Skryté cesty 36 (slash 18+)

Tohle je poslední kapitola, která kdy ke Skrytým cestám vznikne. Během roku pauzy jsem měla chvíle, kdy jsem sedla k psaní, ale já a tenhle příběh jsme od sebe strávili už příliš mnoho času. Navíc jsem si časem uvědomila, že jsem ten příběh zavedla do slepé uličky, ze které bych viděla jeden jediný možný návrat - vymazat všechny kapitoly od čísla 25 nahoru a úplně je předělat. Žel - nevýhoda přidávání příspěvků, aniž bych měla dokončený příběh :)

A - ano, taky jsem s hrůzou objevila recenze na své stránky na ffdeník. Myslím, že už asi nikdy v životě nic nenapíšu :D Když si uvědomím, že psaní povídek z tohohle blogu jsem začala, když mi bylo 15 a teď je mi o deset let víc, mám chuť blog radši smazat, než v něm pokračovat :D

Skrytým cestám tak zůstává napůl otevřený konec. Zvědaví najdou na konci kapitoly shrnutí děje, jak jsem v něm zamýšlela pokračovat, než jsem si přiznala, že jako materiál pro příběh to stojí za nic. Kdo raději nechá fantazii pracovat - nečtěte to shrnutí :)



Harry se Severusem použili z ředitelny letax. Hlavně proto, že Harry chtěl doprovodit Severuse dolů a při tom neriskovat, že se s ním někdo dá do řeči.

"Nejsem nemohoucí," zavrčel na něj Severus, sotva vylezli a začali se oprašovat.

Ne, jen nervní z hladu, ušklíbl se Harry. A já jsem na tom podobně, takže se jdeme najíst. Nejdřív jídlo, pak všechno ostatní, dodal, než ho mohl blesk z černých očí spálit na popel. S úlevou shodil plášť přímo před krb na zem. Oba utržili nespočet ran, které nyní už nebyly téměř znát. Rychlé hojení však vyčerpávalo víc energie než samotná kouzla a surová síla.

Severus dostal pohár kouřící kuřecí krve. Neměl ani čas se nad ní ušklíbnout, jak rychle v něm zmizela. Harry si svoje jídlo taky dvakrát ani neprohlédl, než ho do sebe začal házet. Když konečně vrátil skřítkům talíř po několika nášupech, cítil se opravdu sytě a spokojeně. Taková drobnost jako ztráta hlasu jako by ho vůbec ani nevzrušovala.

"Sundej si ten obvaz. Podívám se na tvou nohu," vyzval ho vzápětí Severus. Harry krví prosáklou látku prostě odčaroval.

Ta rána vůbec nevypadala dobře. Byla opuchlá, neustále prosakovala a kůže kolem téměř zářila rudě. Severus si před muže kleknul na jedno koleno.

"Vůbec se nehojí. To je špatné. Znamená to, že je otrávená něčím silným," konstatoval znepokojeně. Hůlkou přivolal menší dřevěnou truhličku. Měl v ní sadu dvanácti pečlivě popsaných fiól. Jejich názvy však mladšímu muži nic neprozradily.

Harry se zájmem pozoroval Severuse při práci. Muž stíral tyčinkami vzorky krve, které neustále pomalu z rány vytékala. V malé mističce každý zkoušel s jedním lektvarem ze sady. Mračil se přitom čím dál víc. Očividně žádný lektvar s krví nereagoval tak, jak by bylo žádoucí. Všechny vzorky prostě zčernaly, jak se krev okamžitě srazila. Nakonec k Potterově překvapení lektvarista vytáhl malý nožík a řízl se do prstu. 

Teď se vzorky nesrazily. Nestalo se vůbec nic. 

To je dobře? odvážil se otázky Harry. Zatím nechtěl Severuse rušit v soustředění. Navíc souvislá analýza informací, která muži běžela v mysli, jej jednoduše přiváděla k úžasu.

"Možná," zabručel lektvarista. "Přestože tvou fyzickou proměnu iniciovala má krev, jsme stále odlišní. Jsi zranitelnější." Na chvíli se odmlčel. Sám vlastně ani nevěděl, proč mluví nahlas. 

