Upozornění

Postavy použité v povídkách jsou majetkem jejich původních autorů.
Povídky zde nejsou za účelem zisku.
Pokud se ti nelíbí sex dvou mužů, odejdi!
Za reklamy vložené do komentářů blokuji IP adresu a samozřejme je mažu!

neděle 10. dubna 2016

Přiveď ho 6 - 10



6

Temné sídlo, 3. září, pozdní večer

Harryho neusnesly vlastní nohy. Sesunul se na podlahu. Tohle nenáviděl. Plazit se před Voldemortem po kolenou. Prudce, přerývaně oddechoval. Černokněžník se na něj díval se směsicí zalíbení i krutého posměchu.

"Jsi roztomilý, Harry, když se tak snažíš. Jestli tě tak motivuje, že je Severus v sídle, budu ho zvát častěji," posmíval se mu. "Dáme si pokračování, co ty na to?"

"Vždyť teď jsme skončili," zakolísal Harrymu hlas. Nedokázal skrýt zděšení.

"Ty už nemůžeš? Pomůžu ti, neboj," zavrněl Voldemort a pozvednul hůlku.

"Ne! To jsem neře-!" pokusil se Harry zareagovat, ale kouzlo bylo vyřčeno a on při jeho doteku vykřikl. Zaklínadlo ho okamžitě vzrušilo až na bolestivou úroveň.

"Vidíš, Harry, jsi plný energie. Copak bys teď chtěl?" Pán zla jen jakoby mimochodem znovu švihl hůlkou. Harrymu propukl oheň ve slabinách. Zkroutil se na podlaze a zatínal zuby, aby nezačal křičet nahlas.

"P-prosím," vyrazil ze sebe. Z očí mu začaly stékat slzy.

"O co prosíš?" lačně se zaleskly rudé oči. Na to existovala jediná správná odpověď.

"U-uspokojit...v-vás," mladík začínal vzlykat, ta bolest se stupňovala na neúnosnou mez.

"Hodný kluk," zatrylkoval černokněžník. "Na kolena," přikázal. Harry se poslušně vyškrábal do kleku.

"Můžeš se sám sebe dotýkat." Kdyby se Harry netřásl po celém těle, začal by, když se opatrně dotknul své erekce. Už tohle párkrát zažil a věděl, že se nedokáže udělat, dokud mu to Voldemort nedovolí. Pramínky vzrušení smíchaného s bolestí se mu plazily z klína do celého těla.

Věděl, že když na sebe bude moc mírný, jen tím přivolá v lepším případě strohý příkaz přitlačit nebo přitvrzení kouzla. Proto se stiskl prsty trochu víc. Nahlas zasténal. Bolestí? Vzrušením? Nevěděl. Cítil, že ještě chvíli a sebeovládání půjde k čertu a on se rozkřičí. Ale Voldemort to všechno dělal schválně. Jen takhle ho mohl donutit, aby ho pozval dovnitř. Do svých myšlenek. Kdyby si vstup vynutil, nemělo by to ani poloviční efekt.

"Prosím..." vzlykl. "Zvu....v-vás....P-pros-sím..."

"Pojď sem, Harry," natáhl muž ruku, jako by to byl projev laskavosti. Mladík se natáhl a téměř mu padl do náruče.

"Do očí se mi dívej, můj drahý," zasyčel Voldemort. Rudé oči se setkaly se zelenýma a pronikly jimi.
S Harrym se zatočil celý svět. Známý pocit, že není jen svým tělem ho zaplavoval velice rychle. Do jeho myšlenek se vplížil Voldemort jako symbiont. Harryho emoce přestaly patřit jen jemu a stejně tak Voldemortovy. Bolest, kterou Harry cítil, se v žáru utrpení přetavila v rozkoš tak naplňující, že nevěděl, jestli sténá nebo vykřikuje.

Voldemort přijímal jeho bolest a tavil ji v čisté vzrušení, které na Harryho doléhalo. Bolest a slast. Mezi těmahle dvěma pojmy nedokázal mladík rozlišit, když otevřel mysl svému trýzniteli. Byl tím, do koho bylo téměř hrubě pronikáno a byl i tím, kdo pronikal.

Takový příliv vzrušení nemohl ani jeden z nich dlouho vydržet. S Voldemortovým zasyčeným svolením Harry skoro explodoval v orgasmické křeči. Spíš se jen domýšlel než cítil, že Voldemort se na něm uspokojil také a stáhl se z jeho mysli. Téměř hned se z něj Voldemort zvedl.

"Dokonalý jako vždy, že, Harry?" protáhl a prsty krátce pocuchal Harryho vlasy. "Měl by ses sebrat, čekám, že Severusovi náležitě poděkuješ, než ho pošleš domů. Nechceme přece, aby si myslel, že jsem tě dobře nevychoval." Voldemort s chladným smíchem opustil místnost.

Jeho hlas se Harrymu zařezával do uší. Co má v tomhle stavu promerlina dělat se Snapem? Ten hadí bastard to takhle udělal schválně. Aby minimalizoval jakékoliv potěšení, které by Harry ze sexu se Severusem mohl mít.

Účinek kouzla ustupoval a Harrymu začala být příšerná zima a zle od žaludku. Hlava začínala hrozit, že se mu rozskočí. Postel byla potřísněná vším možným - potem, spermatem i trochou krve. Harry nedokázal vzít hůlku, aby postel očistil. Prostě se natěsno zabalil do pokrývky a doufal, že se brzo propadne alespoň do bezvědomí.

Kruci, Snape mu určitě za chvíli donese ty lektvary. Zázrak, že nepřišel během toho...toho.
Vstávej, vstávej, vstávej! Aspoň čistící kouzlo! křičel v něm hlásek posledního zbytku jakés takés hrdosti. Ruka se mu třásla jako starci, když se natáhl pro hůlku. Nejistě s ní mávl a vyslovil zaklínadlo.

Kolem zápěstí se mu rozzářily magické okovy. Ucítil mírný tah... a nic se nestalo. Ani kouzlo ne.

Že já do těch Bradavic chodil, zalitoval si Harry. Ne, takhle na to nesmím myslet, protože tohle on chce, abych si myslel. Myslím, že Snape už viděl horší věci, než je špinavé prostěradlo. Trochu se usmál. Doufal, že Severus ty lektvary přinese brzo. Měl chuť si hlavu omlátit o nejbližší zeď, jak ho bolela.

Nečekal tak dlouho, jako se mu to zdálo. Ostré klepnutí na dveře ohlásilo mistra lektvarů. Kdo jiný by se mu tady taky obtěžoval zaklepat na dveře, že? Voldemort těžko.

"Dále," zachraptěl. Vlastní hlas mu zněl cize.

"Pottere, tady jsou ty... U Merlina! Pottere-" Snape se zarazil protože Harry sebral veškeré síly, které mu zbyly, na zuřivou gestikulaci. Severus pochopil. Použil asonická kouzla.

"Vypadáte strašně," zhodnotil stav kriticky.

"Děkuju pěkně," zašklebil se Harry. "Mohl bych dostat ten lektvar proti bolesti hlavy a nevolnosti?" poprosil.

Za Snapem levitovaly dvě velké karafy s tekutinami a jedna dóza s polotuhým balzámem. Rozhlédl se. V koutě stál stůl s džbánem vody a číší. Odlil do ní trochu vody a nadávkoval lektvary. Harrymu musel pomoct, protože ruce se mu třásly tak, že by číši vylil. Přitom zjistil, že mladík má mírnou horečku. Jeho bystrým pozorovacím reflexům neunikl ani pach sexu v místnosti a skvrny na posteli.

"Nechám vám tu psané instrukce," řekl mu. Na stole viděl i pergameny a brk. Zběžně naškrábal dávkování a nerozhodně nakročil ke dveřím. Všechno v něm se vzpíralo tomu, že by tady měl Pottera v tomhle stavu nechat. Krucinál, tolikrát tomu klukovi zachránil život a teď nemá, co by udělal.

Harrymu se ulevilo skoro hned, sotva se napil.

