Skryté cesty 34

Také už víte, kam Harryho příběh směřuje?




Velká síň byla nacpaná k prasknutí lidmi. Snídali, povzbuzovali se, dodávali si odvahy nebo naopak propadali zoufalství. Povídačky o tom, co se pohybuje za hradbami, nabývaly na síle a šířily se rychlostí požáru.

Když otevřenými dveřmi prošel Harry Potter, jako by neviditelný závan všechny na jeho přítomnost upozornil. Síň okamžitě ztichla a lidé uhýbali procházejícímu mladíkovi, aniž by si to uvědomili. Harry došel rázným krokem až před učitelský stůl. Severus se ke stolu posadil a Čmuchal si sedl způsobně Harrymu k noze.

"Paní profesorko," lehce sklonil hlavu před McGonagallovou.

"Pane... Pottere?!" rozšířily se staré čarodějce oči. "Co se vám stalo?!"

"Mám něco, co potřebuji říci s vaším souhlasem všem zde přítomným," pronesl jasně. Během cesty do Velké síně si od Severuse vyžádal souhrn nedávné situace a věděl naprosto přesně, co je třeba udělat.

"Prosím," pokynula mu šokovaná žena. Nemohla z něj spustit oči. Vůbec nechápala, kde se ta změna  u mladíka za pár hodin vzala. Byly chvíle, kdy si připadala prostě jen stará a unavená a tohle byla přesně jedna z nich.

Harry se obrátil pohledem ke shromážděným kouzelníkům. Pohledem vyhledal Hermionu. Byla tam, stejně jako Remus. Otřesený, bledý Remus. Oba se na něj usmáli a to ho zahřálo u srdce. 

"Nedávno jsme vyhráli velkou bitvu. Děkujete mi, že jsem porazil Voldemorta, ale já naopak děkuji vám. Vy jste bojovali na hradbách, bránili hrad a náš způsob života. Postavili jste se šílenému vrahovi, přestože jste mnozí ztratili své drahé i svůj majetek. Nepřestali jste, ani když vaši přátelé byli zranění nebo zemřeli. Přežili jste a zvítězili. Přesto se tato válka s námi potáhne dál. Je třeba obnovit zničené domovy a vyhnat temnotu, která na nás dotírá. Za hradbami Bradavic je půda nasycená krví a temnou magií. Číhá tam něco zlého. Dnes vyrazí zvlášť vybraná skupina kouzelníků, která se vydá zjistit, o co jde, a zlikvidovat to. Tady a teď vám říkám, že půjdu s nimi. A až se vrátíme, bude čas opustit Bradavice a obnovit naše domovy. Proto vás žádám, zůstaňme spojení! Ve vzájemnosti je síla a Británie nás všechny potřebuje. Obnovíme naši zemi, protože se toho ujmou tak skvělí kouzelníci, jako jste vy všichni. To vám při odkazu Merlina přísahám!" Harryho hlas nenápadně gradoval a v okamžiku, kdy zvolal svůj slib, propukla Velká síň v ohromný jásot, potlesk a dupání. Dokonce i McGonagallová se tvářila dojatě a přidala se k potlesku. Severus fascinovaně vnímal sílu, která z muže po jeho boku vyzařovala. Byla cítit z jeho hlasu i celého těla. Vlévala všem přítomným do žil naději jako povzbuzující elixír. S Harrym v čele se měli ke komu upnout, v koho doufat.

"Severusi, co se tu teď právě děje?" sykla směrem ke kolegovi, který se vedle ní před chvílí usadil na svoje obvyklé místo.

"V soukromí ti to vysvětlím," opáčil tiše lektvarista.

"Nemůžeme toho chlapce pustit do boje s démonem!" vzpouzela se ředitelka.

"Už to není chlapec, Minervo. Věř mi, že to pak celé pochopíš a vyrazí ti to dech," přislíbil jí Snape. Viděl, že Harry sestoupil mezi kouzelníky. Každý ho chtěl poplácat po zádech, dotknout se ho, popovídat si s ním, potvrdit naději, kterou jim zasel do srdcí. Harry to trpělivě snášel. Usmíval se, dodával odvahu, povzbuzoval. Severus na něj stále fascinovaně zíral. Nemohl si pomoct. Ještě včera to byl odvážný, ale nejistý teenager, který se pro něj po hlavě vrhl do záchrany všech a všeho. Dnes před ním stál sebevědomý, mocný čaroděj uvyklý vést lidi a nést zodpovědnost za cizí životy. Nemohl od něj odtrhnout zrak. Nedokázal uvěřit, že je s ním spojený. On, který vždycky marně následoval Albuse Brumbála pro jeho moudrost a sílu a přesto jím nebyl nikdy zcela přijat. A teď je s ním na život a na smrt svázán kouzelník tak nevídané síly a grácie.