"Ublížit to nemůže," rozhodl se nakonec. Nožíkem si otevřel žílu tak zručně, že Harry neměl šanci nějak zareagovat. Nechal několik kapek dopadnout na otevřenou ránu. Ze zranění začaly stoupat malé proužky dýmu z míst, kde se dhampirova krev dotkla jedu v ráně. Jediné, čeho však pokus dosáhl, bylo zastavení krvácení, nikoliv uzavření zranění.

I to je pokrok, zašklebil se Harry. Do tváří se mi hrnulo teplo a do hlavy lehkost, jak jeho tělo přijalo krev dhampira.

"Zavážu ti to. Musím najít najít účinnější protijed," vstal Severus a odložil dřevěnou kazetu na stolek.

Jasně, vydechl Harry. To počká, proběhlo mu hlavou s jedním naprosto určitým záměrem. Severus strnul v pohybu. Vzápětí po něm šlehl temným pohledem.

"Jsi sjetý," opáčil kousavě.

Tebou, přitáhl si ho k sobě Harry aby ho mohl políbit. Ta chladná ústa proti němu rychle roztála v žádostivém polibku. Mladší muž vjel prsty do černých vlasů a sevřel je.

"Drzý a majetnický. Kdo by to do vás řekl, pane Pottere," pronesl s nemalou dávkou potěšení Severus hlubokým hlasem, když oba chytili dech.

A tobě se to líbí, vzhlédl k němu Harry se sebevědomým, svádivým pousmáním. V odpověď mu Severusovy prsty ve vlasech zvrátily obličej vzhůru. Hedvábný jazyk jej polaskal na krku. Mladší muž se slastně vypjal proti partnerovu tělu. Dlaněmi mapoval to štíhlé, šlachovité tělo, které k němu lnulo. Brnící potěšení ze Severusovy blízkosti se mu rozlévalo celým tělem.

"Pomůžu ti z toho brnění," broukl Severus. Rychle a účelně jej začal z muže před sebou sundávat. Opatrně se při tom vyhýbal zranění. Nakonec před ním seděl téměř nahý a naprosto neodolatelný muž. A rozhodně také vzrušený.

Takhle vypadáš neuvěřitelně svůdně, otřela se o něj vrnivá myšlenka. Na kolenou...

"Nezvykej si," pozvedl posměšně koutek Severus, ale ve slabinách mu zatrnulo. Zelené zářící oči se smyslně přimhouřily. Harry vztáhl dlaň k jeho tváři a jemně palcem obkroužil Severusovy rty. Jemným tlakem pod bradou mu naznačil, co by právě teď mohl udělat,

Severus to udělal. A jak to udělal!

***

Minerva toho přes noc příliš nenaspala. Myšlenky na démony ji nechtěly opustit a měnily její sny v noční můry. Navíc pořád netušila, kam přesunout všechny obyvatele hradu. Vyslala večer posly do Krásnohůlek a Kruvalu s žádostí o pomoc, hned po rozhovoru s Harrym a Severusem. To byla další věc, která ji nenechala pokojně spát. Zdánlivě za pár hodin se mezi těmi dvěma, a hlavně s mladým Potterem, udály tak výrazné změny, že pro ně nenacházela žádné rozumné ani nerozumné vysvětlení. Musela vší silou krotit vlastní zvědavost, aby vydržela do slíbeného vysvětlení.

Ve tři hodiny ráno pokusy o spánek vzdala. Raději si navlékla hábit a pomalým krokem se vydala do Velké síně. Hrad byl tichý a klidný. Jeho zdi studily. Už brzy ho všichni opustí a Minervě to pomyšlení lámalo srdce. I přes sílu, kterou se snažila sebrat - ten hrad jí byl domovem po mnoho desetiletí. Jen samotné pomyšlení na odchod jí užíralo síly.

Jak tušila, ve Velké síni plály svíce a na stolech byly nachystané svačinky pro nespavce společně s horkým kakaem. Ne poprvé ji laskavost hradních skřítků dojala. Pohlédla k učitelskému stolu a srdce se jí sevřelo steskem po přátelích, kteří teď odpočívali pod příkrovem těžké hlíny. Ani ji moc nepřekvapilo, když si všimla, že u nebelvírského stolu sedí Hermina Grangerová. Dívka uslyšela jemné kroky a otočila se.

"Zdravím, paní profesorko," pousmála se dívka. McGonagallová se na ni pousmála.