"Nechoďte ještě," posadil se na posteli. To byla asi chyba, protože až Snapeův pohled ho přiměl podívat se na sebe dolů. Popravdě řečeno se mistr lektvarů tvářil tak, že vypadal skoro vyděšeně. Jen skoro.

Harrymu se od slabin skoro až k ramenům táhla sada modřin tak hustá, že vypadala jako jedna velká. Plus od krku přes hrudník se táhly stopy nehtů. Kdy k tomu přišel? Všechno mu trochu splývalo. Stáhl na sebe znova pokrývku. Vsadil by se, že zezadu vypadá ještě hůř. Beze slova se napůl zabalený do deky odpotácel do koupelny.

Pohled do zrcadla jím otřásl. Zdálo se, že nejméně poškozenou částí jeho těla je obličej. Měl jen oteklý ret po kousnutí. Z police vzal koupený regenerační balzám.

"Pottere, položte ho," objevil se mu Snape za zády.

"Zrovna dvakrát se mi nechce takhle zůstat," odsekl unaveně Harry.

"Předávkoval byste se. Na takhle rozsáhlé zhmožděniny se to nepoužívá," opáčil Severus tiše. Vzal mu nádobku z dlaně a podíval se na etiketu.

"Zvlášť tohohle nepoužívejte moc. Tenhle výrobce používá pár nešetrných náhražek, které jsou levnější. Ale ani ten, co jsem vám udělal já, byste neměl použít na tak velkou plochu těla." Zatímco Snape mluvil, namočil prsty do balzámu a lehce jím potřel mladíkův poraněný ret. Harry skoro ucukl. Snape ho lehce otočil. Tady už nezanechaly stoupy pouze ostré nehty ale i něco kovového.

"Jestli máte často otevřená zranění, nanášejte balzám jen kolem, ne přímo do rány," poučoval Pottera, zatímco mu ošetřoval tři dlouhé řezy. Zacelovat se začaly velice rychle, takže to nebylo magickou ocelí.

"A co ty modřiny?" pípl Harry. Snapeovy ruce mu ulevovaly už jen svým dotekem.

"Byla to vzrušovací kletba, že?" ponuře se otázal Snape. Harry jen kývl.

"Základní léčivé kouzlo a horká voda. Nic lepšího se s tím dělat nedá. Na dostatečně šetrný lektvar tu nejsou suroviny."

"Tu horkou vodu zvládnu," pousmál se hořce Harry. "Zbytek je nejspíš mimo moje možnosti."

"To kouzlo jste se učil ve čtvrtém ročníku," zkroutil rty Snape.

"Neříkám, že ho neumím. Říkám, že je mimo moje možnosti," odsekl Harry popuzeně.

Tak přece si ho Pán zla nějak pojistil, svitlo lektvaristovi.

"V tom případě vám s tím vypomůžu," odtušil suše. Než stihl mladík něco namítnout, lehce zakroužil hůlkou. Podlitiny začaly zřetelně blednout, přestože zcela nevymizely.

"Děkuju," vydechl mladík s úlevou. Bolest konečně plně ustoupila a jemu zbyla bezbřehá únava.

"Teď už jen ta horká voda. Nepřidáte se?" mrkl na Snapea. Ten ho probodl pohledem. Harry se k němu přitulil.

"Myslel jsem to celkem i vážně. Stejně vám za vaši laskavost dlužím poděkování," otřel se o něj tváří. Lehce ho poškrábalo jednodenní strniště. Snape byl načichlý výpary z lektvarů, ale nezdálo se to zlé. Byl to prostě Snape.

"Ještě před chvílí ses ani nemohl pořádně postavit," pozvedl obočí muž. Nechtěl, opravdu nechtěl, sexuálně toužit po mladíkovi, který byl ještě před chvílí pošramocený z minulého sexu a který byl tak vyčerpaný, že se mu klížily oči. A stejně cítil šimravé pacičky vzrušení, když se k němu Harry víceméně úplně nahý tiskl. Pokrývku si jen symbolicky držel u pasu.

"Hřeješ," zamumlal Harry. Popravdě řečeno neměl už na nic náladu. Vzpomněl si na noc se Snapem. Jak ho držel a hřál celou noc a po sexu se o něj postaral a nechal ho, aby se přitulil... Skoro mu bylo do pláče. Zvlášť, když ho Severus objal.

"Všiml sis, že skáčeš od vykání k tykání a zase zpátky?" poznamenal lektvarista jen tak mimochodem.

"To samé ty. Asi zvyk," zahihňal se Harry. Zvedl oči, aby se setkal se Snapeovým pohledem. Natáhl se a lehce se o něj otřel rty. Nemohl odolat, aby se nepřitiskl pevněji. Lehce otevřel rty, aby muže důrazněji pozval. Severus se nenechal dlouho pobízet. Polibek nebyl tak vášnivý jako při jejich sexu, ale o to víc se Harrymu líbilo, že jej ten dotek nezraňuje. Snapeovy rty nebyly přímo jemné ani měkké. Přesto mladík vrněl blahem, když se od sebe odtáhli. V výdechem mu složil hlavu na rameno. Ruce mu složil na hrudník.

Snape se trošku nepohodlně zavrtěl. Nějak si předtím nemohl ujasnit, proč mladík tak vítá jeho osobu. Po tom, co viděl dneska, se ocitl trochu víc v obraze. Vnitřně se otřásl. Se vzrušovací kletbou měl pár opravdu nepříjemných zkušeností. Po Cruciu neznal důmyslnější mučící nástroj než právě tuhle kletbu.

Uvědomil si, že si prohlíží jizvičky na Harryho zápěstích. Zdály se mu zvláštně pravidelné. Lehce Pottera uchopil za dlaň a pozvedl mu ruku, aby se mohl lépe podívat. To mladíka vyrušilo. Prskl jako kočka a pokusil se mu vytrhnout. Snape už však viděl dost. Harry na něj podrážděně a trucovitě zíral a snažil se, aby Snape na jeho zápěstí neviděl.

"Měl bys jít do postele," nadhodil lektvarista mírně.

"Ale-"

"Pane Pottere, do postele," přerušil přísně Harryho prostesty Severus. Mladík nafoukl tváře a odporoučel se k posteli. Znechuceně se na ni podíval a překvapeně zamrkal. Byla čistá. S úlevou se do ní svalil. Snape se k němu naklonil a sám od sebe ho začal líbat. Jednou rukou si Harryho zezadu podepřel. Ten mu naoplátku zapletl prsty do vlasů.

Harryho oči jen zářily, když Snape přerušil jejich kontakt. Sklonil se k jeho uchu. Mladík se zachvěl, když mu přes něj přejel vlahý dech.

"To kouzlo, kterým si tě pojistil, je omezené jen na hůlkovou magii," zašeptal mu tak tiše, že to Harry skoro ani neslyšel.

"Já o bezhůlkové nic nevím," odpověděl mu stejně potichu Harry.

"Prohledej tady knihovnu. Jestli je tu autor jménem Vasil Molockij, něco najdeš."

Snape se narovnal. Švihem hůlky zrušil asonická kouzla.

"Pokud je to vše, pane Pottere, půjdu," kývl na Harryho.

"Ano je, děkuji," zamrkal na něj mladík. Snape se s prásknutím přemístil a Harry zůstal zase sám.

7

Bradavice, 3. září, noc

Severus se dostal do Bradavic krátce před půlnocí. Ze všeho nejdřív zamířil ke své sbírce alkoholu. Vybral to nejsilnější, co měl, a přímo z láhve si pořádně přihnul. Absinth ho pálil v hrdle. Do mozku jako by mu někdo vypálil obraz Pottera. Ty pohmožděniny, drápance, řezné rány...Severus měl jednou šanci seznámit se s Voldemortovými libůstkami. Ale takhle zřízený nebyl.

Potter vypadal, že je mu opravdu zle. Když však bolest pominula, choval se, jako by nikdy snad ani nebyla. Tohle bylo to, co Snapeovi nedopřálo klidu. Pokud se tyhle věci dějí Harrymu od začátku prázdnin, jaktože je tak... příčetný? Jakto že to zvládá tak dobře? Voldemort se vyžíval v tom působit utrpení - fyzické i psychické. Buď měl Potter ocelovější nervy než Snape sám - a tomu se Severusovi ani za mák nechtělo věřit...Nebo v tom hrálo roli i něco dalšího. Po tom, co s ním strávil noc taky pochyboval, že je to zapálený masochista.

