Když uhodí blesk

Představuji vám srandičku, kterou jsem napsala tak dva roky zpátky xD Byla napsána na požádání (kým, to radši nezveřejním xD) a je ze hry World of Warcraft xD Chápu, že kdo ji nehraje, mohl by se ztrácet, proto jsou na konci povídky vysvětlené pojmy, které jsem tu použila. Ale je určitě možné si ji přečíst, i když jste wowko nikdy nehráli xD

Snad se vám tenhle experiment zalíbí xD Já jsem se při jeho psaní bavila maximálně xD

Varování: 15+

Pairing: OC/WoW postava

Rahkshi 19:37

radsi vypnu note, zacina tu bourka...ten dung zajdem jindy

Seiyuu 19:37

tady nic, ale ok

Rahkshi 19:38

tak muzes psat ten slash:-P

Seiyuu 19:39

no neboj, si prohlidnu jeste parkrat ty obrazky Dranaeho, co jsi mi poslal a nejak to zpachtim xDDD

Rahkshi 19:39

:-D

Rahkshi 19:40

tak zatim, snad jeste pisnu....ale kdyby ne, tak dobrou noc a pekne se vyspi *bye*

Seiyuu 19:41

jj, ty taky *bye*

A zatímco se Seiyuu hihňala nad screenshoty wow postavy, Rahkshi, občanským jménem Tom, klikl na tlačítko "Exit game". Klikl by i na "Exit now", kdyby hra nezamrzla jako led. To už řeší jedině Alt+F4 nebo Ctrl+Alt+Delete. Když se jeho prsty dotkly klávesnice, stalo se několik věcí naráz. Nejde říct, co se stalo jako první, ale předpokládejme, že pro další vývoj situaci měl zásadní význam blesk, který uhodil do hromosvodu, vyhodil všechny pojistky a elektřina, která probila notebookem dala Tomovi ránu. Vyjekl a ucukl.

Co už neviděl, bylo zajiskření obrazovky, na které stále svítil zamrzlý odpočet ukončení hry. Vlastně neviděl velmi dlouhou dobu vůbec nic. Nejen že kolem panovala neprostupná tma, ale silná závrať mu pořádně zamávala se smysly. Hmátl po desce stolu. Vzápětí cítil, jak padá dopředu, protože stůl, od něhož jej mělo dělit maximálně čtvrt metru, tam prostě už nestál.

Dopadl dost tvrdě. Mohl by přísahat, že cítil vlastní klouby křupnout. Vykřikl bolestnou nadávku. Vidění se mu začalo projasňovat. Neměla by být náhodou tma místo podvečerního slunce? Ta myšlenka mu probleskla hlavou, zatímco vydýchával bolest v zápěstí, dlaních a kolenou. Opatrně se narovnal a rozhlédl se. Pláž. Moře. Slaná vlhkost ve vzduchu. Písek, který se mu dostával do ponožek jen na něj pomyslel, tak byl jemný. Jo, no. Na pláži se rozloučil s Verity, warlockem od Seiyuu, a odhlásil se z Dranaeho. Haha, asi se přenesl do světa Warcraftu. Takže se teď otočí a určitě uvidí v dálce kentaury v lesíku palem.

Otočil se.

Zbledl.

Byli tam kentauři v lesíku palem, to ano. Jenže nebyli v dálce. Přecházeli sakra blízko.

"No do hajzlu," uniklo mu ze rtů napůl fascinovaně, napůl vyděšeně.

"Tak nějak," ozvalo se vedle něj. Tom se obrátil. Zpětně si už pak nikdy nemohl vybavit, jestli opravdu zařval zděšením, ale určitě odskočil jako uštknutý hadem. Směrem ke kentaurům. Tři se s nadšeným řevem lovců vrhli jeho směrem. Jeho nenadálý společník znuděně složil ruce do složitého gesta. Rahkshi si nevybavoval, že by někdy viděl to znamení, které vytvořila osoba, která stála vedle něj. Ale rudé vražedné světlo vídal nesčetněkrát. Ve hře pod názvem Death and Decay. Poplašeně nadskočil, ale pro něj to bylo jen světlo na zemi. Na rozdíl od kentaurů, kteří neušli ani dva kroky a padli.

"Takže," obrátil se na něj muž. Elf. A zdál se o dost skutečnější než počítačová animace od Blizzardu.

"...Na něco jsem se ptal," přiostřil se elfův hlas.

"Ehm? Nějak jsem chvíli nevnímal," nepřestával na něj Tom zírat. Rytíř smrti se zamračil.