"Také nemůžete spát?" přisedla si k dívce.

"Spala jsem víc než dost," pousmála se Hermiona. Obě upadly v mlčení.

"Je třeba opustit hrad, že?" nahodila dívka. Ředitelka jen unaveně přikývla.

"Snad ráno přijde odpověď z jiné školy," povzdychla si po chvíli. Ani nevěděla, proč to ventiluje před studentkou, ale měla opravdu potřebu to vyslovit.

"Kvůli přemístění dětí? Krásnohůlky by odpovědět mohly. Madam Maxim měla velice blízko k Hagridovi," pronesla jemně Hermiona.

"Po tom všem nakonec Bradavice musíme opustit," pronesla tiše ředitelka. Do hlasu jí prosáklo víc skutečných emocí, než chtěla. Zřejmě vliv nevyspání a pokročilé - nebo příliš brzké? - hodiny. Hermionu bodlo u srdce. Vzpomněla si na svůj smutek, když věděla, že Avalonské jezero zanikne a celé éra legend s ním.

"Paní profesorko, všechno musí jednou skončit. Ale zánik v sobě vždy ukrývá sémě nového života. Bradavice povstanou z vlastního popela. Harry se o to postará," pronesla pevně a s nezlomnou důvěrou. McGonnagalová na ni udiveně pohlédla.

"Harry Potter bezesporu je jedinečný kouzelník, Hermiono. Ale nelze od jednoho člověka očekávat zázraky. Všichni se o to musíme přičinit."

"Už jste s ním mluvila o... všem?" pousmála se dívka.

"Museli jsme ten rozhovor odložit. Vy víte, co se stalo, nemám pravdu?" Hlas ředitelky jen konstatoval, mistrně zakrývala svou zvědavost. Hermiona přikývla.

"Je to stěží uvěřitelný příběh a bude lepší, když vám ho Harry řekne sám. Já z něj beztak vím jen málo. Ale radím vám věřit každému jeho slovu. Z Harryho se stal úžasný kouzelník a ještě lepší člověk. Jestli někdo dokáže postavit Británii na nohy, bude to on."

Minerva se musela pousmát. Dívka si byla svými slovy jistá až do morku kostí. A z nějakého důvodu jí ředitelka věřit chtěla. Každý potřebuje čas od času přiživit vlastní naději. A Harry Potter se koneckonců zdál být nevyčerpatelnou studnou zázraků.

"Děkuji, slečno Grangerová. Myslím, že zkusím ještě usnout," rozloučila se vlídně s dívkou.

"Dobrou noc, paní profesorko," popřála jí Hermiona.

***

Když se Harry zardělý milováním opřel na pohovce o Severuse, pocítil konečně záchvěv klidu. Snape byl jeho pojistka, jeho pojítko k současné době. Důvod, proč se vrátil. Cítil tah osudu, spád událostí, dravý a nezastavitelný jako řeka. Nemělo cenu mu vzdorovat, takové rozhodnutí by přineslo jen bolest a trápení. Ne, musel plynout s proudem, přijmout, co mu bylo dáno. Byl opravdu rád, že to zahrnovalo i Severuse. Nejprve ale museli vyřešit tajemství, které mezi ně dhampir položil a které mělo ničivou sílu. Harry to vnímal zcela jasně. Proto jen na chvíli vydechl a spokojeně spočíval hlavou na milencově rameni, než mu prolnul do vědomí svou žádost.

Předej mi, co ses dozvěděl od Bílé smrti, pronesl vážně. Severus se pod ním napjal. Sladký opar předchozího milování vyprchal.

Nechci abys to věděl.

Přesto si to přeji vědět. Je to důležité, trval na svém Harry. Kdyby se to týkalo jen tebe, netlačil bych. Ale tohle se týká i mě. Nebo se mýlím?

Muž, o kterého se Harry opíral, těžce vydechl.

Ne, přiznal Severus. Vrhá to nicméně ponížení na celý můj rod. Vigo provedl věci, které měly být absolutní, neporušitelné tabu.

Harry mlčel. Chápal, co pro Severuse znamená jeho rod. Přesto nepochyboval, že muž mu žádané vysvětlení poskytne, a nemýlil se. Stejně jako cítil svou cestu, vnímal i tu Severusovu. Dhampir se svým Předurčením stále ještě bojoval, nepřijal jej. Přesto cítil jeho tah a nutkání následovat ho.