Co má promerlina říct Brumbálovi? Nebojte se, Harry je OK, jen ho má Pán zla místo šukací matrace?! Severus mu opravdu nerad lhal. Už proto, že lhát Brumbálovi šlo daleko hůř než Voldemortovi. Vybavil se mu obličej starého muže, jak ho prosí, aby Harryho přivedl.

Posadil se bezmocně do křesla. Alkohol utlumil ostré hrany jeho myšlenek. Na jednu stranu to bylo dobře. Na druhou mu to na pronikavosti úsudku nepřidávalo. Přesto se natáhl po láhvi a znovu si přihnul. S hrozivou jistotou přicházel na to, že neexistuje nic, co by mohl udělat, kromě drobných služeb pro Harryho. A to jen za předpokladu, že bude povolán. Jinak je to jen a jen na mladíkovi.

Co když Harry Voldemorta vyzve a prohraje?

Naposledy si lokl absinthu a počkal, až se mu alkohol dostane do krve. Až poté se cítil připravený na podání zprávy s Brumbálem.

Nikdy moc nepil. Zvlášť poslední dobou, kdy si nemohl dovolit, aby jeho mysl povolila v napětí. Proto si teď připadal trochu vratce. Chodby Bradavic byly tiché a prázdné. Brumbál ale vždy čekal, než se Severus vrátí. Stejně tomu bylo i teď. Ředitel působil unaveným dojmem. Pohled plný naděje, kterým na Severuse pohlédl, se muži vůbec nezamlouval.

"Severusi, posaď se. Jsem tak rád, že jsi se vrátil v pořádku, chlapče!" přistrčil ihned šálek s čajem k židli, na kterou se Severus spustil.

"To je asi jediná dobrá zpráva," promnul si lektvarista čelo. Musí se držet pravdy, jak jen to půjde.

"Pán zla mě předvolal, abych Potterovi uvařil několik lektvarů. Proti nevolnosti, bolestem hlavy a na zacelování kůže. To bylo vše. Pottera jsem viděl. Žije a je v mezích možností v pořádku a příčetný. Voldemort si ho pojistil Eurikovými okovy," stručně podal hlášení . Brumbál vypadal fyzicky chorý.

"Nezjistil jsi, na co ty lektvary Harry potřebuje?" zeptal se slabě.

"Náročný 'výcvik' zřejmě," zobecnil Snape informaci, že si mladíka ho Voldemort trénoval v posteli. Brumbál smutně pokýval hlavou.

"Eurikovy okovy..." navázal na druhou informaci. "Takže Voldemort má pod kontrolou Harryho kouzlení s hůlkou."

"Poradil jsem mu bezhůlkovou magii, ale její teorie se učí v sedmém ročníku," doplnil ho Snape.

"Výborně, chlapče. Víc se zřejmě udělat nedá," povzdychl si Brumbál.

"Nějaké zprávy od Řádu?"

"Jen to, že Dursleyovi Harryho opravdu vyštvali. Nastoupil na Záchranný autobus a dojel k Děravému kotli. Tam se ubytoval. Po čtyřech dnech zmizel. Potom si pro jeho věci přiletěla sova. Podle hostinského chodil Harry do mudlovského Londýna. Víc zatím nic," podělil se se Snapem ředitel o obsah řádového hlášení.

Chvíli mlčky seděli za stolem naproti sobě. Nakonec se Severus zvedl a odešel. Sice asi neusne, ale přece jen...škola nečeká. Zítra bude muset nevyspaný učit ty malé troly. Úžasný život.

Po cestě do sklepení zaslechl z jedné boční chodby kradmý šramot. Zbystřil. Někomu odebrat hromadu bodů za potulování se po večerce by mu mohlo spravit náladu. Neverbálním lumos téměř vyděsil k smrti pár havraspárských, kteří se zřejmě plížili z rande zpět na kolej. Severus si na každém smlsl padesáti odebranými body, než je vyklepané pustil ze spárů.

Bradavice, 4. září, ráno
Severus nečekal, že po dvouhodinovce lektvarů s nebelvírem a zmijozelem mu budou před katedrou stepovat Weasley a Grangerová s rozhořčenými výrazy.

"Pane profesore, co má znamenat ten dopis?" zamávala mu Grangerová před nosem obálkou, kterou po něm poslal Harry.

"Slečno Grangerová," vrhl na ni Snape jeden ze svých nejhorších pohledů a jeho hlas byla stoprocentní jízlivost, "Nemám vůbec tušení, co vám pan Potter psal. Kdybyste byla tak laskavá a opustila s pane Weasley tuto třídu-"

"Píše tam, že už se tento rok nejspíš nevrátí!" vyjekla Hermiona.

"Srážím dvacet bodů nebelvíru za to, že jste mě přerušila," zavrčel Snape. Hlava ho tupě bolela od nevyspání. Ani silná černá káva ten pocit nechtěla zahnat. A teď do toho tihle dva... byly chvíle, kdy Snape nesnášel svůj život. Ale víc nesnášel studenty.

"Víte něco o Harrym?" nedala se zastrašit Hermiona.

"Nic, o čem bych se s vámi byl ochoten bavit. Jestli jednou budu muset zopakovat výzvu k vašemu odchodu, bude to už za padesát bodů." Hermiona na něj vrhla nenávistný pohled, ale s Ronem se ototčili a opustili třídu. Díky Merlinovi za drobné radosti.

Londýn, 4. září, poledne

Lupin navázal na pátrání z předchozího dne. Šel sám, protože Arthur i Kingsley pracovali. V kapse měl fotku Harryho vystřiženou z Denního Věštce a očarovanou, aby se nehýbala. Ve druhé kapse měl složenou mapu Londýna. Zatím ji nepotřeboval, nějaký čas v mudlovském Londýně strávil. Zvlášť kolem Děravého kotle to znal dobře. Nejbližších knihkupectví bylo několik. Remus litoval, že přešla už tak dlouhá doba. Jeho ostrý čich byl nyní na nic.

Mudlové se zdáli dost neochotní se s ním bavit. Ve druhém obchodě na něj byli vyloženě hrubí. Remus se jen tak tak držel, aby je neuřknul. Teprve postava mudlovského strážníka, který šel po ulici, mu vnukla nápad. Iluze bude stačit. Najednou se všichni zdáli ochotní spolupracovat. Obešel pouhá čtyři knihkupectví, když našel mladou prodavačku, která si myslela, že chlapce viděla. Bylo to v kavárně, která sloužila zároveň jako obchod s knihami.

Na kase stály prodavačky dvě, proto si dívku Lupin přestrojený za policistu vyžádal do soukromí. Zavedla ho do skladu knížek. Muž se obezřetně rozhlédl.

"Jste si tedy jistá, že jste ho viděla?" ukázal jí ještě jednou fotku.

"Myslím, že jo," uculila se dívka.

"Je na tom něco vtipného?" skoro zavrčel Lupin. Prodavačka se zarazila.

"Ne-e, promiňte. Já jen že si kupoval, ehm, ty knížky," zrudla.

"Prosím?"

"No, prostě... kupoval si knížky o buzerantech," prohloubila se rudá barva na dívčiných tvářích. "Proto jsem si ho zapamatovala. A taky to byl dost pěknej kluk," dodala jako by se tím hájila. Lupin jen tak tak udržel nezúčastněný obličej.

"Bylo to ráno, odpoledne nebo večer?" vyptával se.

"Večer. Koupil si ty knížky a pak tady až do zavíračky seděl a četl si. Měli jsme zrovna akci, takže to bylo skoro až o půlnoci. Brr, takhle pozdě v noci bych se bála. Já bydlím tady nahoře nad obchodem. A zvlášť v tý době bych za tmy bez pepřáku nevyšla ven," otřásla se dívka.