"Jak ses sem dostal?" zopakoval.

"Tak to nemám ani páru. Ty jsi vážně Dranae?"

"Osobně," zavrčel elf. "Co přesně se dělo, než jsi se sem dostal?"

"Já nevím...byla bouřka, tak jsem začal vypínat noťas. Asi musel uhodil blesk, pěkně mě to koplo. Nevím teda, jak je to možný, ale - "

Svět zakolísal. A pak se začal propadat do sebe. Dranae popuzeně zaklel a popadl Toma za ruku.

"Systém se vypíná. Jdeme do Nižší hladiny."

"Cože?" stihl se zeptat mladík, než jej podruhé v krátké chvíli pohltila tma.

Když se svět zase rozjasnil, naštěstí pořád stál. Pořád jej totiž bolela kolena i zápěstí, o odřených dlaních nemluvě. Dranae ho stále držel za paži a obezřetně se rozhlížel. Stáli v klenuté místnosti.

Skoro jako ta místnost, kam vede teleport do Dalaranu, napadlo Toma. Elfova tvář byla nečitelná, když ho popostrčil před sebe.

"Snaž se na sebe laskavě neupozorňovat, protože tu nemáš co dělat," zasykl. Když sešli po točitých schodech dolů na ulici, poznal Tom, že to rozhodně nebude snadný úkol. Všude kolem procházeli, projížděli či probíhali Blood elfové, orkové, nemrtví - ten smrad byl příšerný - a všichni ve zbrojích nebo hábitech. To místo však nevypadalo jako žádné, které by Tom znal ze hry. Ani neměl čas si ho prohlédnout, protože Dranae se svižně zařadil vedle něj. Ruka v kovaném nátepníku se mu prosmýkla za zády a pevně jej sevřela kolem pasu. Klopýtl, ale elf ho přidržel. Popravdě měl Rahkshi dojem, že podepřít ho ještě víc, tak by ho rytíř smrti nesl. Nějak nevěděl, co si s tím počít. Celé se to zdálo jako absurdní sen!

Vepředu zaznamenal barevný svit. Oválné portály vydávaly jemné magické světlo. Zřejmě právě tam mířili. Elf neotálel a bez zpomalení je oba prohnal jedním z portálů. Všechno se s Tomem zatočilo. Magie je vyplivla na místě, které už mladík dokázal poznat - Silvermoon. Popravdě se v tomhle městě nevyznal, ale Dranae ho netáhl dlouho. Pustil ho ve vchodu do hospody. Tom ani netušil, jestli ve hře opravdu hospoda v tomhle městě je. Ale proč by nebyla, že? Elf ho beze slova postrčil do kouta k prázdnému stolu. V podstatě tu ale všechny stoly zely prázdnotou. Rahkshi si sedl. Jeho warcraftová postava zatím šla k baru a po chvíli se vracela se dvěma korbely. Jedním bezmála třískl před Toma.

"Nedopověděl jsi, jak jsi se sem dostal," navázal Dranae a pořádně si z korbele přihnul.

"Už nevím, kde jsem přestal," zamrkal mladík zmateně.

"Dostal jsi ránu," zavrčel elf. Pořád vypadal rozzlobeně. S povzdechem na druhý hlt dorazil korbel a gestem si poručil další.

"Jo, už vím. Dostal jsem ránu a pak najednou tma. Spadl jsem a v podstatě dopadl sem. Víc vážně nevím." Tom si přitáhl korbel. Opatrně ochutnal. Zašklebil se. Větší břečku ještě nepil. Připomínalo to pivo smíchané s octem. Otřásl se. Nechápal, jak se může elf propracovávat už druhou dávkou v prvních pěti minutách od příchodu. Přitom z něj nespouštěl hněvivý pohled. Opravdu nerozuměl, čím si ho vysloužil. Alespoň se mu zdálo, že je hněvivý. Modrá zář, kterou měli Rytíři smrti místo očí byla strašidelná takhle na pohled jen sama o sobě.

"Zajímalo by mě, jak se dostat zpátky," nadhodil opatrně Rahkshi.

"Hm," zabručel Dranae. Vypadalo to, že nic víc z něj nevypadne, ale nakonec si svoje mlčení zřejmě rozmyslel.

"Pomůžu ti najít cestu zpátky, ale - " Slovo "ale" velice zdůraznil, "Ty na oplátku odpřísáhneš dvě věci. Za prvé smažeš mou postavu z účtu a za druhé smažeš všechny moje obrázky, co jsi pořídil."