Nebudu ti ukazovat jeho vzpomínky, pouze to vysvětlím, svolil Severus nakonec se zřetelnou nechutí. To Harrymu bohatě stačilo. Se svými zkušenostmi by nyní už poznal, kdyby se Severus rozhodl pravdu obcházet nebo zamlžovat.

Spříznění, to pouto, je pro náš rod nejvyšším dosažitelným životním cílem. Dhampir to téměř odcitoval jako naučenou poučku. Umožňuje nám to překonat upíří kletbu. Proto jsou Spříznění lidé považování za nedotknutelné. Každý z nás, kdo najde takového člověka, je k němu přitahován a nemůže se od něj odvrátit. Když se s ním spojí, vymaní se částečně z naší sociální hierarchie a nadále podléhá jedině hlavě Klanu. Je to ve skutečnosti ale velice vzácné. Někteří čekají staletí, než najdou své Spřízněné a mnoho rodných se se svým Spřízněným nikdy nespojí. Pointou je, že ti, kteří se spojí, často opouštějí sídlo a odcházejí do lidského světa.

Harry přikývl, že pochopil. Tušil, proč k vytvoření Pouta nedochází příliš často. Napadlo ho, že Severus by byl jedním z těch, kteří by to odmítli, kdyby nebyl býval donucen rodinou. Starodávná magie iniciovala tak silné spojení, že často s ním přicházela láska nebo posedlost. A jen málo bytostí toužilo proměnit svého drahého nebo svou drahou. Vnutit Spřízněnému pouto, které hraničilo s otroctvím a proměnilo jej do hybrida mezi člověkem a dhampirem. Nebo, někteří jako Severus, odmítali svou nemožnost výběru životního partnera.

Severus pokračoval. I jeho mentální hlas byl chladný a sterilní, neprozrazoval jeho pravé pocity. Nebo se možná snažil z jejich konverzace odstranit vlastní pocitovou změť.

Vigovi se povedlo vypátrat hrobku Bel'al. Očividně znala stvořitele našeho rodu a věděla, jak nás vytvořil. Protože my jsme uměle magií stvořená rasa, ale to už víš. Zajal ji a staletí ji mučil, aby z ní vyrval to tajemství. Snažil se Pouto zrušit. Pokaždé, když si myslel, že už je blízko cíle, vyhledával Spřízněné, unášel je a prováděl na nich pokusy. Fatální pokusy. Proč to dělal, to ti koneckonců ve věži sám řekl. Nejprve chtěl zrušit Pouto a poté se pokusit vyhladit dhampiry. Dokonce vmanipuloval Rody do toho, aby nám vnutili připoutání se a on měl v záloze kromě vydírání tebe i další experimentální materiál. 

Proč to ale dělal - proč s tím předně začal? vstoupil do jeho monologu Harry.

Protože to fyzicky sice byl Vigo, ale... Severus zaváhal. Nevědomky zatnul pěsti a čelist. Tuhle část ani za Merlina nechtěl Harrymu říct. Mladší muž se pohnul a plynulým pohybem se mu usadil obkročmo na klíně. Zelené, vážné oči se potkaly s ještě vážnějšíma černýma.

Dopověz to, prosím, vyzval Potter Severuse. Starší muž se zatvrdil. Když už se pere špína, je potřeba to dotáhnout do konce. Neměl jinou volbu než upřímnost.

Byl to jeho Spřízněný. Člověk, se kterým se Vigo kdysi svázal v záchvatu romantického poblouznění, vyjevil dhampir a s velkým sebezapřením pokračoval: Toho člověka si podrobil, připoutal k sobě, a protože se bál, že o něj přijde, a tím i o svůj život, zavřel ho do Ledové pevnosti. Jenže ten mladý čaroděj se s tím nehodlal smířit. Když prosby a přemlouvání nepomohly a ani ve své mysli nenašel soukromí, napadl Vigovu mysl, ovládl ji a vyhnal do svého lidského těla. To následně zaklel do té křišťálové rakve. To bylo před sedmnácti sty lety, přibližně. Během několika set let zesílil natolik, aby se dokázal stát hlavou rodu a od té doby využíval veškerého svého vlivu, aby připravil náš zánik. A dostal se blízko, neskutečně blízko. Spojil se v utajení s Voldemortem a pomocí Bel'al svolal jeho upíří armádu. Proto ji také tenkrát uzamkl do křišťálové rakve tak blízko Bradavic. Kdyby Temný pán vyhrál, obrátil by jeho zášť k nelidem vůči dhampirům. Dokázal by ovládnout i Voldemorta jako loutku. Když jsme jej porazili, vlastně se nic nezměnilo. Měl v záloze alternativní plán, který by využil našeho spojení.