Dolétlo k němu Harryho jemné pobavení, protože ani jeden se nijak nesnažili jejich spojení omezit a volně svoje myšlenky sdíleli. Také proto Severus věděl, že jsou to jeho vlastní pocity, které dodávají Harrymu sílu bojovat ne s démonem, ale s cizím světem, kterým se pro něj současný čas stal.

Poletím s tebou v ptačí podobě. Zatím se nechci... odhalit, sdělil mu Severus věcně.

Jako krkavec jsi zranitelnější, namítl Harry.

Ale zase budu mít širší rozhled a včas upozorním na nebezpečí, opáčil Severus. Odpovědí mu bylo jen zdráhavě souhlasné mlčení.

Nadešel čas vydat se na výpravu. Na nádvoří se shromáždila skupina dvanácti bystrozorů. Když se k nim Harry připojil, s krkavcem na rameni a psem po boku, všichni se napřímili jako svíce.

"Pane Pottere," zašklebil se Moody, který celou skupinu vedl. "Hezký krunýřek jste si pořídil," složil mu uznalou poklonu. Magické oko hladce prokouklo pláštěm, který zakrýval brnění.

"Díky, pane. Jakou máte strategii?" zeptal se Harry.

"V rojnici pročešeme nejdřív školní pozemky. Pokud budou čisté, je potřeba po jejich obvodu vykopat příkop a naplnit jej očarovanou solí. Pokud někdo cokoliv najde, vyhlásí rudý poplach a zničíme to. Až zabezpečíme školí pozemky, rozdělíme si okolí hradu na segmenty, které pročešeme," stručně mu odvykládal Pošuk.

"Výborně, pane," pokývl Harry.

"Tedy, dovolte mi jen jeden dotaz, pane Pottere," odkašlal si Moody trochu nejistě. "Ale v Bradavicích ve čtvrtým ročníku se neučí moc kouzel užitečných proti démonům," vyslovil svou pochybnost.

"To skutečně ne. Nicméně v tom ročníku se neučí ani kouzla, kterými skonal Voldemort," klidně opáčil Harry. Dál už to nekomentoval, protože téměř cítil, jak se fantazie všech přítomných rozjela na plné obrátky. Někdy je nejlepší nechat lidi, aby věřili, čemu věřit chtějí.

"No, když to berete z téhle stránky, tak můžeme jít," zahučel Pošuk. Společně otevřeli bránu. Jakmile prošli, ztěžka se za nimi zabouchla.

Severus vzlétl a zakroužil nad hradem.

Na první pohled není nic vidět, informoval Harryho. Z výšky viděl, jak se třináct kouzelníků vydalo každý jiný směrem a vysílali pátrací kouzla všemi směry.

Když podruhé přelétal nad famfrpálovým hřištěm, všiml si něčeho podivného. Stromy v Zapovězeném lese se chvěly. Ne náhodně. V jediném směru, který mířil přesně k hradu.

Něco velkého a rychlého se blíží ke hřišti, nahlásil.

No skvělé, to by byl druhý, ozval se sarkasticky Harry. V té chvíli totiž zahlédl to samé. Jenže z daleko větší blízkosti. Čmuchal se ježil a vrčel. Muž vystřelil do vzduchu rudé jiskry, kouzlem smrtonoše pětinásobně zvětšil a tasil meč. Ostří se jasně zablyštělo. Harry se připravil. Nemusel čekat dlouho.

Mezi stromy se setmělo jako v nejtemnější propasti. Vzduch naplnil pach mršin a zvuk praskajícího dřeva najednou přerušil táhlý kvil. Ten zvuk poslal Harrymu mrazení do celého těla. Čmuchal zavyl.

"Jen pojď, ty bestie," zamumlal Harry a mimoděk přitom sklouzl do staroangličtiny. Nemusel čekat dlouho. Stromy to rozhrnulo jako stébla trávy mohutnými pařáty. Byl na to odporný pohled. Pohltilo to zřejmě mrtvé, které to našlo nebo vykopalo. Pozřelo to jejich hnijící maso a z jejich kostí si to vytvořilo vnější slupku. Démon, který se napůl plazil a napůl skákal, vysoce přesahoval Harryho výšku. Tlama se tomu neustále měnila. Přecházela mezi bizarními zvířaty. Jen během chvilky, kdy se to rozkoukávalo, to mělo najednou místo jedné tlamy tři a pak dvě, ale všechny plné ostrých tesáků dlouhých jako Harryho předloktí. Nad tím žhnuly oči. Dvě díry doutnající jako žhavé uhlíky, kolem kterých stékal hnis.