A Tomovi došlo, která bije. Měl pocit, že nejspíš rudne. Ty screenshoty pro Seiyuu... Radši nemyslet na to, že ho chce spárovat ve slashi s fiktivní postavou, která sedí momentálně stejně živá jako on před ním. Radši to zapil tím odporným patokem. Na druhé napití se zdál snesitelnější.

"Ty obrázky už jsem smazal. Ale proč mám mazat tebe?" ošil se.

"To nepotřebuješ vědět," odsekl elf.

"Jsi moje nejlepší postava, takže bych to rád věděl," snažil se udržet přátelský tón Tom.

"A já bych rád věděl, na co jsi ze mě dělal šaška a ještě to zaznamenával," ucedil Dranae.

"Když ti to řeknu, řekneš ty mě, proč tě mám smazat?" vypálil mladík dřív, než si to pořádně rozmyslel.

"Ano," opáčil jednoduše elf.

A kruci...tak tohle jsem mu fakt přiznávat nechtěl, došlo Tomovi. Radši se na to zase napil. Cítil lehké zhoupnutí okolního světa. To v tom korbelu musí být asi silnější, než původně myslel. Dranae na něj netrpělivě zíral. Nebo spíš modře svítil. Toma skoro zděsilo, že se málem zahihňal.

"Kamarádka chtěla psát povídku a potřebovala inspirační materiál," odpověděl a v duchu se modlil, aby elf nevyzvídal dál. Což měl ten očividně v úmyslu.

"Jakou povídku?" naklonil se k Tomovi.

"Takovej...experiment. Nic důležitýho," vykrucoval se mladík. Dranae se zase opřel do rozvrzané židle.

"Tak experiment," ztišil výhružně hlas. Kdyby pohledy mohly zabíjet, Tom by asi padl smrtelně zraněný k zemi. Dranae se však už dál nevyptával. Místo toho zodpověděl mladíkovu otázku.

"Když mě smažeš, budu mít konečně svatý klid tady v Nižší hladině. Nebo možná někde jinde, kdo ví," pokrčil rameny.

"Tomu nerozumím."

"Ani nepotřebuješ. Zítra najdeme mága. Třeba tě zvládne dostat domů."

"Co je teda tohle za místo? To není wowko, ne?"

"Je a není," zkřivil rty elf. "Je to podrealita všech známých online RPG. To sis myslel, že když vypneš hru, všichni jen tak mizíme?"

"Tak nějak. Nečekal jsem, že pixely ve hře mají vlastní život," zabrblal Tom.

"Tak teď už to víš. Tahle podrealita, nebo taky Nižší hladina, je svět, kde trávíme čas, který nás žádný idiot nenutí poskakovat po herní realitě. Je to opravdu nechutné, nemít vládu nad vlastním tělem..." Dranae se zjevně rozpovídal víc, než měl v plánu. Zmlkl a dál si jen měřil Toma pohledem. Hněvu v něm naštěstí trochu ubylo, pokud mohl mladík soudit.

"Tak teď už jsem úplně vedle," přiznal Tom. Elf si jen odfrkl.

"Hraj dál nadšeně wowko a uvidíš," zabručel. "Jen doufej, že umřeš stářím a ne dokud tě to hraní baví."

"Co tím myslíš?"

"To se, doufej, nikdy nedozvíš," ušklíbl se elf.

"No, já bych to chtěl vědět."

"Ne. Konec diskuze. Zítra najdeme mága a pomažeš zpátky," bouchl Dranae korbelem o stůl. Tom považoval za moudré se dál nevyptávat. Zvědavost ho však hryzala jako myš špek. Elf dorazil korbel a zvedl se.

"Nahoře je pokoj. Tam přespíme." Tomovi zbýval už jen lok octovitého piva, tak ho hrdinně dopil. Cítil se sice unavený psychicky, ale spát se mu moc nechtělo.

"Ty potřebuješ spát?" zeptal se na schodech. Šel před elfem.

"Ne. Tady nepotřebuješ spát ani ty," opáčil Dranae. V mezipatře zastavil a otevřel jediné dveře, co tam byly, do malého pokoje, kde byla v podstatě jen postel. Vešli a elf v mžiku zavřel dveře.

"A proč teda jdeme sem?" otočil se k němu Tom. Musel zvednout hlavu, aby dohlédl Dranaemu do tváře. Stál u něj hodně blízko.

Slash, mihlo se mu hlavou. Kruci, zrovna teď by mě ta její plánovaná povídka NEMĚLA napadat!