Ty jsi měl být jeho finální pěšák. Kdybys nepřišel do Ledové pevnosti, dostal by vydíráním všechno, co by chtěl, protože tobě moje matka předpověděla, že budeš vládnout a její věštby neselhávají. Byl to nejstarší tvor, jakého jsem kromě Bel'al kdy potkal. Vynalezl dokonce způsob, jakým regenerovat svou mysl, aby během těch staletí nezešílel a před čtyřmi sty lety dokonce zinscenoval svou zdánlivou smrt, zatímco změnil podobu a převzal vládu nad svou rodinou sám po sobě...

Ke konci monologu se Severusovy myšlenky utišovaly. Nemohl skrýt svou obavu z Harryho reakce. Celou dobu z něj muž nespustil oči.

Tvoje matka věděla, co je zač? zeptal se ostře.

Tušila. Poslala Sorena jako nájemného vraha.

Soren byl tvůj... začal otázku Harry, ale když postřehl bolest v Severusových očích, uťal tu větu. Myšlenka se však přenesla dál. Bylo zbytečné se ptát. Odpověď měl před očima. V krátké době Severus ztratil nejen dlouholetého přítele a bývalého milence v osobě Brumbála, ale zároveň i vlastního otce. Složitou spleť myšlenek a pocitů kolem Sorena nechtěl pitvat. Tušil, že i s jejich spojením je vztah dhampirů ke svým otcům něčím, co zřejmě nemá šanci pochopit.

Je mi to líto, pronesl upřímně a vtiskl Severusovi na rty letmý polibek.

Co se stalo, nedá se odestát, uhnul očima Snape. Harry přikývl a už se k tomu nevrátil. Přeskočil k velice zásadní myšlence.

Dhampirové jsou jen jedna část velkého problému. A tohle musí přestat. Nedovolím, aby žili v našem světě, ale nerespektovali jeho zákony. Ti, kteří mají moc, si často myslí, že si mohou beztrestně zahrávat s osudy jiných, ale to je jen iluze. Vigo měl v něčem pravdu. Je na čase vás ze stínů vytáhnout na světlo, pronesl Potter znenadání rozhodně.

Ty ses zbláznil! byla Severusova první, bezděčná reakce. Málem ze sebe Harryho shodil. Takový nápad nás před dvěma tisíci lety dostal na pokraj vyhlazení! Klan prolil celé oceány krve, aby nás uchránil a skryl očím kouzelníků!

To bylo tehdy. V současnosti to proběhne jinak. Ty chceš, aby další lidi nebo dhampiry potkal Vigův osud?

Jak tomu předejde hromadný masakr? Ty si neuvědomuješ, že kouzelníci to nepřijmou lehce. Bude válka, ve které sice můj rod pravděpodobně podlehne, ale mezitím dokáže vyvraždit desetitisíce kouzelníků!

Naopak. Teď se naskýtá jedinečná šance vyhnout se další válce, stál na svém Harry. Severus ucítil mentální dloubnutí, když si Potter připomínal boj o Bradavice.

Tvoji lidé pomohli zastavit Voldemorta a jeho armádu. Vystoupili ze stínů, na krátký okamžik a byli spatřeni, jak bojují za nás. A právě tohle je šance, na kterou hodlám vsadit. Možná jsem nikdy nebyl dobrý ve věštění ani nemám dar jasného zraku, ale tohle je Cesta, po které musí svět kráčet. Pokud uspěji, Británii čekají dlouhá desetiletí, možná i staletí, míru. 