"Stalo se v tu dobu něco násilného?" zavětřil Lupin.

"Vy o tom nevíte?" upřela na něj nevěřícný pohled prodavačka.

"Byl jsem služebně mimo Británii poměrně dlouhou dobu," odpověděl jí Lupin. "Navíc mám normálně jiný okrsek," dodal a doufal, že dívka se v mudlovské policii vyzná stejně málo jako on sám. Tentokrát mu to vyšlo.

"No čtyry dny po naší akci měla policie uzavřenej sousední blok. Stál tam pěknej dav čumilů Agáta, to je ta druhá na kase, říkala, že prý zabili tři chlápky a že i policajti vypadali, že se poblejou." Tohle Lupina zaujalo dvojnásob.

"Kolikátého byla ta vaše akce?" dotázal se.

"Nooo," zapřemýšlela dívka. "Máme každej měsíc aspoň jednu. Tamta byla myslím v červenci první týden. Když mi dáte chvilku, kouknu do počítače," navrhla. Lupin se tvářil, že ví, o čem je řeč a následoval ji zpátky do obchodu. Prodavačka se postavila ke krabicovitému přístroji a mačkala plno tlačítek.

"Mám to. Bylo to sedmého července," usmála se na něj. Remus jí úsměv křečovitě oplatil a rozloučil se. Rychlým krokem se vydal k Děravému kotli. Takže Harry byl sedmého července tady a jedenáctého července zabil někdo tři muže. Takže na Kingsleym bude, aby od mudlovské policie získal informace, na to je Remus krátký. Přesto v něm svitla chvilková naděje, že najdou něco užitečného. Měli zatracené štěstí, že ta holka v obchodě se smála homosexuálům. Aktuálně měl Lupin vážnější starosti o Harryho život než o jeho sexuální orientaci.



Bradavice, 4. září, odpoledne


Na dveře ředitelny někdo zaklepal. Když Brumbál pozval návštěvníky dovnitř, uviděl Harryho přátele.

"Slečno Grangerová, pane Weasley, co pro vás mohu udělat?" nabídl jim křesla. Jeho hlas zněl stále unaveně.

"Pane řediteli, co je s Harrym?" položila Hermionu otázku, na kterou jim nikdo stále nechtěl odpovědět. "Poslal nám dopis, ale to, co v něm píše, je naprosto směšné!"

"Co v něm stálo, pokud to mohu vědět?" povzdychl si ředitel. Ron vylovil z hábitu trochu zmuchlaný pergamen a podal ho Brumbálovi.


Rone, Hermiono,


Je mi moc líto, že s vámi nebudu nejspíš moct strávit tenhle školní rok. A ještě víc se omlouvám za to, že k vám nemůžu být upřímný v tom, co se děje. Jediné, co vám můžu říct je, že o prázdninách jsem udělal hroznou chybu a kvůli ní se hodně věcí zvrtlo. Když tohle píšu, doufám, že se uvidíme ve vlaku do Bradavic, abych vás aspoň na chvíli viděl. Strašně se mi po vás stýská, i po Bradavicích. Budu se snažit jak to jen půjde, abych vás mohl o Vánocích navštívit - pokud budete o mou přítomnost stát. Dám vám ještě vědět a zapřísahám vás - pokud vás budu moct vidět, nikomu o tom setkání neříkejte! Vím, že pro mě všichni chcete to nejlepší, ale kdyby Řád zorganizoval nějakou 'záchrannou akci', všechno by se tím pokazilo a všechno, čeho se snažím dosáhnout, by přišlo vniveč.

Opravdu se mi po vás strašně stýská! Vyřiďte všem, že je mám rád a že doufám ve šťastný konec.

S nadějí,
Harry

Brumbál cítil, jak se kolem něco svírá, když mezi řádky četl Harryho zoufalství. Promnul si oči. Vůbec se jeho přátelům nedivil, že jsou z toho dopisu vyvedení z míry.

"Myslím, že máte právo vědět alespoň základ toho, co se stalo," povzdychl si. "Věc se má tak, že Harry byl na začátku léta unesen smrtijedy."

"Cože?!" vystartovali oba studenti.

"Bohužel. Neměli jsme o tom ani tušení téměř celé léto. První zprávy přinesly znepokojující novinu. Aby Harry zachoval nějakou naději pro kouzelnický svět, dohodl se s Voldemortem."

"To nemlžete myslet vážně! Harry by se s ním nikdy nedohodl! Nenávidí ho!" vystartoval Ron.

"Říkám vám jen holá fakta, pane Weasley." Brumbálův hlas nabral trochu ostřejší tón než normálně se studenty používal. U Merlina, i na něj toho bylo za poslední týden opravdu hodně.

"Jakou dohodu?" zeptala se pobledlá Hermiona. Vůbec se jí nelíbil, jak se Brumbál tvářil. Vždyť většinou to byl právě ředitel, kdo se zdál nezdolným optimistou!

"Až bude Harry připravený, má jediný pokus na souboj s Voldemortem. Do té doby nesmí Voldemort ani jeho smrtijedi vztáhnout ruku na Harryho přátele."

"Ale to je-...To je hrozné! Co se stane, když nevyhraje? Zabije ho Voldemort?" vykřikla nebelvírka.

"Obávám se, že hůř. Pokud Harry prohraje, nemá už právo proti Voldemortovi pozvednout v odporu hůlku," potřásl hlavou stařec. Ředitelna se ponořila do šokovaného ticha.

"Můžeme něco udělat?" ozval se nejistě Ron.

"Obávám se, že nikoliv. Pouze pokud se vám Harry ozve, ocenil bych tu informaci. Toto rozhodnutí je však pouze na vás," odpověděl popravdě Brumbál.

"Děkujeme vám," zvedla se Hermiona. Vypadala, že je jí fyzicky nevolno, ale snažila se to nedat znát. Brumbál se neobránil obdivu nad silou Harryho přátel. Tušil, že je bude mladík ještě potřebovat.

8

Temné sídlo, 4. září

Harry si skoro až nevěřícně užil "den volna". Vyspal ze z posledních zbytků rozbolavělosti, které ještě po horké koupeli zbyly. Když se vyhrabal z postele a najedl se, odloudal se do knihovny a snažil se najít autora, kterého mu Severus doporučil. Při pátrání se zasekl u jedné dost zajímavé knihy o zvěromázích. Začetl se natolik, že si několik desítek minut nevšiml ani podnosu s obědem, který mu doručili domácí skřítkové. Ano, i v Temném sídle byli, ale ustrašenější stvoření ještě Harry nikdy a nikde nepotkal. Oproti nim byla Winky Bartyho Skrka hrdou a nezlomnou nebelvírkou. Dokonce i jídlo místních skřítků se zdálo nevýrazné, jako by se báli sebemenší iniciativy.

Mladíka nejvíc zaujala kapitola o transformacích do magického zvířete. Na chvíli se nechal unést myšlenkou, jaké by to bylo, stát se na chvíli drakem. Se zklamáním si však přečetl, že tyhle přeměny jsou sice teoreticky možné, ovšem prakticky se vždy najde tolik háčků, že je lepší na ně rovnou zapomenout.

Když se v noci ukládal ke spánku, cítil se trochu nervózně. Nezažil zatím moc dní, kdy by ho Voldemort nepoctil svou návštěvou. Jeho tělo však hodlalo využít každé příležitosti ke spánku, takže usnul chvíli poté, co si lehnul.



Temné sídlo, 5. září, ráno


Mladík se vzbudil v podivuhodně dobré náladě. Chvíli se jen tak válel po posteli. Nechtělo se mu vůbec vstávat. Nakonec se jen natáhl pro brýle a knihu, kterou si odložil na noční stolek. Kdyby za hodinu nemusel na záchod, vlastně by se do oběda ani nezvednul z postele. Normálně by ho kouzelnická teorie znudila během deseti minut, ale tahle kniha ho uchvátila.