"Chtěl jsi experimentovat," zúžil oči elf.

"Co-!" zajíkl se Tom, ale silná paže ho doslova přirazila k Dranaeho tělu. Zátylek mu pevně přidržela elfova dlaň. Mladík vytřeštil oči, když muž dravě spojil jejich rty a nešetrně si vynutil vstup dál. Tom se v prvotním šoku prudce vzepřel, ale vytrénovaný elf mohl být docela dobře i z oceli. Když sebou mladík zmítal, vysloužil si bolestivé skousnutí dolního rtu. Elf jej hluboce líbal. Tak, že Tom začal přicházet o dech. Možná to bylo zásluhou toho piva, že se s ním svět začal točit. I v tom ocelovém sevření zavrávoral. Šla mu z toho hlava kolem, přestával chápat. Chvíli se dokonce podezříval, že usnul. Ale tohle nebyla noční můra, rozhodně ne. Žádný sen nemohl být tak živý! Za normálních okolností by se už dávno začal nejspíš bránit. Chlap! Proboha, líbá ho chlap! Seiyuu sice žertovala o slashích a chtěla o něm nějaký napsat. Kdyby tohle viděla - ! Ačkoliv Tom už zamítl teorii o snu, stejně mu to ještě pořád nedocházelo. Ani když si uvědomil, že polibek oplácí a paže, co ho svírala téměř kolem žeber, se posunula na jeho kříž. Ocelový stisk se uvolnil do železného.

Vlastně ho překvapilo, že nepocítil okamžitý odpor. Vlastně se mu to zdálo jaksi...nepodstatné, že normálně se mu líbily holky. Tady to celé - sen nebo ne - je něco, co tu navždy zůstane děj se co děj. Ten "experiment" se mu s tím uvědoměním zdálo jednoduché provést. A rozhodně nemohl říct, že by Dranae líbal špatně.

Ne, líbá zatraceně dobře, uvědomil si. Zdálo se, že když sebou přestal zmítat, elf nepatrně zjemněl. Opravdu bych se potřeboval nadechnout, napadlo ho vzápětí. Vydal jakýsi zoufalý pazvuk. Dranae zvedl hlavu a samolibě se usmál, když Tom rychle lapal po dechu, rty nateklé.

"Člověk," konstatoval téměř posměšně elf. "Neboj. Bude se ti to líbit," ušklíbl se s naprostou jistotou. Toma jízlivě napadlo, kde ji bere. Pak mu spadla brada. Co na tom, že to mohl čekat. Dranae jej chytil za předek trička a prostě zatáhl do strany. Vzápětí upustil triko na zem. Tom opravdu zíral. Stejně jako ve hře pohybem myši měnil vybavení postavy, tak jej teď elf vysvlékal. Než se vzpamatoval, stál před rytířem smrti jen v rouše Adamově. Ne, že by v pokoji bylo nějak extra teplo. Zachvěl se. U Dranaeho si tím vysloužil jen další úsměšek.

"Teď ty," zazněl od něj příkaz. Tom polkl. Před chvílí si myslel, že ten "experiment" je dobrý nápad, že? Au au. Zkusil to stejně jako elf předtím. Fungovalo to! Tom si vnitřně oddychl. Nějak si nedokázal představit, že by si klekl a sundal mu kalhoty normálně. Ale stejně nervózně polkl, když se podíval dolů. Vlastně ho v tu chvíli poprvé napadl útěk. Protože si nedokázal představit, že by ve zdraví to přežil. Elf se jeho výrazem nepokrytě bavil. Už to Toma probralo. Rozčileně vzhlédl. V tu chvíli jej Dranae bez okolků strčil. Shodil ho na tvrdou postel.

Sám jej svým tělem zakryl, když se znovu nahnul k polibku mířenému na krk. Tomovým tělem projel prudký záchvěv. Vzrušení se neobyčejně intenzivně rozběhlo do celého těla už v okamžiku, kdy elfova ústa dotkla jeho kůže. Když kousl, mladík zalapal po dechu. Zabolelo to, to ano. Ale ten šíp vzrušení přebil všechny ostatní dojmy. Vřelé jehličky jako by mu tančily po jemné kůži hrdla. Cítil příliv takové energie, že se mu chtělo vykřiknout. Mohl se však jen víc přimknout k Dranaemu. Nemohl se pohnout jinam.