Vsadit?! Pottere, život celého mého rodu není žádná hloupá sázka! Pokud neuspěješ, rozhoří se občanská válka, oponoval dhampir rozčileně. Jenže on také cítil předurčení v Harryho slovech. Stejnou silou jakou osud zpíval Harrymu do uší, takovou měrou zněl i pro Severuse. Pouto s Harrym jej zavazovalo kráčet po stejné cestě s mladším kouzelníkem. Což ale rozhodně neznamenalo, že po ní půjde ochotně a s nadšením.

Uspěji. To ti přísahám. O Samhainu, až se světlá polovina roku setká s temnou, sváže všechny kouzelníky přísaha míru, pronesl vážně Harry.

To je šílený plán, zamračil se Severus, ale tuhle při, stejně jako mnoho následujících, prohrál.

Snad. Zítra se vydáme na cestu. Čeká nás spousta povinností, věnoval mu Harry cudný polibek na ústa.

***

Sotva se Minervě podařilo na chvíli upadnout do mělkého spánku, už měla dojem, že ji budí ťukání sovího zobáku na okno. Sotva si to uvědomila, rychle vstala. Přehodila si přes ramena pléd a otevřela velkému výrovi. Nesl dopis s pečetí Krásnohůlek. Ředitelce se rozbušilo srdce. Nakolik jsou vztahy mezi školami opravdu přátelské? Od odpovědi na tuto otázku ji dělila pouze rudá pečeť.

Zlomila ji a dopis rychle otevřela. Udělalo se jí slabo v kolenou, až si musela sednout.

Madame Maxime přijala jejich žádost o útočiště, ale jen pro děti a učitelský sbor. Nemůže sice zajistit výuku pro takový počet žáků navíc, ale než začne nový školní rok - což bude až za několik měsíců - může jim poskytnou azyl na pozemku Krásnohůlek. K přepravě pošle vbrzku přenášedla.

Minervě se sevřelo hrdlo. Hrůzy války ji nemohly dojmout tak, jako lidská vstřícnost. Po dlouhé obě ucítila opět slzy dojetí v očích. Plná nové energie vstala, aby si oblékla hábit a sdělila obyvatelům hradu tu šťastnou novinu.

Její postup však zastavilo setkání s Harrym Potterem na půli cesty mezi ředitelnou a Velkou síní. Samozřejmě, že s ním šel Severus. Ta poslední myšlenka jí problikla hlavou. Až se jí sama podivila. Vlastně ji předtím ani nenapadlo, kde se vzala ta nová blízkost mezi dvěma lidmi, kteří se do krve nesnášeli ještě několik měsíců zpátky.

"Minervo, máš chvíli čas?" promluvil Severus. "Brzy odejdeme a dlužíme ti ještě část vysvětlení." McGonagallovou tím zaskočil.

"Kam odejdete, Severusi?" zeptala se překvapeně. "Ne, počkej, nebudeme to řešit na chodbě. Půjdeme do ředitelny," dodala rychle, když jim několik procházejících lidí věnovalo velice zvědavý pohled.

"Kam se tedy chystáte odejít? Severusi, myslela jsem, že zůstaneš a budeš se také starat o žáky," zopakovala svou předchozí otázku, když se usadila ve svém křesle, a dodala k tomu zřetelnou výtku.

"Bude lepší to vzít popořadě," opáčil lektvarista. A právě tehdy skrze jeho ústa vypověděl Harry stále šokovanější ředitelce Bradavic, co přesně se za poslední dny současného času, a desítky let času dávno minulého, vlastně událo. Když bylo vyprávění zakončeno a Minerva jen seděla a dlouhou chvíli se snažila uspořádat vše, co se dozvěděla. Nakonec našla alespoň zdání své obvyklé rozhodnosti.

"Pane Pottere, to je... silný příběh. Musím se přiznat, že mám potíže mu uvěřit," promluvila.

"Zcela tě chápu, Minervo. Měl jsem podobný zážitek," dodal Severus sám za sebe. "Ujišťuji tě však, že je vše z toho naprosto pravdivé."

"O tom nepochybuji, Severusi. Myslím, že začínám chápat souvislosti. Přesto je tu ještě několik důležitých věcí, které jste ve svém příběhu jen naznačili. Albus mě před svou smrtí ani zdaleka nezasvětil do všeho a situaci kolem pana Pottera vynechal zcela. Proto by mě velice zajímal charakter ochran, které jsi ustavil nad Harrym, Severusi, to za prvé. Dále by mě velice zajímalo, jak vlastně došlo k situaci, kdy jsi byl unesen. Tato část mi není vůbec jasná."

