě jiná
myšlenka, která Harryho pálila snad ještě víc než jeho vlastní konec. Severus ho zradil. Všechny je zradil…
***
Ginny Weasleyová se hnala chodbami hradu
rychleji než uragán a srdce jí tlouklo rychlostí splašeného koně. Dnešní noc
omylem usnula ve společenské místnosti a vzbudil ji hlas paní Weasleyové, který
se ozval z krbu. Ginny nevěděla, jestli sní nebo bdí, zvlášť když celou
místnost ozařoval narůžovělý svit měsíce, který té noci nabyl jasně rudé barvy.
Spojit se s někým skrz letax, byl jeden z krajních případů, jak
mluvit s někým z Bradavic pokud to nešlo jinak. Celý člověk se
letaxovou sítí do Bradavic přenést až na výjimky nemohl z bezpečnostních
důvodů. To, co měla zoufalá paní Weasleyová na srdci však Ginny dokonale
probralo.
V kuchyni rodiny Weasleyových visely
speciální hodiny, které místo klasických ručiček měli jednu ručičku pro každého
člena rodiny a ukazovaly zrovna kde, případně v jaké situaci se dotyčný
člověk nachází. Před půl rokem se k hodinám přidala i Harryho ručička.
Weasleyovi tím Harrymu chtěli dát najevo, že také patří do jejich rodiny. Nicméně oné noci se ručička zasekla mezi
dvěma políčky. První z nich bylo „ve smrtelném nebezpečí“ a druhé „mrtev“.
To stačilo, aby Ginny ztuhla krev v žilách, ale to nebylo všechno, co se
stalo. Její máma neměla nejmenší ponětí, kdo ten chlapec na jejích hodinách je
ani jak se na ty hodiny dostal…
Nyní Ginny běžela labyrintem sklepení a
neomylně mířila ke komnatám Severuse Snapea, které objevila čistou náhodou.
Jestli někde Harry je tak tam, ve spárech toho ohavného ničemi! Musí ho
zachránit, než bude pozdě…
Díky!!!
OdpovědětVymazatNo ty kráso a to jako bylo co????? Zdá se mi to nebo tam někde mezi nimi figuruje Voldy??? nebo co to jako Sev provedl Harrymu???? A to ho jako zachránní mladá Weaslyová? Abequa
OdpovědětVymazatNo teda! Rýchlo pokračovanie, prosím.
OdpovědětVymazatDíky za komentáře, kapitoly budou přibývat zhruba v týdenních intervalech :) A nebojte, všechno se dozvíte!
OdpovědětVymazatnevěřím svým očím,co se to tam děje? Musím číst dál, nebo jít na oční? Fakt nevím, snad raději číst. Dík.
OdpovědětVymazatchudáčci Harry i Sevík, oba v moci toho ďábla, doufám, že se to vyřeší a Ginny zasáhne včas, hmmm...to bylo opravdu ďábelský :-P
OdpovědětVymazatKarin No to je ale síla jsem zvědavá co udělá Ginny.
OdpovědětVymazat.