Když démon zaostřil na Harryho, nevydal ani hlásku. Jen se nepatrně přikročil a téměř bez varování skočil. Před Harrym zaplál bělostný štít. Čaroděj neváhal a skrz štít se pokusil tvora tít. Vykřikl, když mu zbraň prošla netvorovým tělem a temný úponek mu sežehl hřbet ruky. Kůže na zasaženém místě se mu pokryla bolestivými puchýři, od kterých se okamžitě začaly rozlézat rudé nitky.

"Nedotýkej se ho!" vykřikl Harry na Čmuchala. Pozdě. Psí čelisti chňaply po prokletém mase. Smrtonoš okamžitě pustil a se zoufalým kvikotem se snažit otřít tlamu v trávě.

Netvora ze strany zasáhlo kouzlo přibíhajícího bystrozora. Harry netušil, jak se muž jmenuje. Démon se však ani neotřásl a bez varování skočil obřím, desetimetrovým skokem.

Harry máchl holí a tlaková vlna udeřila démona zezadu, takže muže přelétl.

"Nesmí se vás dotknout!" zvolal. Periferním viděním zaregistroval rudé jiskry napravo od sebe. Bylo na čase pokusit se toho tvora spoutat. Konec hole se rozzářil rudým světlem.

"Štít!" vykřikl na bystrozora, když začal planoucí holí kreslit znamení ohnivým písmem přímo do vzduchu. Bystrozor nad ně tři rozestřel silný štít. Právě včas. Démon opět skočil. Muž v rudém hábitu zakolísal, když bestie jeho kouzlo prolomila. Démona to však alespoň zpomalilo. Harry dokreslil runu.

"Přikazuji ti, odejdi. Nepatříš na tento svět!" zvolal ve staré angličtině. Nebylo to potřeba, nezáleželo na jazyku. Byla mu prostě bližší. Runa zahořela jasným žárem. Žhavý vítr jim pocuchal vlasy, když se runa okamžitě vpila do démonovy hrudi. Tvor vyrazil zuřivý jekot a začal se válet po zemi. Jedno ze švihajících chapadel vystřelilo a udeřilo bystrozora, který si nedal pozor a stál příliš blízko. Muž odletěl jako hadrová panenka. Démon se však pomalu hroutil do sebe. Zanikal. Harry si přitáhl zraněného. Nevypadal vůbec dobře. Sípavě dýchal a z úst mu vytékala krev. Kdekoliv je jeho kůže dotkla temná materie, tam se táhly puchýře, které začínaly praskat a odhalovat tkáň. Šířily se od nich varovné rudé nitky krevním řečištěm. Čmuchal na tom byl jen o málo lépe.

Harry na muže použil veškerá léčivá kouzla, která znal. V téhle oblasti ovšem nikdy příliš nevynikal, spíš si rozuměl s bylinkami. Ujistil se však alespoň, že muž přežije a zároveň ho uložil do léčivého spánku. Siriovu bolest dokázal zmírnit, ale vyléčit poleptanou a sežehnutou psí tlamu zcela neuměl. Zastavit jed, který zraněními pronikal do žil, také dokázal jen částečně. U sebe se mu to povedlo, ale poranění druhých dvou byla příliš rozsáhlá.

"Odnes ho na hrad, ano? Prosím, Čmuchale," požádal ho Harry. Pes ztěžka oddechoval. Přesto lidsky kývl. Harry mu pomohl upevnit tělo zraněného na zádech. Smrtonoš se prudkým během vydal do hradu.

Démon se roztekl do odporné, hnilobně páchnout louže. Jenže zprava, odkud se vznesly rudé jiskry, se ozvalo několik výkřiků, které rozhodně nezněly dobře.

Severusi, kde jsi? zavolal na dhampira.

Našel jsem portál, kterým sem přicházejí. A nevypadá to vůbec dobře. Je tu potrhané předivo reality, zhroucené evokační kouzlo.

Vytvořil ho Voldemort? zachmuřil se Harry, zatímco kolem zraněného bystrozora vykresloval ochranný kruh.