Kdyby tak mohl být třeba ptákem... sokolem nebo orlem. Velkým, rychlým, svobodným dravcem... Úplně se s tou představou sžil. Realitu mu tvrdě připomněl už jen pohled na vlastní zápěstí. Naučil se na ty neviditelné okovy nemyslet. Nebylo pro něj vůbec těžké se ve většině případů obejít bez hůlky. Jenže když už musel, věděl Voldemort okamžitě jaké kouzlo právě Harry vyslovil a bylo jen na jeho blahovůli, zda jej povolí.

Když bude chtít strávit Vánoce v Bradavicích bude se muset beztak podvolit tolika omezujícím kouzlům, že se mu tam přestávalo chtít. Jak asi zareagovali jeho kamarádi na dopis? A co dělá Řád? Co když se on pokusí objevit se v Bradavicích a naběhne tam na něj halda bystrozorů? Znamenalo by to masakr, protože Voldemort by uplatnil právo na to, co je a do jeho smrti bude jeho - na Harryho. A to právo mu Harry dal. Tenkrát si neuvědomil, jak temnou dohodu vlastně uzavřel. Poučil se však rychle, o to se Voldemort postaral.

Povzdychl si. Bude to muset pečlivě promyslet. De facto tu není vězeň. Voldemort už ukázal, že mu za přijatelných podmínek nechá jistou volnost. Ale ne bez pojistek a záruk, přestože znal a uplatňoval velice nekomrpomisně jejich dohodu. Paranoik.

Harryho mysl zdráhavě zaběhla ke vzpomínkám na začátek léta. Uzavřel tak bláhovou dohodu! Naučil se už teď tolik nových věcí...Voldemortovi nemohl upřít, že ho skutečně velice efektivně učí a že od něj chápe všechno ještě rychleji než od Hermiony. Jenže za to musel Harry zaplatit. Hlavně vlastním tělem a povolností.

První měsíc dost vážně uvažoval nad sebevraždou, než se v něm cosi zlomilo a změnilo. Sex za nová kouzla? Dobře, dokázal to. Když vyvinul jisté úsilí, dokázal si dokonce na Voldemortovi prosadit svou. Třeba ten výlet za Snapem do Bradavic. A skoro to stálo za ten pocit chvilkového vítězství, když učiteli ukázal, jak lehce ho kdysi nemožný žák nitrobrany vykopne z vlastních myšlenek.

Mmmm, Snape. To mu připomnělo, že neprošel zbytek knihovny. Líně se zvedl. Stejně pochyboval, že by ve zdejších knihách našel něco užitečného. Valná většina byla černá magie, která ho ani trochu nelákala.

Londýn, 5. září, dopoledne

Remus se předchozího večera vydal přespat na Grimmauldovo náměstí. Sotva se vzbudil, bez vysvětlení zmizel. Nechtěl nic o Harrym svěřit dopisu. Za Kingsleym se vypravil na ministerstvo.

Musel dvě hodiny čekat, než se bystrozor vrátil ze zákroku. Pak jej naštěstí vzal Pastorek do kanceláře, která byla speciálně určená pro naprosto důvěrné a tajné rozhovory. Jedna z nejlépe proti odposlouchávání střežených míst na světě. Dokonce lépe než ministrova pracovna. Přesto mluvili ba opatrně a vynechávali jména.

"Co jsi našel?" spěchal hned Kingsley s dotazek. Lupin mu všechno vylíčil. Pastorek se zamračil.

"Vím o tom, měl jsem to na starosti. Dostali jsme oficiální pokárání za to, že tyhle tři brutální vraždy prosákly do mudlovského Londýna. Oficiální vyšetřovací verze je, že to byl náhodný útok smrtijedů. Neměli jsme vůbec zprávy, že se to chystá." Nevyřčené "ani Snape o tom předem nevěděl" Lupin pochopil.

"Myslíš, že to byl opravdu náhodný útok?" zeptal se zasmušile.


"Podle toho, co jsi mi řekl? To byla sakra velká náhoda. On byl zraněný, když ho smrtijedi chytili," pokýval hlavou bystrozor. "Otázka zní, proč? Co se stalo, když byl v Londýně?"

"Jak smrtijedi zabili ty mudly?" pokrčil rameny Lupin. Pastrorek polkl a moc se mu vzpomínat nechtělo.

"Popravdě jsem moc horších věcí neviděl. Nejdřív je svázali a pak... vážně to chceš slyšet?"

"Proto se ptám."

"Jak chceš. Nemohli jsme si být jistí, v jakém pořadí je zaklínali, ale odhaduju, že nejdřív je, ehm, vykastrovali. Ze zbytků jejich těl jsme usoudili, že byly v různém pořadí použity kyselinová kletba, kostidrtící kletba a, ehm, to kouzlo, které Molly používá na, ehm, kuchání drůbeže." Kingsleyho obličej byl dost pobledlý. Lupinův taky. Cítil se sakra vděčný, že to jen slyšel a neviděl. I tak to znělo strašlivě.

Nemohl o tom přestat přemýšlet. Způsob smrti těch mudlů. Harryho zranění. Rostlo v něm hrozivé podezření. Potřeboval by to s někým probrat. Jediný, kdo o tom ví víc, než říká je - Snape. Jak ho Lupin znal, tušil, že kdyby se dělo něco v kontextu, na který sám myslel, Snape by to zamlčel. Chladný bastard nebo ne, zamlčel by to, aby je zbytečně nedrásal. Nebo spíš Albuse.

Takže večer za Snapem... napadlo ho, jestli se na to nemá opít.

Temné sídlo, 5. září, dopoledne

Snape říkal něco o autorovi jménem Molockij. Zběžně prolétal pohledem hřbety knih. Moloch, Molovid, Mollen, Maertus, Mokaku, Molockij... Rozbušilo se mu srdce, když knihu rychle vytáhl z police. Teoretické pojednání a magii bezpomocné, Vasil Molockij.

Harry knihu nadšeně otevřel. Jenže už po první stránce pocítil kruté zklamání. Vůbec, ale vůbec nechápal, o čem ten chlápek píše. Ani snad nerozumněl jeho angličtině, která byla zamotaná a spletitá. Po dalších pěti stránkách tu knihu nechuceně a s beznadějí odložil.

"Copak, nedaří se?" ozval se tichý hlas ode dveří. Harry ztuhl. Srdce se mu skoro zastavilo. Tak si užíval jeho nepřítomnost, že se teď cítil skoro rozhořčený. Neochotně se otočil.

"Dobré ráno," pozdravil automaticky.

"Aby bylo, Harry," dostalo se mu klasické odpovědi. Voldemort k němu natáhl ruku. Mladík poslušně přešel místnost a nechal se stáhnout do náruče. Černokněžník líně mávl hůlkou a do ruky mu přilétla kniha, kterou Harry vrátil do regálu.

"Bezpomocná magie, Harry?" ušklíbl se Voldemort posměšně. "Tenhle hlupák, co tu knihu, o ní nic neví. Těma složitýma kecama se to jen snaží zamaskovat. Když budeš hodný," usmál se provokativně, "Donesu ti lepší. Co ještě jsi studoval?"

"Teorii animagie," odpověděl mladík.

"Zajímavé. Psal jsi už Brumbálovi? Tak sis obhajoval, že chceš pokračovat ve škole. Nebo sis to rozmyslel?" Voldemortův hlas zůstával tichý a až na občasný úškleb... unavený? Harry neměl ani ponětí, z čeho může být unavený.

"Nerozmyslel. Napíšu mu brzy," rychle potvrdil svůj zájem o studium, aby si to muž nerozmyslel.

"Udělej to hned a v osm hodin přijdeš do sálu, kam svolávám smrtijedy," přikázal mu skoro příkře. Odstrčil mladíka a odešel.

9

Bradavice, 5. září, večer

"Co chceš, Lupine?" zavrčel na Remuse Snape ve dveřích.

"Soukromě si promluvit," vážně odpověděl vlkodlak. Lektvarista ho s nevolí pozval dovnitř.

"Tak co chceš?" obořil se na něj hned vzápětí.

"Potřebuju si s tebou promluvit o tom, co se stalo na začátku prázdnin Harrymu v Londýně," začal Lupin.

"Nic mi k tomu neřekl, nemohu ti s tím pomoct," mračil se Severus.