"Správně," zapředl mu elfův hlas do ucha. "Takhle tě nevyčerpám příliš rychle," zavrněl a sklonil se k mladíkovým ústům pro další dechberoucí polibek. Tom si připadal jako něčím nadopovaný. Sotva elf zachytil pouhý jeho dech, začala se zvedat hladina vzrušení. Když si Dranae přivlastnil jeho ústa, nemohl Tom jinak, než nadšeně vyjít vstříc. Ta energie jím procházela jako stoupající příboj a nesla s sebou naprostou a dokonalou slast. Kruci, elf by nemusel už udělat nic jiného a on by se stejně dříve či později udělal. Naštěstí jeho tělo reagovalo pomaleji než jeho nitro.

Když elf zvedl hlavu, Tom se donutil otevřít oči. S údivem zjistil, že na Dranaeho to mělo podobný účinek, jako na něj. Hněv a úšklebky se vytratily. Zůstala jen čistá, koncentrovaná touha. A hlad. Znovu se sklonil k Tomovým ústům. Zároveň s tím přejel dlaní po jeho vzrušení a začal jej masírovat. Mladík vydal něco velmi blízkého stenu a prohnul se vstříc intenzívní elfově péči. Bylo mu naprosto jasné, že od naprosté extáze ho dělí jen pár pohybů Dranaeho dlaně. Kdyby na to měl čas, asi by se styděl za rychlost, jakou rychlostí se blížil k vrcholu.

Než se stačil udělat, elf se po něm sesmekl a vzal ho do úst. Vyvrcholení se Tomem prohnalo jako uragán. Energie v něm vířila jako zběsilá. Koncentrovala se v jeho klíně, přesně v místech, kde měl elf stále ústa. Najednou mu to i přes jiskry poletující mu v hlavě a před očima, došlo. Elf tu energii sál. Tom věděl, že ten příliv jasné energie není - nemůže - být jeho. Jaksi neosobně si představil, co by bylo, kdyby tohle provedl Dranae jeho vlastní životní energii. Jestli by vůbec ještě něco potom bylo.

Hřejivé ruce jej převrátily na břicho. Toma skoro překvapilo, jak roztřesený se po tom orgasmu cítí. Zvlášť, když jej elf přiměl jít do kleku do velice trapné pozice. Zvláštní, naopak s dívkou si takhle rozhodně nepřipadal. Hm, to bude tím, že teď je holka spíš on. Jenže neměl sílu ani vůli s tím něco udělat. Jeho vlastní morbidní stránka byla zvědavá a napjatá, co bude dál. Elfovy dlaně mu překvapivě jemně přejely po zádech.

"Byl jsi už někdy s mužem?" zeptal se Dranae lehce chraptivým hlasem, když se natáhl, aby mohl zuby poškádlit mladíkovo hrdlo. Tom zvládl jen zavrtět hlavou. To teda nebyl. A až tenhle sen skončí, nikdy rozhodně nebude! Elf se opíral o jeho zadek klínem, takže mladík cítil, co přesně se na něj chystá. Nemohl si pomoct, aby nepocítil chvilkovou hrůzu. To prostě nemůže jít!

Přesto neprotestoval, když do něj pronikl jeden prst a potom další. Experimenty bývají nepříjemné, že? Pálilo to a když elf přidal třetí prst, bodavá bolest donutila Toma syknout. Zalapal po dechu, když ucítil Dranaeho rty. Vtiskly mu horký polibek na kříž. Energie zavířila jako zběsilá a vzrušení překonalo bolest a nepohodlí. Tom cítil, jak mu zádech stékají kapky potu, otřásl se. Elf začal pohybovat prsty. Mladík se zajíkl. Ten pocit byl pro něj cizí. Ani přes magické vzrušení se nedokázal rozhodnout, jestli se mu ten pocit líbí. Prsty ho však měly jen připravit. Když se stáhly a Tom ucítil špičku toho u vlastního vstupu, nemohl si pomoct a poděšeně uhnul. To prostě nepůjde!

Elfovy ruce jej nekompromisně stáhly zpět.

"Nebraň se a nebude to bolet...moc," slíbil mu Dranae.

A to mě mělo utěšit?! zaúpěl v duchu Rahskshi.

Nejspíš bylo štěstím, že elf to dál neprotahoval a nedal mu šanci si to pořádně promyslet. V té chvíli, kdy se proti němu totiž Dranae pohnul, mohl svět klidně přestat existovat. Fyzicky to zabolelo, to ano. Jenže vzrušení nabylo na takové intenzitě, že Tomovi před očima vybuchl ohňostroj. A nejen před očima. Elfovy přírazy z něj mámily nesouvislé výkřiky. Už nemohl přemýšlet, extáze se stupňovala jako orkán až do oslepujícího vrcholu. A pak svět zahalila temnota.