Nemyslím si. Vypadá to, že se v jednom místě prostě zhroutila bariéra mezi světy pod náporem černé magie, nevesele zkonstatoval Severus.

Harry se dal do běhu, protože ke kvilu, který se od famfrpálového hřiště ozýval, se přidaly další dva.

Oni budou pořád přicházet. Tenhle boj je na dlouho. Musíme hrad evakuovat, usoudil ponuře.

Ten démon, kterého jsi zapudil, nemohl být ten, co zabil dhampira u Bradavic. Nebyl na to dost silný, varoval ho Severus.

No, toho silnějšího jsem asi právě našel, zastavil se smykem Harry, protože to, co před sebou viděl, na chvíli zamávalo i s ním.

***

"Tohle ti řekl?!" vykřikla Adrienna Dravenová a téměř vyskočila z křesla. Marion jen přikývla.

"Neřekl nic víc? Nenechala sis nic pro sebe?" zabodla do ní lady temný pohled.

"Ne, opravdu," hájila se žena zmateně. "Mám ti ukázat své vzpomínky?"

"Ne, to není nutné. Omlouvám se. Věřím ti, Marion. Tobě opravdu věřím," povzdychla si Adrienna a zabořila se do křesla hlouběji.

"Nikdy nikomu nesmíš opakovat, co jsi mi řekla, rozumíš? Jestli se to dozví kdokoliv z jiné rodiny, vyšlou strážce, aby Severuse zavraždili." Po tom chladném prohlášení stiskla lady rty tak že jí zbělaly.

"Dobře," rychle přisvědčila Marion, protože reakce paní domu ji zaskočila a opravdu znejistěla. Čekala, že Severus přehání. Měl k melodramatům tak trošku sklony, když se rozzlobil. Jenže teď se zřejmě pravdu dozvěděl něco vážného.

"Musím... musím vymyslet nějaký důvod, který předám dalším rodům," pronesla Adrienna zamyšleně.

"Když Vigo nežije, nikdo ti nebude otevřeně oponovat. Navíc všechny rody ví, co provedl - že Severuse unesl. Můžeš to nějak... svést na tohle," navrhla Marion.

"Něco podobného mě napadlo také," pokývla lady. "Vynechám z toho Severuse. Koneckonců mně vzal Vigo syna, takže bude lehká paranoia pochopitelná. Nakonec - co je dalším rodům do mého syna, že ano? Severus nás kouzelníkům neodhalí a bude se snažit naše utajení posílit. To je stejně ve výsledku to, o co nám jde. Časem snad Severuse jeho hněv přejde nebo se alespoň zmírní," uvažovala Adrienna nahlas. "Nebudu tě dále zdržovat, drahá neteři. Napíši o tom Severusovi sama," uvědomila si najednou, že Marion je stále přítomná.

"Jak si přeješ," vstala žena z lenošky a odešla. Přesto v ní však sílily pochybnosti. Netušila, co se doopravdy odehrává v Adriennině hlavě. Milovala svého syna nade vše - to bez pochyby. Marion však otřáslo, že nedala najevo ani tu nejmenší emoci při zprávě o Sorenově smrti. U Morgany, otec jejího jediného syna zemřel! To něco znamená i mezi dhampiry!

Marion nebyla hloupá ani tak lehkovážná, jak si myslel Severus. Ale z hloubi srdce věřila v lepší stránku všech bytostí kolem sebe. Ani všechna smrt, co za dvě stě let svého života viděla, ji nepřiměly změnit názor. Proto se snažila ze všech sil nevnímat sítě intrik, které ostatní rody tkaly mezi sebou i proti sobě. Když už nebylo nazbyt, věřila alespoň vlastní rodině, že je ta Správná. Jak jinak by mohla pokleknout před lady Dravenovou?

To přesvědčení neztratila ani teď. Přesto ale i její, nepříliš politicky zdatná intuice, bila na poplach, že Severus bude mít všechno možné, ale klid rozhodně ne. Když tohle cítila ona, jakto že ne Adrienna? Nebo doufala, že situaci udrží pevně v dlaních? Mohla něco z toho předvídat? Sorenovu smrt? Žena potlačila překvapivý impuls vrátit se do Bradavic a nehnout se od Severuse ani na krok. Rozum jí však velel jinak. Zůstane tady, Adrienně k ruce. Kdyby se něco dělo, vždycky může dát Severusovi vědět. Vědomí, že ji právě napadlo jít proti vůli lady Dravenové, Marion otřáslo, ale jakmile se jednou rozhodla, nebylo vůbec jednoduché její rozhodnutí změnit.