"Přesto mám pocit, že víš o trochu víc, než jsi na schůzi řekl," Remus muže zastavil dřív, než u stihl něco jedovatého odseknout. "Je mi to jedno. Pokud si myslíš, že to nutné, budiž. Ale potřebuju vědět jednu věc. Je tu možnost, že v Londýně mudlové Harryho znásilnili?"

Kdyby se mohl Snapeův obličej ještě víc zachmuřit, udělal by to.

"Co tě k té domněnce vede?" zasykl.

"Šel jsem do Londýna, abych něco zjistil. Našel jsem knihkupectví, kde byl Harry sedmého července. Odešel nějak před půlnocí. Mezitím ho stačil někdo napadnout a ještě sebrat smrtijedi. Musel použít kouzlo, aby se pokusil bránit a tak na sebe přitáhl pozornost."

"Úžasná dedukce, ale kdyby použil kouzlo, skočilo by po něm ministerstvo. A pořád jsi mi neřekl, z čeho jsi usoudil, že Pottera znásilnili," posadil se konečně Snape a překvapivě pokynul i Lupinovi, ať se usadí.

"Neskočilo, jestli mají smrtijedi někoho na tom správném místě. Stačí pak echo a za chvíli ho Malfoy měl."

"To dává smysl. O nikom nevím, ale to nic neznamená. Pokračuj."

"O čtyři dny později byli v Londýně dost brutálně zabiti tři mudlové. Bystrozorové to uzavřeli jako náhodný útok smrtijedů, ale mluvil jsem s Kingsleym. Ty muže brutálně mučili." Lupin popsal s nechutí Severusovi, co se obětem stalo. Muž odvrátil pohled a přemýšlel.

Harry odmítl naprosto striktně o tom mluvit. Mohlo trauma ze znásilnění tak drasticky změnit jeho mentalitu? Severus to nedokázal posoudit. Přehrával si Harryho vzpomínky.

..."Pořád máš tak rád mudly, Harry?"...

Voldemorta nejdřív zaujalo, že je mladík zraněný. Použil nitrozpyt, aby se dozvěděl víc. Co zjistil? Opravdu Harryho mudlové znásilnili? Byla to ta věc, která Voldemorta zaujala natolik, že ho nezabil? Že je mladík na muže?

"Severusi, jaký na to máš názor?" připomněl se Lupin.

"Možná máš pravdu, možná-" Znamení zla mu vystřelilo pálivou bolest do paže.

"Sakra," sykl lektvarista. Tak brzo?! Žaludek mu zkroutila ošklivá předtucha, ale nemohl meškat.

"Pošli Brumbálovi vzkaz, že mě předvolal," zavrčel na Lupina a vyběhl z místnosti.

Na hranici Bradavických pozemků si přičaroval smrtijedské roucho a přemístil se.

Temné sídlo, 5. září, večer/noc

Harry se loudal do sálu za Voldemortem chvíli před osmou. Čekal, že bude muset tajtrdlíkovat před smrtijedy. Nesnášel je. Skoro všechny. Výjimkou byl jen Snape. Najednou ho přepadla tíseň. Snad Voldemort nepodezřívá Severuse, že mu řekl o bezhůlkové magii? Úplně mu zatrnulo. V tom případě bude muset udělat možné i nemožné, aby profesora ochránil. Severus se zdál být jeho jediným pojítkem s okolním světem

Temný pán seděl na ozdobném křesle a hleděl do prázdna. Skoro k mladíkovi ani nesjel očima, když vstoupil. Harry zůstal pro jistotu u dveří. To snad však Voldemorta probralo. Panovačně mu pokynul, aby přišel až k němu. Trhnutím si ho stáhl na klín. Harrymu se žilami rozproudil adrenalin ze strachu i vzrušení. Jeho tělo už se dobře naučilo jak reagovat.

Uvolnil se a vypnul sebeobranné reflexy. Téměř jako by se proměnil v povolnou panenku. Zvláčněl v náručí toho, kdo jej ovládal a přestal si brát osobně cokoliv se dělo. Tuhle dovednost si Harry vypracoval hodně dobře.

Díky spojení, které mezi nimi Voldemort prohloubil, pocítil mladík volání, které přikazovalo přijít. Čekal, že se okamžitě začnou objevovat smrtijedi, ale teprve až asi po pěti minutách se objevila jediná postava.

"Omlouvám se, můj pane. Musel jsem nejprve opustit školní pozemky," klesl Severus s omluvou na kolena.

"Jako obvykle," chladně odpověděl Voldemort. "Jsem s tebou nespokojen, Severusi. Nenapadá mě žádný důvod, proč bys Harrymu za mými zády sděloval, jak obejít naše dohody. Kromě zrady," švihl jeho hlas stejně prudce jako hůlka. Cruciatus srazila Severuse do svíjejícího se klubíčka.

V Harrym se rozburácely poplašné zvony. Vytrhly ho z apatie. Severus zatím vydával jen vší silou zadržované steny, ale za chvíli začne křičet.

Nesmí křičet. Harry nechtěl, aby Severus cítil kvůli němu bolest.

"Není to jeho chyba. To já se ho zeptal," prohlásil neochvějně a klidně opětoval Voldemortův rudý pohled. Pán zla si Harryho chvíli tvrdě přeměřoval, než zvedl hůlku a mučení přerušil. Harry jen koutkem oka obdivně zaznamenal, že Severus byl skoro hned zase na kolenou a téměř se nechvěl.

"Lžeš mi, chlapče," sykl Voldemort.

"Kdyby zradil, neřekl by mi o knize, kterou nemohu pochopit. Profesor má o mé inteligenci velice nízké mínění," odpověděl stále stejně klidně Harry.

"Harry, Harry...V tom případě jeho trest náleží tobě. Téměř jsi porušil naši dohodu."

"Jak říkáte," neuhnul mladík pohledem.

"Vstaň a svlékni se," rozkázal černokněžník. Harry sice ihned poslechl, ale Snape narušoval způsob, jakým se s těmito věcmi vyrovnával. Pomalu ze sebe shazoval těch pár kusů oblečení, kterými se v sídle obtěžoval - hábit a spodky.

"Je čas připomenout ti dohodu, drahý." Voldemortův sykot byl téměř smyslný. "Právě tady před tím, v koho vkládáš tolik zbytečných nadějí. Dokud budu žít, oba patříte mně," pronesl tvrdě. Chvíli jen pohledem oceňoval mladíkovo nahé tělo.

"Byla by věčná škoda tě zohavit a ubrat ti tak na dokonalosti, Harry. Odhoď ty brýle. Kouzlo na oči jsem tě naučil."

Potter poslušně odhodil brýle daleko od sebe. Příkazy ho uvolňovaly. Loutka. Panenka. Nic necítí, neodporuje. Sklo se roztříštilo. Sehnul se a z hábitu vytáhl hůlku. Rychlé zamumlané kouzlo zaostřilo jeho zrak daleko lépe než okuláry. Zase hůlku odložil.

"Lekce z bezhůlkové magie, Harry," blýskl krutě očima Voldemort. "Důkladná ukázka bude stačit." Hůlku nechal v rukávu. Místo toho pozvedl ruce do výše očí. Mladík to poznal. Už jednou to zažil.

Nezačne se klepat... nezačne... Ostré pálení v zápěstích mu prozradilo, že magické jizvy se otevřely. Na podlahu z šedého leštěného kamene začaly dopadat rubínové kapky jeho krve.

Začal se jemně chvět, když cítil, že pálení a bodání se rozšiřuje po předloktích a pažích nahoru. Předtím udělal tu chybu, že se podíval. Teď tomu odolával. Nechtěl za žádnou cenu vidět magický vzor, který se mu prořezával kůží. Po těle mu stékaly prameny krve. Nechtěl ani vidět, že jeho vlastní krev na podlaze tvoří magický obrazec.

Snape nevykřikl ani při Cruciu. Ta myšlenka Harrymu zabránila ve vyděšeném kvílení.