Harry se Severusem si vyměnili pohled. Minerva si všimla, že její kolega se tváří poněkud rozladěně. Ne že by to na něm bylo vidět, ale za ty roky už si pro Severusovy "nevýrazy" vypěstovala oko.

"To je další, velice složitá část příběhu, Minervo. Obávám se, že věcí, které s tebou Albus nesdílel, je daleko víc, a velkou část z toho utajil na mou přímou žádost. Snad by bylo vhodné, abys na tuto část zavolala i Poppy, které je do některých těch tajemství zasvěcená z nutnosti také," navrhl Snape.

***

Když po dvou hodinách Severus s Harrym opustili ředitelnu, nechali za sebou velice otřesenou Minervu McGonagallovou. Vlastně se s ní rovnou rozloučili, protože pokud měl Harry naplnit svůj slib Severusovi, čekala je ohromná spousta práce.

***Konec***

Takhle jsem si celou dobu představovala Severusovu podobu v jeho "pravém já"  - v podobě Severuse Dravena :)

Uzavření Skrytých cest:

Tajemství, která jsem v textu ještě neodhalila, se týkají především dhampirů. Kolik toho Adrienna Dravenová věděla? Na čem z toho se podílela? Předstírala hloubku svých mateřských citů? Dokázal Harry naplnit svůj slib a smířit kouzelníky a dhampiry, nebo rozpoutal novou občanskou válku? Proč mu Adriena Dravenová předpověděla, že bude vládnout?

Pojďme se na ty záhady podívat postupně.

Adriena Dravenová byla postava s ohromným potenciálem k zákulisním intrikám, možná náhrada postavy Brumbála, jen s trochu temnější aurou. O pokusech, které Vigo provozoval, tušila poměrně dost, proto skutečně vyslala Sorena na sebevražednou misi. Stejně jako by v blízké budoucnosti vyslala tiché vrahy, aby se pokusili odstranit hlavy dalších dvou rodin, které byly do Vigových machinací zapletené taky. Nejen kvůli odpornosti samotných jejich činů, ale pro jistotu proto, aby nemohli ohrozit Severuse Její láska k synovi je nefalšovaná a hluboká, ale zájmy Klanu u ní zaujímaly vždy tu nejvyšší prioritu. Až by nadešla chvíle, kdy by ji Harry Potter vyzval k opuštění stínů, byla mezi posledními, kteří by na to přistoupili.

Harryho postavu jsem při cestě časem spojila s postavou Artuše a Merlina. Dostal darem čas, který byl jen jeho. Měl šanci dospět, přijmout v plném rozsahu odpovědnost, o které začínal tušit, že ji nese. Od návratu do současnosti byly jeho kroky pevně svázané s osudem Británie. Pomyslně tak zaujal místo zesnulého Artuše, který měl čekat na ostrově Avalon, až ho bude Británie zase potřebovat - a Harry se z Avalonu skutečně vrátil, aby pomohl své zemi postavit se po válce na nohy. V mém příběhu by se mu povedlo obnovit kouzelnické obce a opět otevřít bránu mezi světy na bájný Avalon. Samhain by spojil dhampiry, kouzelníky i zástupce všech ostatních nelidí v přísaze míru. Lid Británie by se pokusil korunovat Harryho Pottera svým králem, což by Harry formálně odmítl a ustanovil opět ministerstvo. Přesto by zůstal nejvyšší mocí a styčným bodem mezi lidmi a nelidmi. Jako v kruhu by se jeho příběh vrátil zpět na Avalon - svaté místo vědění, kam by v podstatě přesídlil Bradavickou školu čar a kouzel.

Dozvěděli jste se jen málo o Severusovi? To proto, že miluje skrývat se ve stínech. V celém příběhu, který se vlastně nestal, byl Harryho očima a ušima. Věrný stín, neúnavný strážce a postupně čím dál oddanější partner. S pořádně nabroušenými názory a jízlivým smyslem pro humor, aby se Potter nakonec přece jen nestal celebritou.

A jak to bývá v příbězích - jestli neumřeli...