Když se Tom probral, cítil se, jako by ho někdo přejel parním válcem. Každý sval v těle naříkal, v hlavě mu permoníci uspořádali oslavný pochod a když se posadil, zjistil, že to byla největší chyba jeho dosavadního života. S tlumeným zaúpěním padl zpět. Moc si nepomohl, ta postel byla úžasně nepohodlná.

Zamžoural proti jasnému světlu, které přicházelo od okna a veškerou zbylou energii věnoval na otočení se obličejem proti zdi. Nějak si nebyl jistý, co se v noci vlastně stalo. Měl takové divné podezření, že měl sex se svou postavou na wowku. Ale to je hloupost, ne?

Doma má rozhodně pohodlnější postel.

Vzpomínky se mu neochotně poskládaly do mlhavého obrazu.

No do háje! On to nebyl sen.

Bouchly dveře.

"Vstávej, přivedl jsem mága," zanotoval Dranaeho baryton.

"Možná tak za týden se zvednu. Co se vlastně stalo?" zamumlal Tom. "A nemyslím tamto!"

"Neúčastnit se, měl bych vážné problémy ti rozumět," pozvedl jízlivě elf obočí, což mladík neviděl. Pořád ještě se mu nechtělo otáčet.

"My Blood elfové vysáváme během sexu životní energii partnerů. Naštěstí se to dá trochu obejít," pokrčil rameny nezúčastněně rytíř smrti.

"Trochu obejít? Je mi mizerně!" zaúpěl Tom a konečně se přetočil.

"Magii můžeš přičíst jen bolest hlavy, nic jiného," uculil se samolibě Dranae. "Pohni, mág čeká."

Oblékání bylo naštěstí stejně jednoduchou záležitostí jako svlékání. Chůze nebyla tak zlá jako sezení. Jen hlava mu třeštila pořád stejně a na schodech si pomyslel, že vzít je střemhlav by bylo méně bolestivé a namáhavé. Když se dopotácel dolů do hospody, jediní, kdo tam seděli byli Dranae a trol. Asi ten mág. Něčemu se chraptivě pochechtával. Tom přišel až k nim, ale k sedání se moc neměl.

"Zdá se, že potřebujeme šamana," obrátil se na něj Dranae.

"Jó, jo, checht," přihnul si trol z korbele. "Jeden blesk a je to. A když ne, akorát se ti ten tvůj mladej trochu přismaží, checht."

Skvěle, povzdychnul si mladík. Ani sám nevěděl, jestli to byla ironie.

Ale šamana našli. Seslal pro ně blesk. Tom dostal pořádnou pecku.

Když se vzpamatoval, seděl v křesle u stolu a zíral na vypnutý notebook a jeho mysl se nemohla dohodnout s jeho tělem, jestli je pořád tak rozlámaný jako před chvílí. Se zaúpěním padl do postele. Tohle bude nejlepší zaspat.

Ne, moment. Sen nebo ne....kruci...Jestli to sen nebyl a někdy se to stane zas, Dranae mě provede ještě něco horšího.

Cože?! Ty si jako myslíš, že se to opravdu stalo?

Jsem magor, ale teď si to fakt myslím.

Během vnitřní hádky vstal a zapnul počítač. Někdo už stihl nahodit pojistky. Kdykoliv se ozval hrom, poděšeně odskakoval od klávesnice. Ale nakonec se mu to povedlo.

Budeš mi chybět, posteskl si, když s opravdu těžkým srdcem myší najel na tlačítko DELETE. Dranae na něj nezúčastněně zíral z obrazovky a pak už prostě...nebyl.

Snad je ti teď líp, napadlo Toma. Unaveně vypnul počítač a zapadl do postele. Snad se mu podaří Seiyuu koupit tak velkou čokoládu, aby si napsání toho slashe rozmyslela!

***

Vysvětlivky:

dung - "dungeon" místo ve hře, kde je hodně elitních příšer na zabití xD

Death and Decay - kouzlo, které plošně zabíjí příšery

Dalaran - město ve WoW, kde se scházejí hráčí na vysoké herní úrovni

Blood elf - hratelná rasa Wow

rytíř smrti - "Death Knight", hratelné povolání ve WoW

Silvermoon - hlavní město Blood elfů

screenshot - pořízení fotky ze hry