"Dívej se mi do očí, Harry," zvedl se Voldemort a přistoupil až ke krvavému obrazci. Jeho pohled se dožadoval vstupu do Harryho mysli. Tenhle boj ale mladík nikdy nevzdával hned. Dnes však neměl Pán zla trpělivost ho různými trápeními přesvědčovat. Zpod hábitu vytáhl dlouhý černý obřadní nůž a lehce se řízl. Jen tak, aby tři kapky dopadly na zem a smísily se s Harryho krví.

Magie zavířila a Harry zase pocítil tu známou ztrátu kontroly nad svou myslí a dojem ztráty vlastního já. Mohl se hýbat a stejně tak jím mohl hýbat jeho trýznitel. Voldemortova vůle tu byla ta silnější. Když si k sobě svázal Harryho krví, neměl mladík naději jakkoliv se mu vzepřít.

Bolest se přeměnila v šimravé vzrušení. Harry vydechl úlevou a potěšením. Konečně se otočil ke stále klečícímu Snapeovi. Severus s tajenou hrůzou sledoval celé tohle divadlo. Ten kluk se neměl takhle dávat všanc za něj! Voldemort začal cruciem, takže Severuse nechtěl zabít hned, ještě by se z toho možná vymluvil. Jenže Potter se do toho vložil a Severus teď musel sledovat, co tím způsobil. Tentokrát mu pohled na Harryho nahé tělo nepůsobil potěšení.

Tuhle magii krve neznal. Už to ho znepokojilo. A pak to zvětšující se množství krve, která unikala z řezných ran, které začaly pokrývat Harryho tělo. Neviděl mu do obličeje, ale viděl, jak se Potter chvěje. A pak se stalo něco poté, co Voldemort s jeho krví smísil svou. Mladíkovo tělo se přestalo třást. Pak se otočil a šok se na chvíli objevil i v Severusových očích.

Harryho oči zářily rudou barvou a jeho obličej byl prázdný. Vratce vykročil směrem k Severusovi. Krev mu stále v pramíncích stékala po těle. Jak dlouho přežije, než vykrvácí? Sotva však Harryho tělo úplně opustilo magický znak, řezné rány na jeho těle se začaly zatahovat a slabě ohnivě zářit. Žhnoucí linie ostře kontrastovaly s bledou kůží.

"Líbím se ti, Severusi?" vyslovila měkce Harryho ústa a přitom i potměšilý Voldemortův sykot. Ta hrůzná kombinace vycházející z jedněch úst nahnala muži husí kůži.

"Můj pane...?" vydechl. Harryho tělo se na něj přitisklo. Harry měl erekci - nebo spíš jeho tělo? Nakolik v tom těle před ním zbyla Harryho osobnost? Ucítil hravé kousnutí na krku.

"Kdo je teď kdo? Poznáš to, Severusi?" ozvaly se mu ty dva hlasy u ucha, které mu ovanul vlahý dech. Snape se neodvážil odpovědět.

"Zvládl jsi základy bezhůlkové magie. Naučíme ji Harryho, když o ni tak moc stál?" vrněly hlasy.

"Můj pane, už je to dlouho..." zaprotestoval smrtijed.

"To se nezapomíná," ušklíbl se Harryho obličej. "Magie proudí, cítíš ji ve svém těle, že ano?"

Jenže Severus vnímal spíš mocnou magii, která se proháněla Harryho tělem spojeným s Voldemortovou myslí. Volala ho k sobě. Jen nejasně si uvědomil, že se začíná vzrušovat.

"Ano, cítím," odpověděl chraptivě.

"V tomhle těle proudí magie tak jasná a tak čistá a silná! Je to radost ji ovládat," zasyčely hlasy blaženě. Severus cítil, jak se mu uvolňují šaty. Bezhůlhová magie ovládaná s precizností, o které byl přesvědčen, že ji Voldemort neovládá.

Co když Voldemort ne, ale Harry by mohl? Pán zla teď využíval pouze Harryho tělo a jeho mysl. Košile se profesorovi smekla. Harryho ústa se dychtivě přisála na jeho holou kůži.

Severus zasykl, když jej Harry/Voldemort magicky vzrušil. Nebyla to kletba, ale něco jiného. Přesto drtil emzi zuby zasténání téměř bolestivé, když mladíkova ústa obemkla jeho penis a začala ho zpracovávat. Když už měl dost, přitiskl rty znovu na Severusův krk a obkročmo na něj nasedl. Snape prudce vydechl jak vzrušením, tak nevolí. Harryho to muselo zranit!

Připomněl si ten krvavý rituál. Mladík byl stále pokrytý zaschlou krví. Voldemortovi nezáleželo na tak triviálním zranění jako může být natrhlý svěrač, když nechal chlapce málem vykrvácet!

Ucítil na hrdle dotek zubů. Nejdřív provokovaly, pak tvrdě kously. Zabolelo to tak, že Severus předpokládal, že šly skrze kůži. Nemýlil se. Když Harry zvedl obličej, měl na ústech čerstvou krev. Lačně ji slízl jazykem a jal se obmývat ránu na Severusově hrdl. Přitom se na něm stále pohyboval.

"Krev vede magii, spojuje nás," zavrněl a magický proud nabyl na síle.

"Obejmi mě, drahý," přikázal teď už jen sykot. Severus se pohnul příkaz splnit, ale v hrůze pohlédl na vlastní ruce. S mírným šimráním mu na nich rašily ocelové drápy.

"Obejmi mě," zasyčel tvrději hlas z Harryho úst.

Severus zavřel oči a jak nejjemněji dokázal, objal Harryho. Magie však stlačila jeho ruce. Měl chuť zvracet, když cítil, jak magická ocel proniká kůží a masem. Harry zvrátil hlavu a v extázi vykřikl. Kouzlo se uvolnilo a i profesor se udělal přemáhajíc nevolnost. Kouzla se začala stahovat. I rudá barva z Harryho očí.

Sotva se objevily zelené smaragdy, Harry zalapal po dechu...

...a pak začal křičet. Křik plný utrpení se odrážel od stěn. Harry se pokusil vstát a zakrýt si rukama obličej, ale upadl. Trvalo však jen chvíli, než utichl a jeho bezvládné tělo zůstalo ležet na podlaze.

"Dokonalý," zašeptal snad zasněně Voldemort.

"Odnes ho do jeho pokoje a postarej se o něj. Pak se vrať," sykl na Snapea. Severus neváhal. Rychle zvedl Harryho tělo z podlahy. Hůlkou levitoval jeho věci a vyšel ze sálu. Voldemort se za ním díval a vítězně se šklebil. Líbilo se mu, když plány vycházely. Zavřel oči a chvíli si vychutnával ten pocit drápanců na zádech.

10

Temné sídlo, 5. září, noc

Severus spěchal chodbami Temného sídla. Harry jej v náručí tížil. Mladíkova kůže byla studená a dýchal velice slabě. V jeho pokoji ho muž složil do peřin, navrstvil je na Harryho a přidal ohřívací kouzlo.

Dokrvovací lektvar, potřebuje dokrvovací lektvar! Luskl na skřítky a přikázal jim, aby se podívali do hradní laboratoře. Před lety, když byl Voldemort naposledy při moci, si tam udělal a zakonzervoval zásobu všech možných lektvarů. A lektvary na obnovu krve byly potřeba často.

Skřítci byli brzy zpět i s bednou těch starých lektvarů. Snape vyhrábl ten správný. Čichl k němu. Zdál se v pořádku. Vnutit jej mladíkovi do úst byl boj, Harryho svaly stahovala křeč. Severusovi mezitím nešla z hlavy ta magie krve. O co šlo? Nikdy takový rituál neviděl ani o něm nečetl. A to bral jako osobní urážku a výzvu v jednom.

Harry sebou začal v posteli házet a tiše naříkat. Odkryl přitom rudé skvrny na prostěradle. Severus si s podrážděním uvědomil, že mladíkovi nezhojil rány na zádech. Napravil to a přidal navrch Doušek bezesného spánku. Neopodstatněně doufal, že spánek beze snů by mohl Harrymu pomoci se vzpamatovat. Severus se přistihl při myšlence, že by bylo lepší, kdyby se mladík už neprobudil. Pro něj by to lepí opravdu bylo. A od něj, od Severuse, by stačila jedna jediná kletba.

Na chvíli jen nehybně stál a zápasil sám se sebou.

Nikdy se nepovažoval za soucitnho člověka. Jenže to, co viděl dnes překonalo jeho představy o tom, jak lze zneužít lidskou bytost. Její tělo i mysl a snad i duši. Tisíckrát raději by zemřel v mukách kletby Cruciatus, než by nechal svoji bytost takhle zotročit.

Nábytek v pokoji se začal otřásat. Severus se prudce otočil s hůlkou ve střehu, aby zjistil, že ze stolu padá džbán, sklenice i psací potřeby. Postel začala nadskakovat. Snape cítil magii, jak téměř praská ve vzduchu. Harry už nesténal, vykřikoval.

Nemělo se mu nic zdát! Snape nejistě ucouvl. Došlo mu, že je to výron spontánní magie. Přepadl ho ještě horší pocit. Potter už teď musí být vyčerpaný tělesně, psychicky i magicky. Beze snů by správně jeho magie měla spát a odpočívat. Severus na něj váhavě seslal kouzlo, které jej mělo uvést bezmála do kómatu.

Nábytek se uklidnil.

A nábytek vzápětí explodoval ve změti třísek. Severus si stihl jen zakrýt obličej, aby nepřišel o oči. Ostré třísky se mu zabodaly do rukou a hábitu. Snape zaklel. Zatraceně to zabolelo. Potter vypadal nezraněně. Ležel na zemi ve změti třísek, peří a látky z peřin.

Lektvarista si s tichým klením vytahal třísky a zahojil si oděrky. Nějak se mu podařilo i vyčarovat Potterovi aspoň postel. Víc pro něj nedokázal udělat. Musel za Voldemortem.

Bradavice, 6. září, po půlnoci

Brumbál střídavě posedával a přecházel po své kanceláři dlouho do noci od doby, co za ním přišel Remus. Vlkodlak si s ním dal sice čaj, ale pak zůstal Brumbál sám se svými obavami. Když ho jeho malé soukromé kouzlo upozornilo, že Severus je na hradě, bylo už nad ránem. Neskutečně se mu ulevilo. Měl obavy, aby se muž vrátil živý.

Uběhlo další napjaté půlhodiny a Severus se stále neobjevoval. Brumbál se ustaraně vydal za ním do sklepení. Už několikrát se stalo, že se Severus vrátil tak zřízený, že nedokázal ani chodit.

Když však řekl portrétu heslo a byl vpuštěn do Severusových soukromých komnat, uviděl profesora lektvarů, jak zachmuřeně sedí v křesle.

"Severusi, měl jsem o tebe starost," vydechl ředitel a unaveně se posadil do křesla naproti muži.

"Pardon," zahučel Severus. Odmítal se podívat starci do tváře.

"Proč tě zavolal?" vyptával se ho Brumbál.

"Aby mě potrestal."

"Za co?"

"Za to, že jsem Potterovi poradil." Snape věděl, že ředitel bude vyzvídat a vyzvídat, ale nemohl se přinutit, aby mu sdělil informace o tom, co se dělo. Starého pána by tím mohl dobře i zabít. Jenže měl od Voldemorta formální žádost a tu musel předat už v zájmu Harryho. Nakonec i Brumbál mu řekl, ať mladíka přivede. Začínala ho ostře bolet hlava. Promnul si spánky.

"Chlapče," natáhl se Brumbál a položil mu ruku na předloktí. "Řekni mi všechno. Stalo se něco Harrymu?" naléhal s úzkostí. Severus chtěl odseknout, že chlapec už dávno není, ale pohled na Brumbálovu tvář ho zarazil.

Ne, nedokáže mu říct pravdu.

"Potter žije," shrnul informace o mladíkovi.

"Ale?" navázal hladce Brumbál.

"Pán zla chce, aby se vrátil do Bradavic. Mám se vás oficiálně zeptat, jestli to schválíte. Mám připomenout, že díky dohodě s Harrym je Pán zla vázán přísahou neublížit Harryho přátelům."
Brumbál se zachmuřil a posunul si brýle na nose.

"Těžká volba, vskutku. Zvážím ten návrh, ale chci znát tvůj názor, Severusi."

"Já..." Severus zaťal pěsti. Bojovaly v něm touha vytáhnout Harryho z Temného sídla a povinnost chránit studenty.

"Nesouhlasím," slyšel se, jak odpovídá. "Bylo by to, jako si sem pozvat Voldemorta rovnou."

"Proč myslíš?" složil ředitel špičky prstů k sobě.

"Mají mezi sebou velice... silné mentální spojení," zavrčel Severus. Jeho hlas varoval, ať se stařec nevyptává. Mělo to naprosto opačný efekt.

"Nechceš mi konečně podat úplnou zprávu o tom, co se dneska stalo?" jemně se zeptal Brumbál. 

Snape vstal a přešel se založenýma rukama ke krbu.

"Nechtěje to po mně, Brumbále," řekl tiše. "Mám obavy, že by vás to příliš...rozrušilo," přiznal se ke své starosti o ředitele jako ke smrtelnému hříchu. Starý pán si povzdychnul.

"Jsem připraven na opravdu hrozné zprávy, když se tak zdráháš. Ale potřebuji to vědět, Severusi," naléhal.

Muž dlouho mlčel a pozoroval skomírající plameny. Váhavě se rozpovídal.

"Když jsem se přemístil do Temného sídla, Pán zla mě chtěl mučit, protože jsem řekl Potterovi o bezhůlkové magii. Potter... Harry... se... vložil se do toho. Řekl mu... zalhal mu, že je to jeho vina, protože se ptal. Nevím, jak se mu podařilo lhát Pánu zla. Pak Pán zla potrestal jeho."

Snapův výraz se ještě víc stáhl do sebe.

"Tu magii jsem nikdy neviděl, ani o ní nečetl, Brumbále. Říkal jsem vám o Eurikových okovech. Mýlil jsem se. Harry má na zápěstí magické jizvy. Voldemort mu ty jizvy... otevřel. Harrymu se po celém těle začaly otvírat řezné rány v jakýchsi znacích. Jeho krev na podlaze vytvořila taky symbol. Nic z toho mi nebylo ani vzdáleně povědomé. Pak..." Severus se zadrhl. Neodvažoval se ani pohlédnout Brumbálovi do obličeje.

"Voldemort smísil svou krev s Harryho a naprosto ho ovládnul... Víc po mě nechtějte!" vykřikl najednou lektvarista.

"Bohužel, chlapče," povzdychnul si ředitel. "Musíš mi dát svou vzpomínku. Jestli mám objevit, jaké magii byl Harry vystaven, potřebuji to vidět na vlastní oči."

"Ne!" prudce se na něj obořil Snape.

"Máš strach, abych neobjevil, že vztah Voldemorta k Harrymu je založený na sexu?" rentgenoval jej stařec modrým pohledem.

"Jak to víte?" zarazil se Severus. "Hloupá otázka," zamumlal si pro sebe, když se Brumbál jen smutně pousmál.

"Tu vzpomínku, Severusi, prosím."

Snape rezignoval.

"Je to na vaši zodpovědnost," prsknul, aby nebylo vidět, jak moc to nechce udělat. Brumbál vytáhl z hábitu jeden svrček a přeměnil jej na malý flakónek. Severus přemýšlel, jak by Brumbál reagoval, kdyby on teď hystericky odmítl dát tu vzpomínku. Vzal si flakónek.

S křečovitě semknutými rty umístil jemné stříbrné vlákno do lahvičky. Se zúženým pohledem si všiml, jak se ředitelova ruka jemně zachvěla, když mu ji podával.

"Děkuji, Severusi. Teď se běž vyspat. Prohlédnu si to a pak...pak uvidíme," unaveně ho poplácal stařec po rameni, když odcházel.

Severus si vzal jeho slova za své a šel se nadopovat uspávacím lektvarem.

1 komentář:

  1. Úžasné. Nemůžu se toho nabazit. Ten pribeh je fascinující.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář :)